Skip to content

Keltové v Národním muzeu

Květen 31, 2018
tags:

Na tuhle výstavu s názvem Keltové v pražském Národním muzeu jsem se těšil už od loňska. Co těšil – netrpělivě jsem ji očekával! A vyplatilo se  🙂 .  Novou budovu NM jsem si pamatoval ještě jako bolševické Federální shromáždění, kde řečnili mocipáni jako Husák, Štrougal, Indra nebo Kapek. Soudruzi už tam naštěstí nejsou a tato chlouba komunistického modernismu dnes slouží bohulibějším účelům: Historii.

Takže sotva dva dny po oficiálním otevření výstavy (má trvat od 25.5.2018 do 24.2.2019) jsem na ty „Kelty“ vyrazil. Vstupné za stovku jsem vysolil naprosto bez reptání a ještě před samotnou prohlídkou zakoupil i dvě informacemi a fotografiemi nadité publikace, které vydalo NM speciálně k této výstavě.  Tady bych opravdu rád zdůraznil, že i když ta větší stojí 399 korun (ta menší 29), rozhodně se vyplatí je obě koupit. Protože dodnes mám v živé paměti výstavu Hroby barbarů v nedalekém Muzeu hlavního města Prahy z roku 2015, ke které také vyšla nádherná a výpravná megakniha za 540 korun, kterou si mnozí lakomci onehdy odmítli zakoupit, a tak dodnes různě po internetu žadoní o sken nebo ji kupují mnohem dráže od překupníků. Takže, milí čtenáři a keltofilové, rozhodně neváhejte a zacálujte. Dokud je co  🙂 .

No a teď k samotné výstavě:  Projdete ji tak za hodinku a něco. Já tam vydržel dvě. Zvládl bych tam klidně celý den, to si pište. Jen vejdete, už se na vás valí všechny ty nádherné artefakty, které archeologové ohledně Keltů v Čechách našli. Informační tabule v češtině a angličtině jasnou, srozumitelnou a poutavou formou vysvětlí vše podstatné o době, kdy Keltové na našem dnešním území žili. Něco jsem si z těch tabulí opsal, tak abych nemlátil prázdnou slámu a trochu vás navnadil:

„Jako Keltové jsou označovány rozmanité populace a kmenová uskupení doby železné v části Evropy severně od Alp, obývající západní Evropu až po Britské ostrovy a po Iberský poloostrov na západě, střední a jihovýchodní Evropu až po Malou Asii na východě. Společný jim byl sdílený umělecký, řemeslný a náboženský projev, pro který se v archeologii používá pojmenování laténská kultura podle jejího nejstaršího naleziště La Téne ve Švýcarsku. Výraz Keltové tedy neoznačuje jedno etnikum, ale používá se konvenčně pro označení nositelů laténské kultury mladší doby železné. Jejich skupiny přicházely od začátku 4. století př. Kr. ze střední a západní Evropy do ekonomicky vyvinutější oblasti severní Itálie, postupovaly do oblasti Karpatské kotliny a na Balkán, od 3. století př. Kr. postupovaly na Řecko a až na území dnešního Turecka. Postupně se však Kelty ovládané oblasti v průběhu 2.-1. století př. Kr. zmenšovaly pod tlakem Římské říše v Itálii, ve Francii a v Británii, v Podunají pod tlakem Dáků a ve střední Evropě pod tlakem Germánů. Nejstarší zmínka o zemí Keltiké se objevuje u řeckého zeměpisce a historika Hekataia z Milétu, další u Hérodota z Halikarnassu, který se v 5. století př. Kr. zmiňuje, že řeka Dunaj pramení v zemi Keltů. Tak vychází střední Evropa této době z anonymity pravěkých kultur. Písemné zprávy antických historiků jsou však subjektivní a uvádějí to, co u Keltů bylo nápadné a odlišné. Příkladně v díle Diodóra Sicilského Bibliothéké historiké nacházíme popisy vzhledu Keltů jako lidí vysoké postavy, bílé pokožky a světlých vlasů, podoby jejich pestrého kostkovaného oblečení a nápadných šperků, jejich odvahy, emotivní povahy, obliby konzumace vína, obliby soubojů, pohrdání smrtí a víry v nesmrtelnost duší. Archeologické bádání nás seznamuje s novými poznatky o celé šíři duchovní a materiální stránky života tehdejších obyvatel naší země.“

Protože na celé výstavě se smí fotit, s velkým poděkováním jsem tak činil. Sice bez blesku, ale snad z fotek pocítíte něco místní nádherné atmosféry  🙂 . Samozřejmě, nejvíce jsem se těšil na proslulou opukovou bustu Kelta z Mšeckých Žehrovic. On se její originál málo vystavuje, ale zde ho opravdu můžete vidět. Pořád jsem měl vsugerováno, že tahle busta musí být větší, ale je celkem malá. Což ovšem vůbec nevadí, atmosféru tajemna rozhodně má, zvláště při takovém nasvícení:

„Kamenná hlava ze Mšeckých Žehrovic (okr. Rakovník) patří k nejpozoruhodnějším skulpturám mladší doby železné nejen Čechách, ale v celé Evropě. Její čtyři fragmenty byly nalezeny v roce 1943 při těžbě písku. Hlava muže je zhotovena z opuky získané v širším okolí místa nálezu. Plochá tvář má vystupující oči mandlového tvaru, lichoběžníkovitý nos, spirálovitě zakončená obočí i knír, uši mají podobu rostlinného motivu. Vlasy jsou znázorněny v pásu nad čelem od ucha k uchu nad zřejmě vyholeným týlem. Na krku se nachází nákrčník čili torques s masívními zesílenými konci. Hlava se hlásí k laténskému uměleckému stylu a pochází nejspíše ze 3. století př. Kr. Koho skulptura zobrazuje? Pro tento výklad je významný účes, který současné bádání chápe jako specifický typ tonzury, jakou nosili druidové v předkřesťanském Irsku. Skulptura ze Mšeckých Žehrovic může tedy znázorňovat hlavu keltského druida. Původně byla umístěna ohrazeném areálu, kde mohla byt uctívána jako zobrazení významného předka komunity, která na místě sídlila.“

Protože jsem tak trochu militantně založen (přesto a možná právě proto, že jsem držitelem kultovní „modré knížky“) zajímaly mne hodně keltské zbraně.  Mečů, hrotů oštěpů a dýk zde můžete vidět požehnaně. Inu, Keltové byli lid bojovný – o čemž se přesvědčili Řekové, Římané, Kartaginci i Germáni. Viz fotografie.

Keltské duchovno táhne i dnes. Mnozí čeští keltofilové do něj ovšem pletou kde co, a historičtí Keltové by nad těmito nesmysly asi kroutili nevěřícně hlavami. Náboženství těchto starých Evropanů je v této expozici věnováno také dost místa:

„V oblasti Čech lze duchovní svět Keltů sledovat po celé období mladší doby železné podle ukládání různých druhů depotů, tedy souborů předmětů označovaných i jako poklady. Ty se vyznačují záměrným výběrem některých předmětů denní potřeby nebo předmětů mimořádné ceny, předmětů přímo souvisejících s oblastí kultu, amuletů speciálně vyrobených pro kultovní praktiky nebo předmětů již rituálně zdeformovaných. Další údaje o duchovním světě Keltů lze vyčíst z podoby jejich pohřebišť. Praxi ukládání depotů začínáme sledovat na pokladech keltských mincí. Depot – jinak též poklad, sklad, hromadný nález. Soubor předmětů podobného charakteru (zbraně, šperky, nástroje, polotovary, mince atd.) záměrně uložených do vybraného prostředí z různých důvodů: nábožensko-rituální jako obětina, nebo ochranný za účelem uschování majetku v případě války nebo jiného ohrožení. Depoty ukládané jako obětiny/votiva se často nacházejí v kontextu výrazných krajinných prvků: skály, samostatné kopce, prameny, bažiny atd.“

No, všelijakých šperků, amuletů, přívěšků a ozdůbek i zbraní, je na výstavě opravdu hodně. Kraluje tu zkrátka bronz. Naše země má skutečně bohatou minulost a archeologové odvádějí skvělou práci. Kolik z těchto předmětů opravdu sloužilo jako obětiny – to je právě předmětem dlouhodobých dohadů odborníků 🙂 .

Jako obětiny tedy sloužily zcela určitě v keltském světě mince. A i u nás je Keltové razili, nejčastěji ze zlata a stříbra. Zajímavé je, že napodobovali řecké vzory, včetně písma. K jednomu z vystavených nálezů, u kterého však zřejmě nejde o oběť, se na info tabuli píše:

„Jeden z významných pokladů zlatých keltských mincí na českém území v Leskovicích (okr. Pelhřimov) byl nalezen při odvodňování pramene v březnu v roce 1923. Mince byly objeveny „v místě, kde to bublalo“, tedy v prameni. Osud obsahu tohoto pokladu je velmi spletitý. Významný český historik J. Dobiáš zaregistroval devět bójských mincí, z nichž osm sám získal. J. Dobiáš rozpoznal mimořádný význam pokladu a zveřejnil jej na stránkách Numismatického časopisu československého. V roce 1994 se J. Fröhlich pokusil lokalizovat místo pokladu, což se mu povedlo, a zároveň získal informaci, že zde bylo nalezeno dalších 18 mincí. Tento zatajený rodinný příběh navýšil celkový počet nalezených mincí na 27 kusů. V dochované části pokladu je zastoupeno sedm statérů mušlového typu a jedna osmina statéru mušlové řady. K ukrytí tohoto nálezu došlo zřejmě někdy na přelomu 2. a 1. století př. Kr. Leskovický poklad je velmi zajímavý — spojitost s místem nálezu v prameni naznačuje jeho symbolický, votivní charakter. Navíc samo místo nálezu je zcela výjimečné, neboť z regionu Peihřimovska osídlení z doby laténské až na ojedinělé výjimky neznáme.“

Vystavené exponáty se také detailně věnují pohřbívání „našich“ Keltů. Je tu k vidění dále keramika, zejména různé mísy, „džbánky“ a bronzové kotle. Tolik bronzu pohromadě rozhodně jen tak neuvidíte. A samozřejmě také na zlato oko pohana se zalíbením spočine.  Mistrovství řemeslníků a umělců doby laténské tu můžete obdivovat skutečně dlouho. Vystavené spony, korálky z kamenů i skla, náramky a nánožníky by mohly být bez problémů ozdobou i dnešních evropských krasavic  🙂 . Informační tabule také popisují běžný život Keltů ve vesnicích, ale i v „městech“ doby laténské: Oppidech, která předcházela moderním sídlištím městského charakteru. Z jejich stavební, centrálně řízené organizace a úrovně života je zřejmé, že společně s ostatními oblastmi laténské kultury položila i oblast Čech základy historické Evropy. Takže i když my Češi v sobě mnoho keltské krve nemáme, naši „předkové po půdě“, zanechali v historii tohoto kontinentu opravdu nesmazatelnou stopu. Jak asi vypadala taková keltská domácnost, to můžete zjistit prozkoumáním repliky dobového domu, včetně „módy“ laténských Keltů. Ale co zde zcela určitě neuvidíte, jsou tzv. „typicky keltské pletence“ známé například ze středověkého Irska a Skotska. Proč? Protože kontinentální, ani ostrovní Keltové je v době laténské neznali. Nemohli. Pletence se totiž na Britské ostrovy dostaly až s Anglosasy a vikingy – tedy Germány.

O této vskutku velkolepé výstavě plné nádherných exponátů bych mohl psát (a opisovat) dost dlouho… Ale to prostě musíte vidět. Pro etnické pohany je to učiněná lahůdka. Jedna věc mne ovšem maličko zarazila – možná jsem to prostě jen nenašel – ale neviděl jsem vystaven snad jediný moravský nález. A v obou knihách jsem zatím o moravské keltské archeologii také nic nedohledal.

Na závěr bych chtěl opravdu moc poděkovat všem těm lidem, kteří se podíleli na přípravě této výstavy: Archeologům, historikům, pořadatelům i autorům obou knížek. Národní muzeum je opravdu naším národním klenotem  🙂 .

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: