Přejít k obsahu webu

Jak se z 25. prosince staly Ježíšovy narozeniny (2. díl)

13 ledna, 2021

Konstantin a oslava Vánoc

Někteří spojují původ oslavy Vánoc s konverzí Konstantina ke křesťanství. Mnozí skutečně kladou silný důraz na osobní úlohu Konstantina a jeho program uznání křesťanství. Jiní badatelé poukazují na Konstantinův dekret z roku 321, jenž omezuje práci v neděli, jakožto důkaz jeho pokračující úcty k Sol Invictus, římskému slunečnímu bohu, alespoň natolik jako ke dni Kristova vzkříšení (Talley 2000: 265).

Zatímco se Konstantin zavázal učinit z Konstantinopole nový Řím,  několik faktorů vyvrací argument, že zavedl 25. prosinec jakožto den k oslavě Ježíšova narození. Jedna námitka se týká skutečnosti, že za Konstantinova života nebylo v Konstantinopoli stanoveno Ježíšovo narození na den natalis invicti (Talley 2000: 267). Roll (2000: 288) skutečně poznamenává, že zatímco Konstantin od roku 324 do své smrti v 337 žil v Konstantinopoli, a zatímco Konstantinopol byla záměrně navržena tak, aby zahrnovala domy ke křesťanskému uctívání, město nedbalo o vánoční svátek až skoro do roku 380 (jak se prezentuje v kázáních Zlatoústého a Řehoře z Nazianzu), tedy téměř půl století po Konstantinově smrti. Talley (2000: 271) zdůrazňuje totéž: Značka pro pokračování textu

Pohanství

6 ledna, 2021

Pouštím se do složité úvahy o smyslu pohanství, o tom co to vlastně je a co pohanství pro lidi znamená. Abych pravdu řekl, neznám moc pohanů, které bych vyzpovídal, nicméně úvaha je slohový útvar otevřený a člověk si při ní často vystačí jen s pocity. Nemusí znát všechna fakta. 

Proto mám tento styl tolik rád. Lze v něm rozebrat spoustu i choulostivých témat, aniž by bylo nutné hodnotit, soudit a škatulkovat. A to je dobře, protože v dnešní době se na nás valí všude jen samé morální soudy, které nám říkají co si máme myslet, jak se máme chovat a co je momentálně dobré a co špatné. To je vlastně to, co spoustu lidí odvrací od současného konzumního systému a hledají vědění jinde. Značka pro pokračování textu

Jak se z 25. prosince staly Ježíšovy narozeniny (1. díl)

30 prosince, 2020

William S. Abruzzi

Pozn. překl.:  Skutečnost, že většinu svých svátků křesťanství převzalo z pohanství a naroubovalo na ně svoji ideologii, je poměrně známá. Následující pětidílný seriál podrobně seznamuje s tím, jak k tomu došlo v případě Vánoc.  Vyvrátí např. představu, že první křesťané Ježíšovo narození vůbec slavili. Dozvíte se v něm také třeba, že Konstantin, známý jako první křesťanský římský císař,  pravděpodobně i nadále uctíval Slunce jako pohané a Krista ustavil jako nového slunečního boha, jenž vystřídal jiného, jak se tomu stalo předtím již několikrát, nebo že spory křesťanů ohledně doby narození Ježíše pramenily z různých dat slavení zrodu Slunce u pohanských národů.

Článek v roce 2018 napsal William S. Abruzzi, profesor na katedře sociologie a antropologie na Muhlenberg College v Allentownu v Pensylvánii.  K předmětům jeho výzkumů patří ekologie člověka, studování suché země, etnické vztahy, teorie a metodologie sociální vědy a antropologie náboženství. 

Wolf

Značka pro pokračování textu

Midsommar

23 prosince, 2020

Je konec června a právě nastává letní slunovrat. Tři dny v roce, kdy se celé Švédsko doslova zastaví a slaví tento symbol střídání se životních cyklů. Končí astronomické jaro a vládu přejímá na krátkou, ale intenzivní dobu, léto. 

Brzy se zavřou všechny továrny, banky a obchody. Midsommar je svátkem všeho lidu  a v jeho očích je nejvýznamnější společenskou událostí v roce, která zastiňuje i oslavy příchodu nového roku. Je to právě tím letním obdobím, kdy zamrzlá švédská duše ožije a má chuť slavit a radovat se ze života. Spolu se Silvestrem sice přichází také velká změna. Ale je to vlastně jen posun čísla roku v kalendáři. Není podložena energií. A to oslavy Slunovratu jsou. 

Značka pro pokračování textu

Aleksander Gieysztor: Mytologie Slovanů

16 prosince, 2020
tags:

Nakladatelství Argo letos na podzim vydalo velmi zajímavou knihu, která by neměla ujít žádnému českému (a slovenskému) zájemci o slovanské pohanství a historii. Práci Mytologie Slovanů napsal význačný polský odborník  Aleksander Gieysztor (17.7.1916  – 9.2.1998) už v roce 1982, ale stále je to zdroj informací, který našim čtenářům může hodně dát. Gieysztor patřil už k předválečným kapacitám v oboru slovanské historie a i po Druhé světové válce se oboru věnoval s velkou vervou.

Mytologie Slovanů je zkrátka kniha, na kterou jsme dlouho čekali. Autor, zcela v duchu své doby, vycházel z principu srovnávací mytologie, jak s ní přišel G. Dumézil a čerpal i z prací M. Eliadeho. Gieysztor nastudoval řadu původních středověkých kronik a letopisů, kde se vyskytují zmínky o slovanských bozích a pohanství. Některé uvádíme zde. Velký prostor dal také archeologickým nálezům, pracoval i s lidovými zvyky slovanských národů a také s pohádkami.  Značka pro pokračování textu

Rozhovor s Rutharem

9 prosince, 2020
tags:

V našem pravidelně nepravidelném seriálu o umělcích inspirovaných pohanstvím si dnes vyzpovídáme (ovšem ve zcela nekřesťanském duchu) Ruthara ze Svatoboru, s jehož tvorbou článkovou jsme se na našich stránkách již mohli několikrát setkat. Rutharovy zájmy však zahrnují více aktivit a my si je všechny projdeme právě v této době, kdy nedávno zrealizoval své další album „Duchové pamatují“ a vydal novou knihu povídek „Pod korunami borovic“.

Wolf

Značka pro pokračování textu

Skotové, Piktové, kilty a tartany – mýtus a skutečnost

2 prosince, 2020
tags:

Piktský válečník v 1. století n. l. Autor: Wayne Reynolds

Dnes se podíváme blíže na zvláštní fenomén: Až maniakální oblíbenost všeho, co nějak souvisí se Skotskem, u Čechů. Co za tím vlastně je? „Keltská stopa“,  o které se mnozí Češi domnívají, že ji mají ve své krvi? Nebo snad sympatie jednoho malého národa k jinému malému národu, které tak dlouho utlačovaly dva větší germánské národy? Vezmeme to pěkně popořádku:

Piktové byli divocí válečníci z území dnešního Skotska, se kterými se Římané setkali poprvé v 1. stol. n. l. Šlo zřejmě o smíšenou populaci původního předindoevropského obyvatelstva a později příchozích Keltů, která už mluvila keltským jazykem. Jejich území říkali Římané Caledonia. Piktové byli vyhlášení barbaři, kteří se tetovali a malovali borytovou modří a občas dokázali vzdorovat i legiím a pomocným sborům Impéria. Římané Pikty ve svých záznamech označují jako divochy, kteří se neštítili lidských obětí a zuřivé lovce hlav. Měli staří dějepisci pravdu? Značka pro pokračování textu

Myšlenky ke spolupráci mezi pohany

25 listopadu, 2020

Thor Sheil

Pozn. překl.:  První článek z tvorby amerického pohana Thora Sheila jsme na našich stránkách zveřejnili letos v září. Dnes plním slib, že se zde něco z jeho tvorby ještě objeví. Samotný název článku prozrazuje vše. Pan Sheil se vyjadřuje k rozdílům, které mezi pohany panují, a snaží se shrnout témata pro spolupráci do několika návrhů, které vycházejí z toho, co pohany spojuje, při současném zachování jejich rozdílnosti a svébytnosti. Vyjadřuje tak v podstatě ideu, kterou od počátku zastáváme v Pohanském kruhu. Letmo zmiňuje i případnou autoritu, jež by mluvila za pohany jako celek, k čemuž se staví odmítavě.

Doporučení Thora Sheila by mohla sloužit jako základy pro budování sociální strategie pohanů, kde je spolupráce a vzájemná úcta na základě sdílení stejného duchovního světonázoru nadřazena svárům a hádkám či přiživování vlastního ega.  Autor to shrnuje jednou větou: „Naše pohanství by mělo mít větší váhu než naše rozdíly.“

Článek vyšel v Uncle Thor’s Magazine v létě 2010.

