Přejít k obsahu webu

Myšlenky ke spolupráci mezi pohany

25 listopadu, 2020

Thor Sheil

Pozn. překl.:  První článek z tvorby amerického pohana Thora Sheila jsme na našich stránkách zveřejnili letos v září. Dnes plním slib, že se zde něco z jeho tvorby ještě objeví. Samotný název článku prozrazuje vše. Pan Sheil se vyjadřuje k rozdílům, které mezi pohany panují, a snaží se shrnout témata pro spolupráci do několika návrhů, které vycházejí z toho, co pohany spojuje, při současném zachování jejich rozdílnosti a svébytnosti. Vyjadřuje tak v podstatě ideu, kterou od počátku zastáváme v Pohanském kruhu. Letmo zmiňuje i případnou autoritu, jež by mluvila za pohany jako celek, k čemuž se staví odmítavě.

Doporučení Thora Sheila by mohla sloužit jako základy pro budování sociální strategie pohanů, kde je spolupráce a vzájemná úcta na základě sdílení stejného duchovního světonázoru nadřazena svárům a hádkám či přiživování vlastního ega.  Autor to shrnuje jednou větou: „Naše pohanství by mělo mít větší váhu než naše rozdíly.“

Článek vyšel v Uncle Thor’s Magazine v létě 2010.

Wolf

Značka pro pokračování textu

Barvy a mlhy podzimu

18 listopadu, 2020
tags:

Miluju podzim. Čím jsem starší, tím více nacházím zalíbení nejen v úžasných barvách, které má listí na stromech, ale v oné mlhavé, sychravé a „ponuré“ atmosféře podzimních lesů. Staří pohané si o tom, proč se střídají roční období, vyprávěli různé legendy. Například Řekové tuto:

Když Olympané porazili Titány, rozdělili si vládu. Zeus se stal pánem všehomíra a hegemonem všech bohů, Poseidón získal moc nad mořem a na Háda zbylo podzemí a Říše mrtvých. Hádes nebyl z volby asi nijak moc nadšený, no ale co mu zbylo – vždyť tak určil los. Zachmuřený vládce temnot se ovšem rozhodl, že si to v tom Podsvětí alespoň trochu zlepší. Avšak která bohyně nebo nymfa by se chtěla dobrovolně stěhovat do Říše mrtvých a ještě žít věčně s takovým morousovitým bohem, i když nehorázně bohatým poklady z podzemních slují? Hádes si ale dokázal poradit: Vyhlédl si krásnou Persefoné, dceru Dia a Deméter. A tak když Persefoné sbírala na louce kvítí a bejlí, přidrandil si to Hádes ve svém povozu, bafnul ji do spárů a šup s ní do Podsvětí. Její matka Deméter byla ale bohyně, pod jejíž kompetenci patřilo zemědělství a sklízení úrody. Pochopitelně vznesla oficiální stížnost na Olymp, ve smyslu, že pokud jí Hádes dceru nevrátí, Země nebude vydávat žádné plody. Moudrý Zeus nestál o další problémy v již tak rozhádané rodině a bratrovi nařídil, aby unesenou dívku vrátil. Hádes však byl taky pěkný chytrák, a dal před odchodem Persefoné ochutnat granátové jablko. Jenže bez této potravy nikdo, kdo ji jednou okusí, nemůže žít dlouho mimo Podsvětí. A tak se Persefoné musela k manželovi vrátit, i když o to původně asi moc nestála. Hádes a jeho tchýně Deméter nakonec za velkých přísah uzavřeli smlouvu: Persefoné bude žít půl roku s matkou a půl roku s mužem. Proto se taky střídají roční období, když je matka odloučena od dcery, je jí smutno a přichází zima, když se raduje z její společnosti, je léto. A právě teď přichází čas, kdy se Persefoné vrací do Podsvětí. Deméter truchlí, listí mění barvu a opadává, přichází čas mlh a podzimních plískanic. Odloučení obou žen bude dlouhé, bude trvat až do jara, kdy matka znovu zazáří radostí a s ní i celá příroda. Značka pro pokračování textu

Křesťanský vandalismus v Rusku a na Ukrajině

11 listopadu, 2020
tags:

Tabulky PK z 9. 6. 2012 vs. stav zima 2012

Když jsme zde nedávno hovořili o soudobém negativním vztahu ruské pravoslavné církve ke slovanskému pohanství, můžeme si nyní rovněž uvést konkrétní případy, kdy se tato averze přelila v ničení pohanských míst. Jeden detailněji podaný příklad z Ruska pak doplňuje stručný výčet podobných událostí z Ukrajiny. O tom, že se v těchto případech nejedná o náhodný čin vandalů, ale cílené akce s křesťanským motivem, svědčí např.  svaté obrázky či vzkazy, které na místě pachatelé zanechávají; někdy se na sociálních médích objevují přímo  výzvy náboženských vůdců, aby se věřící přidali k jejich výpravě na potírání pohanství. Takový křesťanský vandalismus, který svou tradici odvíjí již od počátku šíření „jedu z Judeje“, lze předpokládat zvláště v zemích, kde má církev silnou pozici. K ničení předmětů spojených s pohanstvím občas dochází i v Česku. Konkrétně v PK máme zkušenost, že mizí naše informační tabulky, které na pamětních místech instalujeme. Nejméně v jednom případě to bylo zjevně motivováno křesťanskými pohnutkami, protože se místo ní objevil dřevěný kříž. Pokud jste s něčím podobným setkali, můžete nám o tom dát vědět v komentářích.

Značka pro pokračování textu

Highlander

4 listopadu, 2020
tags:

Přicházíme z úsvitu věků. Tiše procházíme staletími. Žijeme mnoho tajemných životů. Probíjíme si cestu k času Setkání, kdy se ti z nás, kteří přežijí, utkají na život a na smrt. Až do dnes nikdo netušil, že jsme mezi vámi…“

 V roce 1988 mi bylo nějakých 12 let, když jsme se se spolužáky ze základky proplížili do našeho místního kina Svět, abychom shlédli americký fim s českým názvem Horal, který Ústřední půjčovna filmů Praha zakoupila za těžké valuty, aby jej v biografech ČSSR promitala v původním znění s titulky jako „do 15. let nepřístupný“.  A věru, že nebylo – kvůli bedlivému oku soudruha ředitele Větrovského – jednoduché se do sálu dostat. Soudruh ředitel naší základní školy byl totiž velmi uvědomnělý člen KSČ, takže kdo byl dopaden, vyfasoval pěstitelské práce na školním pozeku navíc. Značka pro pokračování textu

Sošky bohů pro každého

28 října, 2020
tags:

Wotan vs. Tezcatlipoca; Duchovní válka o Kalifornii a Jihozápad

21 října, 2020

Stephen McNallen (2005)

Pozn. překl.: O imigraci a jejích ekonomických, hospodářských a společenských důsledcích se píše často a různým způsobem. Stephen McNallen, jehož na těchto stránkách není třeba blíže představovat, se již v roce 2000 zamýšlel v článku níže nad střetem kultur v jeho domovské Kalifornii, kde je mj. aktivní tzv. chicanské hnutí. To vzniklo jako hnutí na obranu lidských práv Chicanů, tj. lidí mexického původu žijících na území USA. McNallen toto téma podává netradičně jako primárně duchovní boj na úrovni archetypů – Mexičanů se svými starými indiánskými bohy na straně jedné a Američany s evropskými kořeny a jejich etnickými božstvy na straně druhé.  V tomto ohledu lze vnímání fenoménu imigrace, jakožto vykazujícího rovněž duchovní aspekt, přenést i na Evropu, čímž  otázka imigrace dostává nový, širší rozměr. V tomto pojetí vyznavač božstva na Zemi vlastně zároveň funguje jako voják v poli na bitevní pláni archetypů. (Zájemce o problematiku projevování se duchovních entit v reálném světě odkazuji na nenápadnou knížku Josefa  Veselého „Mariánská zjevení z pohledu hermetismu“, kterou roku 2001 vydalo nakladatelství Vodnář, kde autor vysvětluje mariánská zjevení jako manifestaci obecnějšího archetypu mateřství).

Značka pro pokračování textu

Pohanství – víra a filozofie pro 21. století

14 října, 2020
tags:

Když tak někdy pročítám komentáře některých „nepohanských“ čtenářů zde na webovkách Pohanského kruhu  nebo na našem Facebooku, často vidím naprosté nepochopení toho, čím je současné pohanství. A teď nemluvím o křesťanských spammerech, kteří to mají tak nějak programově nastaveno už od dob prvních inkvizičních procesů – ale o spíše „moderních“ lidech, kteří nevěří vůbec v nic. 

Jsou to komentáře jako:  „A to je vaše jediná náplň poskakovat okolo ohně v kůžích?“  Nebo:  „Proč se snažíte křísit dobu dávno minulou a hrajete si na vikingy?“  Či třeba:  „A to jako chcete dělat lidské oběti?“  Přesně tohle je to naprosto fatální nepochopení, čím je pohanství 21. století. Na tyhle (a podobné) dotazy se hodí nádherná myšlenka souvěrce Vítoslava z Rodné víry, který to přesně trefil: Značka pro pokračování textu

Thulská perspektiva

30 září, 2020

Nejprve něco vhodné hudby.

Představte si život, kde si lidé navzájem naprosto věří, protože si jsou velmi podobní a myslí stejným způsobem. Představte si život, kde si neděláte starosti o svou smrt, protože věříte těm okolo vás, že vaše děti vychovají správně, až tu už nebudete. Představte si život, kde věříte svým druhům natolik a cítíte se s nimi natolik spojeni, že hledáte omluvy, abyste pro ně mohli dělat oběti, a oni dělají totéž pro vás. Značka pro pokračování textu

Píseň mluvícího drátu

23 září, 2020
tags:

Francouzsko-americký malíř Henry François Farney (1847 – 1916) namaloval okolo roku 1900 obraz, který pojmenoval Píseň mluvícího drátu. Když se na něj zadíváte (a pokud o historii Severní Ameriky něco víte), možná vám dojde, co vlastně malbou mistr říká: Indián se opírá o telegrafní sloup, který bzučí píseň, které nerozumí… On ale nerozumí nejen telegrafním sloupům, které se táhnou prérií – nerozumí ani světu, který se změnil. Indián si ještě z dětství pamatuje prérie a lesy plné zvěře: bizonů, jelenů, vlků, medvědů a dalších divokých tvorů. Jenže to už je navždy pryč. Lesy padly pod sekerami bílých mužů, prérie byla rozorána na obilná pole a z jejich zbytku se staly pastviny pro dobytek rančerů. Stáda bizonů jsou také minulostí – zůstaly jen hromady lebek podél kolejí železničních tratí, které protínají celý kontinent od moře k moři. Značka pro pokračování textu

Co je germánské pohanství? II

16 září, 2020

Thor Sheil

Postoje germánského pohanství

Přetištěno z Hedenskap (Copyright 1992)

 

Být „dobrým germánským pohanem“ se hodně odlišuje od toho, být dobrým křesťanem. Obdivované atributy zahrnují čestnost, integritu a dokonce temperament, dobrý úsudek a odvahu. Etika germánského pohanství není souborem pravidel, kterým se má řídit, ale časem prověřenými principy, které se mají žít. Germánský pohan se nemůže schovávat za výmluvu, že „udělal, co požadovaly zákony“. Právo znamená dělat to nejlepší, ne pouze to, co je správné. Život je příliš obsáhlý, než aby byl omezen na pevný soubor pravidel. Je potřeba něčeho většího. Značka pro pokračování textu