Tip na výlet: Zlenice

Posázaví je plné hradů. No, v dnešní době spíše zřícenin, ale o to více při jejich návštěvě srdce romantikovo zaplesá 🙂 . Tuhle památku mám rád už od dětství, od dob, kdy jsem poprvé přečetl knihu Jaroslava Šimáčka Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318. Ten ji sice napsal už v roce 1940, ale dodnes se k ní rád vracím. Román se odehrává v době, kdy český král Jan Lucemburský vede nekonečné sváry se šlechtou. A právě na Zlenicích se sejdou rebelové, které svolal zdejší vládce Oldřich, stranící králi, aby projednali jisté záležitosti. Pohádají se, dojde i na výhrůžky a ráno je nalezen hradní pán zavražděn. Středověký detektiv Petr Ptáček z Ledců musí vraha urychleně vypátrat, protože čas běží a doba je zlá. Tuhle středověkou detektivku si určitě nenechte ujít, protože v našiv vodách je opravdovým unikátem.

Tak. Tolik románová fikce. A nyní se podíváme na vlastní historii zlenického hradu: Byl postaven nejspíš na přelomu 13. a 14. století skutečně žijícím Oldřichem ze Zlenic. Hrad, stojící na skále u soutoku Sázavy a potoka Mnichovky, měl zřejmě chránit starou kupeckou cestou z Bavorska do Čech, konkrétně z Pasova (německy Passau) do Prahy. Jednalo se o tehdejší významnou spojnici, která si díky obchodnímu ruchu, vysloužila pojmenování Solná nebo i Zlatá stezka. Ta sloužila hlavně k dopravě soli, těžené v alpském podhůří do Čech, kde jí byl nedostatek. Sůl byla ve středověku vlastně jediným konzervačním prostředkem pro potraviny, a tak se jí k nám muselo dovážet opravdu hodně. Mimo této důležité komodity se do Čech po stezce dopravovalo i jiné zboží: Hedvábí, jižní plody, koření a víno. Na jih se vozilo hlavně obilí, chmel, med, vlna, kůže a pivo. Samotný hrad změnil několikrát majitele, až byl okolo roku 1465 zničen. Nevíme, kdo ho zbořil, ani proč. Patrně šlo o důsledek nepokojů za vlády zemského správce a pozdějšího krále Jiřího z Poděbrad.

Ze samotného hradu toho dnes mnoho nezbylo, vlastně jen pár pobořených zdí a zbytek hlavní věže, tzv. donjon. Této věži místní říkají „Hláska“. Nejlépe si zříceninu a její malebné okolí užijete, když dorazíte vlakem. Buď „Posázavským pacifikem“ po trati Čerčany-Světlá nad Sázavou, to vystoupíte na zastávce Zlenice, půjdete dolů k Sázavě okolo hotelu „Kormorán“ (mají tam dobré pivo) a necháte se převézt na druhý břeh řeky přívozem. To bývá leckdy zážitek sám o sobě, protože převozník se rád napije 🙂 . Vylodíte se u kempu a jste vlastně hned pod skálou, na které je hrad. Druhá možnost, jak se sem dostat, je opět zvolit vlak. Tentokrát můžete vystoupit na trase Praha-Tábor z pantografu v zastávce Senohraby. Tady si hned v místní hospůdce neváhejte dát opět kvalitní pivo. Potom už je to slabé čtyři kilometry po červené nebo modré turistické značce k Hlásce. Půjdete pěknou lesnatou krajinou, můžete zvolit i kratší trasu po cyklostezce podél potoka Mnichovky. V samotném kempu pod hradem taky točí velice dobré pivko, takže před závěrečným výstupem k hradu lze doplnit tekutiny.

Do Zlenic se snažím podívat každé léto aspoň jednou. Když jsem tu byl teď nedávno, byl jsem příjemně překvapen. Od hradu ke kempu sestupoval jakýsi holohlavý chlápek s prvorepublikovou přezkou se lvem na opasku. Dal jsem se s ním do řeči v kempu u piva, kde se mi představil jako Vláďa. On a parta nadšenců ve svém volném čase zlenický hrad opravují. Mají na to dokonce zvláštní spolek: http://www.zlenice.cz/ a https://www.facebook.com/events/1448460775381443/. Zrovna začínali stavět dřevěný most přes hradní příkop. Nedávno udělali nad bránou novou střechu a vůbec mají za sebou slušný kus práce. Ale mnohem větší kus práce je ještě čeká. Je moc fajn, že se najdou lidé, kteří se věnují něčemu takovému, jako oni. Opravdu klobouk dolů před jejich snahou. Naše země má za sebou bohatou historii. Jenže lidé v dnešní době zapomínají. Zapomínají na to, čím Čechy byly v minulosti. Na jejich velikost a slávu po celé Evropě. Ale ne každý hodlá trávit víkendy u bedny. A jsem moc rád, že tihle nadšenci dělají to, co dělají. Protože to má smysl. Dělají na Zlenicích i akce pro děti. Možná si ti prckové historii zamilují a budou hrdí nato, že jsou Češi 🙂 . Tihle borci dělají vlastně něco, jako Pohanský kruh: Snaží se do dobré z historie přenést do současnosti. A já jim moc držím palce. Třeba je tam při své návštěvě taky potkáte. A třeba i Vy pomůžete.

Pokud Vám nebude návštěva zlenického hradu stačit, můžete vyrazit po červené turistické stezce proti proudu Sázavy nádherným bukovým lesem k dalšímu kempu, kde se můžete znovu občerstvit. Pokud dojdete nějakých patnáct kilometrů až do města Sázava, nebudete litovat. Zde můžete navštívit klášter sv. Prokopa. Tento podivín prý zkrotil ve zdejších lesích samotného čerta. Část Sázavy se dodnes jmenuje „Buda“. Tak staří Čechové nazývali pohanská posvátná místa. Takže, jen bozi vědí, co tu ten Prokop vlastně tropil 🙂 . Posázaví je krásné. Určitě se Vám tu bude líbit. A zvlášť v létě.

Fotografie: Autor.

Ilustrace: Gustav Krum (opět jsem neodolal a přidal k tomuto pokusu o článek dílo svého oblíbence 🙂 )