Skip to content

Kouzlo divoké kočky

Květen 9, 2013
tags:

img-kocka-divokaDnes si v našem nepravidelném seriálu o magických a mytologických zvířatech povíme něco o zvířeti, které má většina dnešních lidí zafixované jednoduše jako oblíbeného mazla. Tímto zvířetem je kočka. Pojďme se tedy podívat, jak se toto nádherné zvíře dostalo do legend našich předků…

Divokým předkem dnes domestikovaných domácích mazlíků byla patrně kočka divoká (felis silvestris), nejspíše její africký podruh tzv. kočka plavá. Zřejmě i evropská divoká kočka a asijská kočka stepní. První kočičáci se začali sbližovat s člověkem asi před 10 – 12 tisíci lety, tedy zhruba v době, kdy začala vznikat první větší trvalá lidská sídliště. První skutečné důkazy o domestikaci jsou ale až z doby před 8000 lety. Kočka a člověk navázali přátelství se vší pravděpodobností na území dnešního Turecka. Právě v oblasti Anatolie nacházíme první důkazy o domestikaci těchto zvířat, která už tehdy byla pověřena ochranou sýpek a obilných zásob před hlodavci.

kocka egyptPrvním národem, který kočku začal považovat za posvátnou, byli nejspíše staří Egypťané. Právě u nich někdy kočičí kult připomínal z dnešního pohledu i jakousi nepříčetnou mánii. Ta vrcholila okolo roku 500 před naším letopočtem. Krátkosrsté kočky byly chovány v palácích faraónů jako oblíbení mazlíčci, se kterými bylo nakládáno s obzvláštní úctou. Egypťané měli dokonce vlastní kočičí bohyni Bastet. Ta byla původně uctívána v podobě lvice a kočičí podobu definitivně dostala asi až v dobách Střední říše. Totéž platí o jiných kočičích resp. lvích bohyních, jako např. o Tefnut, Pachet a Mefdet. Dřív než s těmito bohyněmi byla kočka spojována s bohem slunce Ra a dalšími slunečními bohy, s Atumem a Amonem. Podle mýtu, jehož odraz se zachovala v „Knize mrtvých“ z Nové říše, bojovala na Raově straně, když ho přepadli u posvátného stromu v Onu nepřátelé. Podle vyobrazení v hrobkách z 19. a 20. dynastie mu v boji pomáhala proti strašlivému podsvětnímu hadu Apopovi ( fanoušci seriálu „Star Gate“ již vědí 🙂 ), který ohrožoval jeho loď při noční plavbě podsvětím. Na některých vyobrazeních mají Ra a Atum kočičí hlavu a v „Knize bran“ z Nové říše je nazýván Ra „Velkým kocourem“. A kočka je zase pro změnu zvána „Slunečním (nebo Měsíčním) okem“. Přiznává se jí dokonce někdy i titul „Paní nebes“. Bastet samotná byla bohyní plodnosti a štědrosti a její hlavní chrám stával ve městě Bubastis. Ten byl postaven z černého kamene. Uprostřed chrámového komplexu byla rozlehlá zahrada, a právě zde bylo centrum kočičího kultu, tady se totiž volně proháněly stovky posvátných koček. Egypťané prý kočky nepojmenovávali, všem říkali prostě „miu“, tedy „kočka“. Smrt kočky byla v zemi v povodí Nilu smutnou událostí, takřka srovnatelnou se smrtí člověka. Byly objeveny celé kočičí nekropole, kde archeologové našli celé stovky mumifikovaných koček. Pokud nějaký nešťastník zabil toto zvíře, byl za to potrestán ukamenováním. Když v roce 525 př. n. l. dobývali Peršané Egypt, dobře věděli o zdejším zbožštění koček. Při obléhání jedné pevnosti proto přišli s poněkud netradičním způsobem, jak obležení zkrátit: Začali na pevnost házet živé kočky 🙂 . Egyptská posádka byla pochopitelně takovým rouhačstvím zděšena a aby zabránila kočičímu holokaustu, raději se rychle vzdala. Vyvážet kočky za hranice bylo velmi dlouho zakázáno pod nejpřísnějšími tresty. Tento zákaz pochopitelně s klasickou semitskou vychytralostí začali porušovat Féničané a s jejich obchodními koloniemi se ochočená kočka dostala do celého Středomoří. Za vlády Ptolemaiovců se kult Bastet spojil z helénským kultem Afrodíté, Artemis  a Hekaté (bohyně čarodějnictví) a pokračoval i za vlády Říma.

kocka wildcat-domestic-difference-1Za raného císařství se kočka dostala i do vyšší římské společnosti. S vítězným tažením legii se tento mazel dostal na celé území Impéria a tak i k barbarským kmenům, které přímo sousedily s Římem. A právě tady, na hranicích civilizovaného řecko-římského světa se domestikovaná kočka začala pářit s divoce žijící kočkou lesní, která žije v lesnatých částech Evropy dodnes. Kočka divoká může vážit 1,2–11 kg a dosáhnout délky 47–80 cm. Má na první pohled zavalitější a robustnější tělo než kočka domácí, zejména díky delší a hustější srsti. Rozdíl je nejvíce patrný v zimě, kdy divoký kočičák připomíná chlupatou kouli. Kočka divoká má také větší hlavu s dlouhými vousky a menšíma ušima. Je zbarvena šedohnědě až šedožlutě, s výrazným pruhováním na hřbetu, ocase a nohách. Na hřbetu je výrazný tmavý pás, zatímco břicho bývá krémově žluté. Od zdivočelé kočky domácí ji lze rozlišit zejména dle těchto znaků: 1) ocas kočky divoké je kratší než polovina délky jejího těla, po celé délce huňatý a před špičkou má 3 – 4 pruhy, zatímco zdivočelá kočka domácí má ocas delší než polovinu délky svého těla, postupně se zužuje a má větší počet pruhů u špičky; 2) tělo je robustnější; 3) hlava větší; 4) slechy menší; 5) srst a hmatové vousy jsou delší. Spolehlivost však není vždy stoprocentní, protože stále dochází ke křížení s domácí kočkou, viz obrázek. Divoká kočka je velký a náruživý spáč. Žije samotářským způsobem života, chrání si své teritorium a vetřelce na něm netrpí. Má skvělý čich a zrak, perfektně vidí v noci. Pro kočku divokou jsou typické smíšené a listnaté lesy v podhůří nebo na vrchovinách, výjimečně se vyskytuje ve vysokých horách nebo v nížinách. Velikost kočičího teritoria se pohybuje od 50 ha až po několik set hektarů. Kocouři mívají větší teritorium než samice. Kočky divoké si své území značkují drápáním kůry stromů, močením, trusem a pachovými výměšky z meziprstových žláz. Přes den odpočívají ve své skrýši (např. dutiny stromů, vývraty, skalní dutiny, nory jezevců apod.), za teplých dnů se však rády vyhřívají na sluníčku. Žijí spíše samotářsky. V době páření, které v mírném podnebném pásu spadá do jarních měsíců, se na čas stává společenskou a svého partnera láká hlasitým mňoukáním. Březost trvá asi tak 65 dnů a končí porodem tří až pěti koťat. Koťata obyčejně vrhá od dubna do června a stará se o ně až do podzimu, kdy se koťata osamostatňují. Dospělosti dosahují zhruba ve stáří dvanácti měsíců. Matka mláďata brání (postaví se i člověku) a v případě ohrožení je přenáší do jiného úkrytu. Od toho zřejmě pochází lidové rčení: „Taháš to jako kočka koťata“ 🙂 . Kočka divoká je predátorem, který loví zejména malé hlodavce a ptáky. Hlavním nepřítelem kočky divoké byl a na mnoha místech stále je člověk. V Čechách byla kočka po staletí pronásledována a lovena jako „škůdce“. Výsledkem bylo, že od začátku 19. století začala populace rychle ubývat a do poloviny 20. století z naší přírody prakticky vymizela. Nyní se v naší zemi vyskytuje extrémně vzácně. Jde prakticky jen o jedince, kteří k nám přišli z Německa (Šumava), Rakouska (Podyjí) či Slovenska a Polska (Beskydy). Celkový počet těchto nádherných zvířat se velice těžko odhaduje, zřejmě půjde maximálně o několik desítek jedinců. Jednou z možných metod, jak zjistit zda se ve sledované oblasti kočka divoká nachází, je instalovat zde kolíky napuštěné tinkturou z kozlíku lékařského, jehož pach kočky silně vábí. Na místě je poté možno instalovat fotopasti, případně z kolíku odebírat kočičí srst k analýze DNA. Ministerstvo životního prostředí řadí kočku divokou mezi zvláště chráněné, kriticky ohrožené druhy.

klan MacBainV ostatních částech Evropy můžeme najít divokou kočku hlavně na Pyrenejském poloostrově, v Rusku, alpských státech, v Maďarsku a na Balkáně. Ale také ve Skotsku, kde považují toto zvíře za svůj národní poklad, kterým se Skotové rádi chlubí před Angličany. Vyobrazení divoké kočky můžeme nalézt už na piktských kamenech a divoká kočka je i erbovním znamením několika skotských klanů, dodnes například klanu Mac Baine, viz obrázek.

V asijské části Ruské federace žije jeden zvláštní divoký kočičák, manul (Otocolobus manul). Pokud si prohlédnete obrázek této obludky, tak by vás asi nenapadlo, že jde o divokého předka dnešní oblíbené perské kočky. Manul je silná a zavalitá kočka, má relativně krátké nohy a krátké uši, skryté v srsti. Na rozdíl od jiných koček má kulaté zornice. Srst je velmi dlouhá a hustá. Na břiše může být až dvakrát delší než na hřbetě, je to přizpůsobení k pohybu v hlubokém sněhu. Je šedá nebo kocka divoka 1651642642_nnačervenalá, s mourovatou nebo tečkovanou kresbou. Na břiše bývá srst tmavá. Bílé špičky pesíků způsobují, že manul vypadá jako pokrytý jinovatkou. I když tento chlupáč vypadá opravdu hrůzostrašně, Rusové ho mají moc rádi a je prý i oblíbencem prezidenta Vladimíra Putina.

V samotné evropské mytologii se kočka u severních germánů objevuje jako „totemové“ zvíře u bohyně z rodu Vanů, bohyně lásky, čarodějnictví a války (bere si polovinu padlých bojovníků, na kterou nemá nárok Odin) Frey.  Ta vlastní kočár tažený kočkami. Kdekoli se objevila Freya se svým vozem, kvetly květiny a klíčila setba. Proto Skandinávci stavěli na svá pole misky s mlékem a doufali, že tak získají přízeň bohyně plodnosti. Ještě v 19. století se místy v Dánsku doporučovalo dívkám, které se chtěly šťastně vdát, aby dobře pečovaly o svou kočku – Freyno zvíře. Osobně mám divoku kočku ještě spojenou s bohyní zimy, hor a divoké přírody Skadi. Právě ve Skandinávii najdeme jeden zvláštní druh této šelmičky: Kočku norskou. Odborníci si dodnes lámou hlavu nad tím, odkud toto zvláštní plemeno vlastně pochází a jak vzniklo. Část z nich předpokládá, že původně ve Skandinávii neexistovaly místní divoké kočky, takže předkové norských lesních koček se museli dostat do severských lesů s pomocí člověka. Nejčastěji se uvádí, že norské lesní kočky by mohly být potomky skotských divokých koček dovezených do Norska na lodích Vikingů kolem po roce 800 n. l. Objevují se též teorie o norských lesních kočkách jako potomcích zdivočelých perských koček dovezených na Sever právě Vikingy. Během druhé světové války byly norské lesní kočky díky nekontrolovanému křížení s jinými kočkami téměř na pokraji vymření. Nestalo se tak jen díky zásahu norských chovatelů (Norwegian Forest Cat Club), kteří pro plemeno vytvořili oficiální chovný program.

kocka Scottish-wildcat-MS3000TIFFKeltové se velice brzy seznámili s domestikovanou kočkou pomocí řeckých a římských kupců. Ve velšských a irských mýtech se setkáváme s kočkami, které mají zvláštní funkci. Jsou to strážci Jiného světa- Anwnu. Některé se umí proměňovat v ohnivé koule a například Irusan z Knowthu v podobě víly líčí na lidi různé potměšilé nástrahy. Ve Skotsku bývala občas kočka pohřbena v obilném poli, aby chránila úrodu, po skončení žní nechávala na poli ležet hrst nesvázané slámy či obilí jako oběť zvaná „kočka“.

Slované měli kočky také rádi. Kostry koček domácích byly nalezeny také při archeologických výzkumech slovanských sídlišť, které ukázaly, že zde byly záměrně pohřbeny, pravděpodobně zahynuly přirozenou smrtí. Kočka mohla být zvířetem, které se podílelo na zajištění prosperity obyvatel sídliště (chránila zásoby obilí před hlodavci). Na Balkáně se dodnes v horských vesnicích v Bulharsku můžeme setkat s legendou o lidech, kteří se dokázali přeměnit v jakési „kočkodlaky“.

Po pádu Říma si Evropané nějaký čas ještě koček vážili. Nařízení Karla Velikého v 9. století uvádí kočku mezi zvířaty, která mají být chována v každém selském či klášterním dvoře. Kočka byla chráněna přísnými zákony. Například v 11. století ve Walesu měl ten, kdo by zabil či ukradl kočku z knížecích sýpek, zaplatit tolik obilí, kolik je třeba k zasypání kočky, která visí za ocas a čenichem se dotýká země. Od 13. století se však pohled na kočku radikálně změnil s příchodem křesťanských dogmat. Tehdy se vše, co předtím na nich lidé obdivovali (pružné pohyby, individualita a nezávislost), stalo podezřelým. Nositelé a hlasatelé Jedu z Judeje prohlásili kočku za posedlou zlými duchy, protože má v očích pekelný oheň, a za spojence čarodějnic a Satana. V té době začaly být kočky upalovány spolu s „čarodějnicemi“, černá kočka se stala symbolem zla a například dementní papež Řehoř IX. vyhlásil černé kočky za „ďábelská stvoření“, která chovají pouze kacíři a čarodějníci. Na konci 15. století další papež, Inocenc VIII., přikázal, aby byla společně s čarodějnicí upálena i její kočka. Křesťanský teror byl na vrcholu v 16. – 17. století, kdy byly kočky věšeny, přibíjeny na vrata nebo upalovány v koších. Kočky měly mít schopnost ovládnout mrtvé tělo a proměnit je v upíra. Přes pronásledování koček ve středověku a raném novověku používali námořníci kočky na svých lodích pro lov myší a krys. A s nimi se tento kouzelný chlupáč nakonec rozšířil doslova do celého světa.

U sibiřských národů je divoká kočka mocným průvodcem ve světě duchů. Šaman, který dokáže „běžet s kočkou“ je považován za velmi uznávaného a schopného. Pokud přijmete kočku za své totemové zvíře, získáte cenného a silného spojence. Je symbolem individualismu, potměšilé chytrosti a trochu i samotářství a lenosti. Ale také krásy.

Pokud tedy máte doma svou vlastní kočku nebo ještě spíše kočka vlastní vás, nezapomeňte, pokud je mouratá, řádně zkontrolovat její kožíšek a kresbu na něm. Možná zjistíte, že je to částečně kočka divoká….

Advertisements
komentáře 4 leave one →
  1. Myslič permalink
    Květen 13, 2013 1:34 pm

    Ještě bych rád upozornil na tyto stránky, věnované těmto nádherným chlupáčům : http://felissilvestris.ic.cz/

    • kočička Roxy permalink
      Říjen 8, 2013 5:29 pm

      Em,em,em kocky bis mel mit rad. A pocitac mi blbne abis vedel

  2. Květen 9, 2013 7:10 pm

    Ještě dodatek, nevím, jak jsem mohl zapomenout 😀 : U Slovanů se vyskytuje taky domácí ochranný běsík, tzv. „korgoruše“. Jde o ženského ochránce v podobě kočky. Slované jí nechávali nějakou baštiznu jako obět‘. Možná šlo původně vlastně o kočičího ducha, který chránil zásobárny a sýpky před hlodavci.

  3. Fíba permalink
    Květen 9, 2013 5:06 pm

    Pro zajímavost. 🙂 Pokud se nepletu, kočka vyobrazená na neolitické keramice kultury Trypillia-Cucuteni, 4. tisíciletí před n.l. Moldávie (Moldavsko):
    http://www.imagoromae.com/public/ftp/fotoDiServizio/files/Zoomify&Gallery/Cucuteni/content/CUCUTENI_TRYPILLIA_35_large.html

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: