Skip to content

O Freyovi a runách

Březen 16, 2018
tags:

Příběh, který vám budu vyprávět, se odehrál asi tak v roce 2011 nebo 2012 – už si to nepamatuju přesně. Stalo se to celé někdy koncem jara na mém kultovním místě v Ullově háji, kde jsem vybudoval svůj kamenný kruh, zasvěcený bohům (nejen) Asgardu. Odkaz na blog soukmenovce Mikyho je už starší, jak to vypadá v Ullově háji v současnosti, můžete vidět na fotografii z loňského jara.

O čem ale vlastně chci psát: O ošidnosti výkladu run 🙂 . S runovým systémem se snažím pracovat sotva nějakých 23 let, což rozhodně není moc a určitě jsou ve světě mnohem zkušenější pánové. Ale i oni občas zavzpomínají, že nějaké runové věštby „přečetli“ špatně. Inu, to se někdy stává. Jak věštit z run, to tu nemá cenu vypisovat, to vám poradí mnohem učenější a opravdoví mistři. Jejich knih je na českém trhu opravdu dost – a zaleží na každém – kdo si jakou zvolí a jaký runový věštebný systém bude používat. I mistr tesař se někdy utne. Někdy to runové „utnutí“ může být celkem humorné  🙂 . Značka pro pokračování textu

Reklamy

Hrob druida?

Březen 9, 2018
tags:

Roku 1996 uskutečnili britští archeologové u vesnice Stanwey v Essexu, poblíž Colchestru, na pohřebišti z doby železné, velmi neobvyklý nález. Samo pohřebiště je spojováno s kmenem Catuvellaunů, sídlících v tomto prostoru po dobití tohoto území od kmene Trinovanů a s obdobím okolo římské invaze do Británie v roce 43 n.l. Nedaleký Colchester byl jejich sídlištěm, známý pod jménem Camulodunum.

Neobvyklým nálezem je hrob významného jedince patřícího k vládnoucí vrstvě, která je zde pochována. Hrob je datován do let 40-60 n.l. a tento člověk byl zřejmě podle Philip Crummy, ředitel Colchester Archological Trust, úzce spjat s králem Catuvellaunů Cunobelinusem a jeho synen Caratacusem, který dlouho vzdoroval Římanům. Značka pro pokračování textu

Stopy indoevropského pohanství v Orientu – závěr

Březen 2, 2018
tags:

Kurdové – zbytky nordické krve a napůl pohanské „sekty“

I když jsou dnes Kurdové převážně orientálního íráno-afghánského typu, udržel se u nich i znatelný světlý element pocházející ze starověkých nordiků kdysi sídlících na Středním východě, a to ve větší míře, než je obvyklé u ostatních skupin v oblasti. Západní část Kurdů se vyznačuje vysokým zastoupením modrookých.

Jak uvádí třeba von Schwerin o nordickém živlu v kurdském etniku (1964, s. 130-131): „… evropské rysy se mezi vůdčími ‚Orientálci‘ nedávných dob vyskytují v překvapivě vysoké míře, když srovnáme relativní vzácnost nordické a kromaňonské krve v této oblasti jako celku. (…) Tedy například i jen povrchní student dění na Středním východě se stěží může vyhnout překvapení a údivu nad rolí, již hráli ve všech oblastech mírové aktivity Kurdové, vzhledem k jejich šetrnosti a obratnosti, a jejich energickému a dobrodružnému duchu. ‚Mnoho Kurdů je vysokých, světlé pleti a modrookých: na rozdíl od Arabů na pláních při řekách jsou tvrdě pracující a plní vervy a energie.‘ Jejich smysl pro individuální nezávislost, svobodu a důstojnost je rovněž více rozvinut, než je běžné mezi ‚orientálními‘ lidmi muslimského vyznání. Kurdská žena je poměrně svobodná a její sociální pozice respektována…“ Značka pro pokračování textu

Země mlhy a kamene

Únor 22, 2018
tags:

Přelom jedenáctého a dvanáctého století byl v Českém knížectví ve znamení posledního účtování křesťanské církve se zbytky pohanství. Tažení proti starým bohům završil kníže z rodu Přemyslovců Břetislav II. Když roku 1100 umíral, mohl mít celkem spokojený pocit z dobře vykonané „práce“. Jak ve své kronice zaznamenal vyšehradský kanovník Kosmas: „A jako již dříve od útlého mládí veškerou naději skládal toliko do ochrany Boží, tak hned při počátku svého knížectví, roznícen jsa velikou horlivostí pro křesťanské náboženství, vyhnal pryč ze země všechny čaroděje, hadače a věštce, rovněž dal pokácet a spálit i háje a stromy, které mohl na mnohých místech prostý lid ctít.“ Tažení proti posledním českým starověrcům začal Břetislav v roce 1094. Ale to tomuto fanatickému katolíkovi nestačilo, roku 1097 vyhnal ze Sázavského kláštera i mnichy, kteří se stále drželi staroslověnské liturgie. Jeho vláda byla doba tvrdá a krvavá. Léčitelé a žrecové slovanských bohů prchali ze země. Jedním z nich byl i „hrdina“ naší mikropovídky – starý Žiroslav z vesničky Buda v Posázaví. Značka pro pokračování textu

Stopy indoevropského pohanství v Orientu – část 2

Únor 14, 2018
tags:

Hinduismus a zbytky bělochů v Indii

V Indii stále přežívá polyteistické indoevropské náboženství v podobě hinduismu, ovšem pouze ve vyšších třídách je ještě značný podíl bílé krve lidí, kteří ho sem kdysi přinesli. Bílí lidé, vyskytující se hlavně na severu a v horních vrstvách vyznávající navíc i hinduismus, mohou být bráni jako poslední zbytky potomků pravých původců a vyznavačů tohoto pohanského indoevropského kultu.

Maráthové

Maráthové jsou národ, který částečně pochází z dávných Indoárijců. Dnes čítají asi 80 milionů osob, žijí převážně ve střední Indii ve státě Maháráštra. Mluví maráthštinou, indoárijským jazykem. Většina z nich je hinduistického vyznání. Hráli významnou úlohu v indických dějinách (dobytí Mughalské říše, boj za hinduistickou Indii proti islámské nadvládě a Afghánistánu), mnoho z nich se věnovalo řemeslům a obchodu (velkou tradici měl námořní obchod). I dnes tvoří významnou část vyšších vrstev a podílí se na dnešním (byť rozporuplném) vzestupu Indie. Značka pro pokračování textu

Stopy indoevropského pohanství v Orientu – část 1

Únor 8, 2018
tags:

Když postupně zanikalo původní bělošské obyvatelstvo starověkého Orientu a bralo si s sebou do hrobu i velké civilizace, jež díky svým vysokým kvalitám a nadání vybudovalo, nebyla však zkáza dokonána úplně. Tu a tam se uchovaly komunity, které si do jisté míry udržely svou původní rasovou identitu, vyšší civilizační úroveň, tradice a pohanské náboženství.

Pársové – bílý pohanský ostrůvek v Indii

Původ a historie národa Pársů

Jednou z těchto přeživších komunit se stala i určitá část starověkých bílých Peršanů, kteří se udrželi v perské provincii Párs neboli Fáristán. Vedle toho, že si udrželi svoji rasovou a genetickou identitu, uchovali si i mnohé kulturní obyčeje a náboženskou víru svých slavných předků.

Když však jejich zemi opanovali bezohlední vyznavači učení proroka Mohameda a nutili všechny místní k uctívání Koránu, prchali tito Pársové („obyvatelé Persie“) do hor a své náboženství – zoroastriánství – vyznávali ještě náruživěji, klaníce se posvátnému ohni. Avšak ani tam před muslimy nenalezli klidu a tak Persii opustili a našli útočiště v Perském zálivu na ostrově Ormuz. Tento střípek pevniny v Arabském moři se díky nadání, píli a schopnostem Pársů stal centrem námořního obchodu a vůbec nebývalého rozkvětu. Značka pro pokračování textu

Imre Trencsényi–Waldapfel o válce Olympanů s Giganty

Leden 26, 2018
tags:

Naši čtenáři už jistě velice dobře vědí, že v antikvariátech se dá za pár korun sehnat kvalitní čtivo, které zájemcům dokáže dobře rozšířit obzory ohledně evropské mytologie a pohanství. To, že jsou tyto knihy staršího data vydání, není na škodu. Jejich autoři, někdy slovutní akademici a profesoři z institucí zvučných jmen, totiž v onom tvůrčím dávnověku neklikali na internet a nečerpali své znalosti z notoricky nepřesné Wikipedie, ale ke svým poznatkům se dopracovali studiem zaprášených fasciklů v knihovnách nebo archeologickou prací v terénu. Jedním z takových moudrých pánů s vizáží ortodoxního profesora byl i člen Maďarské akademie věd Imre TrencsényiWaldapfel (16. 6. 1908–3. 6. 1970). Tento mezinárodně uznávaný odborník na srovnávací mytologii se specializoval především na výklad mýtů staré Evropy. V českém překladu nakladatelství Odeon vydalo roku 1967 jeho dílo s jednoduchým názvem Mytologie. Autor se v něm zaobírá především mytologií řeckou a římskou, neváhá však odbočit i ke Germánům (nádherně převyprávěný mýtus o kováři Völundovi), Slovanům (Sadko v podvodním carství), Aztékům (stvoření světa), Sumeřanům (potopa světa) a dalším národům po celé planetě. Trencsényi Waldapfel velice dovedně vysvětluje jádro těchto bájí a dokáže to celé podat velmi čtivým a srozumitelným jazykem, takže pokud někdo nezvládne přečíst původní antické klasiky, jeho kniha je ta nejlepší volba, jak se dostat ke kořenům evropské kultury a civilizace. Mytologie se však rozhodně neztratí ani v knihovně náročného čtenáře, který klasiky dobře zná  🙂 . Značka pro pokračování textu