Skip to content

Zvíře v nás

Srpen 23, 2013
tags:

rambo_1Možná Vás zarazí název této úvahy. O zvířatech spjatých s evropskou mytologií jsem tu už psal. Ale dnes si povíme o něčem trochu jiném, o tom, že každý z nás má v sobě svou vlastní šelmu, která jen čeká na to, aby se mohla utrhnout ze řetězu. Myslíte si, že ji v sobě nemáte? Omyl, máte. Každý z nás ji v sobě nosí. A cože to má společného s pohanstvím? No, mnoho a zároveň nic, záleží na úhlu pohledu.

Vyznavači Jedu z Judeje tvrdí, že člověk má „zvíře v sobě“ potlačit, že je špatné užívat si života. Jejich víra jim to zakazuje. Předmanželský sex je pro ně špatný, katoličtí kněží musí žít v celibátu (a možná právě proto je u nich tolik úchylů). Všechno špatně, všechno vede do Pekla! Vyznavači Jedu z Judeje třetí generace (islámu) v tomto zachází ještě dále: Žádný alkohol (po setmění to samozřejmě neplatí, to se Bůh nedívá), aby se ve vás náhodou „neprobudilo zvíře“, ale doma můžete v klidu znásilnit svou třináctiletou manželku.

Pohan by si měl umět své „zvíře“ v sobě pohlídat. Měl by vědět, kdy ho pustit ze řetězu, nikoliv ho v sobě potlačovat. Naši předkové to uměli. Staří Řekové znali hned několik svátků, kdy slavili ty „divočejší“ a „zvířečtější“ bohy: Dionýsa, Priapa a Pana. Prostý lid i aristokracie si užili něco nevázané zábavy, hormony se zklidnily a adrenalin vybouřil. A v polis byl zase klid. Barbaři jinde v Evropě to dělali podobně, všechny ty Beltainy, Samhainy, slunovraty a další svátky sloužili nejen k náboženským účelům, ale i k „vypouštění páry“ z přetopeného kotle.

I ten nejbojácnější strašpytel má v sobě „zvíře“, v jedné chvíli to může být ustrašený králík a v druhé chvilce to je predátor. Jeden příklad z mého okolí: Před několika lety jeden osmnáctiletý kluk z blízkého města dostal od staršího bratra k narozeninám tričko jisté „politicky nekorektní“ značky. Místní „antifašisté“ (ve skutečnosti zfetovaní asociálové) si na mladíka počkali v parku s tím, že z „nácka“ vykopou duši. Kluk se do té doby nikdy nepral. Správný „antifašista“ útočí vždy ve skupině, a jak tak tito „bojovníci za lidská práva“ kopali do toho kluka, něco se v něm zlomilo. Ono „zvíře“, ta „bestie“, se probudilo a začalo se bránit. Kluk, který do té doby nikdy nikomu nedal ránu, ztratil pod vlivem stresu strach a začal se bránit. A to dost dobře. Dnes je to on, před kým „antifašisté“ berou do zaječích. A tohle se může stát každému z Vás. I vy se můžete za vlivu neblahých okolností stát „zvířetem“ a vyškrábat a vykousat si své místo na Slunci.

prezitJe to podobné, jako když čtete o tomto ztroskotání: Trosečníci se musí naučit přežít za každou cenu, sáhnout skutečně až na dno. Bylo to v říjnu 1972, když argentinský rugbyový team Old Christian RFC z Montevidea odlétal k exhibičnímu utkání se špičkovým chilským celkem v Santiagu. Letěli doslova na poslední chvíli, ale protože najaté vojenské letadlo mělo povolení pro Chile pouze na 24 hodin, bylo třeba se rozhodnout – letět v nepříznivých klimatických podmínkách dál? Rozhodli se pokračovat. Stroj však extrémnímu počasí podlehl a ztroskotal v Andách mezi Argentinou a Chile. Ihned po nárazu do sněhového pole zahynulo 13 z celkových 45 pasažérů a členů posádky. V rychlosti 200 mph (cca 300 km/h) narazili na sněhovou pláň, což už se dá považovat za zázrak. Nehoda na jiném místě nepřístupných hor by je stála život všechny. Tak začalo příšerných 10 týdnů ve výšce 12 000 stop (cca 4 000 m.n.m.) pro skupinu lidí v letních šatech, z nichž někteří  viděli sníh poprvé v životě. Nejznámější části této historie je to, jak přeživší trpěli takovým  nedostatkem potravy, že jedli těla zemřelých při havárii. Nando Parrado byl jedním z těch, kteří hlasovali pro prolomení tabu. Napřed se pokoušeli jíst slaměnou výplň sedaček a jejich kožené potahy, když jim po týdnu došli potravinové zásoby z vraku letadla. Pak došlo na těla mrtvých – nejprve masité části, později i srdce, játra, ledviny. Nando chápe lidskou fascinaci kanibalismem: “Říkají nám: Jedli jste své kamarády. A já říkám ano, oni nám darovali život.“ Ale kanibalismus nebyl to nejhorší. Dokonce ani to, že se 19 lidí tísnilo na místě vhodném sotva pro 4, nebo když trpěli blizardem a museli jíst ještě teplé maso poslední oběti. Když se počasí zlepšilo Nando se společně s Roberto Canessou vydali na jednu z nejděsivějších hrdinských cest – bez vybavení, potravy a vody ušli za 10 dnů skoro 100 km ve výšce mezi 4 a 6 tisíci metry nad mořem, aby konečně narazili na civilizaci v podobě chilského pastevce. Od neštěstí uplynulo 72 dní. 16 přeživších se po několika měsících vrátilo více či méně ke svému normálnímu životu, ale může být život po probuzení takového „zvířete“ ještě vůbec normální? „Američané se mě ptají: ´Nemáte syndrom viny přeživšího?´, a já říkám: ´Ne nemám. Mám štěstí přeživšího.´ Co jsme dokázali je neuvěřitelné. Jakoby All Blacks hráli finále Světového poháru s Lions a před zápasem vyzvali diváky: ´Je tu někdo, kdo by si chtěl zahrát s námi?´. A takový člověk by se nejen našel, ale ještě by 6krát položil. A to je to co jsme dokázali. Dokázali jsme zázrak.“

Ano, ti lidé dokázali zázrak. Sáhli si na samotné dno, vpřed je táhla jen neuvěřitelně silná vůle: Jen jedno: PŘEŽÍT!!! Za každou cenu. Rvát se s divokou přírodou, s hladem, který Vás zkroutí a zlomí jako luk, setřese z Vás nános „civilizace“ a Vy se stanete „zvířetem“, protože jenom tak dokážete přežít.

nazapadnifronteklidStres a strach Vás doženou k věcem, o kterých vůbec netušíte, že je můžete někdy udělat. A přežít. Jasnou ukázkou je válka. Moc dobře to věděl Erich Maria Remarque, když ve svém světoznámém románu Na Západní frontě klid popisuje mladé brance, kteří narukují do zákopů první světové války hned po složení maturity a z chlapců “kterým ještě nestačil zaschnout na prstech inkoust“, se velmi rychle stávají zabijáci, kteří naprosto bezohledně likvidují „nepřátelské“ vojáky polními lopatkami s vylámanými zuby jen proto, že mají jinou uniformu než oni. A co čeká takového psychicky nevratně zničeného vojáka, pokud náhodou přežije a vrátí se domů? „Zvíře“, které nosí válečný veterán v sobě, výborně popsal i David Morrell v jiném nadčasovém díle Rambo: První krev. Stres, který si přivezl zpět do USA veterán z války ve Vietnamu John Rambo, je tak veliký, že už „zvíře“ v sobě nedokáže ovládat. Když jako naprosto vykořeněný tulák dorazí do malého městečka v Kentucky, narazí na jiného veterána, tentokrát o generaci staršího šéfa policie Teasla, který zase prošel mlýnkem na maso za války v Koreji. Oba muži sebou stále nosí své válečné démony a „zvířata“ se na řetězu nedají udržet věčně. Tento moc pěkný příklad o tom, jak psychické a fyzické přepětí dožene člověka až do krajnosti, jste možná viděli zfilmovaný se Sylvesterem Stallonem. Film natočil v roce 1982 režisér Ted Kotcheff a určitě stojí za zkouknutí.

