Přímka a kruh
Všechna abrahámská naboženství mají mytologii s počátkem světa a rovněž jeho koncem, a vlastnit stvořitelský mýtus bylo někdy před 200 lety z jakéhosi důvodu vnímáno jako důkaz podporující myšlenku, že se jednalo o vyspělou mytologii, téměř se rovnající bibli. Když Skandinávci na počátku 19. století začali skutečně číst a interpretovat skandinávskou mytologii, měli toto na paměti.Také chtěli, aby Skandinávie byla ve starověku «vyspělou»! Aktivně pátrali po stvořitelském mýtu a záměrně interpretovali mýty tak, aby vyznívali jako mýty stvořitelské. Stejný případ se týkal konce světa; chtěli, aby se ve skandinávské mytologii nalézal rovněž armagedon, a tak ho udělali z ragnaröku.
Toto je jedna z hlavních chyb, jíž se většina lidí dopouští, když čte skandinávskou mytologii; předpokládají, že některé mýty jsou stvořitelské. Dám vám pár příkladů: ve Vědmině písni (Völuspâ) verši 2 až 5 se nalézá popis, interpretovaný jako mýtus o stvoření světů lidí a bohů; ve Vědmině písni verších 17 & 18 se nalézá popis, jenž se interpretuje jako popis toho, jak bohové dali správnou barvu, jazyk, mysl a život dvěma kusům dřeva na zemi a to se vnímá jako skandinávský mýtus o stvoření člověka. Ve Vědmině písni, verších 42 až 58, se nachází popis interpretovaný jako popis konce světa, ragnarök, skandinávský armagedon!
Ve skutečnosti v našem světě obecně panuje velmi chabé porozumění těmto mýtům, protože se na vše pohlíží skrze židokřesťanské filtry. Pokud se chcete dívat na hvězdy, raději byste se neměli pokoušet je vidět přes silnou vrstvu temných mraků.
Faktem je, že skandinávská mytologie nezná stvořitelský mýtus tohoto druhu. Neexistuje žádný lineární světonázor, žádný počátek a žádný konec. Místo toho se vyskytuje velmi cyklický světonázor věčně se opakujících procesů v životě a přírodě obecně; Slunce vychází, září, zapadá a je pryč, a pak znovu vychází. Roční období přuchází, panují, končí a jsou pryč, než se zase vrátí. Tento mýtus o věčném návratu (v moderní době znovu) objevil sir James Frazer, který samozřejmě nebyl židokřesťanem, ale od té doby je většinou diskreditován a jeho kniha označována za «bezcennou». Tento mýtus o věčném návratu přibližně vysvětluje každý proces v našem vesmíru a platí i pro planety, sluneční systém, galaxie a snad také celý svět. Není žádný začátek a žádný konec. Žádný «velký třesk », žádný «velký kolaps », žádný lineární čas. Žádný počátek ani konec čehokoliv; ani času a dokonce ani vesmíru samotného.
Lidská mysl je schopna věčnost pochopit, ale ne jí skutečně obsáhnout. Mohlo by se jednat o jakousi «kosmickou cenzuru », ale spíše jde o následek rasového míšení mezi neandrtálci (Evropany) a Homo sapiens (Afričany). Neandrtálci rozuměli a dovedli obsáhnout věčnost dobře, ale Homo sapiens ne, ani ti, co se s Homo sapiens smísili. Dokonce ty největší mozky moderního člověka, evropské mozky, jsou mnohem menší než průměrný mozek neandrtálský.
Židokřesťanství je náboženství kříženců a pro křížence, ale evropská mytologie byla vytvořena Evropany (neandrtálci) či byla založena na jejich pohledu, tudíž prvně zmíněný vnímá život jako lineární, zatímco druhý jako pohybující se v kruzích. Jeden vidí jen narození, život a smrt, a třese se strachy, co asi přijde potom. Druhý vidí věčnost.
Výše zmíněné skandinávské mýty nejsou vůlbec stvořitelskými mýty nebo mýty o konci světa. Vědmina píseň ve verších 2 až 5 pojednává o tom, jak byla po půstu otevřena pohřební mohyla a jak měl zasvěcovaný za sebou nechat denní světlo a vstoupit do říše tmy, kde nebylo svitu slunce, Měsíce ani hvězd. Zapískali na vábničku, aby se otevřela brána v plotě, který obklopoval pohřební mohylu, porazili krávu a šli se učit o tajemstvích od Hel – v hrobě. V tomto mýtu není žádné tvoření.
Vědmina píseň ve verších 17 & 18 zachycuje, jak herci, kteří představovali role Zimních duchů při ragnaröku tím, že zosobňovali dravá zvířeta, zvláště vlka, byli bohy (tj. lidmi zosobňujícími božstva) přivedeni k obětním stromům, jasanu a jilmu . Aby se stali Zimními duchy, museli pověsit na obětní strom svůj oděv (tj. symbol své životní síly), nazí se šli obléci (většinou) vlčí kůži a tak předstírali roli Zimních duchů ve velké hře, falešné bitvě mezi Létem a Zimou. Během této bitvy (herci v rolích) Letních duchů roztrhli své vlčí kůže a pošlapali je (tj. hráli roli Vîðarra, jenž při ragnaröku trhá vlka Fenrira vedví), aby tak symbolicky zabili. Herci hráli mrtvé a byli obřadně odnešeni zpět k obětním stromům, kde jim božstva znovu oblékla jejich šaty a vzkřísila je z mrtvých; dala jim znovu správnou barvu, ducha, řeč a život. Ani v tomto mýtu není žádné tvoření.
Vědmina píseň, verše 42 až 58, je dalším popisem (ve Vědmině písni je jich několik) velké falešné bitvy mezi Létem a Zimou, která se odehrává v předvečer dnešního Nového roku. Dělali hodně hluku, zapalovali kola a pouštěli je dolů po prudkých kopcích, zatímco z nich sršely jiskry, běhali po lesích s hořícími pochodněmi, aby vyděsili a zahnali všechny Zimní duchy, a rozdělili se do dvou skupin; jedna představovala Letní duchy a druhá Zimní. Pak při divadelním představení [česky] předvedli svůj největší každoroční tanec mečů, při nemž ukázali, jak Letní duchové zabili duchy Zimní a jak to umožnilo, aby se Léto vrátilo. Zabili Zimní duchy, aby se mohlo vrátit Léto. A toto prováděli každičký rok.. Ragnarök neznamenal konec světa, nebo vůbec konec všeho, pouze šlo o obnovu všeho.
Podrobnější vysvětlení těchto mýtů můžete nalézt v «Čarodějství a náboženství ve starověké Skandinávii».
Ve skandinávské mytologii tedy neexistují žádné stvořitelské mýty ani armagedon. Není žádný počátek a žádný konec. Životní cyklus pokračuje u všech sil v tomto světě, jak tomu vždycky bylo a vždycky bude – a my se asi ještě nějakou dobu budeme pořád divit, jak je to možné.
Abychom vůbec byli schopni chápat věčnost, musíme zastavit svou rasovou degradaci pramenící z míšení krve s neevropskými rasami, a musíme Evropě zajistit pozitivní eugenickou společnost. Pouze skrze aktivní rozvíjení neandrtálských genů v nás budeme někdy vůbec schopni nalézt odpovědi na tajemství vesmíru. HailaR WôðanaR!
Varg Vikernes
11. 2. 2013
Přeloženo z: www.ancestralcult.com
pohanskykruh 
Dobrý den ve spolek. Velmi zajímavé. Jen bych k těm zmiňovaným cyklům doplnil ten nejhlavnější „Velký třesk“. Vesmír expanduje a zase se jednou smrští a pak opět expanduje. Takže konec náš jako lidstva je jistý. Také si myslím, že až jednou zanikne slunce, tak lidstvo bude už expandovat v jiných soustavách. Ale zpět k velkému třesku. Svět vznikl srážkou chladu a ohně – mysticky pojato. A prakticky: věčné světlo je tma a ta je chladná kdežto smrštěním vesmíru obrovsky naroste tlak čím enormně naroste teplota a jsme zpátky u srážky ledu a ohně. Tam já osobně spatřuji ragnarök. Tam se opět zrodí božský spolek, tam vznikne nová civilizace, a tam se bude opět znovu vyprávět.
Otázka je, jak staří evropané přesně dokázali popsat a pochopit vznik vesmíru i podle fyzikálních zákonů. Nebo byli ve spojení s bohy a vědí to od nich?
Další možností jak vidět ragnarök je: Výra v germánské bohy vymizela před tisíci lety, tedy postupně. A nyní se opět postupně navrací a formuje se. Nebude stejná jako tehdy. Záleží jak my jí obnovíme a budeme chápat. Jak napsal Fíba. Jeho systém se vyvíjí a tudíž vzniká a zároveň se navrací výra. Z části stará(přeživší bohové) a z části nová(nově narození).
medvídek: tvé úvahy se relativně hodně blíží mým.
Brutalitu znali, neznali jí ale na úrovni misionářského náboženství. Nikdy předtím se někdo, kdokoliv, nesnažil vnutit celému okolnímu Světu víru v jednoho svého boha…. Když si srovnám ty tři monoteismy z jedné společné líhně židy, křesťany a muslimy, tak mi z toho na náboženské úrovni vychází nejlépe židi. Ti byli sice také původně polyteističtí, ale jejich pojetí jednoho boha se v tomto případě omezilo jen na jejich vlastní lidi. Pokud se nepletu.
Co se týče křesťanství, to je jen obyčejné náboženství „kšeftu s lidskou duší“, nic jiného:
1. Srazíme lidem sebevědomí a vytvoříme v nich představu, že jsou špatní a hříšní.
2. Nabídneme spasitele výměnou za naprostou poslušnost.
3. Kdo se nepodřídí, bude označen za služebníka démonů a ďábla v duchu námi už dříve vytvořené absolutně pojaté duality dobra (my) a zla.
Je to síla, vymysleli si to dobře…..
Fíba, Myslič, Tomas: zajímali jste se někdy myšlenkou, proč není v Eddách nebo nějaké sáze zmínka o „Příchodu křestanství“? Proč jsme nebyli (nebo spíše naši předci) varováni?
A před čím měly být varováni? Před tím, že přestanou věřit a začnou věřit něčemu jinému? Války, vraždění, etc to vše bylo na denním pořádku a s příchodem křesťanství se to nezměnilo, jen se změnily třeba důvody z hlediska historie nešlo o nějakou katastrofu, kterou by šlo z hlediska tehdejších lidí v horizontu jejich životů postřehnout… ale to, že někdo zavrhne starou víru a přejde na druhou není přeci ani tak něco před čím by měly být varováni lidé, ale čím by se měly zabívat bohové ve vztahu ke svým vyznavačům… to že to neřešily může znamenat dvě věci… buď na to neměly, nebo což si myslím já, jsou natolik mocní že to nepovažovaly za důležité, že je to veskutečnosti nijak neohrozilo, protože oni tu jsou pořád bez ohledu an to zda se k nim lidé modlí či ne, V této krajině v přírodních pochodech, jen změní formu v jaké je lidé budou vnímat a vnímat je budou a znovu je najdou, bez ohledu na to jakou smyšlenou ideologií se je kdo bude snažit nahradit… proto nelze udržet čistotu žádné víry, proto se může „pohanství“ obrodit i v případě že o něm zmizí všechny záznamy a lidé s evrátí do jeskyní… To co zaniklo byla určitá kultura, jejímž nositelem jsou lidé… bohů se to vpodstatě netýká, podle mě kultura je bohům putna.
Ale oni tu víru nezavrhli dobrovolně. Ta víra jim byla vnucována za cenu vlastního života. V lidské historii se asi nic podobného nestalo. Naši pohanští předkové, kteří byli ohledně víry tolerantní, se najednou setkali s brutalitou, která neměla obdoby. Nutit někoho, aby přejal nové náboženství (a ještě takovej hnus), to byla naprosto nová a nečekaná situace.
Asi to pro Bohy a Bohyně nebylo až tak důležité, nicméně si hodně pohanů myslí, že čím více lidí v určité Bohy věří, tím větší je jejich síla. Samozřejmě, že hodně lidí přejalo novou víru jen naoko, ale i tak se musela síla germánských Bohů zmenšit.
