Neseme poselství: Vysvětlování pohanství druhým

Thor Sheil

Pozn. překl.: Dnešní článek přináší doporučení těm, kteří mají zájem mluvit s druhými o svém pohanském přesvědčení. Cílem takových hovorů není rozšířit pohanské řady o další „ovečky“,  jak tomu běžně bývá v případě monoteistických náboženství, ale spíše vysvětlit, co člověka vede k tomu, aby v 21. století navazoval na duchovní světonázor svých předků až někdy ze starověku. Autorem článku je americký germánský pohan Thor Sheil, od jehož smrti letos uběhne již šest let. Článek zveřejnil ve svém časopise Uncle Thor’s Magazine v létě 2010.

Wolf

Jakým dojmem si myslíte, že byste působili na někoho, kdo se seriozně ptá na vaše přesvědčení?

Pokud by se vás někdo zeptal na pohanství, co byste mu řekli? Mluvili byste o starých bozích a starých mýtech? Mluvili byste o vikinzích a hrdinských ságách? Popsali byste obřady a slavnosti a pub mooty?

Jaký dojem by to na dotyčného udělalo? Byl by to pozitivní dojem? Nebo by pomyslel na bohy z komiksu, reenactory obnovující pohádky, nerdy z fantasy her a  partu rádoby motorkářů s pivním břichem? Přesně toto je příliš často dojem, který lidé získávají. Problém je, že pohané neuvažují, jak jejich vysvětlení mohou znít těm, kteří nejsou navyklí nekonvenčnímu náboženství.

Stejně tak neví, jak oslovit někoho, kdo seriozně hledá alternativy ke konvenčnímu náboženství.

Lidé nahodile nevystupují z mainstreamu společnosti. Ať jde o politiku, náboženství, životní styl či sociální kontakty, lidé, kteří dělají změnu, k tomu mají obvykle důvod. Nejběžnější je, že se stane něco, co člověka přiměje zpochybňovat přijímané normy své společnosti. Může se jednat o špatnou souhru okolností, tragédii, osobní problém, vnímanou nespravedlnost nebo jinou život ovlivňující událost, jež člověka přesvědčí zpochybňovat status quo. Když konvenční instituce selžou  v poskytování odpovědí, stane se náhodná událost katalyzátorem, jenž ho přivede k hledání úlevy jinde.

Je zřejmé, že mnozí přicházejí k nekonvenčním vírám spíše ze slabosti než síly. To je důvod, proč je stejně zvláštních jedinců jako těch seriozních. Můžeme s jistotou říct, že většina lidí přitahovaných k pohanství sem nepřišla proto, že by ve svém životě neměli potíže. Většina přišla, protože potíže je přiměly přehodnotit svou realitu. Jedním z důsledků vystoupení z mainstreamu je, že konvenční lidé mají sklon to považovat za divné. Nemohou pochopit, proč by někdo chtěl přijmout nekonvenční náboženství nebo nekonvenční politiku, způsob života či sociální kruhy. Většina z nich nikdy nemusela čelit  žádnému duši drásajícímu problému nebo se vypořádat s bizarní tragédií. A i pokud ano, nikdy nebyli nuceni hledat mimo společenské normy. Pokud se týká oněch lidí, nekonvenční se rovná podivnému.

Pohané jsou vyznavači nekonvenčního náboženství. Velmi se odlišuje od konvenčních náboženství moderní západní společnosti, jmenovitě judaismu a křesťanství. Průměrnému člověku se naše přesvědčení zdá bizarní. Stejně tak neumí pochopit, jak nebo proč jsme dokázali takové neobvyklé náboženství přijmout. Jeho předpojaté názory by byly překážkou v tom, abychom mu pohanství vysvětlili. Problém pro nás je, jak se vypořádáme s jeho dotazy. Naše vysvětlení mohou tazatele informovat, nebo zachovat představu podivnosti.

Musíme zohlednit tazatele a jeho vnímání. Jinak poselství, které si přejeme poslat, by nemuselo být tím, které obdrží.

První věcí, kterou musíme vzít v úvahu je, že pohanství známe zevnitř. Jsme obeznámeni s teologií, filozofií a nuancemi pohanského způsobu života. Pro mnohé z nás se staly druhou přirozeností. Naši nepohanští přátelé o nás ví velmi málo. Většina jejich zkušenosti s pohanstvím pochází ze školy, komiksových knih od Marvela a populárních médií. Znají trochu z mýtů, něco z vikinské historie a dějové linie z komiksů. Těm lidem se zdá bizarní, aby inteligentní moderní lidi věřili v takové příběhy. Jejich výchozí vnímání nás vychází z jejich zkušenosti a vzdělání.

Diskuse o pohanství s nepohany bude snazší s lidmi, kteří vás znají a mají vás rádi, než s náhodnými známými a neznámými lidmi. Na základě toho, že vás přátelé znají osobně, poskytnou vám výhodu pochybování. Druzí by možná nebyli tak vstřícní. Zde pro nás takt a zvláštní typ empatie činí zázraky.

Vžijte se do druhého. Ten nedokáže pochopit, proč by se racionální člověk zabýval náboženstvím, které je plné pověr, neuvěřitelných mýtů a postav z komiksů. Pokud je přítelem či dobrým známým, je zvídavý, ale skeptický. Pokud jde o náhodného známého nebo cizího člověka, nemusí být tak příjemný.  Může být chápavý nebo si dělat legraci ze všeho, co zní bizarně. Částečně je to neklidem  z toho, co nedokáže pochopit.

Samozřejmě se chceme bavit o těch aspektech našeho přesvědčení, které si užíváme. Naše vysvětlení možná budou plná povídání o bozích a obřadech a vikinzích. To nám zní dobře. Ale jak by to možná znělo nepohanům? Líbilo by se to, nebo by to znělo bizarně? Když porovná vaše výroky se svými vlastnímí náboženskými zkušenostmi, jak se budou ty vaše shodovat s jeho lekcemi v nedělní škole, uctíváním v kostele a obecným přesvědčením o božstvu? Viděl by nějakou spojitost se svou ideou náboženství, nebo by uváděl do souvislosti Halloween?

Je zřejmé, že vysvětlování pohanství nepohanům lze přirovnat stepování po zaminované zemi nikoho.

Nejsme v tom však sami. Wiccané, buddhisté a další nekřesťané se potýkají s týmž problémem. Podobně jako my jsou náchylnější začít diskusi viditelnějšími aspekty svého náboženství. Zaměřovat se na aspekty, které nám zní dobře, je lidská přirozenost. Pouze jsme zapomněli myslet na to, co by mohlo znít dobře jiným.

Při všech jednáních, ať už se jedná o mezinárodní smlouvy, obchodní transakce či vytváření aliancí je nejlepším začátkem najít společnou řeč mezi všemi stranami. Vyjednavači rádi začínají spíše podobnostmi než rozdíly. Hledají věci, které sdílí všechny zúčastněné strany. Například nejzjevnějším výchozím bodem podnikání je zisk. Všechny strany vojenské aliance sdílejí touhu porazit společného nepřítele. Mírové smlouvy vycházejí z přání všech stran vyvarovat se nepřátelství. 

Naše božstva a formy uctívání nemají s konvenčními náboženstvími společný základ. Otec, Syn a Duch svatý jsou světelné roky vzdáleni Ódinovi, Lokimu a Ása-Tórovi. Skupinové blóty některých pohanských skupin se natolik liší od bohoslužeb jako motokrosové rallye od jízdy do obchodu s potravinami.

Nemají nic společného.

Pokud se dostaneme do našich rozdílů, vznikne jen hádka. Stane se z toho hra „moji bozi jsou lepší než váš Bůh.“ A to nechceme!

Posunem v zaměření najdeme společnou řeč. Spíše než nejprve diskutovat o teologii, podívejte se na věci, které všichni sdílí. Musíme se zaměřit spíše na proč než na jak.  Proč věříme v pohanství? Co pro nás dělá? Jak se říkalo za špatných starých časů:  ‚Co přinášíš na stůl?“ Čím pohanství někomu z nás přispělo? Můžeme vidět výsledky ve svém životě? Zlepšil se náš život materiálně či sociálně? Zlepšili jsme se my sami v důsledku pohanství? Přiznejme si to; chlap může argumentovat vírou v hromovládného boha s kladivem v ruce, ale nedokáže vyvrátit pevné výsledky. Existuje takový společný základ, který působí odlišně!

Jaké jste získali výhody?

Zlepšil se váš rodinný život? Jste vy a vaše choť šťastnějsí? Jaký je užitek vašich děti? Cítíte se jistější a schopnější?

Cítíte, že vaše ochota převzít odpovědnost váš život výrazně odlišila?

Přispělo vaše pohanské přesvědčení k získání lepšího zaměstnání? Pomohlo vám finančně?

Přimělo vás k zacházení penězi a jinými věcmi zodpovědněji?

Vypadá váš dům lépe? Cítíte se lépe?

Můžete mu říci, jak pohanství dokáže pozitivně změnit jeho život?

Dokážete mu dát příklady, jak pohanství přináší skutečné výsledky, které může ocenit?

Umíte mu na příkladu vlastního života ukázat případy, kdy pohanství dosáhlo změny k lepšímu?

Než vás vůbec napadne přinášet  pohanské poselství druhým, musíte mít jasno ohledně jeho výhod ve vlastním životě. Nakonec číst knihy a diskutovat o bozích, tradici a vikinzích může kdokoliv.

Kolik jich dokáže poukázat na zlepšení ve svém každodenním životě?

Žijete lépe?

Vyděláváte více?

Užíváte si lepší vztahy s druhými?

Pokud byl váš život před pohanstvím v troskách, můžete ukázat změny? Třeba takové věci, jako že do vašeho domu už nechodí policie nebo už nechodíte k místnímu soudu.  Možná můžete ukázat, že již netrpíte nutkáním k hazardním hrám, alkoholismu, závislosti či jiné nutkavé potřebě.

Co přinášíte na stůl?

Nejlepší je, pokud můžete dát pevný důkaz, že vám pohanství prospělo. Mluvte o vikinzích a runách, co chcete, ale všechno to mluvení je ničím oproti hmatatelnému důkazu zlepšení. Jakkoliv může tazatel svou otázku položit, ve skutečnosti chce, abyste mu ukázali něco, co vidí. Člověk nemůže vidět přízeň bohů, ale jistě může vidět lepší životní podmínky, lepší vztahy a úctyhodnější způsob života. Mluvení je jen mnoho slov. Skutky a položky jsou důkaz.

Jsem si jistý, že dokážete přijít na více otázek, jak vám pohanství pomohlo. Výše uvedené jsou jen tipy na prolomení ledu. Poskytují startovní bod pro konverzaci, protože přináší na stůl něco reálného. Ať už skeptik nebo ne, člověk nemůže ignorovat hmatatelné výsledky.

Dalším krokem je vysvětlit, jak vám pohanství pomohlo takové benefity získat. Co na tom pohanství je, že vám pomohlo se vrátit do školy, dostav vyšší plat či vytvořit šťastnější domácí atmosféru?

Jakou roli hrálo pohanství při vytváření výsledků, o nichž mluvíte? Když začnete diskusi o pohanství, určitě konverzaci posune, když řeknete: „takhle to mám a tahle jsem k tomu dospěl.“

Připouštím, že více vzrušující může být, když lidem řeknete, že uctíváte stejné bohy jako vikingové. Jen je to přivede k přesvědčení, že žijete ve fantazii.  Už tak vzrušující není, když řeknete, že díky svému přesvědčení máte skutečné benefity, které váš život zlepšují. Nic není však tak úspěšné jako úspěch.

Je mnohem pravděpodobnější, že vás lidé budou brát vážně, pokud jim máte co ukázat.

Pro další pomoc v přinášení poselství může pomoci brožura:  Co je germánské pohanství? [What is Heathenism?] Česky zde a zde.