Jiný příklad o tom, jak může „vyhořet“ takzvaný „civilizovaný“ člověk, popisuje ve své dech beroucí knize Sbohem králi francouzský spisovatel Pierre Schoendoerffer. Těsně před skončením druhé světové války je na Borneu obklíčena jednotka japonských vojáků. Do té doby relativně „civilizovaných a slušných“ buddhistů a šintoistů. Jenže jejich veliteli samurajský kodex cti Bušidó zakazuje vzdát se. Japoncům dochází potraviny a přichází hlad a sním i kanibalismus…“Všude byla těla pobitá nejrůznějšími způsoby, ale vždycky ohyzdně zmrzačená, některé části chyběly…Z Yoo zůstala hromádka rozdrcená pažbou pušky. Poznal jsem ji podle vlasů. Krev. Všude krev. A hlava malého prince, šedé oči rozevřené na všechnu tu prolitou krev. Jenom hlava. Rozřezané zbytky jeho tělíčka jsme našli v pytli muže, kterého jsem skolil ranou z karabiny.

Nevěřícně kroutíte hlavou? Říkáte si, že dnes už něco takového není možné?! Ale je. Každý z Vás má to „zvíře“, tu „bestii“ v sobě. I ten nejsveřepější vegetarián se stane šelmou, pokud mu nic jiného nezbude. Podívejte se na své zuby, jsou to zuby masožravce. Tisíce let krve a boje o přežití. To je lidstvo. Sluníčkoví pohané ovlivněni křesťanskou pseudomorálkou se jistě zhrozí: “Já bych nic takového nikdy neudělal, já jsem proti jakémukoliv násilí, moje krédo je ŽIJ A NECH ŽÍT !“ To ať si milý sluníčkář  zkusí vysvětlit bandě „nepřizpůsobivých spoluobčanů“, když ho přepadnou na ulici, zajisté proto, aby ho „kulturně obohatili“. Každý máme v sobě svou „šelmu“. Musíme se s ní naučit žít. Držet ji na hodně krátkém řetězu a nedovolovat jí, aby nás ovládala ona. My musíme ovládat jí. A pustit ji jen v ten správný čas. Když není jiná možnost. Proto působí tak směšně i plácání nohsledů barona Evoly a muslima Guénona o tom, jak je třeba, aby nová „aristokracie ducha“ odvrhla „zvíře v nás“ úplně a navždy. Kecy o „nadčlověku“ ve kterého se „osvícení“ prý promění. Ne. Já chci zůstat jen obyčejným člověkem. Se všemi lidskými sny, touhami, ale i chybami. Protože právě  to z nás dělá lidi.

Advertisements
komentářů 65 leave one →
  1. Asgard permalink
    Září 1, 2013 8:38 pm

    Jasný, jinak s údivem sleduju jakou máš produktivitu v studiu informačních zdrojů a publikační činnosti. Zároveň Tě zdravím, což jsem v úvodu minulého komentu neuvedl.

  2. Asgard permalink
    Září 1, 2013 7:17 pm

    a) Vyznavači Jedu z Judeje tvrdí, že člověk má „zvíře v sobě“ potlačit, že je špatné užívat si života. Jejich víra jim to zakazuje. Předmanželský sex je pro ně špatný, katoličtí kněží musí žít v celibátu (a možná právě proto je u nich tolik úchylů). Všechno špatně, všechno vede do Pekla!

    To je zjednodušené, jen se jinak prezentuje pojem užívání. Jak se chápe užívání v dnešní době-píchání, chlastání, žraní, válení,… Jde o takovou paralelu s prací s ettinskými silami (dle mého názoru), jak uvádí Varg. Samozřejmě, že je to součástí věrouky, která orientuje člověka na posmrtný věčný život a pozemský život je jen zkouška a člověk by neměl (dle této věrouky) jednat dle logiky věci, ale dle přikázání Božích, co se mu údajně zúročí po smrti. Nebavím se o pokrytectví a jednání kat. církve v minulosti.
    Nepřítomnost předmanželského sexu dnes zdůvodňují tím, že po svátosti manželské bude sex pak daleko lepší a více naplňující. K tomu dodávám, že psychologové dnes definují fenomén snižujícího se libida mužů z přemíry sex. podnětů ze všech stran.
    Celibát byl tuším zaveden v církvi čistě pragmaticky.
    S peklem je to taky nejednoznačné, většinou jde o delší pobyt v očistci.

    b)
    Pohan by si měl umět své „zvíře“ v sobě pohlídat. Měl by vědět, kdy ho pustit ze řetězu, nikoliv ho v sobě potlačovat. Naši předkové to uměli. Staří Řekové znali hned několik svátků, kdy slavili ty „divočejší“ a „zvířečtější“ bohy: Dionýsa, Priapa a Pana. Prostý lid i aristokracie si užili něco nevázané zábavy, hormony se zklidnily a adrenalin vybouřil.

    Ano, jde o to umět s ettiny pracovat, což se dá i individuálně, nejen skupinově. Ano, občas je potřeba i „resetovat systém“.

    c) Rvát se s divokou přírodou, s hladem, který Vás zkroutí a zlomí jako luk, setřese z Vás nános „civilizace“ a Vy se stanete „zvířetem“, protože jenom tak dokážete přežít.

    V.Suvorov-Specnaz
    „V mimořádných situacích se člověk stává zvířetem. Zajisté jsou chvíle, kdy člověk zachraňuje životy bližních na vlastní úkor. To se stává, při náhle vzniklém nebezpečí. Člověk se například vrhne před projíždějící vlak, aby kamaráda srazil z kolejí a zachránil mu život. Pokud ovšem nebezpečná situace (např. hladomor) trvá měsíce či léta, každý lidský tvor hledí sám na sebe. Jestliže někdo pomáhá druhému v nouzi, znamená to, že nouze není nejvyšší. Jestliže se člověk podělí s bližním o chléb v době hladomoru, znamená to, že nepanuje skutečný hladomor“.

    d) aby nová „aristokracie ducha“ odvrhla „zvíře v nás“ úplně a navždy. Kecy o „nadčlověku“ ve kterého se „osvícení“ prý promění. Ne. Já chci zůstat jen obyčejným člověkem. Se všemi lidskými sny, touhami, ale i chybami. Protože právě to z nás dělá lidi.

    To je samo každého volba. Dříve jsem napsal tuto úvahu
    https://sarmatia.wordpress.com/2012/03/04/kdo-je-nadclovek/comment-page-1/
    Dnes už bych některé věci pozměnil, ale to je pouze důkaz, že procházím evolucí, nikoliv stagnací popř. regresí. Stále se však domnívám, že mnohé vazby v universu nebude nikdy člověk schopen rozklíčovat, proto by se, jako člen pospolitosti, měl snažit svůj potenciál plně využít a rozvinout. Nejde o to se v chybách rochnit, ale poučit se z nich a příště se jich vyvarovat. Že překonávání překážek a komplexní zdokonalování člověka posouvá výše dosud nepochybuji.

    • Myslič permalink
      Září 1, 2013 8:06 pm

      Suvorovův citát je dokonalý…. Ostatně, hladomor na Ukrajině je toho důkazem. Myslím, žes pochopil, koho pranýřuju, ostatně, potrefená husa už se stačila ukřivděně ozvat.

      • trefený houser :-) permalink
        Září 1, 2013 9:52 pm

        Mysliči, na jednu stranu se ti nedivím, že pranýřuješ. Také nemám rád nafoukané panáky, kteří přečtou dvě tři knihy od uznávaných autorů a hned mají pocit, že musí poučovat celý svět. Ovšem na druhou stranu jsem také „nohsled“ Evoly a Guénona a jsem jím velmi rád. To, že byl jeden baron a druhý muslim, nijak nesnižuje hodnotu toho, co napsali.

  3. Srpen 31, 2013 5:23 pm

    Nikomu nechci nic vnucovat, ale přesto bych chtěl upozornit na nově publikovaný překlad Evolovy statě Árijská doktrína boje a vítězství. Tématicky je to článku Mysliče docela blízké, závěry jsou ovšem „odlišné“. Ať si čtenář sám vybere, zda je erudovanější a rozumnější názor Evolův, nebo Mysličův.

  4. Srpen 27, 2013 4:00 pm

    Vážení, začíná to tu být trošku nepřehledné… Pokud má co kdo dodat k článku, případně ke mě, tak prosím pod tento koment. Jinak, ohledně „tradicionalistů“ (myslím všech deset československých vykladačů Evoly, kam naštěstí Fíbu fakt nepočítám 🙂 ) jsem se vyjádřil jasně už jinde. Čekám jen, kdy „tradicionalisté“ objeví Miguela Serrana…

    • Tyrfing permalink
      Srpen 27, 2013 8:50 pm

      Tento web bohumzel neumoznuje vice urovni vlakna odpovedi nez 3-4(?)

  5. Frostík permalink
    Srpen 27, 2013 12:15 pm

    Článkem nám Myslič jen připomíná, že jsme jen přímou součástí Velké matky. Nic neobjevuje, jen připomíná, že ač máme víc darů než většina živých tvorů, jsme stále její děti. Se všemi klady a i zápory.
    Jinak mě potěšila většina příspěvků, což nebývá často. Většinou diskuze vede k rozmazávání tématu stylem „tak to je a ne jinak“ až to to má příměr jako o hovnu. 🙂

  6. Srpen 27, 2013 8:37 am

    Pár mých lidových keců, týkajících se spíš debaty (zánik pohanství atd.), mimo intelektuální vznešenou Tradici, kterou do jisté míry také uznávám (nejsem ale nadřazený Tradicionalista). 🙂

    To že něco zaniklo nevypovídá ani tak o nefunkčnosti, ale především o:
    1. Na úrovni „bílého duchovního stavu“ nenávisti monoteistického křesťanského náboženství, kdyby té nebylo, bylo by ono monoteistické náboženství pouze jedním z mnoha náboženských projevů v Evropě…..
    2. Na úrovni „rudého stavu bojovníků“ politizaci křesťanství kdy se toto stalo vhodným mocenským nástrojem pro ovládání lidu, proto mu toto náboženství bylo do jisté míry nařízeno zhora.

    Budeme „nadávat a vysmívat se“ pohanům za to, že byli zničeni? Oběti jsou viníci? Nechci stavět pohanství do nějaké ublíženecké pozice – to v žádném případě. Ublíženecká pozice chudáků pohanů co byli zničeni je podle mě z dlouhodobého hlediska k ničemu a vede lidi k pohodlnosti a parazitování (my jsme chudáci, dejte). Zapomínat na minulost by se ale nemělo.

    K pohanství jako takovému: Chápu, že některé kulty mohly projít nějakým vývojem „směrem dolů“, ale pochybuji, že tomu tak bylo úplně u všech. Dnešní „navazování na staré pohanství“ tedy může být i navazováním na ty pokleslé kulty, ale nemusí to být nutně jenom o tom. Na úrovni osobní víry je pohanství fungující bez problémů (i když některé projevy osobní víry konkrétních lidí se mi zdají divné), na úrovni kolektivu je to slabší, ale to přece neznamená, že by se to mělo odpískat. Čas ukáže jestli i ten kolektiv může fungovat, přesněji mnohé kolektivy v rámci pohanského světa.

    Tisíc let po zániku? U nás snad, celkově ne.
    Srovnávací mythologie; Jaan Puhvel; str. 258.
    V roce 1458 vydal Enea Silvio Piccolomini, pozdější papež Pius II., svou knihu Europa, kde v 26. kapitole popisuje pobyt pražského mnicha Jeronýma v Litvě v roce 1432. Vedle uctívačů hadů se zde setkal s kněžími, kteří věštili u posvátných ohňů. Ve vnitrozemí narazil na kmen uctívající slunce, jako fetiš měl obrovské kladivo, které podle nich pomohlo osvobodit slunce ze zajetí. Jeroným také objevil posvátné háje a s nemístnou horlivostí se je snažil pokácet. Brzy tak přestal být vítaným hostem a byl vypovězen ze země.

  7. Araxa permalink
    Srpen 26, 2013 6:40 pm

    Dovolím si to říct ještě jednou, protože jsi udělal jednu záměnu, kterou dělá drtivá většina, a na kterou bych ráda upozornila pro klid svojí duše – popisuješ chování zvířete, které je nějakým způsobem zraněné, octlo se v extrémní situaci, byly překročené jeho normální hranice a nebo má porušené instinkty. Vlastně popisuješ to, co se stane, když každý z nás bude příliš dlouho jednat proti svojí vlastní přirozenosti. Ale bereš to jako přirozený projev toho zvířete. A to je podle mého „osudová“ chyba. (Ano, beru to tak dramaticky. :-))
    Nevím, proč jsou lidé zvyklí uvažovat v rovnici „zvíře=brutalita“. Pořád mi to zavání tím křesťanským „příroda je tu proto, abychom ji vytunelovali a povznesli se nad její špínu“. Zvířata jsou v mnohém daleko před člověkem. Pro mě je tvůj článek o nepochopení toho, že otázka „zvířete v člověku“ není o tom, objevit a vyzdvihovat svou agresivitu, brutalitu nebo nelidskost, ale o přijetí toho, že příroda má úplně jinou morálku než jakou si vymysleli lidi. A to samozřejmě lepší.

    • Srpen 26, 2013 7:14 pm

      Tenhle článek není o tom, že „objevit a vyzdvihovat svou agresivitu, brutalitu nebo nelidskost“… Je o tom, že tu šelmu, která v nás je, je třeba vnímat jako naši součást. V přírodě slabší zemře. Slabší je kořist. Ale o tom jsem nepsal. 🙂

      • Thorolf permalink
        Srpen 26, 2013 9:35 pm

        To je dobře, že jsi o tom nepsal, protože to s pohanstvím také nemá nic společného. Historičtí pohané neznali Darwinovu evoluční teorii. 🙂

  8. Tomas permalink
    Srpen 26, 2013 9:41 am

    Ardžuna: vnitřní zvíře můžeš zabít, samozřejmě. Ale nezabiješ tím i část sebe sama? Není lepší hledání rovnováhy? V tom „skutečném historickém pohanství“ bych možná byl psanec, netuším totiž co to „skutečné pohanství“ má obnášet. Co se týče Tvého názoru na to jak pracuji sám se sebou- ty o tom něco víš? Znáš mé skutečné názory, myšlenky a směřování, nebo tak soudíš jen dle občasných blábolů co vypouštím na síti. Mé výroky a názory Ti možná přijdou šílené, což nehodlám vyvracet ale nejsem si jist, že bychom se znali osobně. Kdyby tomu tak bylo, možná bychom své názory lépe pochopili.

  9. Catalessi permalink
    Srpen 26, 2013 5:54 am

    Jinak Jung hovoří o rovnováze, pokud si vzpomínám. Vnitřní zvíře nesmí být potlačováno, jinak je člověk „ne-mocný“, ale zase nesmí získat vliv na úkor civilizovaného člověka, protože „vnitřní zvíře“ je sobecké, řídí se pudy a myslí ve stylu po mně potopa, což je slepá síla. Spousta evropských mýtů, třeba o Siegfriedovi, popisuje jako souboj se zvířetem a získání jeho zlata (zalata trpaslíků) symbolické nahlédnutí do vnitřního prostoru nevědomí.
    Jinak je poměrně známo, že civilizovaného člověka od toho necivilizovaného dělí cca 2-3 obědy, a průměrného člověka od bezdomovce cca 2-3 výplaty… ;/

  10. Srpen 25, 2013 5:57 pm

    Já tyhle misionáře nechápu.
    To si opravdu myslí, že tady najdou někoho, kdo „vymění“ evropskou pohanskou tradici, která je starší než lidstvo za nějakej pochybnej asijskej kult starej pár desítek let? V případě křestanskej misionářů je to alespoň 2000 let. Což teda taky nic moc. 😀

    • Thorolf permalink
      Srpen 26, 2013 4:49 pm

      Problémem je, že něco jako „evropská pohanská tradice“ zaniklo již před 1000 lety a dnes už to není ani tak pohanská tradice, jako spíše pohanská archeologie. 🙂
      Na tvém místě bych byl opatrný v posuzování védské tradice. Je mnohem starší než pohanství a přesto má s pohanstvím indoevropských národů mnoho společného.

      • Srpen 27, 2013 7:05 am

        Proč si myslím, že Ardžuna a Thorolf je jedna a táž osoba? A proč si myslím, že Thorolf vystupuje jinde pod nickem Thorbrand?

        Evropská pohanská tradice nezanikla. Jenom musela načas do podzemí. Díky tomuto „stáhnutí se“ do podzemí jsme samozřejmě spoustu informací ztratili a nyní je jako střípky zase sbíráme dohromady. Ale i když se nám třeba už nikdy npodaří dohledat 98% všech ztracených informací tak na naší víře to nic nemění. Ta víra se totiž vyvíjí. A jelikož jsme na svoji víru a na svoje předky hrdí, tak nás zajímá jak žili, po čem toužili, jak se oblékali… To ale neznamená, že se zase oblékneme do kožešin a uchopíme do rukou meče.

        Evropská pohanská tradice je nejstarší protože:
        a. bud nás stvořili sami Bohové a potom je starší než lidstvo

        b. nebo my jsme stvořili Bohy na počátku lidské éry

      • Wolos permalink
        Srpen 27, 2013 3:24 pm

        Nesměšuj védskou tradici kdy jsou autoritou 4 védy a tradiční bráhmanská posloupnost s pozdním sektářským višnuismem impaktovaným křesťanstvím, kde je autoritou Bhágavadgíta (jógová pasáž eposu, nikoliv nejstarší manuály obřadního charakteru!) a pár dalších tendenčně vykládaných textů, kdy je členům sekty výslovně zakazováno studovat jiné texty, a to včetně jazyka sanskrtu samotného. Véda samozřejmě svůj velký význam v rámci indoevropské tradice má, v pár nejstarších pasážích dost možná zachycuje myšlení nejstarších Árjů (Dumézil má ve svém díle se svými pokusy o „ultrahistorii“ stále mezery), ale jelikož ji dnes mají v archivech a studují ji jen „čmoudi“, nemá evropská neopohanská scéna, notně líznutá německými rasovými teoriemi katolických autorů a katolickým imperiálním myšlením, chuť se jí vážně zabývat (o Avestě a nartských ságách z Kavkazu se raději ani nezmiňovat). Tím samozřejmě nemyslím tzv. slovansko-árijské védy, které nikdo nikdy neviděl, jenž vznikly nejspíš jako pravoslavně-esoterní syntéza k oslabení pokusů o skutečný revival slovanských tradic v Rusku, a skrze Slovensko se to šíří i do středovýchodní Evropy.

    • Brennus permalink
      Srpen 27, 2013 7:00 am

      Jsi si jistý, že se tu nenajde vůbec nikdo, kdo by vyměnil mrtvou „evropskou pohanskou tradici“ za nějaký živoucí asijský kult? Dle sčítání lidu z roku 2011 se k tzv. „pohanství“ přihlásilo „jen“ něco okolo cca 800 lidí, takže těch jedinců kteří by “vyměnili evropskou pohanskou tradici, která je starší než lidstvo“ je spousty. Není ani známo, zda těch cca 800 lidí vnímá „pohanství“ stejně, pohledy se na něj se od sebe dost často liší. Takže natož že se hlásíš k tak malé minoritě, tak si docela hodně věříš, když tu píšeš takováto sebevědomá prohlášení a snažíš se hrát i na vlasteneckou notu, která téměř hraničí s nacionalistickým populismem, kterým můžeš oslovit leda snad jen hitlerovce. Musíš pochopit a smířit se s tím, že tu máme tu víc buddhistů, jehovistů i rytířů Jedi než pohanů. 😉

      • Srpen 27, 2013 7:25 am

        Mě nejde o nějaké „davy“ věřících. My se tady „scházíme“, protože se zajímáme o svou minulost a své předky a rádi si o tom pokecáme a poměřujeme svoje názory. A jestli ty máš rád buddhismus nerozumím tomu, proč nejsi na stránkách „buddhův kruh“. 😀
        Těch 800 lidí to jsem ani nevěděl – to my přijde docela hodně. 🙂 Ale jak říkám nám o počty nejde.
        Jakej nacionalistickej populismus??? Žiju v ČR, mám české a německé kořeny, jsem etnickej pohan, jsem modrookej běloch, jsem hrdej na to, že mí předci uctívali WOTANA, RADEGASTA, PERUNA…. Přeci když jsem hrdej na svoje kořeny tak nepudu do knihkupectví si koupit bibli, nebo knihu o jihoamerickejch indiánech a nebudu zkoumat do čeho bych se „vešel“.
        Jsem pohan a jsem na to hrdej.

      • Wolos permalink
        Srpen 27, 2013 3:02 pm

        Eicherik: „rádi si o tom pokecáme “
        však tím to taky začíná a končí. Není pak lépe o takových hovořit jako o amatérských archeolozích a historicích než o pohanech?

      • Wolos permalink
        Srpen 27, 2013 3:26 pm

        Brennus: „tu nenajde vůbec nikdo, kdo by vyměnil mrtvou “
        Pokušení sousedy napodobovat je učitelem nestálosti.

      • Thorolf permalink
        Srpen 30, 2013 5:29 pm

        Eicherik: Buď si třeba hrdý na to, že máš modré oči a blonďaté vlasy, protože na tom vůbec nezáleží. Já jsem se o pohanství dlouho zajímal, proto sem chodím, ale nediv se, že dnes by mi třeba buddhismus mohl připadat lepší a praktičtější. Podívej se na sebe a popřemýšlej, vždyť třeba se stoupenci hnutí Haré Krišna si popovídám mnohem lépe a příjemněji než s tebou, protože oni tím duchovnem opravdu žijí a je to na nich znát, kdežto ty máš jen svůj nacionalistický patos spočívající v nutkání vyřvávat do světa, že jsi „pohan a modrooký blondýn“, ale nic víc. Je tedy přesně vidět, kdo duchovnem skutečně žije a kdo si jen na duchovno hraje. Vždyť ty ani pořádně nevíš, jestli bohové ke kterým se hlásíš vůbec existují. Kromě mýtů a komentářů k nim nezbylo z pohanství vůbec nic, takže neobsahuje žádnou moudrost a není tudíž ani žádná duchovní literatura, která by mohla inspirovat, avšak když se podívám na tebe, tak je vidět, že ti zřejmě vůbec nevadí, že v pohanství není nic moudrého ani praktického k životu. Ty se k pohanství hlásíš jen proto, že svým vzhledem a geneticky se k tomu hodíš, jenže o tom víra není.

      • Srpen 30, 2013 6:13 pm

        Thorolf: Jen pro upřesnění. Jako blondák jsem se narodil, ale během dospívání mi vlasy malinko ztmavly. 😀 Ale o barvě očí i vlasů to opravdu není. Jenom jsem tím chtěl dát najevo, že se za svůj EVROPSKÝ původ nestydím a jsem na něj hrdý. A i z tohoto důvodu se zajímám pouze o EVROPSKÉ duchovní směry.
        Ale co přiznávám, je to, že v POHANSKÉ, a zejména GERMÁNSKÉ, TRADICI odmítám jakékoliv cizí příměsi. Myslím si, že k tomu co obsahují jiné cizí duchovní směry naleznu vždy odpovídající tuzemskou hodnotu. Klidně si hledej svou víru u Krišnovců (já ti to nezazlívám), ale já ve svém duchovním směřování naprosto odmítám vnější vlivy. Jediné cizí vlivy, které uznávám, jsou prvky z TRADICE BALTOSLOVANSKÉ a KELTSKÉ.
        Křivdíš mi, když píšeš, že duchovnem nežiji.

      • Tyrfing permalink
        Srpen 30, 2013 10:03 pm

        Thorolf Srpen 30, 2013 5:29 pm: Zadna moudrost, nic k zivotu? Takovy Havamal je nic?

      • Thorolf permalink
        Září 1, 2013 9:05 pm

        Eicherik: Ty pořád hovoříš o nějakých tradicích, ale u nás v české zemi není skoro nikdo, kdo by tyto takzvané „tradice“ praktikoval, takže v podstatě ani neexistují. Proč tedy propaguješ tradice, které nikdo nezná a nepraktikuje? Mě připadá, že pro tebe je tradicí jenom to, že o tom mluvíš. Když tvrdíš, že jediné tebou uznávané „cizí vlivy“ jsou „tradice baltoslovanské a keltské“, tak to je jako kdybys neřekl nic, protože z těchto tradicí fakticky nic nezůstalo, snad jen jména bohů a několik neověřitelných zmínek od římských a křesťanských kronikářů. Já v našich městech skutečně nikdy neviděl žádnou z těchto „cizích tradic“, které popisuješ. Jediného čeho jsem si všiml, byl jeden vlasatý metalista, který měl stříbrný slovanský symbol na krku, ale nošení nejrůznějších symbolů nepovažuji za tradici, takže nevím co myslíš. Já skutečně mám pohanství rád, ale znechucují mě neopohané, kteří pořád cosi hovoří o „tradicích“ jako kdybychom snad jimi byli zahlceni. Jestli někde vidí nějaké tradice, pak nejspíš trpí iluzemi nebo halucinacemi a měli by vyhledat odbornou pomoc.

        Tyrfing: Hávamál ti připadá jako nějaká duchovní moudrost? Hávamál je dobrý tak možná akorát k hospodskému tlachání. Z toho co je v něm psáno jsem nikdy nic k životu nepotřeboval, proto jsem ho nezmiňoval. Co se týče druhé půle, kde se nachází i část zvaná Runattál zmiňující „runovou magii“, tak ta neobsahuje vůbec nic, co by se dalo k čemukoli použít – jde o jakýsi výčet kouzel, které se měl naučit jakýsi muž zvaný Loddfáfni, ale tyto verše nehovoří o ničem konkrétním, jsou celkově zastřeny tajemstvím a (snad s výjimkou Guido von Lista) nebyli patrně nikdy užívány ani v současné runové magii. Proto jsem Hávamál nechtěl zmiňovat, je zde toho pravdivého a užitečného až příliš málo, nad čím by bylo možné žasnout. Jestli je Hávamál úplně vše, co mohlo ve své době pohanství lidem nabídnout, pak se vůbec nedivím tomu, že ve Skandinávii působilo spoustu tmářů a podvodníků, kteří se vydávali za znalce runové magie. Opravdu byly nalezeny runové znaky a nápisy, které nic neznamenají a které byly pravděpodobně vyryty podvodníky, kteří vydělávali na pověrčivých a důvěřivých lidech, jež byli ochotní uvěřit v jejich nadpřirozené magické schopnosti.

      • Tyrfing permalink
        Září 1, 2013 10:32 pm

        Thorolf: Me to, co se zachovalo, prijde jako pohled praktickych lidi na svet. Sam take nic komplikovaneho nepotrebuju a ani neshanim, byt by bylo zajimave, kdyby se zachoval nejaky „bhagavadgítál“, ale holt se nestalo.

        Take si myslim, ze duchovni prostredi, ktere favorizujes (nevim ktere), ve srovnani se Skandinavii docela precenujes – dost pochybuji, ze by kdekoliv na zemi pred 15 stoletimi byli prumerni lide bezne schopni odhalovat tmare a podvodniky. Duchovni na vysi zrejme nebyli v kazde vsi na rohu, bez ohledu ze dany region vyprodukoval neco, nad cim by bylo mozno zasnout.

  11. Ardžuna permalink
    Srpen 25, 2013 9:11 am

    Chtěl bych se autora článku zeptat, co si myslí o Bhagavadgítě. Snad to neodbude slovy, že jde o „jed z Judeje“, což by vyplývalo při dosazení do kontextu myšlenek jeho článku…

    Mimochodem, kromě zjištění, že osobnost člověka je složena z různých vrstev, což lze přirovnat k objevu Ameriky, je článek složen z poloviny z bludů a z poloviny z popletených závěrů.

    • Srpen 25, 2013 12:35 pm

      O Bhagavadgítě si nemyslím nic, protože jsem ji nečetl. Stačí? 😀 Chtěl bych po autoru komentáře, aby své „závěry“ rozvedl trochu více, tak aby to pochopila i taková lopata, jako já.

      • Frostík permalink
        Srpen 25, 2013 2:20 pm

        A já.

      • Wolos permalink
        Srpen 25, 2013 4:47 pm

        Bacha, misie ISKCONU 😉
        tj. višnuistická větev hinduismu silně modifikovaná křesťanstvím (jeho zakladatel Prabhupáda byl ovlivněn studiem na Scottish Church College). Tyhle větřím na sto honů. Nejdřív se zeptá na naprosto okrajovou Bhágavadgítu (maličký zlomek eposu Mahábhárata) pak bude pokračovat Bhágavatapuránou a skončí u Krišny, což je podle vlastních Prabhupádových slov totéž co Kristus. 😉

      • Ardžuna permalink
        Srpen 25, 2013 6:29 pm

        Ok. Bhagavadgíta je určena pro bojovníky a pojedná právě o nutnosti zavrhnout a zabít ono vnitřní „zvíře“. Jak je známo, toto dílo vzniklo pod vlivem indo-árijského myšlení v době několik století př. n. l. Tento postoj je tedy nanejvýše árijským, nikoliv semitským, za což jej označuje autor článku. Zcela v rozporu s článkem je také skutečnost, že křesťanství (a později islám) tyto myšlenky od starších, ryze árijských systému převzalo, nebo jak vy říkáte „ukradlo.“

        Autorova interpretace saturnálií a podobných svátků jako „upouštění páry“ je také naprosto mimo. Přesně tento výklad zastávají neomarxisté, viz názory této fanatické židovky http://deliandiver.org/2012/05/„fascinujici-fasismus.html . Pravý smysl tkví ve věčném návratu, tedy v utužení řádu potom, co se během slavnosti rozpustil v chaos (psal o tom tuším Eliade); žádné „upouštění páry“ to ale nikdy nebylo. Mimochodem, jasně marxistický je i názor Tomase zde z diskuze: „šlo jim v první řadě o majetek, moc, území atd“. Stejně tak jeho výroky o „idealizovaném“ pohanství! Pro něj: ne, to ty si všechno idealizuješ do podoby jakéhosi chaosu, protože si tak ospravedlňuješ to, co se ti hodí; skutečné historické pohanství by pro tebe bylo stejné peklo, jako křesťanství, protože by tě svazovalo takovými dogmaty a požadavky práce se sebou, kterým se snažíš očividně vyhýbat, viz tvůj, naprosto šílený, výrok o satanismu.

        Jinak naprosto souhlasím s prvním komentářem.

      • Srpen 25, 2013 7:05 pm

        Takže vítej na (neo)marxistické stránce 😀 😀

      • Ardžuna permalink
        Srpen 25, 2013 7:36 pm

        Díky! A něco smysluplného k obsahu mé zprávy nenapíšeš?

      • Srpen 25, 2013 7:40 pm

        Snad jen, že naprosto nesouhlasím s tvou interpretací.

      • Amfortas permalink
        Srpen 25, 2013 8:04 pm

        Tak že Bhagavadgita je reflexí árijského myšlení a že byla sepsána před křesťanským letopočtem, to není žádná interpretace, to je holý fakt 🙂

        Ale dobře, ono je to jedno, co jsem chtěl jsem řekl a již tu nebudu víc otravovat.

      • Thorolf permalink
        Srpen 26, 2013 10:35 pm

        Ne, já jsem rád, že Ardžuna skrze Bhagavadgítu zmínil i pohled védské tradice, která je v diskuzích o pohanství často opomíjena. Přitom je zde několik víceméně výrazných i méně výrazných prvků, které na Indii přímo odkazují (např. paralela meditujícího Cernunna s indickým Pašupatim, vícehlavost slovanských bohů apod.), ale dnešní novopohané směřují v novopohanství úplně opačným směrem než jak nabádají indické texty, kdy je namísto osvobození od pudů a emocí raději preferováno jejich posílení – tedy přesně to, co káže moderní satanismus. Jestliže se člověk jako zvíře cítí a chová, pak to neznamená, že je zvířetem uvnitř, ale že mu to pouze umožňuje stav jeho mysli. Proto je lepší se raději odebrat na klidné místo a tam meditovat, což podle některých názorů dělali již kdysi keltští druidové. Také předáci islandského thingu rozjímali, když se rozhodovali pro přijetí křesťanství. V severské mytologii pudy a emoce symbolizují nepřátelští obři a divokou sílu přírody představují Lokiho děti, proti kterým bohové vytrvale bojují a snaží se je přemoct, aby zvrátili nebo alespoň oddálili Ragnarök. Autor článku neříká úplně pravdu, když řadí boha Dionýsa ke „zvířečtějším“ a „divočejším“ bohům. Dionýsos neboli Bakchus byl sice až do pozdní antiky často symbolizován v podobě ztopořeného falu, přesto se jeho kult pod vlivem orfismu a Pythagora ze Samu začal více podobat pozdějšímu křesťanství, což si dnešní novopohané nechtějí vůbec přiznat: Dionýsos byl syn Diův a spasitel, který byl zákeřně zavražděn Titány a později vstal z mrtvých. Na počest tohoto příběhu se slavily mysterijní obřady, skrze které měl Bakchus očistit věřící od dědičného hříchu Titánů. Bakchův kult měl své chrámy, oltáře, posvátné texty a dokonce i mladé ministranty, kteří v obřadech pomáhali kněžím či kněžkám! V Římě byl Bakchův kult (stejně jako později křesťanství!) využíván odpůrci císařství jako základna, to byl důvod k jeho zákazu. Politická zvůle obvinila Bakchův kult z nemravnosti, ze kterých byli později obviněni i křesťané. Rozdíl mezi stoupenci Bakchova kultu a křesťany spočívá v tom, že křesťané nakonec zvítězili a vyvrátili lži, které o nich kolovaly, kdežto u Bakchova kultu špatná pověst přetrvaladodnes a sami křesťané ji udržovali a přiživovali. Nedokázali totiž snést, že Bakchus připomínal Krista a zároveň byl symbolizován tak „nemravnými“ symboly, jakým byl ztopořený falus. Faktem ale je, že staří Řekové ani Římané nevnímali ztopořený falus jako nemravný, ale jako přirozený symbol síly, plodnosti, života a vitality, který během průvodů nosili dionýsovští kněží jako symbol svého boha Dionýsa-Bakcha. Dnes se v náboženských průvodech místo ztopořeného falu nosí kříž, takže se toho až tak moc nezměnilo. 🙂

      • Srpen 27, 2013 3:36 am

        Ohledně Dionýsa jsem to zpracoval zde, ovšem, jistě to zase nazveš „bludem“ 😀 https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/02/05/dionysos-vesely-buh/

      • Wolos permalink
        Srpen 27, 2013 3:06 pm

        Thorolf: pěkně rozebráno. Křesťanství katolického typu je pokračováním antiky, z ní vyrostlo a pomocí ní se udržuje. Něco k tomu pojednávám k článku, který jsem na PK před pár dny posílal.

      • Thorolf permalink
        Srpen 30, 2013 6:06 pm

        Myslič: Není to blud, ale je to článek jen o mýtickém Dionýsovi. Chybí rozbor jeho dalších podob, jako je orfický Dionýsos, římský Bakchus, Dionýsos Zagreus, Sabadios, thrácký-frýžský Dionýsos apod. Článek je tedy z hlediska popisu řeckých bájí obstojný, takže to není úplný blud, jen z hlediska religionistické studie je hrubě nedostačující.

        Wolos: Dík za uznání a vážím si toho, protože se většinou setkávám s nesouhlasem a nepochopením, takže se někdy alespoň najde nějaká příjemná výjimka. 🙂

      • Wolos permalink
        Srpen 30, 2013 6:43 pm

        Thorolf: to je dáno rozsahem toho, co člověk zná a jak to formuluje. A na to mám čuch a kvalitu se snažím vždy pochválit, stejně jako nekvalitu zkritizovat. Což je jistě do značné míry subjektivní, ale nešť 😉 ozvi se mi kdyžtak na wolos.s@seznam.cz , lidí Tvého vhledu je málo

  12. Srpen 24, 2013 6:58 pm

    Myslič zjevně umí vyprovokovat diskuzi. 😀

    Bojovníci, kteří bezpochyby v sobě uměli řízeně toto zvíře probudit byli tu již lehce nastínění zmínění Berserkové (medvěda) a Ulfhednaři (vlka). Byli to takové vojenské „speciální jednotky“ starověku o nevelkém počtu. Nejčastěji patrně působili jako jednotka, která dokázala v řadách protivníka vyvolat paniku. Předpokládá se, že požívali rostlinné drogy, muchomůrky, využívali „totemové magie“ a uctívali nejčastěji Wotana.

    • Thorolf permalink
      Srpen 26, 2013 4:25 pm

      Teiresias napsal pěkný příspěvek, ale v tvém případě bych si dával pozor na sdělování zažitých „pravd“, můžou totiž ve skutečnosti být jen zažitými mýty. Zrovna Berserkové a Ulfednaři jsou daleko více mýtem, o to méně historicky doloženou skutečností. Není nikde doloženo, že by tito bojovníci nosili nějaký konkrétní oděv a zbraně. Nikdo dnes pořádně neví, zda byli oblečení do zvířecí kůže, nebo byli polonazí či se jen jako zvířata projevovali. Také to mohli být běžní válečníci, kteří používali symbol zvířete jen jako svůj heraldický znak. Dnes všeobecně přijímaná představa o Berserkrech a Ulfednarech může být dost dobře jen dílem pozdějších legend a romantických představ. Můžeme s jistotou říct, že v historicky zkoumatelné vikinské době nejsou doložení ani Berserkové a ani žádní Ulfednaři, vše ostatní je jen mýtus či legenda.

  13. Wolos permalink
    Srpen 24, 2013 6:03 pm

    Ad článek: „Vyznavači Jedu z Judeje tvrdí, že člověk má „zvíře v sobě“ potlačit, že je špatné užívat si života. Jejich víra jim to zakazuje.“
    Nezakazuje, ale spoutává tyto pudy tak, aby člověk byl dokonale poslušným církevních „otců“, byl dokonalým spoluspiklencem pro věci církve.. Když to dodržíš, a dostaneš z Boží vůle manželku, můžeš šukat jak veverka do skonání světa či údu, hromadit bohatství a užívat si ho do systosti 🙂 Poslušnost je hlavním křesťanským ideálem, bez ní by si ani neškrtli, proto manipulace k jejímu nastolení mají nesmírně propracované.

    Thorolf: hodně zajímavý pohled, ten mravní ideál být hrdinou se mi jeví jako trefa do černého, příspěvek je věcný a vyvážený

    Teiresias: pokud by měli seveřané jen extaticky pojaté bojovníky, prohráli by, protože člověk v transu koná na základě svých popudů a nikoliv společného velení a bojové strategie. Je mnohem efektivnější, když „jeden lev velí stu ovcí, než když jedna ovce velí stu lvů.“ Bersekrové jsou taková trendová pochoutka pro čtenáře fantasy (jako postava se ve formě barbara vyskytují i ve hře Dračí doupě), ale jaké skutečně měli počty, schopnosti a funkci v rámci jednotek? Nebyli to jen tolerovaní epileptici, kterým se při záchvatu vyhnul raději každý, včetně spolubojovníků?

    • Vladislav permalink
      Srpen 27, 2013 7:57 am

      V ruských pověstech jsou nesčetné zmínky o bojovnících, jimž „kouzlo“ zajistilo, že se jich nedotýkaly nepřátelské střely ani meče. Tito bojovníci právě BYLI v transu, a to velice často. Vikingové nevyráželi na výpravy, pokud dostali zlé znamení od Odina, Veleti obraceli výpravu, když jim v rozvodněné řece uplavala standarda s bohyní matkou, a pokud Svantovítův bělouš na Arkoně překročil zkřížená kopí pravou nohou, byly rušeny i válečné výpravy Ránů. Pokud ovšem byla znamení příznivá, tak bylo většinou bojováno až extaticky a často s malou opatrností, protože bojovníci byli přesvědčeni, že je chrání kouzlo. Víra v kouzla je jedním z úhelných kamenů jakéhokoliv pohanství, zatímco racionalita dotažená ad absurdum je výplodem bytostně materialistické židokřesťanské „vědy“.

  14. Ferraripes 458 permalink
    Srpen 23, 2013 11:51 pm

    V článku nezaznělo to pravé, tím neříkám, že není dobrý. Člověk musí být zvíře aby dokázal povznést mravní ideál. Jinak Thorolf je mimo.

  15. Thorolf permalink
    Srpen 23, 2013 7:14 pm

    Autor se tu ve své vcelku zbytečné úvaze snaží čtenáři sdělit svůj závratný objev, že v každém z nás se ukrývá cosi, co se může v případě vlastního ohrožení probudit a budit dojmem čehosi zvířeckého, ale tím celé autorovo poselství začíná i končí a nic dalšího již čtenářům ani pohanské spiritualitě nenabízí. To co se tu autor snaží sdělit, je všeobecně známá skutečnost, kterou zná každý, kdo pocítil jedinečnou moc adrenalinu. Proto nemá skoro ani cenu, se něčím takovým vůbec zabývat. Samozřejmě, s pohanstvím a jeho dnešní formou („novopohanstvím“) to také nemá nic společného.

    Staří pohané mohli být divokými válečníky a možná jimi skutečně byli, ale rozhodně to nebylo proto, že by v sobě probouzeli jakési vnitřní zvíře (či zvířecí alterego) jak se autor domnívá, nýbrž právě proto, že pohané byli generací staré hrdinské kultury a vyznavači nekompromisního osudu (wyrdu), který byl udělen každé živé bytosti od bohů či sudiček (viz. norny, ale sudičky rozhodující o osudu nalézáme i v řecké, římské, germánské a slovanské kultuře). Nezvratnému osudu nepodléhají pouze pozemští tvorové, ale dokonce i bohové (vzpomeňme si na Ásy, kterak se pokoušeli odvrátit nebo alespoň oddálit nevyhnutelný Ragnarök). O osudu každé bytosti bylo předem rozhodnuto kvůli činům, událostem a poměrům v daném čase. Dle pohanské víry bylo takřka nemožné si svůj osud svévolně určovat či ho měnit, ale bylo ho možné do jisté míry prolomit nějakým mimořádně odvážným hrdinským skutkem. Pohanští válečníci tedy mohli být přirozeně divocí a mimořádně odvážní, ale rozhodně ne kvůli své zvířecí povaze jak tvrdí autor, ale díky vysokým mravním ideálům, které zosobňují hrdinové ze starověkých mýtů a ság a které se v křesťanském středověku přetavily v ideály rytířské (ty rozhodně z Bible ani židovské kultury nepocházejí). Proto do Valhally mohou vstoupit pouze padlí hrdinové vybraní valkýrou, nikoli zvířata.

    V podstatě autor článku myslí a uvažuje jako satanista (viz. LaVey a zvířeckost, kterou oslavoval), takovéto uvažovaní rozhodně nemá s našimi pohanskými předky nic společného.

    • Tomas permalink
      Srpen 23, 2013 8:18 pm

      „Samozřejmě, s pohanstvím a jeho dnešní formou („novopohanstvím“) to také nemá nic společného.“ Opět se zde dostáváme k jakémusi idealizování předků, k idealizování pohanství všeobecně. Opět je zde určováno co je a není pohanství. Pohanští válečníci byli odvážní a divocí kvůli mravním ideálům?? Leda prd, šlo jim v první řadě o majetek, moc, území atd., stejně jako pozdějším rytířům. Ságy jsou super věc ale nesmíš si je moc idealizovat. Myslíš, že staří „pohané“ nepraktikovali „zvířecí kulty“? A konkrétně že je nepraktikovali válečníci?? Jediné s čím souhlasím, že tato Mysličova úvaha je možná trochu zbytečná. Na stranu druhou napsal to co cítil a jak to cítil, takže proč ne. A k tomu „satanismu“- satanismus má možná s pohanstvím dost společného, ačkoli spoustu lidí bude tvrdit opak. Satanismus tak jak jej zformuloval třeba ten zmíněný LaVey, totiž ukazuje člověka takového jaký je, se všemi klady a zápory. V satanismu se skrývá docela velký potenciál k uzdravení dnešní společnosti. Za většinou keců o „mravních ideálech“ a morálce se totiž často skrývá obyčejné pokrytectví. Do Valhally naštěstí nechci…

      • Tyrfing permalink
        Srpen 25, 2013 9:43 pm

        To, co LaVey zformuloval, je inverzni krestanstvi, to mi do pohanstvi zapada stejne, jako k rybe bicykl…

      • Tomas permalink
        Srpen 26, 2013 9:42 am

        Tvůj názor. Asi to každý chápeme jinak.

      • Thorolf permalink
        Srpen 26, 2013 4:56 pm

        Nemyslel jsem ani tak idealizaci něčeho či někoho, jako spíše vývoj určitého paradigmatu. Jsem ale přesvědčen, že hrdinové ze ság mohli být ve své době do jisté míry idealizováni; na šlechtických dvorech bylo obvyklé líčit a oslavovat jejich chrabré skutky v písních.

