„Viking“ – aneb Vladimír vrací úder

Upozornění pro fanošuky sračkoidního fantasy seriálu The Kokots – eeee, pardon – The Vikings: Nečtěte to, mohli byste dostat infarkt.

Ruská kina momentálně válcuje historický (mno, to je vážně otázka, jak moc historický) velkofilm Viking režiséra Andrej Kravčuka o tom, kterak ušlápnutý ňouma Vladimír z Rurikova rodu statečné vikingy na Rus povolal, bratra svého zahubil a kyjevským velkoknížetem se stal, prašivé modly zavrhnul a navrch ještě víru pravou přijal a s řeckou princeznou se oženil… A není to špatný film, pokud se aspoň trochu vyznáte v historii Kyjevské Rusi. Pokud vás toto období nezajímá a radši koukáte na The Kokots, tak vám film moc nedá, protože na rozdíl od Rusů, Ukrajinců a Bělorusů – kteří mají Vladímíra Svjatoslaviče (958? – 1015) za národního hrdinu – asi nebudete moc chápat, o čem jeden z nejdražších ruských filmů vlastně je…

Musím se přiznat, že jsem Vikinga viděl už několikrát a stejně jsem musel pokaždé nahlížet u sledování do staroruského letopisu Vyprávění o minulých letech, který je dobrým zdrojem k tomu, aby šlo porovnat, co si režisér Kravčuk nějak z historie přizpůsobil a co je ve filmu naopak dodrženo a doloženo. Celý příběh Vladimíra o jeho cestě k moci vypráví starý viking (asi by se hodilo spíše „Varjag“ – ale to by asi Američané nepochopili) Sveneld:  V 10. století museli Rurikovci tvrdě bojovat o ovládnutí Rusi. Kyjevský velkokníže Svjatoslav Igorevič nebo-li Sfendald Ingvarsson († 972 ) – jak mu říkali Seveřané – ze kterých jeho rod vzešel, sice porazil muslimské Volžské Bulhary a židovské Chazary, ale dílo sjednocení Rusi nestihl dokončit, protože ho sejmuli turkotatarští Pečeněhové podle návodu konstantinopolských Řeků. Zanechal po sobě tři syny, kteří se dost nesnášeli, neboť se přetahovali o moc a každý z nich měl jinou matku. Nejstarší Jaropolk zdědil Kyjev. Prostřední Oleg sídlil u kmene Drevljanů a syn otrokyně – nejmladší Vladimír, dostal úděl v Novgorodě. Sveneld slouží Olegovi, který mu nejvíce připomíná Svjatoslava. Tady to s Vyprávěním o minulých letech poprvé hned z kraje nesedí, protože skutečný Sveneld sloužil Jaropolkovi. Oleg, Sveneld a malá družina vyráží v roce 975 na lov do zimních lesů nedaleko Polocka. Jdou po zubrovi (i když je to možná tur, tady fakt nevím). Scéna zimního lovu je perfektně natočená a ten počítačově vytvořený zubr je prostě epesní. Jenže dojde ke střetu s lidmi velkoknížete Jaropolka, který jde ve skutečnosti Olegovi po krku… A pak už se film řítí rychlostí autobusu řízeného šíleným řidičem. Je vidět, že to tvůrci ve finále hodně prostříhali, takže opět doporučím číst pararelně i Vyprávění o minulých letech.

Oleg při útěku do Polocka spadne z mostu a napíchne se na kůl, což samozřejmě nepřežije. V Polocku vládne viking Ragnvald, u kterého se stačí Sveneld schovat. Jenže Jaropolk ho tam stejně dostihne a obviní ho ze smrti Olega. Chce mu nechat setnout hlavu, ale protřelý dědýs Sveneld použije trik, který sečtělý čtenář zná ze Ságy o Jomských vikinzích  a který využil ve svém románu Vlčí moře i Robert Low. Samozřejmě už se to objevilo i v kejdě The Kokots a možná i jinde. Pokud nevíte, oč jde, nebudu to vyzrazovat, protože scéna ve filmu je fakt povedená. Jaropolk tedy musí Svenelda propusit, i když se mu nechce. Sveneld mu přísahá pomstu a vyráží za nejmladším ze Svjatoslavičů – Vladimírem. Ten najme družinu vikingů, sebere vojsko z novgorodských Slovanů a Ugrofinů a vydává se k Polocku. Vláďa je trošku ňouma a Sveneld ho musí stále do války nutit. Vladímir by si rád vzal dceru knížete Ragnvalda, a tak získal mocného spojence proti Jaropolkovi. Jenže Rogněda ho odmítne, protože si vybrala za muže právě Jaropolka a nevítaného nápadníka ještě nazve „synem otrokyně“. Tím ale spustí válku a Vladimír a spol. vyvrátí Polock, zabijí Ragnvalda a celý jeho rod vyhubí. Rognědu  Vladimír znásilní a vezme si ji za ženu. Teď už zbývá jen otevřený bratrovražedný střet s Jaropolkem a souboj o titul kyjevského velkoknížete…

Dál děj nebudu popisovat, protože by byla škoda to celé vyslepičit. I když se film drží historie opravdu jen volně, je to dobře natočeno. Nejsem odborníkem na zbroj vikinské doby, takže nepoznám, zda je helma z desátého nebo třeba jedenáctého století. Ale přijde mi to opravdu věrohodnější, než ta nechvalně proslulá sračka The Kokots ,určená úplným debilům, kteří nenávidí historii a proto ujíždějí na kopii fantasy seriálů Hercules a Xena. Kolik stál Viking, to si netroufám uhádnout. Ale je jisté, že Putinovo ministerstvo kultury nastavilo rozpočet velice štědře – a je to znát. Co se týká exteriérů, tak Kyjev vypadá jako trošku větší palisádou opevněná vesnice, což v desátém století asi fakt byl. Vikinské drakkary jsou většinou počítačově udělané, stejně jako řecké město Korsuň. Korsuň je vůbec perfektně vytvořená – skoro bych řekl, že ji dělali borci z BBC. Modly slovanských bohů v Kyjevě jsou taky celkem uvěřitelné, jsou očouzené, trouchnivé a pomazané krví. Bojové scény jsou dobré. Krev stříká, herci smrdí i z obrazovky, a tak to u historického filmu má být 🙂 .

Teď bych se rád trochu pozastavil u herců: Vladimíra hraje Danila Kozlovskij. Vypadá jako Kristus a to asi cíleně. Nevím, kde hrál dřív a je mi to jedno. Podle mne je nejhorším hercem filmu. Svenelda hraje v Rusku hodně populární Maxim Sucharov, což je řízek, který tady vypadá trochu jako jeho český kolega Miloš Vávra a kdyby to náhodou u nás někdy vyšlo dabované, tak by se k němu jeho hlas moc hodil  🙂 . Celý film skvěle hlásí a přesně takto si představuju postaršího vikinga. Hodně mne zaujal Igor Petrenko jako Vladimírův smrtelný nepřítel Varjažko. Jestli Sucharov vypadá ve filmu jako Miloš Vávra, tak Petrenko je celý Roman Zach a fakt jsem si to musel stopnout, abych to porovnal  🙂 . Varjažko je postava, kterou jsem si oblíbil asi nejvíc – nenávidí všechny a taky chce všechny zabít. Je to pro mne jednoznačně nejlepší tahoun tohoto filmu. Vladimir Jepifancev má roli křesťanského válečníka Feodora. Tady se musím přiznat, že Kravčukovi se s ním podařilo natočit opravdu silné momenty a neodpustím si spoiler: Když Vladimír nedokáže ochránit Feodora (kterému vděčí za hodně) a jeho malého synka před zavražděním pohanskými kněžími, až mne zamrazilo. Tohle je neuvěřitelně emotivní a jen úplně naivní blbec by nevěřil, že staří Slované přinášeli i lidské oběti. Kravčuk si s tím pohrál a zaútočil na city diváků s razancí kulometu. Feodora a jeho víru musíte prostě obdivovat a zfetované pohanské kněze nenávidět – je to opravdu silné.  Anton Adasinskij je v roli šíleného fanatického pohanského kněze zvolen velice vhodně. Tenhle vyzáblý rachitik má charisma a to vraždění dětí bych mu snad i uvěřil. Kravčukovi se podařilo pro film nakoupit i skandinávské herce do rolí vikingů. Asi nejvýraznější  je Švéd Joakim Nätterqvist, kterého si pamatuju jako nemastného neslaného templáře z filmu Arn, kde v roce 2007 hrál naprostého jelimána. Tady ale působí celkem impozantně, zvlášť, když pořád jí hlínu J . Berserker  v tomto filmu je rozhodně nejlepší, kterého jsem zatím viděl. Co se týká hereček, tak výrazné jsou tu dvě: Alexandra Bortič jako Rogněda, která je mi strašlivě nesympatická, protože celý film furt ječí a vříská. Pak je tu Světlana Chodčenkova jako Řekyně Irina – ta na mne udělala podstatně lepší dojem, i když ve filmu pořád bulí nebo se modlí. Když se zaměřím na vizáž herců, tak se tam objevují tři druhy účesu: Vousatý hipík, vousáč s oholenou hlavou a nedostříhaná cukrová řepa. Igor Petrenko má ovšem účes jako čmeláčci z večerníčku Jak Ťuk a Bzuk putovali za sluníčkem. Polehčující okolnost má tu, že si holí hlavu pomocí bláta.

