Skip to content

S Germány ve Všestarech proti Římu

Květen 23, 2017
tags:

Marcus Aurelius Antoninus Augustus (26. 4. 121 – 17. 3. 180) byl jedním z nejmoudřejších a nejosvícenějších římských císařů. Četl a miloval řeckou filozofii a rád by žil v míru se všemi národy. Bohůmžel, právě za jeho vlády propukly tzv. „Markomanské války“, kdy Germáni využili toho, že Římané bojovali s Parthy v Mezopotámii. Po obrovských ztrátách se Markovi podařilo zatlačit Germány zpět za Dunaj. Tehdy také uvažoval o tom, že by hranice Impéria rozšířil i na území dnešních Čech a Slovenska. A skoro se mu to podařilo, jenže bohové dávají, ale i berou. Jak napsal římský dějepisec Julius Capitolinus: „Chtěl zřídit provincii Markomanii a také Sarmacii. A byl by to udělal, kdyby nebylo vzpoury Avidia Cassia.“ Někdy tak málo stačí, aby se změnil běh dějin. A právě do let 167-168 je zasazen náš příběh: Dunaj překročila římská armáda a plení germánské území. Na straně svobodných Germánů bojují i členové Pohanského kruhu se svými přáteli. Římané svou železnou botou drtí jednu germánskou vesnici za druhou, posledních pár chalup v jedné z nich ještě odolává. Značka pro pokračování textu

Setkání pohanů ve SLUNEČNÍ ZÁTOCE 2017

Květen 12, 2017
tags:

Ovidius a řecko-římský mýtus o lidech, bozích a konci světa

Květen 3, 2017
tags:

Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. – 17 n. l.) byl velkým římským básníkem, kterému se snad mohl rovnat pouze jeho současník Publius Vergilius Maro (70 př. n. l. – 19 př. n. l.) Ovidius dlouho pracoval v Řecku jako úředník římské správy, a tak dobře chápal ducha Héllady a řecké mýty, které se tolik podobaly latinským. Později odešel na odpočinek a zřejmě se nějak znelíbil císaři Augustovi, který ho poslal do vyhnanství v Tomisu na území dnešního Rumunska, kde dožil. Zlé jazyky už v oněch dobách tvrdily, že Ovidius upadl u císaře v nemilost kvůli jakémusi erotickému skandálu, do kterého byli zapleteni i členové a členky císařské rodiny. Ovidius toho za svůj život napsal mnoho, ale pohanského čtenáře budou nejspíše zajímat kultovní Proměny. Toto dílo (v daktylském hexametru) se zabývá kouzelnými proměnami řeckých a římských bohů, hrdinů a bájných tvorů. Z těchto proměn tká vypravěč úžasnou síť, ve které je lapena doslova celá řecko-římská mytologie. Ovidius zpracoval a zapsal mnoho legend, které do té doby byly vyprávěny pouze ústně. Dozvíme se tu o tom, jak se nymfa Dafné proměnila ve vavřín, když ji pronásledoval nadržený bůh Apollón, kterak se římský hrdina Picus stal datlem díky kouzlům čarodějky Kirké, proč Zeus proměnil stařečky Filémóna a Baukis v dub a lípu, proč byla Poseidónem proměněna v muže Kainea jistá dívka a mnoho dalšího. Co je ovšem dnes nebezpečně aktuální, je ta část Proměn, která se jmenuje Čtvero věků. Zde mistr popisuje vzestup a pád člověka od „zlatého věku“ – tedy jakéhosi „dětství lidstva“,

Značka pro pokračování textu

Měsíc zaječích tanců

Duben 26, 2017
tags:

Na obzoru se začínala rozehrávat mladá a divoká jarní bouřka. Blesky divoce křižovaly oblohu, hrom burácel jako kovadlina týraná údery natěšeného kováře a divoký vítr česal koruny stromů. A první kapky deště začínaly dopadat na pomalu se zelenající louku pod lesem. Poutník si natáhl kápi více do čela, pokročil pod starou borovici a s úsměvem si pomyslel „ no jo, Hromovládce se zase musí předvést, že konečně taky přišel jeho čas a jestli mě zkusíš teď pod touhle velkou borovicí trefit bleskem, přísahám, že si tam pro tebe nahoru dojdu!“. Poutník měl rád tyhle jarní bouřky a přeháňky, protože jejich příchod vždycky značil, že opravdu začíná jaro. Nový život, nová úroda, nová zeleň a další aspekty konce spánku a zimy. Jaro je jako ráno, ráno po dlouhém a posilujícím spánku, kdy vše staré a nepotřebné je odhozeno a vše nové je připraveno k růstu. Bylo jaro, ale zima se stejně nehodlala vzdát svého trůnu a občas ještě zkusila zapůsobit ledovým vichrem a ledovými krupičkami, ale všem bylo jasné, že jde o nepatrné záchvěvy, které nebudou mít dlouhého trvání. Včera sice poletovaly sněhové vločky, ovšem dnes se sluníčko znovu snažilo vytáhnout zimu z kostí země. Značka pro pokračování textu

Viking

Duben 23, 2017
tags: ,

Bojovník Rusko -10. století. ( Zdroj- GS Lebeděv – Viking Age v severní Evropě a v Rusku)

Viking. Režie Andrej Kravčuk. Rusko 2016, 133 min.

(osobní názor na tento film)

V první řadě bych chtěl říct, že pokud hledáte historickou rekonstrukci, tak budete asi zklamáni. Tímto ale nechceme zrazovat od sledování filmu, určité kouzlo má. Nechceme tento film srovnávat ani porovnávat s jinými filmy ani seriály, protože podle mne je každý film unikát. Značka pro pokračování textu

Werner Keller o pekle Etrusků

Duben 18, 2017
tags:

Etruskové byli záhadným národem už pro jejich současníky – antické Řeky a Římany. Sám jejich původ a jazyk dodnes nedá historikům a lingvistům spát. Na čem se však všichni shodují, je to, že vlastně oni položili základy Říma. Otázkám původu Etrusků už jsme se před několika lety věnovali zde. Tento tajemný národ měl velice zvláštní představu o tom, co čeká člověka po smrti. Někdy to až vypadá, jakoby se Etruskové na smrt vlastně těšili, jakoby snad tušili, že jejich národ a jazyk bude svržen do věčné temnoty a zapomenut. V roce 1974 vyšla v tehdejším Československu kniha západoněmeckého autora Wernera Kellera (13. 8. 1909-29. 2. 1980) Etruskové, kterou i dnes můžete koupit za pár korun v antikvariátu. Informace v ní obsažené ohledně mytologie Etrusků patří v češtině stále k tomu nejlepšímu, co u nás vyšlo. Ukázka z této knihy pochází z kapitoly Démoni z pohřebních komor. Značka pro pokračování textu

Germánský čundr

Duben 10, 2017
tags:

„Od rána bez přestání drobně, ale vytrvale pršelo. Nyní se začínalo pomalu smrákat a dubový les, toho času ještě bez zeleně, obestíraly mlžné cáry. Do prudkého svahu se drápali dva muži a pes. Byli ozbrojeni jen dýkami, sekerkami a svá kopí používali jako hůl, protože terén byl velmi strmý a rozmáčený deštěm. Na zádech si nesli jen nejnutnější výstroj na pár dní v divočině. Každých pár metrů se zastavili a snažili se utišit dech a pozorně naslouchali okolnímu lesu, ostatně k tomuto účelu měli sebou i stopařského psa, který spolehlivě odhalil jakoukoli blízkou duši. Ať už lidskou nebo zvířecí. Prozatím byl v okolí klid. Muži se nakonec vyškrábali až na vrchol, který tvořil skalní ostroh. Chvíli mlčky a zachmuřeně pozorovali okolí, ale divoký vítr jim zuřivě rval pláště z těla a přes mlhu stejně nic neviděli. Sestoupili tedy do závětří a našli místo na přespání. Mladší z mužů se vydal pro zbytek jejich skupiny, která čekala v půli kopce, a starší zatím připravoval ležení. Marobudovi zvědové se vydali na průzkum neobydlené divočiny, aby zjistili, zda tudy může projít zbytek armády, který by se pokusil neočekávaně zaskočit nepřítele. Psal se rok 17 našeho letopočtu…“ Značka pro pokračování textu