Organizace
Poučeni z dosavadních nepříliš vydařených pokusů o vznik pohanských organizací se my budeme snažit o jiný přístup.
Náš přístup by měl být založen na osobním aktivismu a na ponechání co největší autonomie jednotlivým „občinám“ či aktivistům. Ústředí (web) by pouze sloužilo k vzájemnému poskytování námětů, informování o činnosti jednotlivých skupin a jejich vzájemné koordinaci.Doufáme, že naše stanovisko umožní stmelit doposud nesourodé směry a nastoupit naši společnou cestu k obrodě víry a odkazu našich předků.
Aktivismus:
Proti egoismu a apatii dnešní doby musíme postavit aktivismus a oddanost našim myšlenkám. Nesmíme se smířit se současným morálním úpadkem společnosti, kdy vše je podřízeno konzumní honbě za hmotnými statky a jakékoliv skutečné duchovno je ignorováno či přímo potlačováno bezcharakterními „ismy“. Přičemž je jedno zda se tyto „ismy“ vydávají za politickou ideologii, agresivní monoteistické náboženství či globalizovanou duševní prázdnotu.
Při své aktivitě se nesmíme bát jít i do kontroverzních témat a prokazovat bojovnost. Bez toho nemáme šanci se prosadit vůči otupělým masám či poblouzněným vyznavačům staronových evangelií vnucovaných nám sdělovacími prostředky ovládanými falešnými proroky, jenž hledají v uchopení mas prostředek pro rozmnožování své moci a bohatství. V žádném případě nesmíme těm co se nám snaží uškodit nastavovat druhou tvář.
Ne každý vyniká v tom či onom. Avšak každý s dostatečnou vůlí a odhodlaností je schopen najít si své „bitevní pole“, kde se může zapojit do našeho tažení za duchovní a morální obrodu. Na naši společné cestě potřebujeme aktivní jednotlivce a ne kavárenské (internetové) povaleče a prudiče, jež dovedou jedině kritizovat a rozvracet.
Pouze silný a pozitivně laděný aktivismus každého jednotlivce může zajistit přežití a rozvoj našich ideálů.
pohanskykruh 
Dobrý den,jsem z Ostravy a o pohanství se zajímám již 10 let .Nejbližší je mi slovanské rodnoveří ,ale zajímám se i o skytskou kulturu a fascinuje mě staroseverská literatura i irské legendy.Vaši skupinu( kmen) jsem poznal na fb ,kde na mě zapůsobilo množství kvalitních odkazů a šíře zájmů jsem pohodový nekonfliktní typ ,který ale nemá rád vulgární materialismus a pokrytectví .Rád bych se tedy zapojil do aktivit
S úctou a pozdravem Daniel
Hodnotíte zda náhodou nejste křesťanští, ale vezměte si, že minimálně polovina věcí v bibli vychází z pohanských vír. Jedinou věc co křesťané dosadili je, že na nebi je jediný bůh, zavedli ďábla jako velké zlo. Pokud přestanete vnímat jediného boha a ďábla začnete považovat za kamaráda (obrazně řečeno), potom již jste dobrým pohanem. Když křesťané začali předělávat na svoji výru a utlačovat pohany, trvalo jim to hezkých pár stoletích a přece jen tu zůstali některé pozůstatky pohanství, sice malinké, ale zůstali. Takže nechtějme vše změnit ihned, ale připravujme půdu pro další generace a naučme se být pohany dnešní doby, tedy 21. století a nechtějme dělat dogmaticky to co dělali pohané v 5. či 6. století. Asi by se nám také nelíbilo chodit pěšky, bydlet v chatrči na zemi atd.
V Bibli možná, leč kulturu a původní náboženství vyhubili, stejně jako mnoho nevinných lidí.
Tak nějak cítím, že moje víra v bohy asi nemá smysl když bych beztak nedostal od pánů V + W razítko s certifikátem „správný pohan“ 😀 Zhroutil se mě svět a duchovní život 😀 Bez ohledu na obsah, mám zkrátka nevyhovující formu…
V+W asi není Voskovec a Werich, což? Radši se ptám, mám dnes pomalejší den 🙂
Wolos: to je ono. Co chceme – hrát si, nebo jednat? Chceme být postkřesťanskými hošíky, kteří někam utíkají před světem, v němž nedokážou vydržet 100% svého času … nebo bojovníky, kteří jednají, i s riziky, která to pro ně může mít?
Kdysi, na jednom z prvních srazů PK, řekl Wolf naprosto zásadní věc: pohanství je záležitost iniciace.
Jsme připraveni na tuto iniciaci? Jsme připraveni vyvolat síly, které s námi bez pomoci skutečných žreců můžou zacvičit jak vichr s ptačím pírkem? Jsme připraveni k ČINŮM (vztyčování soch, budování svatyní, napadání postkřesťanského mainstreamu, konflikty s křesťanskými církvemi, televizní debaty, knihy, filmy)??
Pokud ne, protože na to „nejsme ještě připraveni“, tak se ptám: jak a kdy se na to konečně začneme připravovat??
Wolos napsal jednu naprosto zásadní věc: pro naše předky nebylo „pohanství“ koníčkem či folklórem, ale každodenním životem, a to někdy i pěkně tvrdým. A mnoho z nich za své „pohanské“ hodnoty zaplatilo vlastní krví.
Jsme jim zavázáni, chceme-li se označovat stejně, jako to dělali oni.
Nechci, aby můj příspěvek vyzněl negativně – začal jsem totiž věřit, že se z toho spánku (včetně mě) dokážeme nakonec probrat a k něčemu se vzchopíme.
Byli jsme takoví vždycky – „jednota“ je jen tam, kde je nucení k ní a zákaz jednat jinak. My takoví nejsme. Přesto jsme už v minulosti mockrát dokázali se sjednotit k činům – a musíme to dokázat i teď. Naši předkové na to čekají.
Miky, my všichni jsme zatím ve fázi, kdy především reagujeme na křesťanství, které bylo našim předkům vnuceno, a ateismus, který je jeho dítětem. Wolos má pravdu, když vidí křesťanství za každým rohem, protože ono skutečně za každým rohem je.
Máš pravdu ale i ty, Wolf a další, protože my musíme někde „začít“ a je logické, že můžeme začít jedině tam, kde skutečně jsme:-(
Obluda se zdánlivě stáhla, ale nechala po sobě perfektně nachystaný svět, v němž už nemusí viset na každém rohu její symboly a po lidech se nečeká, že se jí budou chodit každou neděli klanět – není toho totiž už zapotřebí. Mentalita ovčího stáda se stala postupně naší přirozeností – další „přímé“ práce není třeba.
Duchovnost našich předků nevznikla tak, že jakožto primitivové nebyli schopní chápat základní přírodní jevy, takže si je zbožštili. Právě naopak! Oni je chápali mnohem líp! Byli to lidé, kteří vnímali četné přírodní bytosti, dnes se nacházející jen v pohádkách (víly, skřítky, rusalky…) a žili s nimi v každodenním kontaktu. Byli to lidé, kteří měli mnohem víc než my vyvinutou intuici, řada z nich „viděla“ (byli jasnozřiví). Ještě před 100-130 lety popisovali např. na Valašsku dospělí muži své kontakty s vodníky nebo světlonoši a to, z čeho dělá tato generace senzaci, bylo pro ně zcela běžné.
Naši předkové brzo zjistili, že člověk může ducha i vytvořit, a uvědomili si, jak je taková bytost nedokonalá oproti tomu, co znali – lidem, zvířatům, vílám apod. Uvědomili si, že tudíž musí existovat i jiní, mnohem vyspělejší tvůrci.
A ti nejlepší z nich s těmito tvůrci, tvůrci člověka a dalších bytostí, dokázali komunikovat a zprávy od nich přenášet svým blízkým. Takto si lidé uvědomili, že existují „naši bohové“, jejichž jsme dětmi, i „ti druzí“, kteří buďto protěžují ty své, nebo škodí člověku jako celku, či přírodě a všemu živému. Získali tak pro svůj rod ochranu těchto bytostí, které nazvali bohy.
Tito mimořádně nadaní a často i vyspělí lidé se stávali vůdci svých skupin, žreci, prvními i dalšími náčelníky, představenými rodů. Lidská společnost se tak vyvíjela podle svých nejpřirozenějších zákonů, chráněna těmi, kdo ji stvořili a měli zájem na její prosperitě.
Když pak přišlo křesťanství, přinutilo lidi vzdát se svých bohů. Bylo to stejné, jako vyrvat dítě z náruče milující matky nebo otce a začít ho přesvědčovat, že tamten strýc, který má svoje děti, je bude mít ještě mnohem raději než matka nebo otec, stejně, jako má rád děti své.
Lidem bylo zakázáno komunikovat se „svým“ duchovním světem, tak, jak je zakázáno ukradenému dítěti mluvit se svými skutečnými rodiči. A tito rodiče pak byli, „pro jistotu“, démonizováni, aby STRACH nám, dětem svých bohů, zabránil hledat je a mít je rádi.
Dnes tak už nikdo nepřestane plnit naléhavý úkol, když ztratí v rozvodněné řece idol své bohyně. Málokdo přijme hořkou odpovědnost za svůj zlý čin poškozující rod, pokud nemusí. Málokdo nebude lhát, bude-li vědět, že nebude postihnut.
„Projekt Ježíš“ dosáhl cíle, který mu byl stanoven.
Křesťané nám náš pravý rod „zakleli“. Jdeme kolem svých bohů – a nevidíme je. Procházíme se lesem, a vidíme jen stromy, koupeme se v potoku, a vnímáme jen vodu…
Je potřeba „odemknout“ těch „devatero zámků“ (pohádky vzniklé právě v té době v sobě skrývají mnohem víc moudrosti, než se nám může zdát!).
Je třeba rozbít těch „devatero obručí“.
Je třeba osvobodit naše pravé bohy, a naladit se na ně!
Musíme někde začít! Musíme ze sebe vyhodit všechno křesťanské, a to trvá i velmi mladému člověku roky. Musíme požádat naše bohy o pomoc, protože až (pokud) získáme duchovní svět našich předků, potkáme i bytosti, které nám nebudou nakloněny – budeme potřebovat pomoc.
Teď se to všechno odehrává za zamčenými dveřmi, před nimiž hrajeme my hru podle pravidel blízkovýchodních bytostí, které se kdysi rozhodly, že si pomocí spasitelského projektu podmaní svobodné a duchovně velmi bohaté národy Evropy.
Podařilo se jim to – ale z vězení se dá uprchnout. Ta cesta, jak to udělat, je individuální, tak, jak se liší jednotliví vězňové i kobky, v nichž hnijí.
Ale udělat to musíme!
Tak jsme se dozvěděli, jak to děláme všichni na „hovno“. Hm… No, aspoň díky za tahle stránky, že? Jinak by ani „pravověrní“ neměli kam psát 😀
Otec pozná své dítě i tehdy, pokud nebude mít na rameni vytetováno jeho jméno nebo symbol, Mysliči.
Myslet si, že ne, znamená pochybovat o schopnostech, které ten otec má.
Myslič:
I Ty máš uvnitř sebe jistá pravidla a při jejich překročení zde odsud lidi slovně vyháníš.
Také jsi v jistém smyslu pravověrný, i když sis laťku nastavil poměrně nízko a někteří spolu s Tebou.
Kdyby laťka byla vejš, možná by i ty výsledky nebyly tolik na hovno, když to doteď dá vlastně každej, i ateista.
Moji laťku už pár lidí skočilo, zkus ji zvednout taky (v čemkoliv) a uvidíš. Za hovno to stát nemusí, za hovno především stojí jen úporné trvání na tom, že se nebude zvedat. „Elitářství“! „Sektářství“! Hehehe, kdepak. To jen plebs nechce skákat, ne že by to nedokázal. Kdyby doopravdy nedokázal, tak už sem dávno nepíšu, nerad marním čas. 🙂
Pokud budou „pravověrní“ chtít mé maličkosti cosi vysvětlit, případně po mě něco chtít, prosím, aby psali tak, aby to pochopil i „plebs“, tedy já. Děkuji.
Wolosi: jakožto žrec, si polož zásadní otázku, pokud budeš vést nějaké společenství lidí, ať už rod či kmen, co bude pro většinu lidí zásadní? Co lidé chtějí? Lidí povětšinou chtějí žít a přežít. Málokdo bude řešit otázky vysoké filozofie, bytí a nebytí, tradic a podobných věcí. Pokud se tedy budeme bavit těch „obyčejných lidech“, kterých je většina. Celý život se pohybuji mezi těmito lidmi. Ale znám i takové, kteří se považují za něco víc, ať již díky vzdělání nebo své blbosti. Obyčejnými lidmi můžeme pohrdat ale oni jsou těmi, kteří pro „elity“ vybojovávali bitvy, zajišťovali obživu a starali se o chod běžných věcí. Pokud má přijít jakási obroda „pohanství“ musí vzejít zezdola. A protože „elity“ zřejmě došli, je potřeba najít či vychovat nové. Samozřejmě, že dnes bude převládat situace, kdy je „pohanství“ pro některé skutečně jen vzdorem proti současnému systému, většina autorit je automaticky odmítána a zavrhována a chybí vize do budoucna. Pak mají mnozí pocit, že stačí navléct na krk kladivo, přečíst si Eddu a pak po pár pivech křičet Hail Odin. I to pro některé představuje „pohanství“. Změna však musí přijít zevnitř a často je to běh na delší trať. I bohové si většinou vybírají a nejde si vybrat božstvo.
Problém dnešního světa je ten, že když dnes vytvoříš jakoukoliv „pohanskou“ skupinu či sdružení, vždycky v ní najdeš jisté formy „křesťanských“ aspektů. Tohle prostě nejde změnit hned. Celá společnost je tím prosycená. Ale jde o to pracovat a spolupracovat právě s těmi „obyčejnými lidmi“. A pokud bych byl žrecem, tak právě těm „obyčejným“ lidem bych měl jít příkladem, vzdělávat je a vychovávat v duchu starých obyčejů naroubovaných na dnešní svět. A to je těžká práce a na dlouhou dobu, možná na X generací. A třeba se ani nemusí podařit… A stále jako žrec musím brát v potaz to, že lidé jsou líní, pohodlní, chtějí se mít hlavně dobře atd. Musíš lidi prokouknout a poznat. A to je těžká práce…
Pohanský Kruh je tedy dle tvého vidění také krypotkřesťanský celek. A já říkám ano, ano máš pravdu… Ale právě tím, že vznikl se jím stal a snad bude usilovat se z tohoto chomoutu vymanit ovšem nikoliv cestou sektářství a uzavřenosti vůči okolnímu „modernímu“ světu.
„Pohanský Kruh je tedy dle tvého vidění také kryptokřesťanský celek. A já říkám ano, ano máš pravdu…“
Není.
Bavím se s jednotlivci, celek vnímám jako diskusní platformu, prostor pro výměnu názorů. Zvláště s těmi, kteří startují na některé moje připravené formulace jak vosy na bonbón. Stačí se jen zmínit o chlastání a rozdílu formy a obsahu, aniž bych z PK nebo odjinud kohokoliv jmenoval. To je pak snadné. Protože ten, koho se to netýká, zpravidla nezareaguje. 😉
„Samozřejmě, že dnes bude převládat situace, kdy je “pohanství” pro některé skutečně jen vzdorem proti současnému systému, většina autorit je automaticky odmítána a zavrhována a chybí vize do budoucna.“
Tím jsi pojmenoval to zásadní. Kudy z nudy? Kudy „ven“?
“ lidé jsou líní, pohodlní, chtějí se mít hlavně dobře atd.“
A co jim brání v přiznání si, že jejich k dospělosti nedotažená adolescentní vzpoura byla jen omyl, a že nálepka pohan znamená cokoliv, jen ne pohana starého ražení, jehož hodnot a mentality se ten s nálepkou pohan ve skutečnosti spíše děsí?! Křesťané po takových rádi sáhnou, ti berou všechno popořádku, ano i na „obyčejné lidi“ se dostane.
Otázkou pak je, v čem jsou obyčejní, když vlastně žádné obyčeje nedodržují a tlemí se jim, nebo se jich jako „sektářských“ bojí, a raději mlčky strpí křesťanský systém, který je údajně nekonečně silnější, a je tedy nutno se bezpodmínečně podvolit, sorry bohové, pro kus žvance šel bych světa kraj a křesťan vlastně není až tak špatnej, takže papá, vyměníme kus hadru s listím z dubu za sáčko a mosazný křížek na krku a budem se mít dobře…
Ptám se, dloubu do hloubky, zraňuji pouhými slovy povrchnost, to ano. Ale jak už jsem napsal, nikdy nikoho z PK ani odjinud nebudu v osobním životě nijak pronásledovat, že myslí jak myslí. Nanejvýš si s ním nebudu mít co říct, mě to nepoloží. Pro mě je zajímavější diskuse a borcení hranic mezi iluzemi a realitou. Že to bolí? Sorry. Pofoukáme ctitelům válečných božstev bebí.
Sám jsem takových bolístek zažil bezpočet.
Ale s každou z nich se více a více odděluji od mainstreamu a mířím tam, o čem se jen povrchně píše v neumělých článcích. Protože kosmetická změna není změna, ale podvod vůči sobě i druhým.
„Obyčejnými lidmi můžeme pohrdat ale oni jsou těmi, kteří pro “elity” vybojovávali bitvy, zajišťovali obživu a starali se o chod běžných věcí. Pokud má přijít jakási obroda “pohanství” musí vzejít zezdola.“
Šancí už vám bohové dali víc, a řada lidí je v podstatě promrhala. A přichází pomalu čas zúčtování, protože prostor ve kterém žijeme se dramaticky mění a příležitosti něco budovat úměrně tomu ubývají, sleduji pochopitelně i geopolitickou situaci a ta není dalšímu „hraní si na něco“ vůbec nakloněná (což mi nemusíš věřit, nevnucuji Ti to). Ale abych nepůsobil jako „spasitel“ – osobně se starám jen o svoje lidi. Sem občas pouštím nějaký poznatek, který by se mohl hodit. Nehodí? V pořádku.
Jen doufám, že se při současné kryptokřesťanské strategii (vskutku pozoruhodné) někdo k svým bohům doopravdy dostane. A vidím-li nápis POHANSKÝ kruh, pak samozřejmě předpokládám jistou míru opravdovosti tohoto sebeoznačení.
Zezdola TADY samo o sobě nikdy nic nevzejde. Kolektivní vědomí obyvatel této kotliny je plebejské již po staletí a jen se předhání, kde a jak by jakému potentátovi (manažerovi, kněžorouvi nebo knížeti) utřelo prdel nebo vykouřilo péro. Kolaborovalo s Habsburkem, kolaborovalo s Hitlerem, kolaborovalo se Stalinem, kolaborovalo s Bushem. A pokračuje v tom pochopitelně dál. Samozřejmě za všimné. Za kus žvance prodává svoje rody do otroctví. Za kus žvance řekne než být pohan s nároky, budu ateista bez nároků. Za kus žvance se tu prodává naše budoucnost, a všem to připadá „normální“, protože to tak dělají i ostatní plebejci.
„Tohle prostě nejde změnit hned. Celá společnost je tím prosycená. Ale jde o to pracovat a spolupracovat právě s těmi “obyčejnými lidmi”. “
To také dělám. Fíba použil ohrané obranné slovo sekta. Jak s takovými „obyčejnými“ lidmi s touto křesťanskou záklopkou zajišťující, že k opravdové změně u nich nikdy nedojde, chceš reálně pracovat? Jsem jedno velké oko, piš prosím. Modelový příklad jak má být, nemusíme chodit daleko, rozeberme to krok po kroku:
o) Narazíš na záklopku „sekta“. Jaký bude další krok?
„Ale právě tím, že vznikl se jím stal a snad bude usilovat se z tohoto chomoutu vymanit ovšem nikoliv cestou sektářství a uzavřenosti vůči okolnímu “modernímu” světu.“
Nějaké praktické kroky tohoto úsilí? Vzdechy nad tím, že je všechno špatně, ale změna není možná, protože to už by byla sekta? Nevidím REÁLNÝ prostor, protože tyto dva mantinely nejsou daleko od sebe, ale pevně stažené řetězem do jediného celku, v němž budoucnost už dávno zahynula, neboť žádná mezera pro ni v něm není. Řetězem strachu, lenosti a chamtivosti.
Vždyť to co tu píšeš, je v mém pohledu v podstatě rezignace vůči momentálně silnějšímu paradigmatu. Jak chceš jako dědic germánských kmenů bojovat s obry a nestvůrami a dostat se do Valhally, když to v reálném světě vůči jednomu z nich vzdáváš, a to v podstatě ještě před opravdovým bojem? Jde v psychologické rovině o totéž! Nestvůra = vzorec strachu v mozku! Božstvo = vzorec vůle k něčemu! Propoj si to a prohlédni!
Jak se chceš jako ctitel božstev, která chlemtala lidskou krev, formovat svoji mysl a vůli tak, abys se ctí bojoval a vyhrával, když meč visí nedotčený na stěně a ty sklesle vyhlížíš obludu obcházející Tvé obydlí a čekáš, kdy už si Tě dá k svačině a rozptýlí Tvé pochybnosti o bytí a nebytí, a o tom jestli teda bohové fakt existují?
Podívej se na muslimy v Německu, Francii nebo Británii! Ti serou na Tvůj pohodlný postkřesťanský svět, modernu a její pokřivené hodnoty, umožňující Ti svojí nenáročností blbnout okolo run a zpíjet se do němoty za občasného nadávání na pedofily v církevních sutanách nebo jejich agenty v politice přehrabující se v restitucích.
Aktivně, bez oddechu, neúnavně krok za krokem tento postkřesťanský svět OBYČEJNÍ muslimové přeměňují na svůj, STUDUJÍ kvalitní university, OBSAZUJÍ významné pozice, BUDUJÍ instituce, ZAVÁDĚJÍ svoje právo a UKRAJUJÍ tak každým dnem z obrovského koláče možností, které čekají i na Tebe. A podobně i jiné cizí struktury, hra je obrovsky rozmanitá, sám mám co dělat při nacházení dalších a dalších jejích rovin.
A až díky všeobecné místní pasivitě tento koláč možností a s ním spojený „svět“ pohltí cizí struktury celý, „ateista“ bude první, kdo začne mlátit hlavou k Mekce a další ho budou následovat, protože dostanou opět kus žvance ( زكو) a další „jistoty“ (أركان الإسلام), a na fázi svého života, kterou dočasně probloumali u jalových nikam nevedoucích keců o „bozích“ a „pohanech“ (tedy dobách, kdy jejich rod ještě nerodil posery), raději rychle zapomenou jako na zlý sen. Neboť si vzpomenou, že kdosi, kdo neměl turban na hlavě a AKčko v ruce, a chtěl doopravdy něco změnit a nabídl svoje obecné poznatky mimo svoje lidi s větší naléhavostí, neměl dostatečně líbezná slůvka pro jejich přecitlivělé dušičky a dostatečně hluboký džbán, a s kalachem u hlavy dotyčných to dělat nechtěl.
Nechtěl, protože si jich i přes jejich začátečnické škobrty, kterých sám dělal bezpočet celý život, vážil. Z různých důvodů. A věděl, že kdyby mlčel, dříve nebo později by si rozbili hlavu o špičatý kámen, kterých okolo nich viděl mnoho, protože si o řadu z nich sám řadu zranění udělal, a nechtěl, aby se to znovu stalo zbytečně těm, kterým o těchto kamenech mohl říct, a kteří si mohli nabít hubu jinde, kde to zas neznal sám, a tím společně udělat nějaký ten pokrok ve vývoji.
Přeber si to jak umíš.
W.
Wolos: No, však to říkám… Bububu. Máme každý to své, tak jsme holt pohanští katolíci. A ochrání nás kdo, abychom jimi nebyli? Nejspíš Ty v nějaké vesnické pospolitosti-sektě co se oddělí od reálného světa, že? Raději bych se prohlásil ateistou než žít v nějakém takovém stísněném nepřirozeném prostředí, kde se každé slovo – myšlenka – činnost hodnotí a poměřuje jestli náhodou není křesťanské a katolické… Pane jo…. 🙂
„A ochrání nás kdo, abychom jimi nebyli?“
Pokud to nevíš sám za svoji „tradici“, pak to neví nikdo. A je-li to současný systém, vede neomylně zpět k univesalismu.
„Raději bych se prohlásil ateistou“
Tomu říkám loajalita vlastnímu světonázoru, ať je jakýkoliv. Dostáváme se tím ale k podstatě věci, co se pod nálepkou „pohan“ doopravdy skrývá. Konečně. Slupka se zmítá v křečích, obsah se vyjevuje v plné nahotě.
„než žít v nějakém takovém stísněném nepřirozeném prostředí, kde se každé slovo – myšlenka – činnost hodnotí a poměřuje jestli náhodou není křesťanské a katolické“
Žádné takové neexistuje. To jen v tomto duchu diskutuji, abych poznal skutečnost. A je-li pro Tebe duch kmenového kultu nepřirozený, sám si jistě uvědomíš jisté mezery …
Jistě, byl jsem po letech kreslení, tesání runových kamenů a pod. konečně odhalen, jak jinak. 🙂 Je vidět, že opět vůbec nic nechápeš. Já jsem polyteista a polyteistou zůstanu. Nebudu ale ve spolku s lidmi co mají potřebu „dělat organizaci“ ze strachu před nějakým nepřítelem. Pro mě jsou stmelující pro společenství především ideály a ne neustálé strašení Vatikánem a kdoví čím dalším. Prostě a jednoduše, pokud by v pohanství měli převládnout lidi jak ty, vzdal bych se kolektivního polyteismu a žil bych si jenom osobní skrytou vírou. Nebyl bych v tomto směru jediný, co tak vím, už zde jsou lidi co si žijí svoje pohanství v ústranní na individuální, rodinné, nebo kamarádské úrovni a nikde ho nevystavují na obdiv. Myslím si, že mají s bohy dobrý vztah, ty bys je ale nejspíš přesvědčoval, že jsou skrytí křesťané, protože nejedou podle tvých představ. Ach jo.
Tak jistě, protože forma zvítězila nad obsahem. Ach ti platonici…
Dojem, že forma zabíjí obsah, mám pokaždé, když čtu tvé články, Wolosi.
Za mě:
Pohanský kruh je poměrně mladé společenství, které je stále ve vývoji. Společenství ve vývoji má nepochybně co probírat. Probírat věci je třeba, aby nakonec nezvítězila forma nad obsahem. 🙂 Jako nečlen-pozorovatel bych napsal, že je složený z lidí různých názorů a různého stupně aktivity. Někdo píše články, někdo buduje svatyně v lesích, někdo staví budky pro ptáky a někdo jenom chodí na výlety. Některé zdejší články jsou psané lidovou formou, která si už získala svojí oblibu. Vystudovaný religionista by některé věci možná popsal odborně, kdo čeká odbornější články, může je hledat i jinde. Pokud vím, tak někteří členové PK se angažovali v nějakých akcích oživlé historie (living history) a nebo pořádají přednášky. Také se občas pořádají kamarádské srazy, které ale nutně nemusí mít podobu pohanského obřadu. Tudíž je zde atmosféra uvolněnější a – světe div se – pije se zde i pivo. 🙂 Lidé jsou různě aktivní, někdo více, někdo méně, nikoho za to nesoudím. Pak jsou zde věční nespokojenci, kterým pořád něco vadí a kteří by asi nejraději nahnali lidi do nějakého stádečka, které pak budou ochraňovat před vnějším světem. Proto je zde v diskuzích možné občas narazit na dualistické „křesťanské“ strašení nějakým nepřítelem, jednou všudypřítomným Vatikánem, jindy lidmi ze „země zaslíbené“ 🙂 Pohanský kruh má podobu etnického pohanství, někdy na západě známého jako „folkiš“, na druhou stranu je ale tvořen samostatnými individualitami, takže stádečko se zatím nekoná. 🙂
Pěkně to Fíba popsal 🙂 Stádečko se skutečně konat nebude a „elitářství“ už vůbec ne 🙂
Pak se jedná o pohanský katolicismus, což je jen jiný druh stádečka s o něco širšími mantinely (umožněný historicky jen a pouze křesťanským, jinak by se jednotlivé proudy-kmeny mezi sebou nesnášely úplně stejně jako kdysi a jen odpor ke křesťanům a minimální počet je sjednotil, ovšem hodnotově opět na kryptokřesťanské bázi).
Žjova, to trpělivé zkoumání opravdových postojů místních diskutérů se vyplácí.
Sorry, Wolosi, ale to Tvé odhalování kryptokřesťanství za každým rohem mi už zavání až fóbií 🙂 🙂 Někdo, holt, vidí všude žida, někdo křesťana… PK v tom, co koná, katolicismus nespatřuje, a pokud někdo zvnějšku ano, je to spíš jeho problém, bych řekl…
Wolf:
katolicismus = všeobecnost (řec. katholiké).
Multikulti. Rozmanitost v Jedinosti. Mnohé v jediném Systému.
Ještě to v tom nevidíš? A neuvědomil sis, že tu postkřesťanská dítka hledají svoje bohy společně jen díky křesťansko-katolickému podloží, které umožnilo svými pravidly hry, aby se jednotlivé směry byly vůbec ochotné scházet a diskutovat?
Že jej tak bezděčně napodobují a tvoří tak svůj společný monoteismus, centrální božstvo odlišné od jejich kmenových dosavadních, vyžadující alkohol, naivní antropomorfní obrázky drsných bohů, zvířátka jako fetiš a pravidelné tlachání o ničem, připomínající ovšem svojí všepohlcující podstatou nejvíce opět Krista, kterého ale právě kvůli všepohlcující povaze a zásadním nesouladu jím inspirované kultury s ekosystémem opustila?
Anebo doopravdy neopustila, a jen mu dala přijatelnější vizáž, kterou vyčetla u křesťanských historiků a tváře svých jednotlivých bohů mu lepí na obličej dle momentální nálady a promítají si do něj jen svá pudová přání, která jim církevní preláti nedopřejí a naopak požadují dodržování určitých pravidel?
Sice nevím, jestli má smysl se do téhle praštěné diskuze, která tu v mnohých obměnách už několikrát proběhla, vůbec pouštět, ale nedá mi to. Není sporu o tom, že jsme všichni křesťanskou mentalitou více či méně ovlivněni. Já možná více než ostatní, protože jsem několik let aktivním křesťanem opravdu byl. Kdykoli ale pročítám zdejší komentáře připadá mi paradoxně nejvíc křesťanský Wolos.
Wolosi, to, co říkáš je vlastně totéž, co jsem slýchal u křesťanů, akorát obrácené naruby. Oni zase ve všem čenichali to pohanství. Vánoční stromeček? Bacha, to může mít něco společného se slunovratem a s pohanstvím! Kaštan do kapsy pro štěstí? Kriste Ježíši, vždyť to je pohanství! Rocková muzika? Bacha, to samej satanizmus! S přírodou radši opatrně, pokud jí bereš jako Boží stvoření tak ok, ale pozor, abys jí neprokazoval větší úctu, než Bohu, to by byla modloslužba a pohanství! Atd. atd…. Ona totiž někdy ta křečovitá snaha se od něčeho ochránit vede k pravému opaku. Inkvizitoři, kteří pronásledovali čarodějnice a viděli za každým prdem ďábla se nakonec těm ďáblům také podobali nejvíce.
Miky: Osobně tu diskutuji o do očí bijícím nesouladu mezi sebereprezentací „pohan“ u potrefených, co se měli potřebu ozvat na moji na nikoho nezaměřenou odpověď Alešovi. Mimo tyto stránky nikoho nijak nelustruji ani nepronásleduji, jen píšu o rozdílech mezi formou a obsahem, pokud si jich všimnu. Jak ostatně už dlouhodobě.
A abych to dotáhl do konce: autoritu požívali i vynucovali i pohanští představitelé kultů a kmenů, to není nic čistě křesťanského. I kulty a kmeny měly svoje zákony (rodové právo), které bylo nutno dodržovat, aby mohly fungovat a přežít (např. v římském právu si najdi význam termínů „patria potestas“ a „mos maiorum“, abys neměl pocit, že si vymýšlím). Přežít, zdůrazňuji. To nebyla amatérská volnočasová ochotnicko-archeologická činnost, ale náročný každodenní boj o život, a božstva v něm byla pomocníky a inspirací kultury, ne zástěrkou pro vlastní frustrace.
Že si dnešní potomek starých pohanů vytáhl jen styl oblékání, nebo napodobuje jejich rituály a pouze se stylizuje? Pačemu, što? Postaví-li malý kluk ze stavebnice pohanskou svatyni a bude říkat, já jsem pohan, pochopím to, protože to odpovídá jeho mentálnímu vývoji.
Ale když totéž dělá dávno „dospělý“ člověk v trochu jiné formě a jakoukoliv informaci o tom, že některé reálie dávných pohanů by šly aplikovat do skutečného života, vytěsňuje jako sektářskou, pak je to kdo? Pohan? Nikoliv.
Křesťánek, co utekl před autoritou kleriků a ze starých bohů, pohanů a jejich domnělé formy konání si jen dělá štít proti církvi či rodičům, a mastičky na své nezvládnuté ego, které ustrnulo ve vývoji někde mezi dospívajícím a dospělým a odmítá dospět jak u pohanů, tak u křesťanů (např. přechodovým rituálem, který ovšem k něčemu zavazuje). Protože obojí má svoje autority a pravidla, která je nutno dodržovat.
Proto neúnavně uctívá minulost, kdy jeho předkové ještě nebyli poserové, a děsí se podvědomě budoucnosti, protože efektivně nemá na to ji doopravdy tvořit z přítomnosti, protože tam, kde cítí efektivitu, hned podvědomě vycítí i nároky a přes to mu vlak nejede.
Takový by ovšem ve starých dobách existovat nemohl, protože jako osamoceného egoistu by si ho dala na posezení smečka vlků, nebo ve společenství při vyhýbání se rituálu nebo dodržování pravidel by jej členové kmene při první neúrodě hodili ze skály nebo ubodali meči jako původce neštěstí.
Kvůli křesťanům se tak již neděje, a osamocených nikdy nedospěvších egoistů vařících si mastičky z mnohých duchovních nauk na svá bebí přibývá, protože systém na kř. nauce postavený (osvícenství, liberalismus) nyní toto umožňuje a povinnost dospět neukládá. To je dvousečný důsledek svobody vyznání, který má za následek chaos a rozpad společnosti. Ve prospěch těch, kteří toto nepřipustili, pochopitelně.
…a já jsem zlý inkvizitor, protože dospělcům říkám, že stavebnice a svatyně jsou dvě různé věci.
S vámi bych se chtěl někdy potkat, kavárenských povalečů už mám totiž plné zuby.
Tady taky pečlivě vybírej, někteří z nich sem chodí pro rozumy, aby pak měli u kafe nebo piva co probírat 😉 a u jiných zas vítězí forma nad obsahem. Časem si uděláš obrázek sám 😉
Wolos , bud zdraw
ctenim vedet
predstavy podobne
slova jak zeme
snad brzy zase
diky wic Ako
A co Ti v tom brání?