Skip to content

WANNABEES

Listopad 16, 2017
tags:

Hned v úvodu bych rád řekl, že jsem ve svém životě potkal mnoho bílých lidí, které inspirovala spiritualita amerických indiánů a dá se vlastně říct, že mezi ně patřím i já sám. Někteří z nich patřili ke skautům, trampům či woodcrafterům, někteří třeba k  „duškovcům“, jiní byli součástí tzv. Euroindiánů, tj. subkultury, která ve volném čase napodobuje indiány i oblékáním a způsobem života. Rád bych zdůraznil, že drtivé většiny z nich si hluboce vážím. Jsou to obvykle čestní a dobří lidé, kteří se snaží žít v souladu se svým svědomím a přírodou. Přesto si nelze nevšimnout, že jsou mezi obdivovateli indiánů velmi časté tendence zavrhovat svoji vlastní kulturu, která bývá vnímána jako zkažená a zlá a naopak nekriticky přijímat všechno, co se tváří indiánsky. To je ale paradoxně velmi neindiánské. Řekněte sami, co byste si pomysleli o indiánech, kteří by zavrhli své předky a ve svém volném čase se oblékali do slovanských krojů a místo posvátné dýmky si do kruhu posílali chléb se solí? Bylo by to zvláštní, že? Jestli se tedy chceme něčím indiánům podobat, pak by to podle mě, měla na prvním místě být úcta k našim vlastním předkům a k našim původním tradicím. Značka pro pokračování textu

Reklamy

Pohanství, národ a vlastenectví

Listopad 10, 2017
tags:

Předem upozorňuji, že toto je můj osobní názor a píšu to sám za sebe. Všechny „pohanské“ havlisty tedy hned z kraje varuji, že by se jim při čtení mohlo přihodit něco nehezkého  🙂 . Dál to čtete jen na vlastní nebezpečí. Rozumíme si?  🙂

Etnické pohanství je pro mne úplně přirozeně spojeno s národovectvím a vlastenectvím. Nejdříve se podíváme, co je to ono vlastenectví a národovectví – bez ohledu na to, co o tom blábolí Wikipedie: Vlastenectví, jinak též patriotismus, je láska k vlasti. Národovectví, jinak též nacionalismus, je láska k národu. Odsuzovat lásku k tomu, co považujeme za národ a vlast, může jenom úplný debil. Jak nádherně napsal anglický (katolický) spisovatel a filosof Gilbert Keith Chesterton (29. 5. 1874 – 14. 6. 1936): „Odsoudit vlastenectví, protože někdy vede k válce, je stejně hloupé jako odsoudit lásku, protože někdy vede k vraždě.“ Značka pro pokračování textu

Krušnou stezkou, část první „Vstříc bitvě“ – pokračování

Listopad 3, 2017
tags:

-pokračování z minulého týdne-

Slunce již pomalu odcházelo za horizont, když se muži u pramene říčky opět setkali. První byli na místě Wituolf s Huguwinem, protože byli přece jen mladší a navíc šli v podstatě přímo k prameni, oba starší muži museli ve finální fázi sestupovat docela neprostupným terénem a navíc po cestě zanechávali nenápadná značení pro případný rychlý návrat. Wituolf a jeho společník nalezli opodál pramene docela slušné místo k přespání, které vybrali tak, aby byli zároveň chráněni a zároveň měli více cest pro případný únik. Inu v těch časech museli lidé myslet nejen na pohodlí, ale zároveň i na zadní vrátka. Smrt byla tehdy otázkou pár minut a neptala se na pojištění, pojistit se musel každý sám, svými schopnostmi, odvahou a zručností. Muži pojedli něco ze zásob, trochu si ponechali na zítřejší ráno a ani se neporadili o zítřejší cestě, protože teď již vše leželo na Hroduolfových bedrech. Značka pro pokračování textu

Krušnou stezkou, část první „Vstříc bitvě“

Říjen 25, 2017
tags:

Tohle je pokus o povídku z časů, kdy na našem území bylo centrum prvního skutečně historicky doloženého kmenového svazku, dalo by se říci říše. Nejvyšším náčelníkem, dnes bychom použili slovo králem, tohoto germánského kmenového svazku, byl Marobud. Marobud se svým lidem přišel někdy v letech 9 – 6 př. n. l. do našich končin z oblasti dnešního středního Německa. Centrum této říše se mohlo nacházet zhruba někde v oblasti našeho středního Polabí, čemuž by nasvědčovala spousta archeologických nálezů. Povídka je koncipována do období, kdy došlo k bitvě mezi Marobudem a jiným významným Germánem Arminiem. Místo bitvy je dodnes neznámé, znám je pouze údajný letopočet. Rok 17 po Kristu. Letos je tedy dvoutisící výročí této bitvy a na tento popud také tato povídka vznikla. Pro ty, kteří jen mlhavě tuší oč jde, nemá smyslu se více z historického hlediska rozepisovat. V době internetu stačí do vyhledávačů pouze zadat jméno Marobud či Arminius a jste zahlceni spoustou informací.

Nyní už tedy vítejte do světa, který dávno pominul a jeho sláva je zahalena oparem minulosti, vzpomínek a dohadů. Vítejte do světa, v němž také žili lidé z masa a kostí. Lidé, kteří také žili svými radostmi a strastmi, nadějí a vírou a mnohdy surovou přítomností. Vítejte do časů, o kterých se dnes dozvídáme pouze ze zápisků římských letopisců a archeologických nálezů. Značka pro pokračování textu

České pohanství dnes (z mého pohledu)

Říjen 19, 2017
tags:

Hned z kraje napíšu, že tento pohled a krátké shrnutí aktuální situace v českém pohanství je pouze můj, za nikoho jiného nemluvím, a proto je to celé subjektivní. V roce 2015 jsem se pokusil o krátkou glosu do světa „divnopohanů“ zde. Nepochybně to leckoho naštvalo. Už v roce 2014 jsem svůj pohled na podivné existence v české pohanské subkultuře popsal takto. Tehdy následovalo i jisté nepovedené „prokletí“. Dnes bych tedy chtěl, podstatně vážněji ukázat, co se z mého pohledu změnilo a co se nezměnilo vůbec.

Stále si myslím, že v Čechách neexistuje nic, co bych mohl nazvat „pohanská komunita“. Existuje tu pohanská subkultura. Značka pro pokračování textu

Měsíc barevného listí

Říjen 13, 2017
tags:

Noci už začínaly být docela chladné. Na druhou stranu, jeden se mohl docela dobře zahrabat do hromad barevného listí, které se už se začínalo z některých stromů pomalu snášet na zem. Příroda začínala malovat sebe samu do nádherně barevného hávu, jakoby se snažila naposledy veselit před zimou, která už se blížila a byla před jedním z posledních brodů.

Poutník se právě zastavil na jednom návrší a kochal se výhledem do krajiny, která hrála všemi barvami. Byl už podvečer a z komínů chaloupek tu a tam stoupal kouř. „Měl bych asi vyslat krkavce, aby provedli kontrolu otopu, a vlci by mohli zkontrolovat očkování ovcí, koz a dalších domácích zvířat, alespoň bych byl lidstvu nějak prospěšný. Značka pro pokračování textu

Pohanství a příchod podzimu

Říjen 3, 2017
tags:

Podzim… Čas mlh, barevného padajícího listí a dloužících se nocí, zralých trnek, hlohů, jeřabin, šípků a plodů tisu i žlutého jehličí modřínu. Čas pavučin, na kterých jako perly září kapky rosy. Mám rád podzim s jeho barvami, ale i s jeho „temnější“ stránkou. Nemusím však ono všudypřítomné vlhko – ale i ono k tomuto ročnímu období zkrátka nerozborně patří 🙂 . Miluju toulky zamlženým lesem, kdy cáry mlhy tvoří podivné tvory, aby se vzápětí opět ztratily do říše snů. Mlžní tvorové mají sice krátký život, ale fantasie v nich dokáže vidět leccos a zřejmě to tak vnímali i naši pohanští předkové. Značka pro pokračování textu