Přejít k obsahu webu

Pouť králů (1982)

21 září, 2022
tags:

Dá se říci, že v Československé televizi byla sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století „zlatým“ věkem pro točení historických filmů a inscenací navzdory vládnoucím komunistům. Například takové snímky jako Kosmas a paní Božetěcha nebo Břetislav a Jitka z roku 1974 jsou velmi povedené a jistě dají něco i dnešním divákům. Ze stejného ranku je i dvoudílný film Pouť králů, natočený v roce 1982 režisérem Václavem Hudečkem na motivy divadelní hry Jaroslava Vrchlického (17. 2. 1853 – 9. 9. 1912), nestora českého nacionalismu a patriotismu. A jelikož je našemu národu i nyní potřeba nacionalismu (národovectví) a patriotismu (vlastenectví), něco si o tomto neprávem polozapomenutém televizním skvostu povíme: 

Značka pro pokračování textu

Zkoumání konceptů posmrtného života severského pohana: Rekonstrukcionistický přístup (6)

5 září, 2022
Bil Linzie

2.6  Pohanský pohled na reinkarnaci

Zpočátku bychom řekli, že koncept ’reinkarnace’ byl moderní přídavek, s nímž přišli novopohané, a skutečně, moderní výklad reinkarnace (často pozměněný na ’reinkarnaci v rámci rodinné linie’, jak se výše vyslovil Jordsvín) často zastávají ti, kteří pocházejí z ’novopohanské/alternativní náboženské arény. To však není konec tématu: tyto pozice, věrné povaze moderního pohana, s sebou nesou argumenty pevně zakořeněné v tradici Severu. Zpráva od moderního pohana, kterou jsme dostali jako odpověď na ’tirádu’ proti reinkarnaci odhaluje z tradice vycházející otázky:

Značka pro pokračování textu

Pohanský kruh v Litvě – část 4.

31 srpna, 2022
tags:

Historie Litvy (zejména ta pohanská) mne, soukmenovce z Pohanského kruhu Kůrovce a našeho souvěrce Illugiho, letos v létě přivedla až téměř k Baltskému moři. O našem putování po Litvě jste si něco mohli přečíst už zde, podruhé také zde  a ještě do třetice tady. Dnes tedy celé vyprávění uzavřu, protože už se to začíná hodně natahovat  🙂 Určitě nejsem schopen vypsat všechny naše zážitky a místa, která jsme v červenci navštívili – ale všeho moc škodí. Dnes se konečně podíváme na zoubek také litevským národním parkům. 

Značka pro pokračování textu

Král Radbod Fríský (pamětní den 9. srpen)

24 srpna, 2022

Radbod, známý jako nejvýznamnější král Frísů, strávil svůj život neúnavným bojem proti podmanění Franky. Zatímco jeho předchůdce Aldegisel přijímal křesťanskou konverzi lehce,  Radbod se zdráhal sejít z víry v bohy svého lidu.

Těsně před přijmutím křtu se Radbod obrátil na předsedajícího kněze a zeptal se, zda na něj budou jeho předkové čekat v Nebeském království. Když mu bylo řečeno, že jeho pohanští předkové hoří v pekle, Radbod křest odmítl s tím, že raději by hořel v pekle se svými pohanskými předky, než žil v nebi s žebráky.

Značka pro pokračování textu

Pohanský kruh v Litvě – část 3.

17 srpna, 2022
tags:

O našem putování po místech spjatých s pohanskou historií Litvy jste si už mohli přečíst něco zde a také zde. Litva je nádherná země s bohatou pohanskou minulostí – ale i současností. A o té si také povíme něco dnes. Pohanská organizace Romuva má své kořeny už někdy v šedesátých létech dvacátého století. V tehdejší Litevské sovětské socialistické republice byla velmi zvláštní situace: Komunisté se všemi prostředky snažili potlačit jakýkoliv prvek litevského nacionalismu a patriotismu (národovectví a vlastenectví) – avšak podporovali (ve všech svazových republikách) místní folklór, jakožto „projev lidové kultury“. A také šlo komunistům samozřejmě o to, že podpora „folklórních tradic s pohanskými kořeny“ podrývala stále velkou moc litevské katolické církve. Tudíž na to šel litevský národovec  Jonas Trinkūnas (28.2.1939 – 20.1.2014) pěkně od lesa: Snahu o obnovení pohanství zabalil do folklórního hávu a soudruzi mu to (s jistými obtížemi) tak nějak tolerovali. Problémy samozřejmě měl, ale bolševici si ho nikdy nedovolili zavřít. Když Litva konečně získala vytouženou nezávislost a Sovětský svaz se rozpadl jako domeček z karet, mohla Romuva konečně začít fungovat naprosto legálně jako sdružení pohanů, praktikujících víru svých předků. Roku 1992 Trinkūnas  Romuvu oficiálně zaregistroval na úřadech a ta funguje dodnes. Je ovšem třeba připomenout, že ne všichni její členové jsou věřící pohané – někteří to prostě mají stále hozené víc přes ty lidové a národní tradice. Katolické církvi se to ale stejně stále nelíbí a háže všemožně Romuvě klacky pod nohy. Mimochodem: Povšimněte si znaku Romuvy. Litevští pohané se za svastiku (jeden z jejich národních symbolů) nijak nestydí a na řvaní idiotských „antifašistů“ nijak nedají. Svastika nás v Litvě provázela takřka všude – a není nejmenšího důvodu, proč by tomu tak nemělo být.

Značka pro pokračování textu

Lughnasad XVII

10 srpna, 2022
tags:

O uplynulém víkendu se konal již 17. ročník festivalu keltské kultury Lughnasad, který se tradičně pořádá na hradě Veveří. Ten se nachází přímo u Brněnské přehrady, takže Lughnasad je výjimečný festival také tím, že se na něj můžete dopravit i parníkem. Letošní ročník s sebou letos přinesl řadu změn. Dosud jednodenní sobotní akce jednak začala již v pátek. Zahájil ji druid Doran požehnáním festivalu a poděkováním za sklizeň, což byl skvělý nápad, který by si jistě do příště zasloužil trochu prohloubit a rozšířit.  

Značka pro pokračování textu

Pohanský kruh v Litvě – část 2.

3 srpna, 2022
tags:

O tom, proč jsme se soukmenovcem Kůrovcem a souvěrcem Ilugim  vyrazili letošní první červencový týden do Litvy (a zastavili se i na jednom velmi zajímavém pohanském místě v Polsku) si můžete přečíst zde. Dnes se ale už opravdu rozepíšu o putování po samotné Litvě, které jsme absolvovali Kůrovcovou zánovní Dácií. Z kraje raději hned napíšu, že tato pobaltská země je samá rovina a hodně lesnatá a zavodněná – což znamená, že jde doslova o komáří velmoc. A na tyhle malé bzučící a bodající svině nepomáhal žádný z několika repelentů, které jsme měli. Tehdy jsem také pochopil, proč na litevských vesnicích mají i u těch nejzanedbanějších dřevěných domků vždycky na krátko posekané trávníky, aby se v trávě ty potvory prostě nedržely. Komáři byl také jediný důvod, proč jsme sebou měli stan – pod širákem se s hejny upírů fakt spát nedalo. Ještě k tomu stanování: V Litvě jsou rozlehlé národní a regionální parky, v kterých na vyhrazených místech můžete stanovat a v připravených ohništích rozdělávat oheň. Také na těchto místech bývají jednoduché dřevěné přístřešky, které v nouzi postačí jako ochrana před deštěm. Fakt se omlouvám za odkaz na Wikipedii, ale pro základní orientaci to snad postačí. Regionálních a národních parků jsme navštívili několik a bude jim věnován podrobnější samostatný článek.  Nějaké, velmi dobré info o tom, co se v Litvě vyplatí vidět, najdete i zde.

Značka pro pokračování textu

Alexander Rud Mills (pamětní den 9. červenec)

20 července, 2022

Alexander Rud Mills se narodil v tasmánském Forthu a žil v letech 1885-1964. Byl naváděcím světlem pro základy Ásatrú v Austrálii.

Roku 1933 Rud Mills začal psát knihu o naší víře a v roce 1936 založil Anglecynskou církev Ódinovu [Anglecyn Church of Odin]. Mills byl schopen vybudovat pevnou komunitu, ale během bouřlivých časů druhé světové války Rud Millse silně persekuovala jeho vláda a potlačovala komunitu, kterou vybudoval.  Bez jakýchkoli důkazů o jeho ilegální činnosti byl Alexander Rud Mills uvězněn. Trvalo téměř deset let, než byl Mills propuštěn a navzdory všem snahám již nedokázal vrátit své církvi původní slávu.

Značka pro pokračování textu

Pohanský kruh v Litvě – část 1.

13 července, 2022
tags:

Letošní první červencový týden jsme se soukmenovcem Kůrovcem a souvěrcem Illugim rozhodli strávit v Litvě. A proč zrovna v Litvě? Protože Litevci byli posledním národem v Evropě, který konvertoval ke křesťanství – a je to velmi zajímavý příběh: S rozdrobením Kyjevské Rusi na mikrostáty Rurikovců pod tatarským jhem, začala růst síla Litvy. Postupně Litevské velkoknížectví expandovalo na jih a východ a zabíralo části dnešního Ruska, Ukrajiny a celé Bělorusko. Místní slovanské obyvatelstvo bylo již dávno obráceno na pravoslavné křesťanství, Litevci, včetně vládnoucího rodu Gedimínovců, byli ovšem stále pohané. Litevská velkoknížata pravoslaví tolerovala a nijak neutiskovala. Pravoslavná církev se zase zdržela jakékoliv násilné agitace (na rozdíl od katolíků) na Litvě. Gedimínovci se ženili s dcerami rurikovských knížat a touto výhodnou sňatkovou politikou připojovali ke svému území stále větší kusy bývalé Kyjevské Rusi. Gedimínovcům však zůstalo pohanství jako státní kult až do roku 1386, kdy se velkokníže Jagello (1362 – 1434) nechal katolicky pokřtít a stal se i polským králem, známým jako Vladislav II. Založil tak silný polsko-litevský stát a dynastii králů, která na čas seděla i na českém trůně. S ním tak přijala křest oficiálně celá Litva a Řád německých rytířů ztratil ideologické oprávnění k útokům. Poláci, Litevci, Rusové, Moldavané, Tataři a čeští žoldnéři nakopali pozadí Řádu ve slavné bitvě u Grunwaldu roku 1410 právě pod vedením relativně nedávno pokřtěného Jagelly (ovšem, ne zrovna malý český kontingent se bitvy účastnil i na řádové straně). Litevci si i po přijetí křtu zachovali silnou nenávist k Němcům – a kdo by se jim taky divil? Jagello – Vladislav si dobře pamatoval na německé intriky a tak později otevřeně stranil husitům. Jak praví ve svém výborném románu Narrenturm Andrzej Sapkowski slovy jednoho polského rytíře: 

Značka pro pokračování textu

Zkoumání konceptů posmrtného života severského pohana: Rekonstrukcionistický přístup (5)

29 června, 2022
Bil Linzie

2.5 Jiné posmrtné koncepty pohanů

Jako je jasné, že  smrt do pohřební mohyly je společnou vazbou již od raných fází již identifikovatelných jako germánské pohanství až po současnou éru,  je rovněž jasné, že v pozdní pohanské době, historickém období, kdy byl pohanský světonázor maximálně konfrontován s křesťanským, se pohanské duchovní koncepty stávaly složitějšími. Právě ve skaldské poezii z 10. století, konkrétně v Eiríksmálu, poprvé zahlédneme Valhallu. Dalších 250 let se Valhalla dál vyvíjela v rukou křesťanských spisovatelů a  skladatelů,  využívajících pohanské prvky, než je nám představena Snorriho konečná podoba v Gylfiginningu.

Značka pro pokračování textu