Skip to content

O bozích a lidech – Litanie k vesmíru

Srpen 2, 2014
tags:

„Jak? Je člověk pouze přehmatem boha? Či bůh jen přehmatem člověka?“ Nietzsche

Kolik je na světě náboženských systémů, kolik je na světě božstev? Kolik lidí, tolik různých představ o bozích. A valná většina Vám bude předhazovat tu svoji představu jako jedinou, pravou a následováníhodnou. Tak se může tvořit dogma! A to nejen křesťanské.

Dnešní svět je doslova přesycen duchovnem, a to hlavně „instantním“ duchovnem. Duchovno je možné zakoupit v kdejakém hypermarketu. Dostane se Vám za nemalý peníz docela slušná porce sterilované duchovní potravy. Vaše konto se poníží a Váš zdravý rozum bude rozmetán esoterickým jaderným výbuchem „pravého poznání“. A nic již nebude jako dřív, protože budete „vědoucím“. Vědoucím, který nyní zná velkou moudrost předků, kteří byli skutečnými ekology, kteří velmi ctili matku Zemi, a tudíž neprodukovali žádný odpad, vylučovali zřejmě biofekálie a živili se pránou. (Byli to vůbec lidé?) Poznáte konečně velkou moudrost původních obyvatel severní Ameriky, moudrost indiánských šamanů, kteří jako jediní „vědí“, protože Evropa je přece „ďábelským rájem“ konzumu a všeho zkaženého. Budete Ten, který rozezná na první pohled dobro od zla, neboť to je to co činí „vědoucího“ ještě větším „vědoucím“. Vaše karma bude naprosto perfektní a vylepšíte ji samozřejmě i svým předkům a všem přátelům i nepřátelům, neboť poselstvím „vědoucího“ je šířit dobro, lásku a porozumění mezi naprosto všemi nevímkolika v současný moment miliardami obyvatel planety zvané Země. Taky můžete začít „dělat“ runy, to se teď v „pohanských kruzích“ docela nosí a je to hlavně zadarmo, stačí přečíst pár zaručeně odborných knih od fundovaných autorů, kteří Vás tímto zasvětí do „tajemství“. Dokonce prý máme nějaké vlastní a původní runy, včetně jejich vykladačů. (či vykradačů?) Nebo se vykašlete na runy a rovnou to vezměte k severským bohům a staňte se Vikingem. Ti jsou teď také celkem v kurzu, jsou o tom i nějaké filmy a seriály, kde se Vám dostane rad a ponaučení, jak na to. Populární jsou Odin, Thor a pro ty temnější týpky třeba Loki, ten taky hodně jede. V podstatě je to jedno, stačí si jen vybrat dle osobních sympatií a momentální nálady. A nebojte, nikdo se nebude zlobit, když třeba za měsíc začnete dělat slovanský šamanismus nebo pevninské Germány či dokonce české Kelty. Taky se dá zkusit seidr, o tom se dá hodně mluvit, protože prý nikdo neví, jak to přesně bylo. Což je docela super, ne? Indii a Tibet asi vynechejte, to už dnes moc neletí, navíc Indie má jadernou bombu, což je fuj! Ale vlajky Tibetu věšet můžete, je to kůl a hovno to stojí. Taky se můžete stát fandou „Pravé Tradice“ a samozřejmě si vybrat roli v nejvyšší kastě, protože otrokem nebo dělníkem nikdo jen tak nebude. (Jen těch vedoucích bude trochu nadstav.) Osobám ženského pohlaví bych všeobecně doporučil roli čarodějnice, valkýry, dísy nebo něco romantického na ten způsob, je to „very cool“ a nemusíte ani umět vařit nic kromě lektvarů. Všeobecně do Vámi vybrané role postačí nějaké načtené základy či se zeptejte „pohanů“ na internetu. „Pohané“ jsou povětšinou stejně jako křesťané velmi tolerantní a rádi Vám usnadní cestu spoustou dobrých rad, co a jak činit a nečinit. Protože věcí co „nečinit“ je taky spousta a Vy přece nechcete působit jako nějaký lůzr, ne?!