    • Srpen 23, 2013 8:34 pm

      Jistě:-) Například Odysseus nebo Hérakles či Jáson, to byly přímo ukázky, kdy: „Pohanští válečníci tedy mohli být přirozeně divocí a mimořádně odvážní, ale rozhodně ne kvůli své zvířecí povaze jak tvrdí autor, ale díky vysokým mravním ideálům, které zosobňují hrdinové ze starověkých mýtů a ság“. To myslíš vážně? 😀

      • Srpen 23, 2013 10:40 pm

        Měli mravní ideál být slavní. Jednoduché.

      • Thorolf permalink
        Srpen 26, 2013 5:15 pm

        Vlastně ano 😀 , rozhodně vzorem starověkých mýtů nebyl zbabělec, státník ani rozvážný stratég, ale statečný bojovník, který se dokázal vzepřít moci osudu, avšak zároveň na to obvykle doplatil cenou nejvyšší. Severské, řecké i irské jsou toho jasným důkazem (viz. Achilleus nakonec musel zemřít, Herákles nakonec musel zemřít, Sigurd nakonec musel zemřít, Beowulf nakonec musel zemřít, Cúchulainn nakonec musel zemřít…).

    • Teiresias permalink
      Srpen 24, 2013 10:51 am

      „že by v sobě probouzeli jakési vnitřní zvíře (či zvířecí alterego) jak se autor domnívá“ Dovolím si nesúhlasiť. Máme mnoho dokladov a existencii bojovníkov, ktorí boli prezývaní Berserkr a ktorí boli s najväčšou pravdepodobnosťou členmi bratstiev zasvätených Odinovi a uctievačmi kultu medveďa alebo vlka. V ságach o dávnoveku sa môžeme dočítať o bojovníkovi Bodvarovi, ktorí sa dokonca menil na medveďa. S koncepciou osudu u starých severanov súhlasím, lenže potíž je v tom, že jediný, kto ten osud pozná okrem Norien, je Odin. Bežní smrteľníci mali prístup len k veštbám od Volvy, lenže je naivné si myslieť, že keď predpovedala nejakému bojovníkovi smrť, tak ju prijal a nechal sa bez obrany zabiť (nie je práve onen úžasný hrdinský čin tým istým o čom písal autor?) Severania podľa všetkého nebrali bohov a osud smrteľne vážne, naopak často sa proti obom búrili – viď ságy.

      Opačnú situáciu nachádzame v antickom Grécku, kde zbesilosť Área (pravdepodobný pozostatok indoeurópskeho extatického bojovníckeho kultu) bola zavrhovaná ako necivilizovaná a na jej miesto bola stavaná umiernenosť Athény. Táto zmena v myslení, bola podľa mňa spôsobená kultúrnym vplyvom semitských kultúr a Egyptu (koniec koncov mnoho postáv Gréckeho pantheónu i jeho samotná stavba je prebratá zo starých Anatolských kultúr Churijcov a Chatijcov).

      Preto by som povedal, že pojatie bojovníka ako extaticky besniacej beštie mohlo byť u severanov (a podľa mňa minimálne u vikingov bolo) rozšírené a vcelku bežné ale v Stredomorskej a Mezopotámskej oblasti bolo toto pojatie vytlačené a nahradené iným. Rímsky Mars predstavuje syntézu, pretože v sebe spája ako zapál Área, tak taktiku Athény.

      Čo sa týka vypúšťania pary počas sviatkov, kedy sa rozpúšťal bežný Řád a zavládol Chaos s tým súhlasím a religionistika má tento fenomén slušne zmapovaný takmer po celom svete. Kresťanstvo malo aj podľa Junga problém s tým, že Chaos v nás, tú takzvanú beštiu, naše inštinkty potláčalo a tie sa potom prejavovali na všetkých „zverstvách“ stredoveku – od neustálych vojen k zvráteným spôsobom mučenia, ktoré v starovekom svete nemali obdobu.

      • Srpen 25, 2013 12:36 pm

        Velmi pěkně shrnuto. Palec nahoru!

    • Vladislav permalink
      Srpen 26, 2013 8:44 am

      Thorolfe,
      příliš generalizuješ, informace, které uvádíš, nejsou přesné:
      1) Novopohanství – dnešní forma. To je co? Čí? Kdo to praktikuje? Jak se projevuje? Existuje nějaký úzus? Já o žádné jednotné formě „novopohanství“ nevím. Kdyby existovala, bylo by to velice zajímavé – původně totiž existovaly desítky druhů pohanství, ale dnes máme jen jediný:-)
      2) Slované v žádný osud nikdy nevěřili, na to existují přesvědčivé písemné důkazy jejich současníků. Znamená to snad, že nebyli pohany? Nebo spíše to, že ti pojem pohanství zjednodušeně splývá s pojmem vikingské (germánské) pohanství?

      • Wolos permalink
        Srpen 26, 2013 1:19 pm

        Ad 2) aha… A já proč máme sudičky a rodjanice… :))))

      • Thorolf permalink
        Srpen 26, 2013 10:45 pm

        “Novopohanství” není forma, ale obecný termín, který používám pro označení soudobého pohanství, jež nemůže na původní pohanství kontinuálně navázat a pokračovat v něm. Mám-li potřebu se konkrétně zmínit pouze o dnešním pohanství, pak použiji toto pojmenování a zároveň tak nedojde k záměně s historickým pohanstvím.

      • Vladislav permalink
        Srpen 27, 2013 7:41 am

        Volos: sudičky a rodjanice jsou totéž. Jejich rolí ale nebylo určení definitivního osudu, ale spíš „žádost o přízeň“. Ostatně, tématem veleznámé pohádky o Šípkové růžence (která navíc pravděpodobně pochází z germánského prostředí) je právě to, že osud není nezvratná záležitost, ale např. silnou láskou jej lze zvrátit. O tom, že Slované nevěří na osud, psal už byzantský Prokopius tuším v 6.-7. století. Nelíbí se mi tyto „všepohanské“ generalizace, to je právě živná půda pro „sluníčkové“ pohany, za jejichž zády se směje Izák.

      • Vladislav permalink
        Srpen 27, 2013 7:49 am

        Thorolf: na dávné pohanství, jehož kontinuita byla přerušena, lze navázat. Pouze by se to (podle mého názoru) nemělo dělat tak, že se parta chlapů a ženských navleče do dobových oděvů a s úzkostlivým lpěním na dodržování reálií 8.-10. století se pokouší o nějaké rekonstrukce. To je nesmysl, reálie těch lidí byly poplatné své době, jako jsoui poplatné naše reálie době naší. Bohové jsou však (minimálně v měřítku lidské civilizace) věční a je jim jistě jedno, jestli je vyznáváme v riflích a triku, protože žijeme tady a teď, nebo v režné suknici, protože žijeme v 9. století. Takové rekonstrukce děláme pro sebe, nikoliv pro ně.
        Navázat na „minulost“ lze právě proto, že čas je ve skutečnosti cyklický, nikoliv lineární. Navázat tedy lze v každém bodě, a to tehdy, pokud zpřítomníme mystický (cyklický) „bod zájmu“ (např. letní slunovrat) do našeho lineárního času. Vytvoříme tím identické podmínky, které naše předky před 1500 lety vedly k opakovanému přijetí našich bohů. Bohové jsou vedle nás, neustále, pouze čekají, až sestoupíme z našich poraženeckých či nafoukoných pozic lidí ovlivněných tisíciletou konzumací jedu z Judeje, a začneme být ochotní myslet „po jejich“.

      • Tyrfing permalink
        Srpen 27, 2013 10:21 am

        @Vladislav: fakt by to neslo bez toho straseni Izakem?

      • Wolos permalink
        Srpen 27, 2013 3:33 pm

        Vladislav: věříš-li byzantskému Prokopiovi a zároveň varuješ před Izákem, je mi jasné že si pak píšu s katolíkem 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: