Skip to content

Germánský čundr

Duben 10, 2017
tags:

„Od rána bez přestání drobně, ale vytrvale pršelo. Nyní se začínalo pomalu smrákat a dubový les, toho času ještě bez zeleně, obestíraly mlžné cáry. Do prudkého svahu se drápali dva muži a pes. Byli ozbrojeni jen dýkami, sekerkami a svá kopí používali jako hůl, protože terén byl velmi strmý a rozmáčený deštěm. Na zádech si nesli jen nejnutnější výstroj na pár dní v divočině. Každých pár metrů se zastavili a snažili se utišit dech a pozorně naslouchali okolnímu lesu, ostatně k tomuto účelu měli sebou i stopařského psa, který spolehlivě odhalil jakoukoli blízkou duši. Ať už lidskou nebo zvířecí. Prozatím byl v okolí klid. Muži se nakonec vyškrábali až na vrchol, který tvořil skalní ostroh. Chvíli mlčky a zachmuřeně pozorovali okolí, ale divoký vítr jim zuřivě rval pláště z těla a přes mlhu stejně nic neviděli. Sestoupili tedy do závětří a našli místo na přespání. Mladší z mužů se vydal pro zbytek jejich skupiny, která čekala v půli kopce, a starší zatím připravoval ležení. Marobudovi zvědové se vydali na průzkum neobydlené divočiny, aby zjistili, zda tudy může projít zbytek armády, který by se pokusil neočekávaně zaskočit nepřítele. Psal se rok 17 našeho letopočtu…“

Je to dva tisíce let, kdy se konala bitva mezi dvěma velkými Germány. Mezi Arminiem a Marobudem. Mezi mužem, který dokázal zastavit postup Říma v Germánii a mužem, který dokázal na našem území vybudovat centrum germánské říše, která byla svého času trnem v oku i pro Řím. Důvody bitvy ponechme nyní stranou. Přesná lokalizace místa není dodnes známa, víceméně se soudí, že se odehrála někde severně či severozápadně od našich dnešních hranic. Není známa ani přesná datace bitvy, pouze rok 17 n.l.. K dvoutisícímu výročí se tedy Magnachar s Rushwolfem rozhodli uspořádat lh výpravu do Krušných hor. Teoreticky i Marobudova armáda, nebo respektive její část mohla přes Krušné hory procházet a snad mohl začátek tohoto tažení vypadat, tak jak je popisován v úvodu našeho článku. Ale třeba to bylo všechno úplně jinak. Jak, to vědí dnes snad už jen bohové…

Lh výprava byla naplánována na druhý dubnový víkend. Počasí v předcházejících dnech nasvědčovalo pohodičce a krásné kochací procházce. Ale dva dny před akcí bylo vše jinak. Deště, ochlazení a pochmurně šedivá obloha naznačovala, že zas taková pohodička to možná nebude. Nicméně v pátek odpoledne jsem vyrazil směr Chomutov s opravdu minimální výbavou a také s vědomím toho, že Hromovládce přeje nebojácným a to, že čím víc se blížím ke Krušným horám, tím víc déšť sílí, jsem přijímal se stoickým klidem. Zažil jsem tolik akcí, kdy ze začátku pršelo, že jsem věděl, že tohle má smrt rozhodně nebude. To jsem ovšem ještě netušil, co nás skutečně čeká…

V Chomutově se nakonec občas i ukázalo sluníčko, nicméně stále drobně pršelo. Magnachar s bratrem měli na místo srazu zpoždění díky ČD, a tak jsme s Rushwolfem vyrazili vstříc první metě, kterou byl kopec zvaný Kokrháč. A šlo se hned v duchu celé výpravy, mimo značku, nejprudším krpálem, ale zato úžasným dubovým lesem, který musí být v létě ještě krásnější. Kokrháč je mimo to, že jde o vlčí svatyni, také Hromovládcova hora. Duby, divoký vichr, nedobrovolné obětiny (spona, prsten a prolitá krev), které jsem zde zanechal a větev obrovské borovice sražená bleskem jako znamení, nemůže nechat nikoho na pochybách. Na úbočí Kokrháče jsme počkali na kluky, strávili jsme docela poklidnou noc, protože déšť ustal a ráno jsme vyrazili směrem k Jelení hoře. Opět víceméně mimo značky, skrz bažinaté louky jsme dorazili na její úpatí. Po chvíli čvachtání bahnem jsme narazili na značku vedoucí na její vrchol. Jelení hora je zajímavá tím, že na vrchol i zpátky vede jedna značená cesta, což znamenalo, že dolů se muselo mimo ni. A sestup docela slušně prudkým suťovým polem, které je prošpikováno zetlenými kmeny a mrazovými jeskyněmi, a to všechno je krásně mokré a kluzké a dole na vás ještě čeká houština mladých smrčků, tak takový sestup by se klidně dal nazvat sebevraždou, když ho navíc absolvujete v lh vybavení. Nikdo nakonec, ale nezahynul, a tak jsme plni optimismu vyrazili vstříc místu zvanému „kurvadrom“. Vzhledem k blízkosti saských hranic je asi jasné, o co jde. Ale jestli to bylo počasím, nebo už kšefty tolik nejdou, „kurvadrom“ byl prázdný a naše touha pořídit fotky s dámami na rybářských stoličkách se nenaplnila. Koupil jsem si tedy alespoň na pumpě lh camelky a kafe, u památníčku „dobrých rodáků“ s nápisy „Kein Bronze“ jsme si dali oraz, a pak se razilo dál. Měli jsme v plánu dosáhnout minimálně Medvědích vodopádů a někde za nimi přespat. Šlo se samozřejmě mimo cestu, korytem potoka, cestičkami lesní zvěře, které byly lemovány exkrementy a kostmi. Medvědích vodopádů nakonec dosaženo nebylo a usoudilo se, že ráno je moudřejší večera a na poměrně suchém paloučku na břehu potoka se rozbilo ležení. Rushwolf musel samozřejmě provést očistnou koupel a exhibici s hadem v mechu. Inu natur pohanství v praxi. Noc byla pohodová a až ranní přízemní mrazík nás vyhnal z pelechů. Další část cesty probíhala kaňonem potoka, protože lesem se prostě jít nedalo. A bylo štěstí, že jsme předchozí večer nešli dál. To co nás čekalo, bychom totiž ztahaní a unavení asi nedali. Kaňon, který vedl k medvědím vodopádům, byl totiž vhodný možná pro kamzíky nebo pro člověka zbaveného pudu sebezáchovy. Ovšem hrdinný Germán nezná bolest, nedává najevo strach a hlavně nemůže couvnout, když není kam. Takže Medvědí vodopády byly nakonec pokořeny a celá výprava neutržila ani šrám. Přes veškerou námahu a nebezpečí byl průchod kaňonem nejkrásnější částí výpravy. Potom už následoval celkem nudný a otravný pochod po asfaltu do Chomutova na vlak.

Výprava byla velmi vydařená, počasí perfektní, protože nepršelo ani nebylo vedro a duch a motto výpravy, tedy vzdání pocty válečníkům krále Marobuda se nakonec bezezbytku naplnil…

autoři fotek: Magnachar, Rushwolf

Reklamy
komentáře 2 leave one →
  1. Duben 22, 2017 5:16 pm

    Marobud určitě viděl vaší snahu 😀

  2. Rushwolf permalink
    Duben 10, 2017 10:54 am

    10 z 10 mých puchejřů hodnotí výlet jako velice zdařilý, bylo mě ctí putovat v tak dobré sestavě 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: