14. rok s Pohanským kruhem

„Pojďte a poslyšte příběh z dávných dob. Příběh skutků, který se stal legendou. Vyprávění o časech, kdy se hrstka mužů rozhodla postavit útlaku křesťanů a havlistů – a rozhodla se znovu vztyčit modly pravých bohů svého lidu. Příběh z těchto temných a vzdálených časů se dodnes vypráví okolo ohňů…“

Takto nějak pateticky, legračně a pseudomytologicky bych mohl začít krátké povídání o založení Pohanského kruhu  🙂 Ale ono to tenkrát – v roce 2011 – bylo vlastně takto: Někdy v březnu před neuvěřitelnými čtrnácti lety na internetových stránkách Bratrství probíhala diskuse pohansky orientovaných čtenářů o tom, zda založit nebo nezaložit nějaké pohanské uskupení, které by nebylo „liberální“ (ať už si pod tím představíte, co chcete), které by nebylo „sluníčkové“ (opět si představte, co uznáte za vhodné), nebylo by státem uznaným občanským sdružením (takže by nikde nemuselo žebrat o oficiální uznání a registraci) a bylo by orientováno silně pronárodně a provlastenecky. Z diskusí také vyplynulo, že takový spolek pohanů by měl vyznávat etnické pohanství a neměl by být zaměřen jen na renesanci slovanského pohanství – ale i celkově na veškeré původní polyteistické náboženství Evropanů. Tedy i na víru starých Řeků, Římanů, Keltů, Germánů – prostě všech předků dnešních normálních domácích obyvatel Evropy. 

Diskuse probíhaly několik měsíců (včetně toho, zda spolupracovat nebo nespolupracovat s jinými pohanskými skupinami v ČR a zahraničí). Je třeba poznamenat, že „Otcové zakladatelé“ se tehdy osobně vůbec neznali, mou maličkost nevyjímaje. Nakonec byl pro náš spolek zvolen název Pohanský kruh a spuštěny tyto webové stránky a později ještě Facebook (který má k dnešnímu dni neuvěřitelných 13 276 sledujících). Záhy byl vybrán také náš znak. No a 6. srpna 2011 konečně nastal ten den, kdy se někteří zakládající členové PK sešli a zorganizovali první rituál k uctění našich bohů . Bylo nás tam tenkrát skutečně jen pár – kdo by si tehdy pomyslel, že to bude teprve začátek dlouhé a společné cesty  🙂

Pak už to šlo rychle: Do PK se hlásili další členové a spolupráci s námi zahájili také lidé z dnes již zaniklého uskupení Dávný obyčej a o něco později i slovanští pohané ze spolku Rodná víra. Začali jsme pořádat také první větší setkání nejen členů PK, ale i neorganizovaných souvěrců ve Sluneční zátoce. To je od roku 2012 již zaběhnutá každoroční tradice, která je mezi pohany čím dál více populární. Nepravidelně jsme se také rozhodli pořádat „osvětové“ přednášky a setkání pro širší pohanskou i nepohanskou veřejnost, například ve spolupráci se spřáteleným populárním spisovatelem Otomarem Dvořákem. Pan Dvořák ostatně s PK spolupracuje dodnes – je to tak dobrá spolupráce, že jsme dokonce v loňském roce byli hosty v jeho vlastním pořadu. 

V roce 2021 se stalo něco, na co pohanská subkultura v České republice může být docela hrdá: Při Sčítání lidu se podařilo, že občané se mohli přihlásit k pohanství jako o oficiální víře. Nakonec to dopadlo tak, že máme potvrzených 2 764 „oficiálních“ pohanů v naší zemi. Tady se nám podařilo spolupracovat i s jinými pohanskými skupinami a můžeme směle říci, že toto se nám povedlo.

V průběhu těch čtrnácti let trvání Kruhu nás někteří členové opustili. Stalo se tak z různých důvodů – někdy v dobrém, jindy to doprovázela zlá krev. Další se však přidali a jdeme společnou cestou. Pohanský kruh není pro každého. Každého „zájemce“ mezi sebe prostě nevezmeme. Byli tu také lidé, kteří – ač nikdy nebyli našimi členy nebo členkami – zkoušeli svými „radami“ zavést PK úplně jinam, než kam směřuje. Tito jedinci byli jednou provždy vyřešeni. Psi sice štěkají, ale karavana jede dál. 

Jsme tu již čtrnáctým rokem. Někdy mi to samotnému připadá neuvěřitelné  🙂 Mělo to všechno cenu? Určitě mělo. A stále má. Tímto chci poděkovat všem svým soukmenovcům z PK za to, že jsem mohl poznat Vás všechny – úžasné přátele na celý život. Cesta Kruhu zdaleka nekončí. A já stále věřím v přízeň našich bohů…