Film byl evidentně hodně moc prostříhán, i když finální verze má přes dvě a půl hodiny. Dostalo se ke mně DVD s vyřazenými scénami, takže je vidět, kolik toho tvůrci nakonec odstranili. Škoda je zvláště dobývání Korsuně a olizování zmrzlého meče (jestli jste viděli Obecnou školu, dobře víte, proč nelízat zmrzlé železo). Viking tedy může na první pokoukání působit poněkud zmateně – proto ještě jednou doporučím přečtení Vyprávění o minulých letech. Na závěr si ještě neodpustím pár poznámek, co mi u filmu dost nesedí: Sáňkování na drakkarech v dešti po blátě je teda moc a působí to spíše jako humorná vsuvka. Zato scéna, kde Vladimír působí jako instalatér, ohledně  korsuňského potrubí, nemá chybu  J . Viking ovšem překvapivě není bezúčelná putinovská agitka o tom, „kterak přišlo křesťanství na Rus a kterak je Rusko nejlepší“. Samozřejmě, ten křesťanský podtón a zavrhnutí pohanství tam je, ale dá se to pochopit. Rusové tohle prostě chtějí. A chtějí to i Bělorusové a Ukrajinci. Na film se tak může podívat klidně i stoupenec odtržení Donbasu, stejně jako fanda Batalionu Azov, prostě žádné kecy o „matičce Rusi“ tam nenajdete. Historicky to občas pokulhává, ale The Kokots je v tomhle opravdu horší, a o hodně. Co se týká hudby, čekal jsem u Vikinga nějakou ruskou obdobu úchyláků z Wardruny, ale hudba je prostě nevtíravá a u scény se zpopelněním Jaropolka je i velice vhodně zvolená. Filmu dávám 90 % ze 100 a chyby v něm jsem ochoten tolerovat, a jelikož nejsem odborník, tak jsem prostě spokojen. O tom, proč něco podobného nelze natočit u nás – vůbec nehodlám spekulovat. A kdyby se někdo náhodou ptal: „Kde se k tomu dají sehnat titulky“, tak pro toho mám vzkaz, ať se učí rusky. To je furt samá slovanská vzájemnost, ale učit se jazyky bratrských národů, to ne  🙂 .

A pokud to někdo z retardovaných fanošuků fantasy pohádkového seriálu The Kokots – eee, pardon – The Vikings  dočetl až sem, a hodlá mi nadávat, protože jsem urazil jeho dětskou duši, zde jsem už dříve shrnul, proč to neberu  🙂 .

Viking. Režie Andrej Kravčuk. Rusko 2016, 133 min.