Otázka Druidů
K potřebě napsat tento pokus o článek mne přivedla velmi zajímavá debata s jistou slečnou, která prezentuje rozšířenou, velmi populární teorii o druidech a vůbec keltském náboženství. Ten rozhovor byl velmi poučný, protože jsem se opakovaně setkal s tvrzením, že druidové byli “hodní, mírumilovní a veskrze správní pánové”, kteří žili v souladu s přírodou, šířili “Pravdu a Lásku” a Římané a Řekové o nich nenapsali nic pěkného, neboť na ně nevražili. A samozřejmě jsem si vyslechl i pár připomínek k “největšímu řezníkovi a pomlouvači” Gaiu Juliovi Caesarovi, který ve svých “Zápiscích o válce galské” tak strašně moc lhal, že si dodnes lidé myslí, že druidi upalovali zajatce v proutěných klecích.
Otázka druidů je tedy velmi zajímavá záležitost, o kterou se jistě stojí za to zajímat trochu více do hloubky. Ono je to totiž mnohem složitější a druidé skutečně nebyli žádní mírumilovní hipíci, ani vesele roztržití stařečkové z “Asterixe”. Jejich obřady byly nesporně velmi kruté a antičtí autoři nám zanechali naštěstí dost záznamů, které nám mohou názorně vysvětlit, spolu s archeologickými nálezy, že to taková “New Age” selanka nebyla.
Keltové rádi válčili. To je neoddiskutovatelný fakt. A válčili dobře. V roce 387 př. n. l. dokázali dobýt samotný Řím, zpustošit etruská města v na severu Itálie a v roce 272 př. n. l. dokonce vydrancovat proslulou Apollónovu věštírnu v Delfách – samotné srdce helénského náboženství. Řečtí dějepisci dokonce tvrdí, že tehdy sám Apollón posedl Kelty neovladatelným šílenstvím, takže se začali navzájem zabíjet, což v podstatě zachránilo Řecko. S keltským vpádem do helénské sféry se jejich kněžská vrstva setkala se Antickou civilizací a zřejmě převzala i část řecké filozofie a pohledu na svět. Pravda, alfabetu Keltové nepochybně znali, ale k náboženským účelům ji moc často nepoužívali. O řeckém vlivu na Kelty a jejich kulturu nelze pochybovat, ostatně šlo přeci o dvě větve téhož Árijského stromu. Právě v době, kdy Keltové drancovali Héladu a Itálii, zřejmě došlo k vytvoření druidského řádu (můžeme-li to tak nazvat). Ovšem, tady je velmi sporná záležitost, zda byl druidský systém znám všem keltským kmenům nebo jen některým. Zprávy antických autorů a archeologické nálezy dokazují přítomnost druidů v Galii, Británii, Irsku, případně v Hispánii, nikoliv však ve Střední Evropě nebo na Balkáně. Neexistuje jediný doklad o pobytu druidů na našem území. Samozřejmě, že asi všechny keltské kmeny znaly kouzelníky, kněze a léčitele. Ale nešlo tedy vždy o druidy. Pokud by působili na území Bohemie, asi by to Řím zaznamenal. Obecně tradovaným nesmyslem je také to, že mezi druidy (samotné slovo “druid” se překládá většinou jako “dubový muž”, což je ale také sporné) byly i jakési druidky, byl proto také vynalezen název “drusady”. Druidky jsou samozřejmě oblíbenou rekvizitou ve fantasy knihách (například jinak výborný román Františky Vrbenské a Leonarda Medka : “Stín modrého býka”) , což ovšem nelze nijak doložit.
Keltské náboženství, jako ostatně náboženské systémy všech Árijců bylo polyteistické. Keltové znali mnoho bohů, ne všichni však byli uctíváni všude. Římané tvrdili, že Galové mají tisíce bohů. A to asi bude pravda, protože mohlo jít o celokeltské bohy a jindy zase o božstva lokální. Ostatně, Řekové měli taky mnoho bohů a zdaleka ne všichni náleželi k původní Olympské dvanáctce. Celokeltským bohem by možná mohl být Cernunnos, který byl zobrazován jako muž s jelením parožím. Jeho sošky a další umělecká zobrazení se skutečně dají nalézt po celé sféře keltského vlivu, od Británie po Balkán. Možná ho všude neznali pod stejným jménem, ale asi šlo opravdu o božstvo celokeltského významu. Naproti tomu Sequana, bohyně řeky Seiny, byla lokální galskou bohyní a například v Hispánii ji tedy neznali. Šlo zřejmě o zvláště bohabojný lid. Když se Alexandr Makedonský sešel na Dunaji s náčelníky keltských kmenů, položil jim záludnou otázku: “Čeho se nejvíce bojíte?” Doufal totiž, že odpoví, že jeho, Alexandra. Keltové mu ale řekli, že jediného, čeho se bojí je to, že jim “nebe spadne na hlavu”. No, zřejmě šlo o vtip, který řecký hegemon nepobral§ a tak se traduje historka dodnes.
Náboženské obřady u Keltů byly pro Řeky a Římany krvavou záležitostí. Caesar píše, že Galové přinášeli lidské oběti, což sám po ovládnutí Galie zakázal. V době velkého Julia už byly tyto krvavé oběti v Galii na ústupu a přecházelo se k obětem zvířecím. Keltové byli proslulí sběrači hlav. Pokud Kelt porazil v boji nepřítele, vzal si (pokud ho uznal za dobrého nepřítele) jeho hlavu. Galové je nakládali do cedrového oleje a pokud k nim přišla význačná návštěva, rádi se touto trofejí chlubili. Uťaté hlavy také sloužily k náboženským účelům. V Roquepertuse u Aix-en-Provence archeologové objevili chrám s chodbou, ve které našli výklenky pro umístění lidských lebek. V roce 1891 byl vyzdvižen z bažiny v dánském Gundestrupu stříbrný kotel (viz obrázek), který se tam dostal zřejmě jako kořist, kterou místní obyvatelé vhodili do bažiny jako oběť. Tato nádoba je nádherně zdobena a je na ní dobře rozeznatelná i podoba rohatého boha, kterým by mohl být právě Cernunnos. Dalším bohem, kterého by mohlo jít identifikovat, bude možná hromovládce Taranis s hromovým kolem. Avšak objevuje se tu i znepokojivý výjev, kdy velká postava vhazuje do kotle menší. Možná se jedná o lidskou oběť. Dalším a zdaleka ne jediným nálezem prokazujícím lidské oběti je mužské tělo nalezené v anglickém Lindow Moss (viz obrázek). Zde šlo o takzvanou “trojitou smrt”, kdy byla oběť usmrcena zároveň úderem do hlavy, uškrcena provazem, podříznuta a navíc ještě utopena v rašelině. Tento nález není tedy nic, co by potvrzovalo New Age teorii o druidech, kteří by byli nějací mírumilovní hipíci Starověku. Ke krvavým obětem nemusíme ani chodit za hranice naší země, vezměme si například slavný pohřeb v Býčí skále v 
Moravském Krasu. Jde o unikátní, dnes již světoznámý nález ze starší doby železné – halštatské, datovaný do 1. pol. 6. stol. př. n. l. Hovoříme o jeskyní svatyni, kde se našly doslova rozsekané zbytky spousty lidských a zvířecích obětí. Archeologové tu odkryli kusy koní, mužů i žen (viz obrázek ). To vše zřejmě jako oběť pohřbenému keltskému vládci… Nález je dosud největším celkem z jeskyně z doby železné v celé Evropě. Jeskyní svatyně měla svoji architekturu (žároviště, oltář, dláždění, modla, kovárna) a postupně v ní byly ukládány (obětovány) jednak předměty luxusní (vozy – 3-6 exemplářů, bronzové nádoby, helma, žezlo, opasky, zlaté čelenky, tisíce skleněných a jantarových perel, náramky, spony, velké množství keramiky, přeslenů ad.), ale i objemné množství obilí (pšenice, ječmen, proso, hrách ad.), zvířata a lidé, společně s textiliemi, předměty z kůže, dřeva, proutí a dalších materiálů. Pravda, jde o nález z předruidského období a navíc o území, kde druidové nikdy prokazatelně nepůsobili, ale dobře ilustruje keltskou “mírumilovnost”.
Nyní přejděme k samotným antickým autorům. Římský básník Marcus Annaeus Lucanus popisuje keltský posvátný háj s hrůzou takto : “Je to už dávno, co se háje naposledy dotkla lidská ruka. Propletené větve stromů pod sebou skrývají temno a mrtvolný chlad. Kdysi tu barbarskými rituály uctívali božstva, na jejichž oltářích ležely krvavé oběti. Každý strom je ještě i dnes potřísněn zaschlou krví. Do jeho větví se neodváží žádný pták, divá zvěř si tu nehledá žádný úkryt, do nehybného ticha nepronikne žádný vánek. A když z jara na stromech vyraší první listí, nerozechvěje ho vítr, ale děsivá hrůza…” No, nic povzbudivého, což? Naproti tomu Diodoros Sicilský píše o Druidech s obdivem: „Častokrát, když se vojska přiblíží jedno k druhému v bojovém postavení a meče jsou taseny a kopí napřažená, tito lidé mezi ně vyjdou a zastaví tak bitvu, jako by nějak očarovali divoká zvířata“. Takový tedy měl druid u Keltů respekt. Jeden z galských druidů (jediný, kterého známe jménem), Diviciacus z kmene Haeduů se dokonce dostavil v roce 63 př. n. l. do Říma, kde mu bylo umožněno promluvit v Senátu a stal se dokonce přítelem samotného Caesara a pochválil ho i řečník Cicero. Diviciacus měl v Římě takové renomé, že mu bylo umožněno ponechat si v Senátu i štít. Tento zkušený diplomat prý dokonce pozval Caesara do Galie, aby odtud vyhnal loupeživé Teutony a zavedl konečně pořádek. Tento historický fakt tedy moc neladí s tvrzením, že druidové všemožně bojovali proti římskému útlaku. Někteří viděli ve spolupráci s Římem nesporně jisté výhody a prospěch pro svůj lid. Jiní, například slavný Vercingetorix z kmene Arvernů, do poslední chvíle vzdorovali Římu. Koncepce, kterou nastínil Diviciacus, se ovšem ukázala jako správná a dlouhodobě přínosná pro samotné Galy. O nějaké „kolaboraci“ ve stylu nacistické okupace nemůže být ani řeči.
Samotný velký Caesar v „Zápiscích o válce galské“ popisuje své vylodění v Británii v roce 55 př. n. l. Když se Římská armáda vyloďovala v dnešním South Forelandu, na bílých útesech prý stála skupina druidů. Caesar se domníval, že pouze monitorují situaci a neodvažují se nic proti invazi dělat. Nevšímal si příliš jejich podivných gest a provolávaných kleteb. Jenže se přihnala bouře a značně poškodila římskou flotilu. Římané, včetně božského Julia, usoudili, že to bylo vlivem druidských kouzel. Caesarova anexe Británie se nezdařila a musel ji úspěšně dotáhnout do konce až císař Claudius v roce 43 n. l. Britští Keltové neviděli připojení k Římu tak růžově, jako jejich romanizovaní soukmenovci v Galii. A byli v odbojnosti podporováni právě druidy. V roce 61 n. l. místodržitel Británie Gaius Suetonius Paulinus rozhodl o konečném řešení druidské otázky. Nepříjemní rebelové měli sídlo na ostrově Mona (dnešní Anglesey). Zde se měla nacházet jakási druidská univerzita, kde se stále snilo o odboji proti Impériu. Římané už toho měli plné zuby a na ostrov zaútočili. Všechny rebely pozabíjeli (sami druidové nebrali Římany do zajetí, naopak je obětovali v oněch tolik diskutovaných obřadech) a druidy obzvlášť. Podařilo se jim tak zlomit vaz samotné organizaci druidů a zlikvidovali potencionální nebezpečí eliminací intelektuální elity (to se ostatně mnohokrát v historii osvědčilo i později). Samotná Británie byla v roce 122 n. l. rozdělena 117 km dlouhým valem, který nechal postavit císař Hadrián. Ostrov byl tak oddělen na vlastní římskou provincii Británie na jihu a divokou „svobodnou“ Kaledonii na severu. Kaledonští Keltové dále sbírali kebule nepřátel, topili oběti v bažinách a vůbec se k římské nechuti chovali všelijak necivilizovaně.
Antičtí autoři píší, že centrum galských druidů bylo v Carnutu, kde se každoročně konalo jejich konkláve. Studium adeptů druidismu mohlo trvat až dvacet let. Když prý jejich arcidruid zemřel, došlo k volbě nového. Pokud ovšem bylo kandidátů více a měli stejně hlasů, museli se o vůdcovství utkat v boji. To tedy také příliš nezapadá do oblíbené pohádky o mírumilovných vousatých Panoramixech.
Nejvíce záznamů o druidech máme ale z Irska. A zanechali je paradoxně křesťanští mniši. V Irsku snad existovala dokonce jakási „Druidská církev“, s rozsáhlou hierarchií. Existovalo prý dokonce sedm druhů svěcení v Galii (podle Strabona) a tři v Irsku (podle mnichů). Adept na druida prý studoval až dvacet let a učil se deklamovat z paměti zákony, legendy a náboženské pravdy. V Irsku byla při příchodu křesťanství vůbec zajímavá situace. Ostrov sám byl sice Římanům znám, ale neokupovali ho. Mnoho britských a možná i kontinentálních druidů zde mohlo najít exil. A když tam dorazil Patrik s Jedem z Judeje, došlo k podivné věci. Část druidů zvolila boj a byla poražena. Ta druhá začala kolaborovat. Zdá se, že šlo o níže postavené druidy, jakési lidové vypravěče a bardy. Irové je nazývali „filidové“. Ti se s Patrikem spojili a přijali křest. Když Patrik hledal kandidáta na irského biskupa, prý se obrátil na pokřtěné filidy a jednoho z nich si vybral za nástupce. Původní Iroskotská církev ještě po určitou dobu driudismus v novém křesťanském hávu tolerovala, ale s příchodem Katolické církve museli filidové z církve pryč a jejich instituce se sekularizovala do bratrstev středověkých bardů a obecních soudců – tzv. „brehonů“…
Co tedy o druidech průkazně víme, je to, že někteří byli pro Řím, někteří ne, jiní byli pro kolaboraci s Jedem z Judeje, jiní ne. Lidské oběti po jistou dobu skutečně praktikovali a podle antických autorů odmítali písmo používat k náboženským účelům, i když ho znali. Také patrně neměli ve svých řadách ženy. Další nepotvrzenou legendou je sběr jmelí zlatým srpem. Nic takového archeologové nenašli. Tedy srpů našli dost, ale železných a bronzových. Zapomeňme také na imaginární celoevropskou organizaci druidů, nic ji neprokazuje. Zrovna tak není nijak podložena přítomnost druidů na našem území. Tito výjimeční muži používali megalitické památky, ale nepostavili je! Jejich znalost medicíny, filosofie a astronomie mohla částečně pocházet z Řecka a částečně šlo o jejich vlastní tradici. Nebyli to žádní vegetariáni a už vůbec ne naivní hipíci hlásající všeobjímající lásku. Byli to prostě lidé své doby, se vším, co k této krvavé epoše naší rasy patřilo. Proto nevím, zda se mám smát nebo brečet, když stále dokola narážím na tvrzení v duchu multi-kulti propagandy, která se nám snaží nalhat, že by druidé mezi sebe brali zástupce jiných národů nebo dokonce ras. Podívejte se na You Tube, třeba na záběry beltinových slavností ve Stonehange, kde můžete zahlédnou černochy a Asiaty v rouchách novodobých „druidů“, kterak směšně poskakují za rytmu exotických a naprosto nekeltských hudebních nástrojů. Stačí do oněch nejmenovaných „druidských řádů“ zaslat mastný šek a obratem můžete obdržet titul „certifikovaného druida“ a jít vyrazit hlásat tu jedinou „Pravdu a Lásky. Je tedy na každém z Vás, zda si vybere tuto multi-kulti vytuněnou verzi, která nemá s druidismem a Kelty nic společného nebo zda se pokusíte jít ke kořenům naší Evropské kultury, jejíž keltské dědictví je dost možná obsaženo i ve Vaší krvi.
Fotografie: Gundestrupský kotel. Obětovaný muž z Lindow Moss.
Ilustrace: Býčí skála od Zdeňka Buriana.
pohanskykruh 
Článek se mi líbí. Opravdu dnešní „společenstva“ druidů a různé školy se zaměřením na ekologii jsou nesmyslem a korespúondenční studium už vůbec. Vezmněme v potaz, že kolébkou ketské civilizace je střední Evropa, přesněji oblast Hercynského lesa, Bavorsko a Rakousko. V této oblasti se za keltské považují kulturní artefakty zhruba od 7. století před Kr., tedy kultura halštatská a cca od 5.století následuje západnější latén, který se do střední Evropy jakoby vrací. Ve střední Evropě jsou kelti zdecimováni Germány někdy kolem přelomu letopočtu. Ne ale v celém prostoru Střední Evropy, ale severně od hranice Rýna a Dunaje. Archeologie se zajímá jen o hmotné vědecky doložené důkazy a tak o druidech se od ní toho moc nedovíme. Kelti nebyli jednotné etnikum, ale rodová společenství a kmeny spojené hmotnou a duchovní kulturou a jejími nositeli byli právě druidové. Jistým pojítkem byl asi i jazyk. Těžko si lze tedy představit, že by keltská kultura vznikla a fungovala bez duchovních vůdců. Proto to, co pavažujeme za druidy muselo existovat i ve Střední Evropě. Rozvrstvení keltské společnosti mělo čtyři kategorie. Vládce a náčelníky, vojáky, řemeslníky a zemědělce a čtvrtým stavem byli „učenci“. Název druid nemusel být používán od samého začátku. Druidi také netvořili původně žádnou organizaci, tedy druidismus není náboženství, ale je to kult a ten se postupně vyvíjel. Také druidi měli tři kategorie ovaty, bardy a nejvyšší svěcení byli teprve druidi. Měli také více funkcí ve společnosti. Souhlasím s tím, že to nebyli žádní potulní ekologové nebo pravdoláskaři. V době, kdy se mluví o druidech v Galii a na Britských ostrovech, tak ve Střední Evropě byli už Kelti hodně zdecimováni a u nás už překryti Germány. Na Ostrovech se druidismus zachoval dalko déle než na kontinentě a s příchodem sv.Patrika a křesťanství došlo postupně k christianizaci původního kultu. To může být doba, kdy se druidi začali organizovat proti vlně přicházejícího křesťanství. Ve Sktosku ale zůstaly bardské školy zachovány až do 17. století. Souhlasím s tím, že dnešní neodruidismus a jeho ekologické zaměření je duálním proudem k wicce, která vznikla současně s ním a s původním druidismem má málo společného. Pokud jde o druidky, tak si uvědomme, že keltská společnost byla emancipována a ženy byly rovnocennými bojovnicemi jako muži. Dá se proto předpokládat, že byly i mezi druidy.
Podle dalšího studia jsem nalezla v ČR svatyně a otázka druidů v Čechách není zcela vyloučena mezi archeology, zejména nálezem hrobu v Kunovicích loni v říjnu. To, že se přímo o nich Římané nezmiňují je také tím, že hranice jejich říše byly lemovány Rýnem a Dunajem a podle všeho například k Závisti se nedostali, proto také nemohli provést zápis. Maximálně tak o oblasti Šumavy – okolí Sušice. Otázkou také je, jak by druidský hrob měl vypadat vzhledem k odlišnostem jednotlivých kmenů či stylu pohřbívání – je známo, že časem se přítomnost předmětů omezovala a například ženy byly pohřbívány jen s nejnutnějšími šperky, muži hlavně s mečem či žezlem nebo byly hroby mělké, případně do jednoho hrobu bylo uloženo více těl v průběhu několika let. Navíc je odkryto jen málo archeologických ložisek, které by mohly potvrdit či vyvrátit přítomnost druidů ve zdejších končinách. V mnoha knihách jsem se také setkala s tím, že ženy kněžky či druidky existovaly například kniha Keltové našich zemí v evropském kontextu, kde je o nich zmínka, nebo kniha Keltské křesťanství od pana Vopatrného, kde je uváděn Tacitus – ženy běhaly mezi bojovníky jako furie a sesílaly kletby, mnohem konkrétnější je pak Pomponius Mela, který se zmiňuje o 9 pannách kněžkách – věštily budoucnost a poskytovaly rady námořníkům a ve
3.st. n.l. je svědectví o mulier dryas, která předpovídala galským jazykem a císař Aurelius se dotazoval galské druidky na budoucnost svých potomků. V Irsku také existovaly bandruaid a banfhaith a banfhilid…Myslím si, že je velmi předčasné uzavírat otázku druidů v Čechách stejně tak i kněžek či druidek.
No, obávám se, že dokud nebude učiněn nějaký skutečný objev, musíme se, pokud nehodláme vařit z vody, spokojit s tím, co nám zanechali antičtí autoři. Aurelius (pokud myslíš Marka Aurelia, v jeho době už je existence druidů v Galii neprůkazná, zametl s nimi už dávno před tím Augustus) se možná ptal nějaké keltské vědmy, ale výraz „druidka“ u toho určitě nebyl. Můžeš uvést zdroje? Knihu pana Vopatrného neznám, ale ženách „furiích“ nám zanechal zprávu v článku zmiňovaný Gaius Suetonius Paulinus při likvidaci britského centra odporu na Angelsey, ani on však nepíše nic o „kněžkách“, čí dokonce „druidkách“, prostě píše o vzteklých ženských. Opět, jaký je to zdroj? A zdroj na ty bandruaid a banfhaith a banfhilid? Dále asi píšeš o tzv „namnetkách“ od pobřeží Armoriky, ano tuhle pověst také znám, ale opět se v ní netvrdí nic o druidkách. Druidské společenství v Británii a Galii bylo vysoce organizované, zde nic takového nevidíme. Znovu opakuji, i pro antické autory byl zřejmý rozdíl mezi druidem (a jejich organizací) a lokálním knězem, kteří byli jistě i na našem území, které měli řečtí a římští kupci a geograf Ptolemaios celkem dobře zmapované. Pokud budeme chtít za každou cenu vidět na našem území druidy, či dokonce „druidky“ (jejichž existence není nijak prokázána), budeme našimi oponenty stále vysmíváni a povážováni za legrační spolek fandů fantasy. Prosím, nezavdávejme jim k tomu příčinu. Neber to prosím jako útok na svou osobu.
Kniha Keltské křesťanství a pak kniha Keltové našich zemí v evropském kontextu. Ale kniha Keltské křesťanství je k tomu více otevřena. Navíc v Irsku druidismus nebyl potlačován tak jako v Británii, tam naopak paradoxně pomohl křesťanství zakořenit a podle Ausonia vyplývá, že ještě ve 4.století byli druidové živou tradicí. Irští druidové jsou Pliniem nazývání „magi“. Čerpám ale zatím z jedné knihy a informace je potřeba ještě ověřovat. Navíc si osobně myslím, že druidové jsou chápáni jako kněží, což je mylné. Spíše se jednalo o určitou třídu učenců, kteří se věnovali různým oborům. Nejen, že se věnovali například medicíně, ale také stavebním oborům a zapojovali se jen do nejdůležitějších náboženských obřadů, maximálně tak určovali průběh či dobu vykonání obřadu a s největší pravděpodobností jen oni mohli provést lidskou oběť. Tak jako tak toto téma je mnohem obsáhlejší diskuzi a zatím pracuji na sepsání všech informací, které jsou k dispozici a to bude ještě na dlouho.
Dobře, tak to sem pak klidně písni. „Magi“ byl titul perských kněží, Římané ho přijali a stal se z něj výraz „mág“. Část druidů, zejména ta, která přišla do kontaktu s Helénismem, klidně mohla mít funkci jakýchsi inženýrů, podobně jako řečtí kněží Asklépia byli lékaři.
Na tohle téma je jednoduchá odpověď. Prostě nevíme. Mě, jako příznivce keltského směru pohanství by potěšilo, kdyby jsme věděli, že tu působili. Nemůžeme, ale ani říct, že ne. O tom opravdu nic nevíme a možná se ani nikdy nedozvíme.
Zajímavá diskuse… Já bych taky rád byl přesvědčen, že Keltové měli celoevropskou organizaci druidů… jenže… prostě ten důkaz tu není. I v Hispánii se podle dochovaných zpráv a nálezů druidové vykytovali jen u samé hranice s Galií, hranice tehdy byla nestálá. A Hispánie byla dobře známá jak Římu, tak Kartágu. A opět, žádný důkaz o druidské přítomnosti.
Co se jinak toho vnímání nás oproti těm praštěncům týká, tam je průšvih v tom, že jsme je to nechali udělat a nevystoupili proti nim hned v plenkách a pak samozřejmě je na nás tak pohlíženo. To si tak totiž někdo něco vymyslí jakože strašně něco pseudovědeckého a pak je to v háji. Něčemu také napomohla wicca pana Gardnera a pak další samozvané kulty, rádoby čarodějky si na tom postavily také svou živnost a nyní se to už těžko narovnává. Nepatřím mezi tyto praštěnce a stále studuji a hledám další informace a obracím se i na různé archeology. Zatím jsem v určité záležitosti oslovila jednoho a čekám na odpověď, ale s tím jak studuji, tak některé otázky již mají odpověď, ale na základě odpovědi mi vznikají další otázky a narůstá to geometrickou řadou. Co se ale druidů týká, nemyslím si, že by byli kněžími, tak jak je dnes prezentováno a čím více celkově studuji Kelty, zjišťuji, kolik „zavlečených“ informací a dezinformací na internetu koluje a pak rádoby v knížkách věnovaných se tématice pohanské. Není ani výjimkou, že i odborníci archeologové vypustí mylnou myšlenku, například nevědomky. Jeden příklad za všechny. V momentě, kdy uvidíme obličej s parohy, okamžitě je to spojeno s Cernunnosem. Co když je to ale „šaman“ či někdo podobný, který má nasazené paroží a vůbec se nejedná o zmíněného boha? Je známo, že se při rituálech používaly i masky. To jsou další úskalí, která si archeologie uvědomuje (proto nacházím v knihách navzájem si protikladné názory) a proto je opatrná na prezentaci svých výsledků a proto bychom i my měli být opatrní ve svých prezentací a uvádět všechny možnosti…
Já si hlavně nemyslím, že by byli tak nějak organizovaní. On je velký rozdíl mezi ostrovní mytologii a zbytkem světa a předpokládám, že tomu tak bylo i v rovině aristokratické a mezi učenci. Co se organizovanosti druidů týká, tak na ostrovech – toť otázka, jak to bylo, možná až ke konci éry, kdy cítili, že jejich kultura pomalu zaniká, se takto druidové semkli, ale tohle berte jako mou spekulaci, ke které nemám moc nastudováno. Zatím se zabývám jen oblastí Evropy a někdy toho mám plné brýle 🙂
Tady je jeden velmi seriozní článek o druidech, opět čerpá z antických autorů a nemíchá do toho nesmyslné pseudodruidské blábolení. Stojí rozhodně za přečtení : http://www.academia.edu/3356938/Kdo_byli_druidove_staroveku_Who_Were_the_Ancient_Druids
Článek je zajímavý a střízlivý a myslím, že i objektivní. Za sebe mohu poděkovat, ujasnila jsem si idealizovaný obraz druidů 🙂
Díky. 🙂
http://moje-kniha-stinu.blog.cz/1002/ziva-tradice-druidu
rekl bych finalni tecka za diskusemi o druidske tradici a soucasne pojeti, vyborna kniha
BTW. mate nekdo zkusenost s
http://www.druidoveavronelle.wz.cz/
ženská mě hovoří z duše: „Může se to zdát málo ,ale možná bychom neměli vliv krajiny na spiritualitu podceňovat. Jinak budou posvátno vnímat lidé žijící v deštném pralese ,jinak lidé žijící v poušti a zase jinak ti ,kteří žijí v zemědělské krajině ,nebo na mořském pobřeží.“
Krvavé oběti jsou nezpochybnitelné odvíjejí se od fenoménu smrti na kterém si troufám říct stála celá keltská víra můžeme vypozorovat jistou totožnost z jinými civilizacemi například máyové pro které bylo také až zbytečné být zde a dělaly vše proto dostat se do jiného světa v který keltové silně věřily s tím má také souvislost jejich náruživé válčení,neválčily ani tak pro potenciální válečnou kořist ale pro smrt a hlavy.Co se týče nebe které má spadnout na hlavu znám dvě vysvětlení jedno souvisí z věkem býka,věkem ve kterém se právě nacházeli ti keltové šlo vlastně o prohru jejich býčího boha (býčí skála) který podle mytologie nese na zádech nebe nad bohem (věkem) beranem a tak dále … a druhý kdy nebe symbolicky symbolizuje duchovo..tento prostý názor že šlo o vtip je zajímavý a pak tu máme fenomén zlatého srpu, někde jsem se dočetl že to údajně měl být naleštěný bronz.
Ovšem co mě nejvíce zaujalo je informace že u nás druidové nebyly,ano už jsem se s tím v literatuře setkal…píšeš i že tady i přesto nějací duchovní byly myslíš že v Čechách působily stále primitivnější šamani nebo „druidi“ kteří nebyly nějak organizováni do kast a řádů? , ovšem z literatury zase vím že údajně na Obřím hradě docházelo k setkávání druidů.Dále tu máme .Čtyřúhelníkové svatyně které nenašli jen u nás ale i ve Franci…
To, že u nás druidé nebyli, to tvrdí jiné kapacity, než jen já 🙂 Není nijak prokázána jejich přítomnost tady a ani jinde než je uvedeno v mém pokusu o článek. Jistě nějaké léčitele a kněze Bójové jistě měli, stejně tak Tektoságové a Kotini, ale nazývat je „druidy“ asi není správné…
Jestli u nás druidové byli nebo ne, to nikdo s jistotou samozřejmě neví, ale já se také přikláním k názoru, že propracovaný systém druidství je vynálezem Britských ostrovů. To, o setkávání druidů na Obřím hradě je pouze ničím nepodložená teorie. Neříkám, že nemůže být pravdivá, ale moc bych na to nespoléhal.
No, práve že žádnou dobovou informaci o tom, že na Obřím hradě se druidi setkávali, tu skutečně nemáme… Ještě si uvědomuju, že tak nějak zapomínám uvádět zdroje svých pokusů o články. Tak u tohle jsem čerpal z Caesarových „Zápisků o Válce galské“, z Tacitovy „Germánie“, z knihy Jana Filipa „Keltská civilizace“, DVD dokumentů „Obět‘ druidů“ od History chanellu a šestidílného DVD „Keltové“ (na dvou DVD), které vyšlo v roce 2009 u Film export Home video. Ty dývka možná budou na Uložto! Jinak je spousta všelikých článků a knížek, které se tématem zaobírají a na které si ted‘ nevzpomenu.
O Obávaném arcidruidu Airisovi se vyprávějí hotové legendy… Zvláště o jeho stromové magii. Dr. Prase mi jednou vyprávěl, že je to velký znalec stromů. Já ho viděl jen dvakrát a druidské charisma z něj doslova teče… Ostatně, jednou, na diskusáku DO jsi seděl vedle něho. Ale to si nejspíš nepamatuješ. Protože jsi byl doslova ovládnut jeho prastarou magií, která vyrostla z kořenů dubů samotné Británie… Nyní se musím postit a vykonat rituál obrany, nebot‘ jsem vyzradil strašlivá druidská tajemství…
„vykonat rituál obrany“
Stačí arcidruidovi koupit pár piv nebo k němu poslat nějakou bretaňskou vílu, a máš vystaráno :-)))
Bretaňskou vílu pošli radši ke mně 🙂
Gryf:
Jsi správný pohan, chceš udržet rod. Zkusím nějakou objevit 🙂
Tak toho neznám. Dlouholetý? To tedy musí být moudrý muž. Máš na něj nějaký kontakt, či se znáte osobně?
Myslíš Airise? 🙂
Pěkně napsáno. Keltové věřili v nesmrtelnost lidské duše, v reinkarnaci. Tudíž pro ně lidská oběť nepředstavovala problém. Ostatně lidské oběti v těch časech byly naprosto běžným jevem a to nejen u Keltů. Druidi jsou určitě obestřeni závojem tajemství, což samozřejmě přitahuje spousty naivků, kteří si to spojují s nějakou romantikou či hraním si v lese ve stylu hippies. Druidové byli také především strážci tradice a stylu života svého lidu. Osobně mi samotný pojem „Druid“ přijde v dnešní době šíleně zprofanovaný. Málokterý z dnešních rádoby druidů podle mě skutečně ovládá magii lesa a jiné znalosti těchto dávných Moudrých. A všechno je zahalené mlhou dohadů a polopravd.
Stačí se oněch novodobých druidů zeptat, v jakém keltském jazyce (bretonština? gaelština?) své bohy oslovují (konají obřady) a kolik předků s keltskými kořeny mají v rodokmenu. Asi by se člověk nestačil divit.
No jazykovou otázku, bych ani neřešil. Spíš mi jde o skutečné znalosti přírody, léčitelství a všeobecné moudrosti. Dá se tohle naučit nějakým korespondenčním studiem? Jako nějaký návod v cestě bych to ještě pobral. Ale jinak se k těmto „druidským organizacím“ stavím dost skepticky…
Zeptej se Airise, to je „dlouholetý“ druid 🙂
Tomas: jazyk dělá hodně. Nevzdával bych se jej.
„Nahmátnout“ podstatu podle mě nejde korespondencí. Při formování ducha adepta výukou se předává i cosi navíc z toho, kdo učí. A to psanou formou na dálku podle mě nejde. Dříve se nic písemně nezaznamenávalo. Předávalo se z úst do ucha, memorovalo, pro lepší zapamatovatelnost ve verších (proto vazba žrec-básník). Tak bylo zajištěno, že nauka neopustí linii a zůstane tradována.
Navíc, hovoříme-li o druidech, je ve hře les. Tedy naprosté odevzdání se pulzům přírody a z toho pramenící poznatky, kterak se v rámci nich pohybovat.
Který z novodobých druidů by dnes v divočině přežil byť jediný týden? Ochránily by ho jeho zápisky, vypitá sklenice piva nebo snad ve specializované prodejně zakoupený amulet? Nebo by se nad ním snad velký Taranis smiloval a útočícího říjného jelena zadržel svým bleskem? Silně pochybuji.
Měšťák, hrající si na druida číst les nedokáže. Studánkou je mu knajpa, obětištěm blízký park (nebo Stonehenge, ke kterému si pohodlně dojede autem, nebo autobusem v rámci „duchovního zájezdu“), kde může potkat nanejvýše říjného pedofila, ale nikoliv jelena. Ochranu mu neposkytují jeho schopnosti vyhnout se jakémukoliv konfliktu se zvěří, ale mobil kterým volá městskou policii. V případě většího problému zdrhne, namísto aby jej vyřešil svým ohnivým duchem, ukovaným kontaktem s bohy a dlouholetou praxí nelítostnosti ( = nelitování se).
V Kašmíru, v jedné větvi šivaismu tento princip kdysi (kolem 8. století kř. letopočtu) porušili. Zrušili rodinnou tradici ( z otce na syna) a přišli s konceptem „duchovní rodiny“ (ochota učit kohokoliv). O tři století později tato tradice nenávratně zanikla, a její fragmenty vstřebaly příbuzné duchovní linie.
Dnes je kašmírský šivaismus objeven jako „novinka“, ale to podstatné (interní tajný interpretační jazyk) je v důsledku zániku tradice ztracen, a zachované texty se tak čtou a chápou pouze povrchně, podle jiných pravidel gramatiky, a šivaistické teologie z jiných škol.
Chceme-li dopadnout stejně, korespondujme s kýmkoliv ostošest. V době internetu a mobilů je to TAK SNADNÉ.
Římané byli schopni ocenit i u nepřítele vlastnosti, kterých si sami vážili. Propagandistické nasazování psích hlav jim nebylo vlastní….
Parádní článek se vším všudy, hlavně závěr. Jinak Multi-kulti je největší zrůdnost a omyl v dějinách lidstva, a se závěrem se můžu ztotožnit páč většina mých předků pocházela z Irska, To proto také vysvětluje moji vášeň pro přírodu.
Ještě doplněk. Tento film rozhodně stojí za kouknutí: http://www.csfd.cz/film/271439-obet-druidu/
O druidech toho víme opravdu málo a pokud zpochybníme zprávy od Římanů s tím, že to byli nepřátelé, pak nevíme vlastně skoro nic a všechno jsou jen naše domněnky. To dává bohůmžel různým záhadologům a pošukům možnost, spojovat si s druidy každou hloupost a vytvářet si obraz druidství podle svého založení. Jsou však naštěstí i poctiví vyznavači druidství, kteří se snaží čerpat z veškerých dostupných informací, archeologických nálezů apod., a kteří přiznávají omezenost svého poznání a těm fandím.
Pěkný článek.
Díky všem za pochvalu. Nejsem historik, ale snažím se porovnávat různé knihy. Myslím, že Řekové a Římané o Keltech nelhali. Pokud jejich zprávy srovnáme s archeologií, tak to sedí.
Pěkné, povedené, díky Mysliči 🙂
Napadla mě jedna otázka – když zpustošili etruská města, učili se druidové od Etrusků např. haruspicie? Pěstovali tradici věštby?
Jinak s tou „Pravdou a Láskou“…: Jde podle mého názoru o vulgárně pojatý platonismus (platónské ideje v křesťanském absolutizujícím provedení), který New Age, coby jakýsi neokatolický proud, převzal ze své předchozí verze, a díky naivitě svých „vyznavačů“ otevřel prostor pro prolnutí se žánrem fantasy, eventuálně sci-fi.
Pak se není čemu divit, když namísto lidí, kteří vědí co dělají, a v rodině tak činí po generace, nalezneš jedince kteří si keltského druida pletou s druidem z Dračího doupěte, a mixují to s postkřesťanskou etikou, v níž byli vychováni.
Druidové prý věštili ze smrtelných křečí obětovaných lidí.
S tím Lindow Manem je to prý složitější. Ronald Hutton ve svém díle o druidech uvádí, že dle závěrů výzkumu nového soudního lékaře je jistá možnost, že se jednalo o přirozenou smrt – „podříznutí“ mohlo být způsobeno dodatečně rýčem při dobývání rašeliny; na šňůrce okolo krku prý mohl být původně nějaký přívěšek; a rána do hlavy mohla být jedinou příčinou smrti. Stopy po jmelí v žaludku oběti prý jsou natolik nepatrné, že je na jeho jídlo mohl přinést neposedný hmyz.
Dobrý článek, Mysliči.
Wolos:
Tou „pravdou a láskou“ jsem nemyslel Platóna ani náznakem 🙂 Ale spíše havlismus 🙂
To s těmi Etrusky je docela dobře možné. Ostatně, Etruskové byli takříkajíc první na ráně, kdo ze středomořských civilizací Kelty potkal. Nevím, jak ptakopravectví, ale věštbu z blesků mohli Keltové pochytit od nich. Etruskové si Kelty často najímali jako žoldnéře a tak Keltové dobře své zaměstnavatelé znali.
Gryf:
Tenhle nález není jediný, utopenců v rašelině se našlo vícero, jak v Anglii, tak i ve Walesu.