No, dosti již jízlivého popichování a štvaní. Každý ať si najde to své, to co mu vyhovuje a naplňuje jeho nitro. Protože jak praví jedno „moudré“ přísloví „ soudit mě může jen bůh“. (Mimochodem je to velmi rozšířený motiv k tetování, viděl jsem jej na těle jedné Evropanky i v arabském písmu.) Není tedy nakonec pravdivá myšlenka, že si člověk stvořil bohy/a pouze svým vlastním mozkem? Že si do božstev projektujeme své vlastní představy o světě kolem i o sobě samém, své ambice, cíle a tužby? Že si člověk své bohy vytváří na základě aktuálního dění a v podstatě uctívá sám sebe v zastoupení? A že tudíž projekce a promluvy bohů se odehrávají pouze v našem vlastním soukromém vesmíru? Co když si člověk musel své bohy vytvořit, protože si nemůže připustit, že lidský život třeba nemá sám o sobě žádný vyšší smysl? Nevím. Vnímání a prožívání starých bohů bylo vždy hlavně otázkou klanovou a kmenovou. Vnímání božstva bylo a stále může být či je pro určitý klan otázkou hlavně přežití a nějakého dalšího posunu či vývoje. Naladění se všech členů klanu na určitou myšlenku či představu může přinášet shodné vnímání daného božstva či entity. Klan tedy může uctívat sám sebe v zastoupení. Může to tak být a nemusí. Kde se vlastně vzali bohové? Byli to význační členové kmene, kteří se svým přístupem k životu, hrdinstvím a dalšími vlastnostmi stali pro ostatní „božstvem“? Nebo vznikli společně s lidstvem a vyvíjeli se společně s námi? O lovecko- sběračské kultuře, která byla šamanská a animistická se dá říci, že v podstatě uctívala přírodu a jejího „ducha“, včetně zvířat, která byla brána jako průvodci a učitelé. Tyto kultury nekladly zřejmě takový důraz na striktní kmenovou ideologii a mytologii. Jedinec byl samozřejmě členem klanu, ale jeho poznání bylo čistě individuální, kdy šaman byl pouhým úvodcem a průvodcem do mýtu a nikoli jako v pozdějších časech kněz, který se stává jediným vykladačem mýtu a jediným oprávněným znalcem „božství“. A tehdy také přichází „čas bohů“ s lidskými atributy. Bohové jsou popisováni a znázorňováni v lidské podobě, s lidskými zbraněmi, ztrácejí svou zvířecí tvář, zvířata jim začínají sloužit a bohové se stěhují z lesů a skal do paláců a hradů. V podstatě se vyvíjejí spolu s lidmi. Či se lidé vyvíjejí společně s bohy a učí se od nich? A zde se příhodně znovu nabízí ona možná rouhačská otázka- nevytvořili jsme si své bohy sami? A to z důvodu jakési berličky? Stačí se podívat na některé křesťany, mající svoji víru jako francouzskou hůl, bez které nejsou schopni fungovat v džungli reálného života.(V případě pohanů spíše platí, že berou bohy jako partnery, nežli nadřazenou osobu, kterou je nutno slepě ctít.) Člověk víru k životu potřebuje, ovšem tato víra nesmí být slepá. Křesťanstvím byl vynalezen naprosto perfektní a univerzální nástroj k ovládání lidí, což pochopilo už kdysi dávno i mnoho pohanských králů. Stará božstva byla uvržena v zapomnění a prohlášena za modly, přičemž tyto modly byly nahrazeny univerzálně použitelnou nadmodlou, mrtvolou visící na kříži. Skvělá ukázka pokrytectví člověka. Otázkou je kam nás naši bohové vedou v dnešní době a kam vlastně vedeme sami sebe? Moderní „pohanství“ se z povrchního pohledu může zdát jako pouhá hra a snaha odlišit se od šedi masové populace, která zase naopak spíše nevěří v nic kromě nového iphonu, plné ledničky a víkendového šopování. (Svým způsobem jde také o náboženství a jeho vyznavači plní chrámy konzumu jedna radost.) Tento pohled může také způsobovat prezentace některých „pohanských“ skupin a jedinců, kdy člověk může snadno získat pocit, že jde o nějakou pouťovou atrakci s přehršlí různých božstev v rolích cirkusových zvířátek. „Jen račte vstoupit, víkendové pohanství právě otevřelo svou skvělou manéž!“ Lidé, kteří vyznávali předkřesťanská náboženství, tato náboženství především žili svým každodenním životem, smrtí i novým zrozením člověka. Z dnešního pohledu se může zdát také tristní nějaké dělení na Germány, Slovany či Kelty. Má to v důsledku vůbec nějaký efekt? Tedy jak již bylo napsáno, moderní „pohanství“ může vypadat, jako pouhá hra na „indiány“. O přežití jde zatím málokomu, a jakmile se nějaká skupinka či klan snaží proti něčemu vymezit či razit vlastní cestu, nezávislou na všeobecně uznávaných křesťanských hodnotách, dostává se mu nálepky s koncovkou „ismus“. Přičemž klan či kmen běžně funguje na základě vymezení a sebeurčení. Je to přirozenost člověka, čímž ovšem nemám na mysli vymezení se agresí či válkou, nýbrž ve smyslu „zde žijeme my, máme své mýty a styl života a přespolní styl žití nebudeme praktikovat“. Žel historie lidstva je hlavně historií válek a vzájemné nenávisti, což je druhá stránka věci a nastolení ideálního stavu bez válek a bojů je zřejmě utopií. Pokud k vymezení nedochází, dostáváme se do dnešního stavu, kdy lidstvo začíná být, nebo spíše už je šedivou univerzální masou, která naslouchá lži vydávané za pravdu a jakákoli odchylka je tvrdě potírána. Nastolení celosvětové „demokracie“ probíhá za strašlivého krveprolití, a pokud někdo věří, že na konci nás čeká ideální stav lidské společnosti a věčný mír, je buď blázen, nebo válečný štváč. Lidská populace je dnes přespříliš ovládána globalizací a univerzálním náboženstvím a málokdo se rodí do nějaké tradiční kultury, která by obsahovala vlastní kmenové posvátno, rituál a pohled na svět z hlediska mýtu. A mýty, rituály, pověsti a báje potřebujeme. Multikultura tyto mýty rozbíjí, drtí je a nabízí jedinou verzi- je jediný bůh a ten stvořil člověka a všichni lidé jsou si rovni. Člověk potřebuje ve svém životě část iracionálna, potřebuje náhled do „tajemství“ a odpoutání svého ducha od tíže gravitace. Bez toho nemůže člověk být plným člověkem.

Odin zasvětil sám sebe, sám sobě, čímž se vlastně sám sobě stal bohem. Každý má potenciál stát se „bohem“ ale ne každý tento potenciál dokáže zužitkovat a podstoupit celý tento nelehký proces. Jedním z prvotních impulsů může být právě pochopení, že uctíváním daného božstva v podstatě uctívám sám sebe v zastoupení. Pokud nedojde k jakési deziluzi či zklamání z tohoto pochopení, jsem na počátku cesty k zbožštění sebe sama. S tím, že původní božstvo neodvrhnu, ale i nadále s ním mohu pracovat. Ostatně touto filozofií se podrobněji zabývají mnohé okultní, magické a esoterní řády. Tato cesta se může zdát mnohým scestná a pomýlená, ale osobně v ní spatřuji mnohem větší kus „posvátna“ než kdybych na louce při každém úplňku očekával s bubínkem přílet Plejáďanů nebo tvrdil, že bezmezná láska Ježíše Krista může spasit svět.

Odin může být brán i jako archetyp „duchovního hledače“. Je hnán touhou po poznání a stává se bohem sám sobě. Pochopí tajemství run- ale přináší toto tajemství lidstvu, jak to bývá často interpretováno, či tohle tajemství odhaluje pouze sám sobě potažmo svému kmeni? Odin samozřejmě není křesťanským bohem, aby přinášel spásu všem lidem a svoji oběť zcela jistě nepodstoupil v zájmu vyššího blaha. Domnívám se, že jednal zcela jistě hlavně ve vlastním zájmu. A kde vlastně byl, když křesťané vraždili jeho lid? Nebo to byl on, který pohanským králům našeptával, že přijmou-li Krista jejich sláva a moc vzroste? Nebo v něj pohanští králové zas tolik nevěřili? To ví jen Odin sám. Stejně jako to kým vlastně kdysi dávno skutečně byl.

Kdo však zná skutečnou odpověď na všechny tyto otázky? Kdo ví kde je ukryta „skutečná pravda“? Lůno propasti je nekonečné, bezedné a temné. A jeho transcendentní tajemství zůstane navždy zahaleno závojem mlhoviny. A přesto se stále noví a noví „hledači“ vydávají na cestu, aby alespoň část tohoto tajemství uchopili, pochopili a transformovali do „poznání“. Ovšem toto poznání může občas sklouznout do frašky. Je proto dobré poznávat, hledat a objevovat, ale je důležité u toho zůstat nohama na zemi. I když mnozí tvrdí, že na zem bude dost času v hrobě! Vesmír je prý nekonečný a člověk se proto může lehce ztratit v černých dírách svého vlastního mikrokosmu.

Advertisements
komentářů 8 leave one →
  1. sroub permalink
    Srpen 9, 2014 6:32 pm

    Duchovní turistika ve smyslu hledání neni nic špatnýho, je to prostě období kdy se člověk vyvíjí.
    Horší je duchovní turistika ve smyslu: nelíbí se mi bůh války v římskym pantheonu, vezmu si ho ze severu, potom přidám matku zemi od mongolů, velký tajemství od lakotů, a ještě Quetzalcoatl by se mi hodil….
    To je náboženství který dost možná funguje u neusazenejch cestovatelů, ale když o tom člověku jeden nakonec zjistí že za život nevytáh pr… z republiky, snad krom stantardizovaný dovolený v chorvatsku na pláži, pak je to k blití :/

    • Srpen 10, 2014 6:58 am

      Šroube, to jsi vystihl dobře, podepisuju v plném rozsahu. 🙂 Jen chci říct, že já občas ten termín Velké Tajemství používám, protože se mi pro popis toho čehosi neuchopitelného, co stojí za chodem světa a přesahuje lidské chápání, zdá výstižnější, než pojmy Bůh, Vesmír, Jednota apod. Moje Velké Tajemství má ovšem s tím lakotským společný asi pouze ten název. Nemodlím se k němu, protože tajemství je tajemství a bližší jsou mi bozi předků a duchové krajiny. 🙂

  2. Tomas permalink
    Srpen 5, 2014 7:44 pm

    Miky to co píšeš je právě onou podstatou článku. Hledal jsi nějakou „duchovní ukotvenost“, stejně jako ji hledají další stovky a tisíce lidí. Ale proč ji hledají? To je právě ta otázka. Potřebují bohové nás? Nebo lidé potřebují bohy, něco vyššího, co by mohli ctít a vzývat?

    • Shaman permalink
      Srpen 9, 2014 2:11 am

      Potřebují nás naši potomci? Jistě, bez nás by nebyli. Jsou naším dílem, my jim umožňujeme existovat. Potřebujeme my naše potomky? Jistě, bez nich by naše existence neměla smysl. Nás stvořili bohové. Jsme jejich dílem. Potřebujeme tedy my je, i oni nás. Jsme jejich dílem. Chceme pomáhat našim potomkům, samozřejmě. Zde na Zemi i později z polí Návu. V rámci svých možností, stačí aby nás o to požádali. Věřím, že i bohové chtějí pečovat o své dílo.
      Jelikož předpokládám, že nepocházíme ze zmutovaných opic, pak mi to vychází tak, že se potřebujeme, my i bohové navzájem. Možná bychom měli být vděční za to, že o nich víme. Ať už jsme stvořili my je, nebo oni nás.

  3. Srpen 4, 2014 6:21 am

    O tom supermarketu, ve kterém si můžeme dle naší libovůle vybrat svou vlastní verzi duchovna, se mezi pohany často mluví s despektem, ale je třeba si přiznat, že to dnes naprosto odpovídá naší realitě. Nikdo z nás se bohům žel už nerodí do zaběhlé fungující tradice, ale to do čeho se rodíme je právě tento velký supermarket a my, pokud chceme jít nějakou duchovní cestou, jsme nuceni si vybrat. Od malička jsme dnes konfrontováni s informacemi o křesťanství, o buddhismu, islámu atd. A protože i naši rodiče se už narodili v „supermarketu“ a nemáme žádné kmenové stařešiny, kteří by nás vedli, je to mnohdy cesta trnitá a vystřídáme na ní to i ono a musíme si občas nabít i ústa a přehodnotit to, na čem jsme stáli.
    Pokud se nakonec prokoušeme k tomu, že už dále nechceme pátrat po duchovnu na druhém konci světa, ale chceme navázat na přerušenou pohanskou tradici našich vlastních předků, nastane pro nás období tvrdé práce, protože poskládat ty střepy staré víry tak, aby utvořily logický obraz toho, co bylo, a zároveň životaschopnou cestu pro dnešek, to není vůbec lehké. Ale pokud se opravdová cesta něčím liší od té instantní, tak je to právě ta poctivost přístupu. Instatní duchovno mě nic nestojí, možná nějakou tu kačku za super knihu od super gurua, nebo za nějaký seminář, který udělá „gurua“ i ze mě, ale myslet moc nemusím guruové už vymysleli všechno za mě. Ten, kdo kráčí po duchovní cestě a přesto nevypnul kritické myšlení, musí nutně té kritice podrobit všechno, dokonce i své bohy. Co jsou zač? Existují vůbec? Proč mají zájem se se mnou vůbec bavit? Nesugeruju si to všechno? A postupně si každý z nás musí nějak na tyto otázky odpovědět. Ať už jsou naše odpovědi jakékoli, je dobré vědět, že druzí si na ně odpověděli možná jinak, než já. O těchto věcech nemá cenu se přít, jestli se vůbec někdy dozvíme pravdu, bude to totiž patrně nejdříve po naší smrti. 😉

    • Srpen 4, 2014 8:53 am

      Já myslím, že soukmenovec Tomas spíše poukazuje na ty jedince, kteří jsou jednou Euroindiány, pak budhisty, pak zase pro změnu pohany a skončí nakonec bozivědí kde. Taková duchovní neukotvenost… Ale hlavně, že je to moderní 😀

      • Srpen 5, 2014 5:21 am

        Takže typickej já. 😀 Nejdřív jsem byl bezvěrec, pak křesťan, pak mě trochu lákali euroindiáni, pak jsem zkoušel hledat u Slovanů a v šamanismu, když jsem skoro nic nenašel, stal jsem se eklektickým wiccanem a když jsem pak zjistil, že z toho původního pohanství lze přeci jen ledacos objevit stal jsem se etnickým pohanem. Duchovní neukotvenost to byla rozhodně, ale to střídání směrů nebylo proto, že je to moderní, ale proto, že jsem tu ukotvenost usilovně hledal, a tak to má podle mě mnoho lidí. Nacházíme se dnes ve zmateném světě, který se opravdu podobá tomu velkému supermarketu, to hledačství a zkoušení „různého zboží“ je logická věc.Ti hledači jsou prostě vykořenění a neví kam se podít, to není jejich vina. Věřím tomu, že pokud bychom dokázali věrohodně odkrýt naše původní tradice a ty kořeny lidem ukázat, mnoho by jich rádo zakotvilo. Tady je ovšem důležité to slovo „věrohodně“. Zatím totiž pořád vypadáme jen jako jedni z mnoha, jako další zboží v supermarketové nabídce.Když se podíváme na Litvu, do Skandinávie, nebo do ruskojazyčných zemí, tak tam už některé pohanské skupiny dosáhly takové věrohodnosti, že lidé z nich ty kořeny cítí a přidávají se na základě sdílené identity. U nás se nám to zatím tolik nedaří, takže prodavači spirituálních cest tu mají pořád bezva byznys.

      • Srpen 5, 2014 8:37 am

        😀 🙂 No, myslel jsem to spíše tak, že pro některé jedince je to jakási „duchovní turistika“, něco jako převlékání kabátů u politiků. Jistě, každý člověk se vyvíjí, ale Etnické pohanství je právě o uvědomění si vlastních kořenů.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: