Přejít k obsahu webu

Ásatrú a mozaika kmenů

22 září, 2021
Stephen McNallen (červenec 2021)

Pozn. překl.: Starší a přesto inspirativní příspěvek Stephena McNallena o tom, jak široký záběr má Ásatrú. Autor v něm rozvíjí myšlenku, že vnímat pohanské náboženství obecně jen jako víru, která se odlišuje od monoteismu pouze vyznáváním více bohů namísto jediného, je velice úzkoprsé, protože se jedná o komplexní duchovní světonázor. Šíři tohoto světonázoru potvrzuje mj. český historik Dušan Třeštík ve svém článku Christianizace Slovanů, kde pohanskou společnost popisuje takto: „Zde bylo sakrální bez rozdílu vše, co překračovalo rámec všednosti, vše, co mělo nějaký smysl, počínaje rituálním obděláváním polí přes rituální požívání pokrmu až po zákony a společenský pořádek. Vesmír, svět a lidská společnost tvořily nerozdílný celek, držený pohromadě ani ne tak nějakým „učením“, analogickým křesťanskému, nýbrž jakýmsi obecným povědomím věčného řádu, který není božský v tom smyslu, že by byl v rukou bohů a byl jimi strážen, je však nadlidský a transcendentní, tedy sakrální, i když nemá přímou souvislost s uctíváním bohů, to jest s náboženstvím. Reálně tento řád existuje jako tradice, tvořící souhrn obecně akceptovaných obrazů světa, vzorů chování a norem společenského života včetně zákonů.“

Wolf

Po čtvrt století jsem se snažil lidem „prodávat“ náboženství zvané Ásatrú. Byla to obrovská chyba.

Byl jsem si jistý, že mohu nabídnout světu něco velmi dobrého a velmi důležitého – něco, co zlepší život jedince, vyléčí alespoň některé choroby společnosti a prosadí zájmy lidí evropského původu. Proč ho tedy lidé „nekupovali“?

Zcela jednoduše, nevěděl jsem, čím je to, co se snažím prodat.

Dr. James C. Russell v „The Germanization of Early Medieval Christianity“ [Germanizace raně středověkého křesťanství] píše:

„Výraz ‚religiozita‘ se často používá při odkazování na náboženské prvky indoevropských a zvláště germánských společností, zatímco výraz ‚náboženství‘ [religion] je obvykle vyhrazen pro křesťanství a další světová náboženská hnutí. Je tomu z důvodu organického vztahu náboženských prvků lidově-náboženských společností k dalším prvkům oněch společností. Náboženské prvky směřují k většímu rozptýlení v lidově-náboženských skupinách, kdežto ve společnosti, kde převládá světové náboženství, náboženské prvky směřují k větší izolaci ve specifických doktrínách a praktikách.“ (str. 107-108)

Jinými slovy, naše kultura po předcích nestrčila náboženství do jedné škatulky, politiku do jiné, ekonomiku ještě do třetí a tak dále. Všechny tyto věci se navzájem tak úzce ovlivňovaly, že by měly být pojímány jako zrnka písku smíšená s kamínky a jemnou naplaveninou – každý byl součástí matrice pro ostatní.

Jak si vybavuji, Vine Deloria učinil stejné prohlášení, pokud šlo o kmenovou společnost amerických indiánů, tudíž tento sjednocený přístup není v žádném případě unikátní pro starověkou Evropu.

Abych svůj názor ilustroval, povšimněte si obtížnosti, s níž nalézáme definitivní slovo pro naše náboženství. Nazýváme jej „Ásatrú“, přesto se někteří autoři přou o starobylost výrazu a tvrdí, že v předkřesťanských dobách nebylo známo. Většina jiných navrhovaných výrazů je  ještě mnohem neurčitějších. „Vor Tru“ čili „our troth“ [naše věrnost]  je jedno z nich. Tato a podobné nálepky mohou docela dost vyjadřovat „naši cestu “ nebo „způsob, jímž naši lidé dělají věci“. Přesné slovo pro naše náboženství nebylo vždy dostupné, protože jsme neměli soubor víry a praxe, který byl stranou od zbytku kmenového života. Spojení bylo tak dokonalé, že náboženské prvky byly nedílnou součástí všeho ostatního; samostatný výraz nebyl třeba. K snadnému pochopení nicméně budu používat výraz „Ásatrú“ pro vyjádření souhrnu náboženských prvků, rozptýlených v rámci předkřesťanské germánské společnosti.

Více než víra

Z toho všeho by měl být jasné, že Ásatrú je mnohem více než záležitost víry v danou doktrínu nebo dodržování jistých jasně stanovených kultovních praktik. Náboženských idejí a praktik vetkaných do stovky menších aktivit, jež tvořily všednost existence, nestanovenou jako nějaký pohanský ekvivalent katechismu či církevního zákona. Důraz se nekladl na věření, ale na bytí a konání.

Samotný překlad slova „Ásatrú“ je v souladu s touto analýzou. Neznamená ty, co „věří v“ Bohy, ale spíše ty „pravdivé či zavázané důvěře k“ Bohům.

Vzhledem k této základní pravdě ti, kteří tvrdí, že „Ásatrú je otevřené komukoliv, kdo věří v Ásy a Vany“ jednoduše nechápou smysl. Ásatrú nelze míchat a Wiccou či hermetismem nebo marxismem nebo čímkoliv jiným a nekonsistentním se základní kulturou kmenové Evropy, protože naše rodná cesta zrcadlí celou strukturu života, která nebude tolerovat cizí prvky. Vyrvat naši rodnou religiozitu z jejího přirozeného kontextu a snažit se praktikovat vyhovující části spolu s mišmašem materiálu z jiných kultur je povrchní, bezobsažné a urážlivé.

Jinde poznamenávám, že „Ásatrú není jen to, čemu věříme, ale tím, čím jsme“. Z některých stran se na mě za toto prohlášení snesla kritika – avšak vzhledem k povaze lidových náboženství si za ním rezolutně stojím. Ásatrú není jako klobouk nebo kabát, který si lze dle libosti vzít a zase sundat. Je to spíše naše nedílná součást, jako naše paže či hlava.

Politika a náboženství

V americké společnosti se stalo axiomem, že náboženství a politika by se měly striktně oddělovat. V multikulturní, nekmenové společnosti, jakou jsou Spojené státy, je toto rozdělené prospěšné – zajišťuje, aby členové jakékoliv skupiny nenutili svou víru ostatním či nečerpali nespravedlivou výhodu z politické moci. V organických lidových skupinách je však situace odlišná. Jak jsme již viděli, neexistovalo jasné rozlišení mezi vládou a Bohy. Podpora kmenového náboženství bylo synonymem věrnosti skupině. Být členem klanu či kmene či národa znamenalo projevovat věrnost jeho  božstvům. Je typické, že kmen se skutečně považoval za potomka Bohů a Bohyní. Jak by potom náboženské záležitosti mohly být nedůležité ve všem, co ovlivňovalo lid? Posvátné síly zajišťovaly vítězství ve válce a zaručovaly hojnost úrody. Zatímco náboženství bělo své individuální vyjídření, bylo ve větší míře rovněž pilířem veřejného života.

My, vyznavači Ásatrú, žijeme ve větší společnosti, v které nemůžeme a ani bychom nezavedli své hodnoty. Náboženství a politika se nám nicméně v jednom velmi důležitém smyslu překrývají: Cokoliv dle definice ovlivňuje Lid, zabývá se našim náboženstvím, a podobně vše, co se týká našeho náboženství, má dopad na blaho Lidu.

Deklarace účelu AFA [Asatru Folk Assembly] je dokonalým příkladem tohoto principu. Naleznete v ní požadavek na obnovu naší tradiční komunity a zřízení spravedlivého společenského řádu, nemluvě o potvrzení našeho práva na existenci! Pro některá náboženství jsou toto sociální záležitosti, ne duchovní samy o sobě. Pro nás je to jinak – jsou součástí jednolité mozaiky, jež tvoří náš kolektivní život.

Samozřejmě to neznamená, že má záměr podporovat kandidáty nebo komentovat konkrétní zákony. Jakožto uznaná náboženská skupina máme takovou politickou aktivitu zapovězenou. Pokud však mají veřejné záležitosti dopad na naši víru, můžeme a budeme s nadšením promlouvat.

Ásatrú Alliance má zakázáno vnášet do náboženských shromáždění běžnou politiku, ale jejich motivace je jasná a oprávněná: Záměrem je redukovat nejednotnost, bránit vykořisťování těmi, kteří by na úkor Ásatrú cynicky prosazovali doktrínu zvnějšku, a chránit reputaci Ásatrú – konkrétně učinit přítrž obviněním, že konkrétně Aliance či Ásatrú obecně jsou zástěrkou pro totalitní politickou aktivitu. Toto je rozdíl oproti tomu, o čem jsem mluvil výše, a já je v této politice podporuji. Stále na širší úrovni by se mělo chápat, že politika a náboženství jsou provázané, a já si myslím, že většina vyznavačů Ásatrú v Alianci i mimo této skutečnosti rozumí.

Ásatrú a život kmene

Na začátku tohoto článku jsem vám řekl, že jsem se dopustil velké chyby, když jsem se snažil prosazovat Ásatrú jako náboženství. Chybou bylo toto: Ásatrú není pouze doktrína. Je to více než jen jiná věc zvaná náboženství a je to více než soubor obřadů a předpisů či dokonce věr. Je to duch vlastní kmenově-kulturní zkušenosti evropských kmenů, a takto jsem to měl prezentovat.

Mnoho lidí nepotřebuje (nebo si myslí, že nepotřebuje) „náboženství“. Pokud nějaké chtějí, je tu vždy křesťanství, islám či buddhismus nebo stovka New Age kultů. Co potřebují, je jednotný zážitek kolektivního života, který je spojuje s Mocnými Silami a rovněž s jejich druhy. Potřebují patřit do rodiny, která zahrnuje jejich druhy v Ásatrú, jejich vlastní předky a Bohy a Bohyně.

Musíme jim ukázat celistvost oné vize, ne pouze část, kterou můžeme uměle vyjmout a označit jako „náboženství“.

Je čas, abychom vytvořili nové euro-kmeny. V následujících vydáních The Runestone řeknu více o tom, jak se můžeme do tohoto historického úkolu pustit.

Přeloženo z: http://www.geocities.ws/odinistlibrary/OLArticles/Articles/asatruandthetapestryoftribes.htm

No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: