Prvky římského mithraismu III (závěr)
7. Mithrův “perský” oděv
7-1. Mithra na Balkáně a v Malé Asii
Toto téma vychází ze skutečnosti, že Mithrův oděv bývá nazýván “perský”, o jeho “perském šatu” se široce diskutuje a často se hledá perská analogie. (50) Smyslem je samozřejmě dokázat přímý přechod náboženství se všemi jeho atributy z Persie. To zdaleka není pravda. Mithrův oděv z římských reliéfů je velmi rozšířen na thráckých reliéfech “Thráckého jezdce” i na obrazech Sabazia, Orfea z téhož období a také Attise z Malé Asie, některých samostatných reliéfech ze Sýrie, obrazech Skýtů.
Mithra je oblečen v jednodílném svrchním oděvu s opaskem a tvoří krátkou tuniku. Přes ramena má uvázán plášť. Často má Mithra přiléhavé kalhoty.
Stejný typ tuniky a pláště je znázorněn také na reliéfech thráckého jezdce:
Rozdíl mezi Mithrou a jezdcem je pouze v tom, že jezdec nenosí tradiční thráckou čapku, která je identická s Mithrovou. Thrácký jezdec není bůh, je člověkem, který přináší dary před Boha a před Bohem v čapce nikdo nestojí.
Podobný oděv má Dionýsos-Sabazios na reliéfu z Razgradu, Sabazios na reliéfu z Kodaně, Dákové na Konstantinově oblouku v Římě.
Druhý typ oděvu římského Mithry zahrnuje opasek sepnutý pod hrudí. Často je k němu připevněn nůž. Na 24.2 a 3 je vyobrazen had s rohy.
Tento typ Mithrova oděvu jako na obrázku se u thráckého Orfea (Ostia, obr. 25.2) a u Attise – Malá Asie (obr. 25.3).
Obrazy z Německa, Makedonie a Malé Asie (obr. 26) ukazují stejný typ šatu s dvěma opasky.
Artemis nosí stejnou tuniku s dvojitým opaskem. Opasek, na který připevňuje svůj nůž Mithra, používá Artemis, aby na něj připevnila toulec se šípy, je delší a jeden jeho konec je přehozen přes levé rameno. Oblast Artemidina kultu je Balkán a Malá Asie.
Obrazy z obr. 27 znázorňují “mladého Sabazia ” – Malá Asie a všechny tři obrazy vzadu vykazují stejné Sabaziovo znamení – Měsíc.
Obraz na obr. 28-1 umožňuje posoudit barvy Mithrova oděvu. Na obr. 28.1 a obr. 28.2 označují čísla běžné prvky Mithrova a Orfeova oděvu. Číslo 1 ukazuje na “opasek” na úrovní hrudi. Přišitá zelená stužka, asi pět cm široká zdobí nadloktí (2), stejná ozdoba je použita na zápěstí (2) a na lemu oděvu. Stejná ozdoba je použita jako zakončení podél celé přední části nohy (4).
Druhou podstatnou zvláštností jsou kalhoty, které k noze pevně přiléhají. Tento typ kalhot je charakteristický pro thrácké a skýtské oděvy. Proti rudému podkladu kalhot na obr. 28.1 lze vidět žluté tečky; podobné útvary se nacházejí na kalhotách na obr. 29.1 a 30 – typický prvek Thráků a Skytů. Často se všímá i zakončení přední strany kalhot. Na obr. 31 je zdůrazněno vertikální zakončení Mithrových kalhot (obr. 31.1 a 3 a skýtského bojovníka na váze z Kerchu (obr. 31.2).
Na obrazech z hrobky u bulharské vsi Alexandrovo (obr. 29.1 a 2) a z thrácké na řecké váze (30.1) lze jasně vidět kalhoty pevně přiléhající k nohám, vepředu přivázaných k chodidlům (konec lemu), které lze vidět i na množství vyobrazení skýtských bojovníků, Mithry.
Vertikální zakončení na přední straně kalhot Orfea, Mitrhy a Skýtů je natolik typické, že je přeneseno také na další druh oděvu, který nosil Orfeus a …. Kristus, znázorněný v 5. století Theodorichovými Góty v Ravenně, obr. 32-2. (Krista zpodobnili v “orlovském stylu ”, jako “dobrého Pastýře”, podobně jako na scénách s Orfeem v katakombách Domitilly a Priscilly.) Tato skutečnost svědčí o vzájemné souvislosti mezi oděvem každého z bohů a lidmi, kteří je zpodobňovali. Tak je tomu u Krista, stejně jako u Mithry.
7-2. Mithra na Východě
V rozlehlém Archeologickém a orientálním muzeu v Istanbulu nenajdete ani jediné vyobrazení Mithry v jakékoliv formě. Nicméně některá vyobrazení ze syrské Dura Európos, Tarsu a Kommagene se spekulativně používají jako důkaz přenosu římského mithraismu z těchto oblastí.
Sýrie je oblast na hranici mezi Východem a Západem, obr. 33 ukazuje vyobrazení z Dura Európos (33.1) a Palmýry (33.2, 3, 4), na nichž vidíme oděvy typické pro Řím, Řecko, Persii a Parthskou říši.
Vyobrazení 33.1 pochází ze synagogy v Dura Európas, ale oděv je identický s tím Orfeovým z obr. 28.2.
Vyobrazení na obr. 33.2, 3, 4 pocházejí z Palmýry. Říká se, oděvy jsou ovlivněny prvky z Parthské říše. Nicméně oděv postavy vepředu na obr. 33.4 není pro Palmýru vůbec typický (viz místní oděv v pozadí) a opět má blízko k Orfeově oděvu z obr. 28.2. Na obr. 33.3 a 33.4 můžeme shledáváme stejné přední zakončení jako na 28.2 (Orfeus na římské mozaice se syrské Shahby), 30.2 (skýtský bojovník) a 35.1 (Orfeus z katakomby Domitilly). Je zřejmé, že Řím přinesl na Východ mnoho příkladů balkánské a maloasijské kultury.
Jeden malý detail – kalhoty na obr. 33.4 končí šňůrkami, které často začínají na předním zakončení kalhot, prochází pod botami a jsou nad nimi zavázány, čímž udržují kalhoty napnuté.
Tento prvek se stejným způsobem objevoval u jezdce z hrobky v Alexandrovo, obr. 29.1 a 2 a obr. 30.1, 30.3. Totéž pozorujeme s malým rozdílem u tří mudrců – Ravenna, obr. 44.
Kdo jsou oni Parthové zmiňovaní výše a jak vypadali? První tři vyobrazení na obr. 23 představují jejich oděvy, jak a ně pohlíželi římští umělci – postavy pochází z Oblouku Septimia Severa; čapka a kalhoty jsou stejně jako u Thráků a Skýtů, plášť a oděv jsou výrazně delší. Obr. 34-5 ukazuje podobný frýžský oděv.
Téměř thrácky/dácky vypadající oděv Parthů by pro nás ve skutečnosti neměl být překvapením, pokud je pravda, co říká Jordanes, když cituje Pompeia Troga: “Když král Getů Tanaus (paralela se skýtským králem jménem Tanousas z Dobrudzhy) vedl válku proti egyptskémů králi Vesozovi, na zpáteční cestě z Egypta nekteří Getové zůstali v Malé Asii a říkalo se jim Parthové”. Dle Jordana znamená “Parthi” ve skýtštině “dezertéři” (73). Dle Pavla Orosia k tomu došlo 480 let před založením Říma, tj. asi 1200 let př. n. l. – ve stejnou dobu, kdy balkánští Brygové vpadají do Malé Asie, kde se jim říkalo Frýgové.
Parthové vládli nad pevností Dura Európas do roku 165 n. l., vytvořili tam kolonii, kterou historici vysvětlují oděvy z obr. 33.1, 2, 3. Mezi lety 165 až 257 však byla Dura Európas římskou pevností a je přirozené, že tam římští bojovníci pocházející z Mosesie a Thrácie, kteří tam pravděpodobně také vytvořili kolonii, vybudovali Mithraeum. Vyobrazení Mithry z Mithraea (obr. 35,2) obsahuje prvky thráckého a skýtského oděvu – ozdobné zakončení jako na Orfeových kalhotách z katakomb Domitilly (obr. 35.1) a na vyobrazení na skýtské váze (obr. 35.3). V tomto případě se v podobě Mithrových kalhot objevuje jistý východní vliv – jsou trochu širší.
Mithrův oděv z následujících vyobrazení z Dura Európas je obdobný jako ty uvedené výše – stejný typ oděvu se stejnými ornamenty.
Postavy Sola a Mithry jsou nalevo a napravo od ústřední postavy.
Někdo s tímto neobeznámený by řekl, že postava uprostřed (36.2) je Mithra – oděv je téhož typu.
Na dalším vyobrazení obr. 37.2 je nicméně vidět, že se jedná o Orfea (katakomby São Pedro e Marcelino, Orfeus jako Kristus) a objekt v pravé ruce není nůž, ale předmět ke hře na harfu, známý z mnoha dalších vyobrazení. Je zřejmé, že na počátku prvního milénia nebyl Mithra ani Kristus zobrazováni s “východními oděvy” a Kristus byl velmi často ztotožňován s Orfeem.
O dnes tureckém městě Tarsu se rovněž říká, že bylo centrem mithraismu v Malé Asii kvůli minci (obr. 38.1) římského císaře Gordiana (238 n. l.), kde se předvádí “vražda býka”. Nejedná se však o stejný případ. Gordianus má sluneční korunu, vrah býka má korunu rovněž, což pro římského Mithru není typické. Dále chybí podstatný prvek římských reliéfů – had. Skupina spíše symbolizuje Gordiana samotného, jakožto vítěze z Východu.
Kommagene bylo malé královstí ve starověké Sýrii. Antiochos (69 př. n. l. – cca. 36 př. n. l.), syn Mithridata I., potomek perských, arménských a makedonských dynastií, vztyčil v Kommagene památník – unifikované vyobrazení Apollóna, Miothry, Hélia, Herma (obr. 38.2) jakožto boha “všech lidí” (jemu známých). Na reliéfu má Mithra-Apollón svatozář s paprsky, jak bývá zobrazován Hélios, oděvem připomíná perského Persian Antiocha, čapka je thrácko-frýžská.
Postava vnímaná jako Mithra z perského Taq-e Bostan, (obr. 39-1, 180–242 n. l.) z období [říše] Sassanid je vyobrazen s perským oděvem a svatozáří; Mithra vyrytý na minci z Kušánské říše (39.2), o století starší, má skýtský plášť a svatozář, z níž dva pruhy směřují dolů, a podobá se tak Kaniškovi a vyobrazením na skýtských mincích z této oblasti.
Oděvy, které se nosily v samotné Persii, lze ukázat také, nicméně rozdíl mezi nimi a římským Mithrou, jsou drasticky zřejmé, stačí se podívat na zeď v Persepoli, na níž poddaní různých národností přináší dary Dariovi; můžeme také udělat srovnání s pozdějším obdobím – sériemi sásaovských talířů (např. král lovící berany), skalním reliéfem tváře v Nakš-e Rustam – rozdíl je zřejmý.
V traktátech o římském mithraismu se Mithrova čapka nazývá “perská tiára”. Dnes se jí říká “thrácko-frýžská”, ve starověku byla široce rozšířena po obrovském území. Podrobnější výzkum ji klade do souvislosti s náboženstvím zaměřeným na slunce, nápodobu kohoutího hřebínku, symbol východu slunce (80).
Vyobrazení na (41.1) na thrácko-frýžská čapka z mihtraea v Ostii, na 41.2 je Sabazios z muzea v bulharském Razgradu; vyobrazení na obr. 42.3 pochází z hrobky z bulharského Kazanlaku. Další vyobrazení jsou thrácká Bendis (42.1), Thráka z istanbulského muzea (42.2), skýtského krále Kanita z bulharské Dobrudzhy (42.3), Attise, Malá Asie (42.4), hunského bojovníka, jak si jej představovali Číňané za dynastie Tang (42.5).
Samotní Peršané poskytli další myšlenku ohledně čapek, které nosili poddaní Říše. Obr. 43 znázorňuje vyobrazení z Persepole, která představují myšlenku Peršanů o tom, co rozličné národy multiárodní Persie nosili na svých hlavách.
Římský Mithra má oděv Thráků, Frýgů (osadníků v Malé Asii z Bulharska). Pravděpodbně indický Mithra byl zobrazen s místním oděvem. Jinými slovy, každý národ tvoří svého boha tak, aby se podobal jim samým, obléká se do oděvů, které nosí jeho lid. V této souvislosti nevyvstává zajímavá otázka – kdo vytvořil oděvy tří mudrců z basiliky v Ravenně, aby byly identické s oděvy balkánských Thráků. Theoderichovi Gótové, nazývaní rovněž Gétové?
Z toho, co sami Peršané zobrazují jako své oblečení, se nevyvozuje žádná podobnost s oděvy římského Mithry. Tato skutečnost vyvolává dilema – jsou vyobrazení umělců, která znázorňují lidi jim vzdálené tisíce kilometrů, historická fakta nebo umělecké vyjádření? U řeckých umělců se vyskytuje fenomén výpůjčky vzhledu a oděvu od svých nejbližšího “barbarského” národa, který Řekové dobře znali. Existuje význačný případ “Dariovy vázy”, vyrobené v řecké Apulii (Itálie) kolem 340—320 př. n. l., na které perské oblečení chybí a Darius je zobrazen jako Skýt – s thrácko-frýžskou čapkou a skýtským oděvem. Postavy vedle Daria jsou zobrazeny ve stejných skýtských, barbarských oděvech, dobře známých z jiných četných vyobrazeních na řeckých vázách. Obr. 45.1,3 – Darius z Persepole a 45.2 Darius z Apulii.
První dvě vyobrazení (46.1, 46.2) níže znázorňují postavy z vázy z Apulie, další jsou vyobrazení Skýtů na jiných řeckých vázách. Všeobecný princip metody zobrazování je zřejmý, nicméně v něm není nic perského.
Stejný problém představuje také tzv. “Alexandrův sarkofág ” (Istanbul AM), a na těchto vyobrazení si všimneme vzdálené podobnosti s oděvy římského Mithry, tj. thráckých a z Malé Asie, nikoliv perských. Oblečení zde většinou tvoří tři prvky – kalhoty, košile a svrchní oděv. Sarkofág vytvořili v zemích nynějšího Libanonu (Sidon) řečtí umělci. Což vysvětluje výpůjčku oděvů dle výše uvedeného schématu.
8. Je římský Mithra Peršan?
Tato otázka je sama o sobě… hloupá.
V zoroastriánském dualistickém konceptu tvoří duch dobra původního “ohnivého” býka, původní božské světlo, zatímco zlý duch, Zlo (Angra Mainyu, Ahriman) jej zabíjí. Na reliéfech římského mithraismu Mithra zabíjí býka, nositele světla, nicméně Mithra není Ahriman.
Nositelem slunce je rovněž egyptský bůh Apis, bůh plodnosti, který je každé jaro zabit, aby vstal z mrtvých jako Osiris v Egyptě (jako Zagreus-Dionýsos u Thráků).
Řím a jeho balkánské legie vystavěly města, která vytvářela materiální projev balkánského náboženství Slunce-Sabazia – “mithraea” (83) a skvostné reliéfy býka s ocasem z pšeničných klasů, kterého thrácký Mithra zabíjí; reliéfy truchlícího lva a hada; Sabazia, “kterého Thrákové oslavovali okázalou zbožností” (84) v rituálech Zagrea-Dionýsa-Sabazia (85).
Poznámky:
50 М. García Sánchez – The dress and colour of Mithraism: Roman or Iranian garments?
51 CIMRM 74 – Mithraeum v Sidonu
52 CIMRM dodatek – Mithraeum II – Tauroctonie. Kolín, Německo
53 CIMRM dodatek – Mramorový reliéf tauroktonie s okrajem s akantovými listy. Neznámý původ
54 CIMRM dodatek – Mithraeum. Vulci, Itálie.
55 CIMRM 650-651, Diokleciánovo muzeum v Římě, Nersae/Nesce, Itálie
56 Ostia Antica, Cyriacus-Sarkophag
57 Reliéf z římského hrobu znázorňující pastýře, ponechaný na jižním portálu vedlejšího kostela sv. Marie v Maria Feicht, obec Glanegg, okres Feldkirchen
58 Attis, Makedonie, Louvre
59 Římská socha Attise 1.-2. stol. n. l.
60 MFA Boston, votivn reliéf z Malé Asie (2. století n. l.)
61 Římská socha, anatolská měsíční bůh, 2. století n. l.
62 Mitreo di Capua antica (Santa Maria Capua Vetere)
63 Shahba, Sýrie
64 Marino, Itálie
65 Skýtští bojovníci na elektrovém poháru z kurhanového pohřbu v Kul-Oba u Kerče
66 CIMRM 1400 Sterzing tauroctony, Rakousko
67 Antakya (Antioch,) Hatay, Turecko, Archeologické muzeum
68 Mauzolemu Galla Placidia, Ravenna
69 Řím, Katakomy San Callisto
70 Jeden malý detail – přední strana kalhot je svázána s nižší částí bot. Stejnou metodu fixace používali Thrákové, jak je vidět na hrobce z Alexandrovo – obr. 29.1, 29.2. Přední strana nohy je dokonce zakončena dolů směřující špičkou, toto zakončení je očividně použito jako opora, při jízdě jako se soudobým třmenem.
71 Britské muzeum
72 Frygian, Louvre, 2 ac.
73 Jordanes, Getica, 47
74 Kristus jakožto Orfeus, katakomby Domitilly
75 CIMRM 44
76 CIMRM 49
77 CIMRM 30
78 CIMRM 30
79 CIMRM 1
80 Peter Georgiev, The Thracians Who Created Christianity
81 Persepolis – Vyobrazení národů Perské říše z Ápádány
http://realhistoryww.com/world_history/ancient/Misc/Elam/Persepolis_menu.htm
82 The Basilica of Sant‘ Apollinare Nuovo, Ravenna, Itálie.
83 U Thráků byla taková místa k oslavám známá pod jménem Herions.
84 Macrobius, (Macrob. Saturn, I, 18, 1-11)
85 Alexander Fol “The Thracian Dionysus, Zagreus”. The Thracian Dionysus, Sabazios”, University Publishing House, Sofie, 1994
pohanskykruh 
Jest to staršiho data. Pozdni perská říše to převzala ze starších dob. Účel je však po celé generace stejný.
Děkuji za poučnou sérii článků o Mithrovi.