Valhala čeká!

Norny, bohyně Osudu, dlí u Studny Mîmira («Pamět», «Vzpomínka»), alias Zřídla Urðr (“Vážnost”, “Čest”, “Kámen”, nalézající se ve výrazech “Wyrd”, “Weird” [divný]). Tato studna není ničím jiným než  jeskyně či dolmeny, v nichž odpočívají mrtví, menhiry, pod nimiž spočívají, mohyly, pod nimiž spí. Studna norn není nic jiného než hroby vznešených mrtvých; Valhöll (“Síň padlých”).

Samotný obětní strom roste na pohřební mohyle, a jeho kořeny vrůstají do Zřídla Urðr. Vědmina věštba (Völuspâ) verš 19:

«Vím, jasan kde stojí, Yggdrasil jménem,

vysoký strom, zrosený vlhce,

stále zelený, nad Urdinou studní.

Odtud vláha v údolí padá.»

Aby se člověk mohl učit od norn, musí navštívit mrtvé; zosobňuje bledého boha smrti, Ôðinna, boha, jenž doprovází mrtvé do Helu, a o Haloweenu přináší tělo mrtého (jmelí, tělo Baldra), aby získal vstup. Tato zlatá ratolest, tato hůlka, se používá jakí klíč k otevření hrobu. Ten, kdo nese takový tamsvöndr, hůlku používanou ke krocení (takto se nazývá v Skîrnismâl stanza 26), je vpuštěn. Vstupuje dovnitř…

Výroky Vysokého (Hâvamâl) verš 111:

«Čas je slovo pronést z věštcova stolce

u Urdiny studně.

Hleděl jsem a mlčel , hleděl a přemýšlel,

vyslechl slova lidí.»

Vědmina věštba (Völuspâ) verš 20:

«U studně tři děvy, divů znalé,

sídlí v obydlí u kořene stromu.

Urd jméno jedné, druhé Verdandi 

– runy do dřeva vryly – Skuld jméno třetí.

Ty osud utkaly, určily život,

dětem lidí vyměřily dny.»

Setkává se s antropomorfizovanou Ctí mrtvých, kterou představuje herečka (čarodějka) a také její sestry; To, co je  a To, co bude. Musí složit jejich zkoušky, musí zodpovědět jejich hádanky, pochopit jejich tajemství a poznat skutečný význam jejich posvátných veršů. Musí být jimi Vyvolen, aby se znovu narodil. Aby si oprávněně nárokoval Čest,  hamingja [česky], vnešených mrtvých, kteří odpočívají uvnitř. Pokud uspěje, znovu se narodí. Rodí ho samotná Matka Země, zatímco opouští její lůno (pohřební mohylu)  za křiku, chvění, otřásání, lomcování, když Slunce vychází první ho dne měsíce Valaskjâlfr (“otřásání vyvoleného /padlého”). Již není pouze člověkem, ale stal se bohem, Vâli (“vyvolený/padlý”) a stal se  vznešeným mrtvým z hrobu. Nyní si může právem nárokovat cennosti z pohřební mohyly a jméno mrtvého. Nyní se může právem nárokovat svou hamingja!

Norny zalévající Strom života

Muž či žena, nebo častěji chlapec či dívka, nejsou ničím, dokud nepodstoupí tento zasvěcovací rituál. On či ona nemají žádnou čest; žádnou minulost, žádnou současnost a žádnou budoucnost. Abyste se stali součástí hamingja  svého rodu, musíte tento rituál podstoupit, svázat se s věčností. Ty, kdož selžou, smetou do zapomnění norny, valkýry (“ty, kdož si vybírají padlé”, tj. “ty, kdož mají rozhodnout, zda si zasloužíš být vyvolený či ne”). Ti, kdož selžou, nedostávají pro sebe žádná jména; žádnou hamingja, žádnou Čest. Zůstávají pouhými smrtelníky.

Když se z něho stal Vâli, může  opustit (znovu se zrodit) Valhöll (pohřební komoru)každý den¹ (=každé časové období trvající jeden život), bojovat a být zabit, což nebude mít jiný důsledek, než že se se znovu narodí příštího “dne” (příště je příbuzný iniciován a stává se jím v novém životě, nové podobě), aby vstal a znovu bojoval. Skutečná smrt pro něho neexistuje, pouze znovuzrození. Stal se nesmrtelným! Bohem.,  Vâli, protože byl vyvolen nornami – které mu daly minulost, současnost a budoucnost. Hamingja.

Valhöll a Âsgarðr (“duchovní zahrada”) nejsou “nebeskými říšemi” jako takovými, ale nacházejí se přímo zde na Zemi, mezi námi, ale jsou přístupné pouze pro ty z nás, kteří se stali bohy či bohyněmi. Jsou přístupné jen pro ty, co pochází z Jarlova rodu (evropské rasy). Jsou přístupné jen pro člověka s hamingja. 

Toto je význam osudu ve skandinávské mytologii. Toto nám sdělují norny, bohyně osudu². Síť, kterou prý spřádají, předivo osudu, je právě tím, co tvoří hamingja; vznešené činy, slavné úspěchy, odvážná rozhodnutí v životě, udatné skutky, ctihodný život, božská moudrost: duchovní světlo, vyzařované z vašeho ducha na druhé. Norny používají vody z této studny paměti k zalévání Yggdrasilu, stromu života. Život roste a sílí a zlepšuje se Ctí člověka. HailaR WôðanaR!

¹Den (nor. dag) z dagr (“den”),původně znamenající nejen “den”, ale “život”, “hranici”.

²Osud ve Skandinávii není osudem, který se mstí na jedinci (jako Nemesis) a který lze vidět, že zasahuje do štěstěny lidí: je to místo toho uvolněná povšechná světová síla, ponechaná, aby sama fungovala v životě vesmíru. Nezná žádného zákona, kromě zákona následku, a neřídí se žádný impulsem, kromě impulsu přírody. Činí události v životě stejně nevyhnutelné, jako je východ slunce.

Varg Vikernes

5. 2. 2013

Přeloženo z: www.ancestralcult.com

Obrazy Valhölly/Helu z různých částí Evropy