Přejít k obsahu webu

Kouzlo podzimního medu

Říjen 19, 2018
tags:

Letos v únoru jste si mohli tady na našich stránkách přečíst příběh o posledním českém žrecovi Peruna Hromovládce. Starého Žiroslava jsem vlastně vymyslel z jednoho prostého důvodu: Měl jsem nějaké fotky z podzimního výstupu na Sněžku a chtěl jsem se o ně nějak podělit. Bylo mi prostě líto je jen tak naházet na FB Pohanského kruhu, kde by po čase zapadly. A při procházce podél své milované řeky Sázavy mne Žiroslav tak nějak sám vlezl do hlavy 🙂 . A už v ní vlastně zůstal… Kdykoliv procházím českou krajinou, Žiroslav je se mnou a já si říkám, jak by se asi na náš svět dívaly jeho oči. O čem by přemýšlel, kdyby stál na mém místě a sledoval dnešní Čechy? První příběh starého pohana měl být vlastně i poslední – a končí smrtí – ale vlastně i šťastným shledáním rodu v Návu. Nu, a protože se mi zase nashromáždily nějaké fotografie, se kterými bych se rád pochlubil, je tu znovu, tentokrát ještě mladý, Žiroslav a jeho doba. Nalejte si dobrou medovinu nebo víno, pohodlně se usaďte – a jste v hlubokých hvozdech okolo Sázavy, poblíž vesničky Buda. Je polovina 11. století a staří bohové z Čech dosud neodešli: Značka pro pokračování textu

Reklamy

Černý anděl

Září 27, 2018
tags:

Skotská vysočina, kdysi ve středověku: Z válečného tažení se vrací rytíř Maddox. Doma nebyl dlouhá léta (možná se účastnil křížové výpravy). Spěchá ponurými horami Kaledonie, aby byl co nejdříve na svém panství… Tak začíná kultovní krátkometrážní fantasy film Černý anděl režiséra Rogera Christiana z roku 1979. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Inu, věřte, že bez tohoto snímku by John Boorman nikdy nenatočil svůj legendární Excalibur z roku 1981.

Černý anděl není historický film, je to spíše podobenství a není to snímek, kde všechno pochopíte hned na první zhlédnutí. Za necelou půlhodinku do vás Christian napere dechberoucí skotskou přírodu, mystiku a hlavně – donutí vás přemýšlet nad tím, co jste vlastně viděli. Minimum herců, ještě méně dialogů, zamlžená, věčně vlhká Skotská vysočina, bytosti lesů a jezer, a doba, kdy křesťanský Bůh ještě neměl Kaledonii tak zcela ve své moci…

Christian do role válečníka Maddoxe obsadil britskou hereckou legendu Tonyho Vogela a učinil rozhodně dobře. Vogel (29 6. 1942 – 27. 7. 2015) měl xicht, na který prostě nezapomenete. Starší a vzdělanější z filmových fajnšmekrů si tohoto herce budou pamatovat například jako Mattea Pola z výborného televizního seriálu Marco Polo nebo jako jednoho z anglických hrabat ve Statečném srdci. Značka pro pokračování textu

Proč nikdy nebudu „Indián“ – ale vždy jen Evropan

Září 6, 2018
tags:

Člověk by se měl nejspíš smířit s tím, kdy a kde se narodil, k jakému národu a rase patří a do jakého kulturního okruhu to vše spadá. I v českém soudobém pohanství se můžete někdy setkat s lidmi, kterým je jakoby líto, že jsou Evropané (běloši) a radši by snad byli třeba „Indiáni“. Jako by snad bylo něco špatného na tom, že jsou to lidé evropského původu a pocházejí z rasy a kontinentu s (pro někoho) neuvěřitelně bohatou minulostí.

Říká se, že někteří lidé se narodili ve špatném století. Jiní si snad myslí, že se narodili i na špatném kontinentě. Víte, každý z kluků mé generace (jsem ročník 1977) chodil v osmdesátých letech minulého století v ČSSR rád do kina na západoněmecké filmy jako Poklad na Stříbrném Jezeře (1962) nebo východoněmecké klony těch prvních jako Synové Velké medvědice (1966). Všichni kamarádi tenkrát chtěli být pochopitelně „dobří“ Indiáni. Každý musel být samozřejmě Vinnetou (Pierre Brice) nebo  Tokei-ihto (Gojko Mitić). Mne to ale vůbec netankovalo. Už tenkrát jsem chtěl být „bílým padouchem“ jako Cornel (Herbert Lom) a Red Fox (Jiří Vršťala). No, „bílým padouchem“ jsem se asi nakonec i stal – ale z mých kamarádů Indiáni fakt nejsou. Tedy, Věkošovi se poštěstilo a v rámci Living history Indiána občas hraje. V tomto článku pěkně vysvětluje, proč tak činí. Není Indián, je stále normální běloch. Nevykrádá spiritualitu amerických domorodců, sám je slovanským rodnověrcem. Pochopitelně se v něm ozvala krev a víra jeho lidu, jako v každém etnickém pohanovi. Značka pro pokračování textu

Hlas krajiny

Červenec 26, 2018
tags:

    Cestář byl celý pátek v práci jako na trní. Nebyla s ním kloudná řeč a kolegové věděli, proč tomu tak je. Ne, že by cestář ten den práci flákal – jeho soustruh jel na plné obrátky – ale prostě nemluvil. Chlapům bylo jasné, odkud vítr fouká. Už ráno si všimli, že Cestář přišel od tramvaje celý v zeleném, s batohem a vyřezávanou holí. To bylo neklamnou známkou toho, že hned šichtě vyráží „pohanět“. To také značilo, že buď sám, nebo s partou „podobně postižených“ jedinců, vyrazí na víkend někam do lesa, kde se „zlejou jak hovada a budou se mečovat a řvát u ohně“. Tolik se aspoň povídalo ve fabrice. Cestář už dávno ztratil chuť kolegům vysvětlovat, že takhle to u něj a jeho souvěrců fakt neprobíhá. Tedy ne tak úplně. Ostatně, u proletariátu vždycky patřilo k dobrému tónu trávit volný čas jinak, než u „šlechty“ z kanceláří. To věděli i jeho kolegové z dílny a kecat si do svého víkendového úniku na okresní přebor ve fotbale od intošů také nenechali. Značka pro pokračování textu

Ulf Schiewe: „Odkaz Vikingů – Meč“

Červenec 15, 2018
tags:

Chlapi, chce se vám bojovat? Tam je váš nepřítel. Tihle teplouši nás mají za zbabělce a slabochy. Necháte si to líbit? Tak jim ukažte, čeho jsou Normané schopni!“

S knihami o vikinzích se v posledních letech roztrhl na českém knižním trhu doslova pytel. Možná je to i zásluha jistého neblaze proslulého fantasy seriálu z „dílny“ televizní stanice History Channel. A i knižní trh odpovídá na televizní hrůzu hrůzou tištěnou. Z knihkupectví se tak na vás šklebí obálky knih s „vikingy“ s velkým „V“ v rohatých přílbách s laténskými meči a podobně. O jejich obsahu radši nedumat. Ale občas se v tomto braku podaří vyhrabat celkem slušné čtení. A tím je, i přes naprosto příšernou obálku, dílo německého spisovatele Ulfa Schieweho Odkaz Vikingů – Meč. Nejdříve jsem opravdu váhal, jestli po knize v regálu vůbec sáhnout, ale učinil jsem tak. Hned mne poněkud zarazil původní německý název titulu: Das Schwert des Normannen. Zde si tedy český vydavatel opět s názvem vyhrál. Už jsem knížku chtěl vrátit znechuceně zpátky do poličky, ale pak mi to nedalo a zkusil se podívat na začátek první kapitoly: Značka pro pokračování textu

Návštěva Býčí skály

Červenec 6, 2018
tags:

Nedělí 1. července se uzavřela zájemcům poslední šance, kdy mohli během tří víkendů navštívit vnitřní prostory Býčí skály, které jsou jinak během roku veřejnosti uzavřeny. Toto místo je pozoruhodné jednak z přírodního hlediska, protože se jedná o součást druhého nejdelšího, šestnáctikilometrového jeskynního systému v naší republice, z něhož Býčí skála tvoří asi tři pětiny. Dále je to i významná archeologická lokalita, známá především nálezem bronzového býčka (r. 1869) a následným odkrytím halštatského pohřbu Jindřichem Wankelem. Navíc se jedná o významné zimoviště netopýrů, které tu jeskyňáři pravidleně sčítají (jejich rok od roku vzrůstající počet letos přesáhl 3000 kusů). Rádi jsme tedy v Kruhu přijali pozvání p. Klimeše ze Základní organizace 6-01 České speleologické společnosti Býčí skála, jak zní oficiální název jejich sdružení, a zmíněnou neděli jsme se tam vydali i my. Značka pro pokračování textu

Letní slunovrat v Brně

Červen 25, 2018
tags:

Společnou oslavu letního slunovratu uspořádal Pohanský kruh letos opět v Brně. Zatímco loni jsme slavili pod Obřanským hradiskem, kde většinou brněnská sekce vykonává během roku své obřady, tentokrát jsme se vydali na zříceninu Horákovského hradu. I když zřícenina není v tomto případě přesné označení, protože po zřícení zůstanou nějaké trosky, které však na tomto hradě rozhodně nenajdete. Nás však lákal spíše svou historií, která jeho středověkým dějinám předcházela, kdy se zde rozkládalo velkomoravské hradisko a archeologické nálezy dokládají osídlení této ostrožny již v době kamenné. Značka pro pokračování textu