Přejít k obsahu webu

Vojtěch Zamarovský o řeckých bozích

5 května, 2021
tags:

Původem slovenský historik a neuvěřitelně plodný popularizátor antiky Vojtěch Zamarovský (5. 10. 1919 – 26. 7. 2006) otevřel svět kouzelného Středomoří a jeho dějin už několika generacím českých a slovenských čtenářů. Jeho knihy vycházejí v mnoha jazycích stále znovu a znovu i přes jejich údajnou „zastaralost“. V posledních letech je také „v módě“ v jistých kruzích na Zamarovského plivat jako na agenta StB a člena Hlinkovy gardy. Inu, každý život má své temné kouty a jak to bylo skutečně – to už se asi nedozvíme. Každopádně knihy Vojtěcha Zamarovského mají co říci i dnešní mladé generaci našich čtenářů, která se zajímá o historické pohanství (a to nejen řecké a římské). Dnes tu tedy pro vás máme ukázku z knihy Objevení Tróje. Vyšla poprvé roku 1962 a stále má cenu se k ní vracet. Kapitola Desátý rok války pěkně shrnuje to, čemu antičtí řečtí pohané vlastně věřili ohledně bohů. Pan Zamarovský se svým typickým smyslem pro humor pohlíží na řecké bohy jako na nudící se aristokracii, která pro svou zábavu rozpoutá válečný konflikt. Ale samozřejmě při tom plně respektuje velkého Homéra a neméně velkého Hésioda  ☺ : 

Značka pro pokračování textu

Teologie a rituály rodnověří

21 dubna, 2021

Pozn. překl.: Tvorba finské badatelky Kaariny Aitamurto není pro některé české čtenáře neznámou. Působí jako postdoktorand na Aleksanteri institutu helsinské univerzity a spolupracuje s finským Centrem ruských studií. Jako editorka se podílela na antologii Moderní pohanské a původní víry ve střední a východní Evropě a k tématu publikovala  četné články. Mezi zájmy jejího výzkumu patří etnografie, nacionalismus a multikulturalismus. Dnes si představíme kapitolu z její knihy Pohanství, tradicionalismus, nacionalismus: vyprávění o ruském rodnověří, kterou v roce 2016 vydalo nakladatelství Routledge.

Wolf

Značka pro pokračování textu

Příběh o tom, jak jsem vypravil mrtvou sovičku na Druhý břeh

14 dubna, 2021
tags:

Dnes bych vám rád pověděl něco o tom, co se mi přihodilo minulý pátek. Není to veselý příběh, ale možná že vám ukáže cestu v případě, který se může stát i vám. 

Když jsem tedy ono páteční dopoledne šel do „své“ Svatyně bohyně Skaði, putoval jsem část cesty bukovým lesem. Najednou se mne zmocnil takový ten pocit, jako když mi něco říká „zastav se a dívej se“. Když jsem se skutečně zastavil a rozhlédl se, pod jedním ze stromů ležela mrtvá sova. Byla to celkem čerstvá mrtvolka, na které ještě nebyly ani mouchy. Sovička měla zavřené oči, jako by spala. Samozřejmě, že mne hned napadlo, že je otrávená. Blízko, sotva pár metrů od místa nálezu, je pole. No a na polích už je spousta hrabošů, kterými se (nejen) sovy živí. A právě ty hraboše (a jiné hlodavce) zemědělci tráví různými jedy. Ale noc před tím tu byl silný vítr, tak jsem si říkal, že sovík se třeba v tom fučáku mohl potlouct o stromy. Na tělíčku jsem ale nenašel žádné zranění.

Značka pro pokračování textu

Severské tradice a přírodní učení

7 dubna, 2021
tags:

Mnoho severských pohanských zvyků přežilo věky. Ačkoliv stále praktikujeme několik zvyků svých pohanských předků a dokonce pár starých magických rituálů, mnoho lidí si toho naneštěstí není vůbec vědomo. Mnoho pohanských symbolů ztratilo svůj původní význam a kolik lidí dnes ví, že například podkova, čtyřlístek nebo dokonce muchomůrka  jsou symbolem štěstí?

Značka pro pokračování textu

Černá smrt

31 března, 2021
tags:

„Pach mrtvých visí ve vzduchu jako jed. Sestoupil na nás mor, krutější a mnohem bezohlednější, než válka. Prokletí, které může zahubit víc, než polovinu království. Odkud se vzal?  Co přineslo tuto zhoubu? Kněží nám říkali, že je to trest Boží. Za jaký hřích? Jaké přikázání jsme porušili, aby nás stihl trest? Ne. My známe pravdu. Tohle není dílo Boží, ale Ďáblovo. A nebo čarodějnictví. Náš úkol je najít toho démona…“

V roce 2010 natočil režisér Christopher Smith v britsko–německé koprodukci temný snímek Černá smrt/Black death. A podařil se mu opravdu skvěle syrový a špinavý film, ze kterého doslova smrdí středověk se vší špínou, která k němu patří. Celý kousek se filmařům povedlo natočit takřka v jednom jediném skanzenu  v Meklenbursku –Předním Pomořansku, který je vlastně slovanský  🙂 . Ale to vůbec není  špatně, spíše jde o jediný úsměvný střípek z jinak brutálního filmu za pár euro.

Značka pro pokračování textu

Zrození, nebo vzkříšení?

17 března, 2021

Adam Anczyk

Pozn. překl.: Dnes se podíváme na počátky zájmu o pohanské keltské kněží, druidy, z něhož postupně vyrostla dodnes přetrvávající fascinace. Ta je bohůmžel často založena na mylných závěrech až dezinformacích, které se tradují i celá staletí, třebaže již v minulosti měli autoři k dispozici o druidech soudobé prameny z antiky. Text níže je kapitolou z knihy Adama Anczyka „The Golden Sickle: An Introduction to Contemporary Druidism“ [Zlatý srp: Úvod do soudobého pohanství] , která byla roku 2014 vydána v Katowicích.

Autor působí jako odborný asistent na katedře psychologie náboženství a duchovna při institutu psychologie na akademii Ignatianum v Krakowě.  Je autorem několika knih o vztahu náboženství a psychologie, pohanství nevyjímaje. Více je možno se o něm dozvědět na jeho webové stránce: https://adamanczyk.wordpress.com/

Wolf

Značka pro pokračování textu

Sčítání pohanů 2021

10 března, 2021
tags:

Blíží se Sčítání lidu, které v České republice probíhá každých deset let. I letos budete moci vyplnit v kolonce Náboženská víra  svou vlastní víru – tedy Pohanství. Při posledním Sčítání  v roce 2011 tak učinilo celkem 863 pohanů z celé České republiky. Je to takřka symbolické číslo, protože právě roku 863 přišli na Velkou Moravu zvěropěsti Cyril a Metoděj, aby zahájili své „slavné“ tažení proti pohanství.  My, členové Pohanského kruhu, jsme se po vnitřní diskusi rozhodli, že se v dotazníku Sčítání  ke své víře bez problémů přihlásíme. Soukmenovec Miky k tomu natočil dokonce moc  pěkné video, kde vysvětluje, proč je správné tak učinit. Česká pohanská společnost na svých stránkách má dobrý článek o tom, proč její členové vyplní jako svou víru Pohanství také. I když se česká pohanská subkultura a různé české pohanské skupiny často neshodnou ani na tom, jakou barvu má hovno – v tomhle je potřeba postupovat jednotně (opět viz odkaz na ČPS): Nemá smysl do kolonky Uveďte Vaši náboženskou víru zapisovat Wicca, Ásatrú, římské pohanství, jsem Kelt, rodnověří a podobně! Úřady to totiž vůbec neuznají! Pokud se cítíte být pohany – napište prostě Pohanství. Pokud si z toho chcete dělat srandu, klidně tam flákněte třeba Rytíř Jedi – ale tím českému pohanství jakéhokoliv směru vůbec nepomůžete a akorát ze sebe uděláte debila. Možná si budete myslet, že vyplnit formulář  a zapsat Pohanství je k ničemu a budete bát se nějakého systémového seznamu pro nepohodlné, kam budou úředníci umísťovat  pohany. To je samozřejmě blbost. Jde o to, aby stát vůbec věděl, že tu jsme. A abychom, přes všechny názorové neshody, jednou ukázali, že je třeba s námi počítat. Protože až budeme po státu něco chtít – budou naše hlasy slyšet. Takže je to na Vás: Můžete pro svou víru a souvěrce něco udělat nebo se zachovat jako „vtipný“ debil. Nikdo Vás k ničemu nenutí  🙂 

 

Ilustrace: Diel

Jak se z 25. prosince staly Ježíšovy narozeniny (dokončení)

3 března, 2021

Západní vs. východní data narození Páně

Vedoucí představitelé církve na sklonku 4. století museli po celé východní říši vyvíjet značný tlak, aby křesťany přiměli slavit narození Krista 25. prosince. Vůči vnucenému datu existovalo významné lokální nepřátelství, z větší části kvůli skutečnosti, že zjevení Páně, slavené 6. ledna, již mělo tradiční místo ve východním liturgickém kalendáři jakožto svátek vtělení (Roll 2000: 276). Zatímco Jan Zlatústý uspěl se zavedením data 25. prosince roku 379 n. l. v Konstantinopoli a krátce nato v Kappadokii a Sýrii (Strittmatter 1942: 604), další církve ve východní říši odolávaly. Egypt (Alexandrie) kapituloval až roku 431. (28) Církev v Palestině se držela ještě déle; církev v Jeruzalémě se nevzdala svého nepřátelství vůči 25. prosinci až do poloviny 6. století. (Cullmann 1956: 33; Kraabel 1982: 277). Arménská církev jako celek odmítala nové datum přijmout a dál slaví zrození Páně i křest 6. ledna. (29)  Je příznačné, že datum narození 6. ledna  se na Východě odůvodňovalo za použití stejné teologické aritmetiky jako k ospravedlnění 25. prosince na Západě. 6. leden následuje devět měsíců po 6. dubnu, který se na Východě považoval za datum Ježíšova početí a ukřižování (Cullmann 1956: 22). Slavení Ježíšova narození 6. ledna dlouho předcházelo oslavě 25. prosince. Datum 6. ledna se slavilo po celé východní říši, včetně Palestiny, tedy samotné země, kde Ježíš žil. Gnostičtí následovníci Basilida slavili Ježíšovo narození 6. ledna již ve 2. století a pravděpodobně již před rokem 160 (Kraabel 1982: 275). 6. leden se stále slavil jako den Ježíšova narození v polovině 4. století v Galii a ve Španělsku, a neexistuje důkaz o slavení narození 25. prosince v Galii před rokem 400 (Strittmatter 1942: 609). Dle Cullmanna (1956: 25-26) existuje egyptský papyrus z počátku 4. století, jenž je „nejstarší křesťanskou liturgií, kterou máme k dispozici, a v ní se Vánoce ještě slaví v noci z 5. na 6. ledna.“ Papyrus obsahuje liturgický předpis pro kostelní chór, oslavující svátek narození Páně 5. – 6. ledna, tedy datum, kdy se slavil Ježíšův křest v Jordánu. Část papyru nicméně obsahuje instrukce onu část svátku oslavujícího Ježíšovo narození a zahrnuje zprávu o narození Betlémě, útěk do Egypta a návrat do Nazareta. Značka pro pokračování textu

Perúnova družina

24 února, 2021

V loňském roce začala být na Facebooku aktivní slovenská rodnověrecká občina Perúnova družina, která působí velmi dobrým dojmem mladých nadšenců. Proto mne napadlo, že bych těmto souvěrcům položil pár otázek, protože odpovědi by mohly naše čtenáře zajímat také  🙂 

Myslič

Jak jste se dostali k pohanství a proč jste si vybrali zrovna rodnověří? Proč ne třeba Ásatrú nebo keltskou spiritualitu?

V družine sa medzi sebou poznáme už dlhšie a medzi naše spoločné záujmy patrí aj navštevovanie prírody, kde veľmi radi trávime čas pri ohni a dobrej medovine. Častou témou bývalo duchovno, pohanstvo a všeobecne s tým spojené vnímanie prírody ako takej. Časom sme sa zhodli na tom, že toto vnímanie zdieľame a rozhodli sme sa vytvoriť občinu. Rodnoverie sme si zvolili okrem iného aj preto, lebo našim materinským jazykom je jazyk zo slovanskej jazykovej vetvy. Jazyk vnímame ako prostriedok na vyjadrenie pocitov, myšlienok a v neposlednej rade aj náboženských predstáv. Práve preto sme sa cítili najviac spojení s duchovnom starých Slovanov a výrazy, ktoré k nemu patria, nám všeobecne neboli tak cudzie, ako je tomu napríklad v Ásatrú alebo v keltskej spiritualite. Značka pro pokračování textu

Jak se z 25. prosince staly Ježíšovy narozeniny (4. díl)

10 února, 2021

Ježíš a stoupající Slunce

Jak se křesťanství šířilo ze své palestinské domoviny do širší římské říše, setkalo se s četnými dalšími náboženstvími, s nimiž muselo soupeřit a  jejichž vírám se muselo postavit nebo se jim přizpůsobit, pokud mělo uspět. Především bylo oficiálním náboženstvím  říše, která se přesunula k primárnímu uctívání Slunce v čele panteonu bohů, zvláště, jak je ukázáno výše, poté, co císař Aurelián (270-275) prosadil Sol Invictus do pozice monoteistického boha státu a zavedl 25. prosinec jako den oslavy zrození Sol Invictus (McGowan 2012). Značka pro pokračování textu