Skip to content

ZÁHADNÍ DRUIDOVÉ – Kniha o druidství

Leden 17, 2018
tags:

Když čtu nějakou knihu o mystice, dávám si na čas. Beru knihu do ruky, jen když na to mám to správné rozpoložení. Před nedávnem jsem objevil zajímavou knihu v antikvariátu. Název je zavádějící, ale obsah mě překvapil, proto se vám jí pokusím přiblížit a zhodnotit z pohledu mé 22 leté pohanské praxe.

Brendan „Cathbad“ Myers, Ir a novopohanský druid, člen kanadského keltského klanu, putoval mnoho let po keltských ostrovech, nasával podstatu posvátných krajin a seznamoval se s příběhy lidí, kteří tu žili. Tato jeho kniha je souhrnem jeho zkušeností a vědomostí v praktikování druidství (někdy použije i slovo druidismus).

Seznámí nás s podstatou keltské mystiky, ze všech možných úhlů pohledu a rozebere všechny dochované zmínky o tomto duchovním směru. Popisuje svět Keltů, na jehož základě tato mystéria vznikala, ukazuje odlišnost vnímání světa námi proti minulosti. Značka pro pokračování textu

Reklamy

Pod vládou bohyně Skaði

Leden 12, 2018
tags:

Letošní zima jako pravá zima zatím moc nevypadá. Jakoby si bohové mrazu nechávali zásobu sněhu do zásoby. Čím ale byla skutečná dlouhá a třeskutá zima pro naše pohanské předky? Zcela jistě časem, kdy museli žít ze zásob, které nashromáždili za příznivějšího ročního období. Staří Slované na našem dnešním území zřejmě měli jako bohyni zimy Moranu. Jsem však spíše vyznavačem germánských bohů – a tam mám s touto roční dobou spojenu spíše severskou bohyni Skaði. Před časem jsem se pokusil o ní sepsat něco zde.

 Jen si to představte: Sníh pokrývá (nebo by měl pokrývat) celý váš kraj. Rampouchy hrají ve větru píseň obra Hræsvelga , o kterém v Gylifiho oblouzení  Snorri Sturluson říká:  „Na severním okraji nebe sedí obr, který se jmenuje Hræsvelg. Má podobu orla, když vzlétne, povstane pod jeho křídly vítr… O samotném původu zimy Snorri praví tamtéž:  „Otec Zimy se nazývá buď Vindljóni Větrný nebo Vindsval Studený. Je synem Vásuda a oba byli krutí a povahou chladní. Zima jejich vlastnosti zdědila.“ Z lesa se ozývá vytí vlků, sluneční kotouč rudne a blíží se k západu. Vám ale do útulného a vyhřátého srubu zbývá ještě míle. Překročíte poslední kopec a na chvíli se v úctě a bázni zastavíte u stopy dvojice lyží – nedávno tudy projeli božští lovci Skaði a Ull. Dobře cítíte jejich přítomnost, a tak na nejbližší strom zavěsíte jako obětinu kus masa ze svého úlovku. Ještě poslední půl míle a za soumraku už vcházíte do zasněžené a zdánlivě dřímající vesnice svého kmene. Zabušíte na dveře Značka pro pokračování textu

Krušnou stezkou 2 „úsměv válečného božstva“- konec

Leden 6, 2018
tags:

10.

Naše čtyři zvědy jsme opustili ve víru válečné vřavy. Podívejme se tedy nyní na to, jak dopadla bitva pro ně. Naposledy se ponořme do časů, které jsou dávno zaváté pískem zapomnění, ale přesto v našich myslích čas od času ožívají.

Wituolf zůstal s Marobudem, ačkoli se chtěl vrátit za svými druhy. Marobud mu přísně nařídil setrvat v družině po jeho boku, protože jak sám pravil „takového muže si nyní nemůžu dovolit ztratit, tvůj otec se o sebe postará, protože všichni kráčíme vstříc svému osudu.“ Wituolf se podvolil náčelníkovu příkazu. Myšlenkami však byl u svých druhů a vzýval bohy svého lidu, aby je chránili.  Značka pro pokračování textu

PF 2018

Prosinec 30, 2017

 

 

Krušnou stezkou 2 „úsměv válečného božstva“- část třetí

Prosinec 27, 2017
tags:

7.

Byl už večer a Marobud seděl sám před svým stanem, mlčky hleděl do ohně a přemítal, zda k této bitvě skutečně musí dojít. Ne, nebál se boje, smrti nebo ztráty své říše. Jeho životní zkušenost mu napovídala, že nic není věčné. Ani lidé, ani jejich majetek, ani říše nemohou trvat věčně, přetrvá pouze jejich pověst. Nebyl zbabělec, jak jej často tituloval Arminius a jeho věrní. Spíše se snažil až do poslední chvíle vyjednávat a přesvědčovat a teprve, když už skutečně nebylo zbytí, nastupoval boj. S Arminiem však již nemělo smyslu vyjednávat. Od doby co se Marobud odmítl připojit k jeho protiřímské alianci, se z nich stali nesmiřitelní nepřátelé a nemělo smyslu se pokoušet o něčem jednat. Marobud tohle všechno dobře věděl, ale přeci jen mu v hlavě hlodal červíček pochybností, že mohl tehdy udělat něco lépe, jinak a přesvědčit Arminia, že nemá cenu se Římu otevřeně stavět nýbrž se pokusit vytvořit skutečně velkou a silnou koalici kmenů, která by odradila římské dobyvačné choutky a v případě, že by ani tohle nepomohlo, se jim konečně otevřeně postavit se vší soustředěnou silou. Arminius však příliš dlouho žil s myšlenkami na svou pomstu, než aby se jich jednoduše vzdal kvůli vzdálenému ideálu velkého kmenového svazku, který by skutečně držel Řím na uzdě. Značka pro pokračování textu

Vzpomínka na můj první pohanský obřad III

Prosinec 20, 2017
tags:

Rád bych dnes navázal na nedávný článek soukmenovce Mysliče a také se trochu ponořil do vzpomínek. V roce 1995, v době, kdy Myslič prožíval svůj první pohanský skupinový obřad, jsem byl ještě zarytým křesťanem, ale již zhruba deset let předtím jsem se účastnil obřadů, které ve mně zřejmě zasely semínko, ze kterého pak později to moje pohanství vyrostlo.

V druhé polovině osmdesátých let jsem se pohyboval v trampském prostředí mezi lidmi, kteří se inspirovali tehdy zakázaným skautingem a woodcraftem Ernesta Thompsona Setona. Toulali jsme se přírodou a čas od času jsme se sjížděli ze všech koutů republiky na potlachy, kde se zapalovaly slavnostní ohně. Správný slavnostní woodcrafterský oheň hoří ve dvojitém kruhu z kamenů. Značka pro pokračování textu

Dvanáctero dní Jule

Prosinec 17, 2017

Pozn. překl.:  V souvislosti s blížícím se  zimním slunovratem přinášíme článek Stephena A. McNallena, zakladatele významné americké  organizace Asatru Folk Assembly. Jedná se o návod k oslavě svátku v období Vánoc (Jule), který svým souvěrcům zasílal v roce 2004. Má podobu dvanácti rozjímání, při nichž se zapálí svíčka a připomene se jedna ze ctností Ásatrú . Tyto ctnosti McNallen čerpal z dle jeho slov „skvělé knihy Eric Wodeninga We Are Our Deeds“ [Jsme tím, co činíme] a koncept oslav Jule, jakožto dvanáctidenního období,  z knihy Edreda Thorssona A Book of Troth. V ní se na str. 103 píše: „Období Jule je komplexním žehnáním. Ideálně by se mělo slavit po 12 nocí mezi Matkou Nocí a Dvanáctou Nocí (samotným Jule).“ Značka pro pokračování textu