Kodex

Pohanský kodex – dvanáct zásad moderního pohanství

1)      Pohanství je duchovním učením, životním stylem, nikoliv pouhou vírou. Pohanství deklaruje, že svět nevznikl slepou, náhodnou souhrou fyzikálních sil, ale důmyslným a cíleně zaměřeným působením duchovních sil, často se jako přírodní síly či principy projevujících či lidmi takto vnímaných. Pohanství se obrací nejen k metafyzickému, ale stejnou měrou i k rozumovému, a deklaruje, že skutečný duchovní postoj nelze vyznávat pouze na základě zneužitelné, nejasně určitelné a někdy dokonce slepé víry, ale pouze a jenom komplexním poznáváním prostřednictvím všech smyslů, jež jsou nám dostupné.

2)      Pohanství jasně uvádí, že možnosti dobrat se duchovní moudrosti jsou stejné ve všech dobách, pro všechny národy i civilizace. Neexistují žádní „proroci“ ani „spasitelé“, kteří by měli lidskou podobu, ale jiný než lidský původ. Existují pouze lidé na různých úrovních duchovního, kulturního i osobního rozvoje, lidé, jejichž odkazem se můžeme, ale nemusíme řídit.

3)      Veškerou duchovní moudrost, kterou potřebujeme k co nejlepšímu prožití našich životů i dobrání se míry moudrosti, již jsme schopni pochopit a využít, nalezneme ve světě, který nás obklopuje a který byl stvořen dle stejných zákonů, jako jsme byli stvořeni my. Nejlepším způsobem, jak tyto poznatky získávat, je uvědomit si, kým jsme a co chceme, nechat se (spolu)vést duchovními silami,které tento svět stvořily a dále kontrolují, a dopady si jasně uvědomovat a korigovat s tím, co jsme věděli doposud.

4)      Neexistují žádné syntetické návody, jak přesně žít, která přikázání a jak často dodržovat. Cesta každého jednotlivce je jedinečná a neexistuje nic jako „univerzální morálka“. Vše je „správné“ nebo „nesprávné“ pouze v kontextu podmínek, okolností a původce toho, co bylo provedeno. Každý čin je nutno posuzovat nejen podle něho samotného, ale především dle jeho dopadu, úmyslů, jež k němu vedly, důsledků, které měl a všech okolností, které jej provázely.

5)      Není životaschopná žádná etika, která by se týkala pouze lidského druhu a nevztahovala by se na veškerý svět, neřídila by se přírodními zákony. Učení, která hlásají vyčlenění člověka z běhu přírodních zákonů, která popírají moudrost a spravedlnost přírodních zákonů či která dokonce deklarují přírodu jako pouhou věc, jsou škodlivá a lživá a jsou v příkrém rozporu nejen se zásadami moderního pohanství, ale i zdravým rozumem. Pohané si uvědomují, že život v rozporu se zákony přírody, jichž jsme my lidé součástí, vede k pocitu odloučení, osamění, nenaplnění a později rozvoji fyzických i duševních poruch.

6)      Pohané ctí své předky v linii rodiny, rodu i národa. Uvědomují si, že nejsou po hmotné stránce ničím jiným než pouhým článkem mezi svými dávno mrtvými předky, žijícími předky, žijícimi i dosud nenarozenými potomky. Uvědomují si, že násilné vytržení z tohoto řetězce vede k nepochopení celé řady životních okolností, k pocitům zbytečnosti či nenaplnění. Pohané ctí a respektují pouto krve. Pohané ctí jednání a rozhodnutí svých předků a uvědomují si, že jakkoliv se mohou dnes zdát i nemoudrými, byla přijímána pouze v kontextu toho, co byli předkové schopni zjistit a co znali.

7)      Pohané milují své děti a mají úctu ke všem, kdo vyznávají podobné hodnoty. Uvědomují si svou zodpovědnost při tom, jací lidé z jejich dětí vyrostou, a výchovu dětí neberou pouze jako povinnost, ale jako odpočinek a rozkoš. Pohané si uvědomují, že chvíle strávené s pokrevně blízkými jsou posvátné, a i proto je vyhledávají.

8)      Pohané si uvědomují, že v lidském jednání nelze vždy oddělit „fyzické“ a „duchovní“. Uvědomují si, že v řadě životních situací rozhodují síly, které není vždy možno pochopit, neboť přesahují možnosti plného pochopení člověkem, tyto síly ctí a respektují, avšak nikoliv s orientální devótností charakteristickou pro monoteistická blízkovýchodní náboženství, ale s přístupem, kterým se vyznačuje např. vztah podřízeného k nadřízenému, dítěte k rodiči nebo mladšího ke staršímu sourozenci.

9)      Pohané si uvědomují, že každý živý tvor má místo v systému přírody, a proto mu prokazují náležitou úctu. Pohané nezabíjejí pro zábavu, nedopouštějí křivdu na bezbranných tvorech, ale vždy respektují celek a snaží se, aby naplňování jejich potřeb přinášelo ostatním tvorům co nejméně utrpení.

10)  Pohané si nadevše váží důstojnosti sebe i druhých, cti, pravdomluvnosti, pohostinnosti, přátelskosti, otevřenosti a života v souladu s přírodními principy a zájmy rodiny, rodu i národa.

11)  Vztah pohanského duchovna k jiným věrám, i pohanů k jejich vyznavačům, je tolerantní, avšak v případě, že je proti pohanům stran jejich duchovního přesvědčení použito hrubého donucování či verbálního nebo fyzického násilí, pohané reagují ve stejném duchu. Pohanům je cizí zásada „nastavování druhé tváře“, neboť si uvědomují, že nečelit zlému jednání může znamenat totéž, jako k němu vědomě přispívat. Pohané ctí boj, je-li veden za opravdové a úctyhodné cíle, a odmítají pasivitu. Pohané si hluboce váží těch, kteří za hodnoty typu pravda, obrana národa, víry předků, rodu či rodiny, pomoc druhým v nouzi apod. třeba i položí své životy.

12)  Pohané si uvědomují, že duchovní principy, jimiž je řízen tento svět, jsou společné pro všechny jeho složky, a nevydělují se z nich. Posvátnost proto spatřují v celé přírodě, nemají potřebu budovat si nákladné, od okolního prostředí ostře oddělené chrámy. Pohané milují a snaží se chápat svět takový, jakým byl skutečně stvořen, nikoliv takový, jaký by měl být (avšak nikdy nebude, neboť je to v rozporu s 99% všech přírodních zákonů, co známe) dle některých monoteistických náboženství.