Wolf

Značka pro pokračování textu

Barvy a mlhy podzimu

18 listopadu, 2020
tags:

Miluju podzim. Čím jsem starší, tím více nacházím zalíbení nejen v úžasných barvách, které má listí na stromech, ale v oné mlhavé, sychravé a „ponuré“ atmosféře podzimních lesů. Staří pohané si o tom, proč se střídají roční období, vyprávěli různé legendy. Například Řekové tuto:

Když Olympané porazili Titány, rozdělili si vládu. Zeus se stal pánem všehomíra a hegemonem všech bohů, Poseidón získal moc nad mořem a na Háda zbylo podzemí a Říše mrtvých. Hádes nebyl z volby asi nijak moc nadšený, no ale co mu zbylo – vždyť tak určil los. Zachmuřený vládce temnot se ovšem rozhodl, že si to v tom Podsvětí alespoň trochu zlepší. Avšak která bohyně nebo nymfa by se chtěla dobrovolně stěhovat do Říše mrtvých a ještě žít věčně s takovým morousovitým bohem, i když nehorázně bohatým poklady z podzemních slují? Hádes si ale dokázal poradit: Vyhlédl si krásnou Persefoné, dceru Dia a Deméter. A tak když Persefoné sbírala na louce kvítí a bejlí, přidrandil si to Hádes ve svém povozu, bafnul ji do spárů a šup s ní do Podsvětí. Její matka Deméter byla ale bohyně, pod jejíž kompetenci patřilo zemědělství a sklízení úrody. Pochopitelně vznesla oficiální stížnost na Olymp, ve smyslu, že pokud jí Hádes dceru nevrátí, Země nebude vydávat žádné plody. Moudrý Zeus nestál o další problémy v již tak rozhádané rodině a bratrovi nařídil, aby unesenou dívku vrátil. Hádes však byl taky pěkný chytrák, a dal před odchodem Persefoné ochutnat granátové jablko. Jenže bez této potravy nikdo, kdo ji jednou okusí, nemůže žít dlouho mimo Podsvětí. A tak se Persefoné musela k manželovi vrátit, i když o to původně asi moc nestála. Hádes a jeho tchýně Deméter nakonec za velkých přísah uzavřeli smlouvu: Persefoné bude žít půl roku s matkou a půl roku s mužem. Proto se taky střídají roční období, když je matka odloučena od dcery, je jí smutno a přichází zima, když se raduje z její společnosti, je léto. A právě teď přichází čas, kdy se Persefoné vrací do Podsvětí. Deméter truchlí, listí mění barvu a opadává, přichází čas mlh a podzimních plískanic. Odloučení obou žen bude dlouhé, bude trvat až do jara, kdy matka znovu zazáří radostí a s ní i celá příroda. Značka pro pokračování textu

Křesťanský vandalismus v Rusku a na Ukrajině

11 listopadu, 2020
tags:

Tabulky PK z 9. 6. 2012 vs. stav zima 2012

Když jsme zde nedávno hovořili o soudobém negativním vztahu ruské pravoslavné církve ke slovanskému pohanství, můžeme si nyní rovněž uvést konkrétní případy, kdy se tato averze přelila v ničení pohanských míst. Jeden detailněji podaný příklad z Ruska pak doplňuje stručný výčet podobných událostí z Ukrajiny. O tom, že se v těchto případech nejedná o náhodný čin vandalů, ale cílené akce s křesťanským motivem, svědčí např.  svaté obrázky či vzkazy, které na místě pachatelé zanechávají; někdy se na sociálních médích objevují přímo  výzvy náboženských vůdců, aby se věřící přidali k jejich výpravě na potírání pohanství. Takový křesťanský vandalismus, který svou tradici odvíjí již od počátku šíření „jedu z Judeje“, lze předpokládat zvláště v zemích, kde má církev silnou pozici. K ničení předmětů spojených s pohanstvím občas dochází i v Česku. Konkrétně v PK máme zkušenost, že mizí naše informační tabulky, které na pamětních místech instalujeme. Nejméně v jednom případě to bylo zjevně motivováno křesťanskými pohnutkami, protože se místo ní objevil dřevěný kříž. Pokud jste s něčím podobným setkali, můžete nám o tom dát vědět v komentářích.

Značka pro pokračování textu