No hele, osobně bych za toleranci našich předků ruku do ohně nedával tak rychle… a už vůbec bych netvrdil, že najednou se naši předkové setkaly s nějakou brutalitou, která by se vymykala běžným tehdejším zvykům… jasný, neupalovalo se za to že věříš v něco jinýho, mordovalo s eza to, že si porušil nějakou zápověď, přivolal si nevůli bohů na rod, o lidských obětech z bažin nemluvě… Většina germánských kmenů přešla na křesťanství dobrovolně už několik staletí před pádem říma, hlavní zvěrstva nastala až v době kdy se jednotlivé tradice křesťanství začaly tahat o moc… tím neobhajuju že se nevypalovaly posvátné háje, chrámy, že na pohany se nahlíželo jako na méněcené bytosti, ale nepřijde mi že v kontextu tehdejší doby přišla s křesťanstvím nějaká nevídaná vlna brutality… Jinak osobně si nemyslím, že víru lze vnutit… když si vezmu dnes tolik opovrhované židy… jasný jejich víra i zvyky nejsou nic co bych obdivoval,ale dokázaly si svou víru uchovat navzdory horším perzekucím, útlaku, ničení symbolů etc, než jaké kdy pohané zažili… a přišly snad o svou kulturu a víru?
Tak ona v Eddách zmínka o příchodu křesťanství je: „Fródi nastoupil vládu po svém otci v době, kdy císař Augustus zjednal mír po celém světě. Tehdy se narodil Kristus. Za Frodiho vlády byl všude v zemích dánského jazyka mír, kterému se říkalo Frˇodiho mír. Nikdo nikomu neubližoval…“ To je jasná narážka na to, že mír přichází s Kristovým příchodem i na Sever. A jak už jsem psal výše, Baldrův mesiášský druhý příchod beru také jako křesťanský import.
Myslič: Postava Baldra není jenom z Eddy. V Gesta Danorum by se mělo jednat o bojovníka jménem Balderus, který soupeří s Hotherem o ruku princezny Nanny. Ta dá přednost Hotherovi, Hotherus nakonec Baldera zabije kouzelným mečem (jinak to nejde). Loki nikde. Aspoň podle Encyklopedie mytologie germánských a severských národů. Takže kdo ví… V Balderovi bych viděl božstvo spjaté se Sluncem, ale asi ne přímo boha Slunce. Slunce totiž na zimu neumírá 🙂 Jenom „ztrácí sílu“. Takže odchod Baldra do Helu bych viděl spíš jako ztrátu slunečních paprsků a ztrátu síly Slunce, ale pouze ve vztahu k Zemi, protože Slunce samo o sobě sílu neztrácí. Rozhodující je postavení Země vůči Slunci“ – pokud se budeme zabývat ročním cyklem v této souvislosti. Slunce samo bych pak přiřadil k dívce Sól, u Baltů Saulé. Není ten Baldr jen bohem vegetace, která na zimu „mizí“?
Eicherik: Kdy ho nahradí? Pokud budeme na tuto dobu čekat pouze v našem čase a bude nám jediným měřítkem náš život na Zemi, tak přiřadíme cyklus severského mýtu k nějaké velké katastrofě, k zániku Země? K zániku Slunce a následně Sluneční soustavy? Pokud budeme severský mýtus vnímat jako mnoho cyklů, pak se určité „hodnoty“ obnovují stejně – jaro bude vypadat zase stejně, jen možná s malými časovými odchylkami. Tudíž by neměl po Ragnaroku přijít někdo jiný. Tohle ale platí, pokud ty bohy vnímáme jako sice samostatné božské bytosti, ale také jako ty jež se projevujíí ve všem kolem nás, v celé přírodě. Pokud bych bohy vnímal jako od přírody oddělené bytosti, tak bych mohl i věřit tomu, že po Ragnaroku přijdou bohové jiných kvalit. Myslím si ale, že po Ragnaroku (kterých už bylo mnoho) zas a znovu přicházejí ty samé hodnoty. Pro nás lidi by ale Ragnarok zániku Země byl oním posledním a hlavním – pro Vesmír kolem nás ale ne, ten si pojede vesele dál a s mnoha dalšími Ragnaroky.
Tomas: Nějaký svůj „systém“ jsem si už vytvořil a nebo průběžně vytvářím. Eddické pohanství mi už poněkud skřípe, takže se pohybuju někde mezi germánským mýtem, předpokládaným indoevropským panteonem a Pobaltím. Přičemž základ – tradici – danou germánskými jmény bohů jsem si zatím podržel. Vím, že to někomu může přijít divné, kdy (dle škatulky) vyznavač Asatru nejede podle Eddy, ale já s tím problém nemám. Náboženské představy se vyvíjely už kdysi, pokud by to tak nebylo, malujeme dodnes jeskyně.
Fíba: škatulky jsou příliš omezující a svazující a to nejen v duchovním aspektu života, takže mě tvůj vývoj divný nepřijde. Spíš naopak. Většina z nás zřejmě kdysi začínala s čímsi co by se dalo nazvat klasickým asatru ale většina z nás se z toho taky časem posunula mimo tuhle škatulku. Což je jen dobře
Fíba: kdy ho nahradí to opravdu netuším. Myslím si, že se Ragnarok projeví tady v Midgardu nějakou kosmickou katastrofou. Slunce bude pravděpodobně pozměněné. Lidstvo téměř vyhyne. Je dost možné, že i lidé po Ragnaroku budou od nás i fyzicky velmi odlišní.
Když jsme probírali s našimi soukmenovci Ragnarok dospěli jsme taky k tomu, že se jedná o cyklický jev. Nikoliv, že je jen jeden Ragnarok. Ovšem každý Ragnarok je trochu jiný.
A ted můj zcela osobní názor. V současné době Germánskému panteonu vládne Wotan a po příštím Ragnaroku se vlády ujme Baldr navrátivší se z Helu. Bude vládnout přeživším Bohům a Bohům, kteří se teprve zrodí.
Ovlivňuje Bohy lidská politika a reálná historie? Když staří Germáni zjistili, že jsou silní, tak vyrazili na vandry po Evropě. Chápu, že se jim k tomu více hodil Wotan (stejně se ho nakonec vzdali 🙂 ) Byl ale sesazen původní germánský nebeský bůh Tiwaz i na Nebesích a nebo jenom v představě tehdejších lidí? Proč mají Baltové jako svého nejvyššího boha pořád nebeského Dievse? Rozmnožili se bohové po rozchodu Indoevropanů? Je Tiwaz identický s baltským Dievsem a původním společným bohem nebes Dyeusem?
http://en.wikipedia.org/wiki/Dyeus
Zaniknou bohové a vzniknou jiní a nebo zanikne jen jméno boha a je nahrazeno novým jménem po Ragnaroku? Zaniká při Ragnaroku celý bůh a nebo jen nějaká jeho část prochází proměnou? Příběh lze vztáhnout k mnoha cyklům a pokud je Ragnarok symbolickým příběhem mnoha různých cyklů, tak nemůže být ve své konkrétní podobě nikdy úplný a vztahovat se úplně ke všemu – pokud vidíme v eddickém příběhu a Ragnaroku například cyklus roku se zimním obdobím (obdobím kdy je Baldr v Helu), proč bychom měli věřit tomu, že nějací bohové zemřeli…. Vždyť Nebesa přece zůstávají, stejně jako zůstává Země 🙂
Existuje tedy ono „Velké tajemství“ ke kterému se lidé formou konkrétních tradic v čase přibližují a nebo se mu vzdalují, zatímco toto „Velké tajemství“ zůstává stejné a nikdy nebude úplně poznané?
Bohy lidská politika a reálná historie příliš neovlivnuje. Germánští Bohové se o počínání lidí příliš nezajímají. Vyjímkou je třeba Donar, kterému nejsou lidé lhostejní. K událostem do kterých podle názorů některých germánů Bohové zasáhli patří II. světová válka.
V čem panuje u germánů téměř jednoznačná schoda je to, že germánští Bohové jsou smrtelní. Jestliže některý „zemře“ tak odejde do Helu (mimochodem Hel je „strukturovaný“ na různá „oddělení“) a většinou (vyjímka Baldr) už se nevrátí. Baldr, který nahradí Wotana má jiné vlastnosti. Nejde jen o přejmenování.
Osobně jsem k postavě Baldra skeptický. Mám pocit, že jde o křesťanský import. Vykazuje příliš spasitelské rysy.
Fíba: zajímavé otázky, na něž se těžko hledají odpovědi:-) Ono „velké tajemství“ možná skutečně existuje, možná jej občas máme na dosah ruky ale vzápětí se ztratí ve věčnosti. Není nakonec ono velké tajemství ukryto v každém z nás? A člověk by jej mohl po vzoru Odina naleznout tím, že se obětuje a zasvětí sám sobě, čímž se zbožští? Přestane vnímat hranice, limity, škatulky? Jsou tisíce otázek a miliony odpovědí ale poznání musí každý najít sám…
Tak ted uz jenom chybi informace, ze v kazde kopii Voluspy byl volne vlozeny list papiru nadepsany „Jmeli“ a s textem vubec nesouvisel….