Znak

Za znak Pohanského kruhu jsme zvolili motiv nalezený na keramice bylanské kultury (800-550 př. n. l.), spadající do staršího období starší doby železné a regionu severozápadních Čech. Odkazováním na tento starý symbol tak zdůrazňujeme odvěké sepětí této země s lidem, jenž ji obýval ještě před příchodem bájných Keltů. Pro bylanskou kulturu je charakteristické, že k nám doslova promlouvá z hrobů. Veškeré znalosti o tomto lidu vychází z nálezů učiněných na jeho pohřebištích. Použitím tohoto symbolu tak příznačně oživujeme nejen jeho, ale i duchovní svět předků, jenž zdánlivě pohřben pod nánosem věků stále zůstává naší součástí.

Původní význam symbolu není znám, o to více možností výkladu nám dává. Tvoří ho pár protínajících se rovnoběžek, či dva kříže s posunutým těžištěm, jejichž spojením vzniká harmonický celek v podobě dvojitého rovnoramenného kříže. Směrování do čtyř stran odkazuje na světové strany (aspekt expanze), čtyři základní živly (aspekt přírody) či čtyři roční období (aspekt času), kdy zdvojené konce kříže symbolizují počátek a konec každého období, cyklicky se opakujících v kruhu. Spojením tradičního znamení hmoty (kříž) a kruhu (duch) zdůrazňujeme nutnost harmonického rozvoje obou. Symbol zároveň vyjadřuje dvě protínající se cesty – stezku současného Člověka, lemovanou moderními poznatky o světě, leč duchovně vyprahlou, a stezku našich Praotců, duchovně bohatou, leč často tápající v neznalosti. Průsečík těchto dvou cest tvoří ideální soulad mezi nimi. Zároveň tak vzniká pomyslné kukátko do minulosti, ale i průhled z minulosti k nám – jakýsi kanál spojující nás bezprostředně s našimi předky.

Barevným provedením znaku odkazujeme na klasický význam barev bílé (tělesná a duchovní čistota, barva vzduchu, tedy přeneseně všudypřítomnost), červené (barva ohně, lásky, života, vášně, mužství, činorodosti) a modré (barva nebe, dálky, vody, nekonečnosti a prázdnoty, ireálného, fantastického, intelektu, míru a rozjímání, božskosti a pravdy). Spojením těchto barev v rámci jednoho symbolu tak znamená „všudypřítomnou aktivitu božského principu“.

Zároveň tyto barvy vychází z tradičního indoevropského rozdělení společnosti na tři stavy, vyjádřené barvami takto:

červená – bojovníci (kšatrijové, rádžanjové)

modrá(zelená) – pastevci, zemědělci (vaišjové)

bílá – kněží (bráhmani)

Jednak tím vyjadřujeme přihlášení se ke kořenům indoevropské civilizace a zároveň poukazujeme na sociální nepředpojatost a rovnost členů Pohanského kruhu.

Celý symbol dvojitého kříže je mírně pootočen, což mu dodává větší stabilitu a zároveň budí dojem aktivity, což jsou základní principy fungování Pohanského kruhu. Symbol obepíná kruh, tradiční symbol věčnosti a jednoty, odkazující jednak na název společenství, ale vyjadřující i dokonalost, o níž naše konání usiluje, a pospolitost, jež je nám v tomto našem usilování prostředkem.