„Malá“ Sluneční zátoka 2023

„…Skrze krev jsme spjati s touto zemí. S jejími lesy a horami, s jejími stromy a řekami, s jejími zvířaty a kameny. S jejími lidmi i bohy….“

Obřad krve a země

První zářijový víkend se konalo na Sluneční zátoce setkání Pohanského kruhu. Tuto akci nazýváme „Malá“ zátoka, protože na rozdíl od té květnové se jí účastní pouze členové Kruhu a nejbližší přátelé. Jak sami uvidíte dále, tentokrát se však jednalo o akci z mnoha důvodů výjimečnou!

Posádka našeho vozu dorazila na místo kolem půl páté. To již byla na místě většina účastníků, protože oproti tradičnímu programu se vše důležité mělo odehrát v pátek. Na ohništi již stála připravená vatra se slaměným kolem, jež ozdobil klasy soukmenovec Krei. Ten teprve před pár dny uzavřel sňatek s Radkou a chtěli výzdobou vyjádřit své poděkování bohům za jejich přízeň. Nás pozemšťany novomanželé poctili kanystrem 10 litrů medoviny, což bylo množství, které se vedle dalších přinesených lahví na první pohled zdálo, že nelze spotřebovat. Ale nakonec pouze na pohled první, jak se nakonec ukázalo…

Nedlouho po nás přijeli vzácní hosté ze Slovenska, Reborn a Milo. A proč vážili tak dlouhou cestu za Pohanským kruhem? Pro toho, koho snad minula Rebornova táhnoucí se soudní kauza, připomenu, že byl spolu se svou manželkou obviněn z výroby, šíření a přechovávání extremistických materiálů se symboly kolovratu, černého slunce a runy algiz. Dohodu o vině a trestu z mnoha dobrých důvodů odmítl. Specializovaný trestní soud ho v Banské Bystrici 10. června 2021 odsoudil ke 4 letům nepodmíněně. O šest dnů později jsme na webu zveřejnili na Rebornovu obhajobu článek soukmenovce Kůrovce s názvem Naše víra není zločin!, v němž mj. napsal: „Žijeme v době, kdy je Rebornova svoboda i naší svobodou a tam, kde teď stojí on, může stát za nějaký čas kterýkoliv z nás. České soudy se můžou inspirovat v „potírání extremismu“ těmi slovenskými a rázem se staneme státem potíranou náboženskou menšinou, tak jako naši předkové po příchodu Cyrila a Metoděje, nebo příslušníci husitských církví po Bílé hoře.“ 

Netřeba snad zmiňovat, že potvrzení tohoto rozsudku mohlo znamenat nebezpečný precedent pro všechna pohanská společenství používající symboliku našich předků, kterou by pak bylo možné trestně stíhat jako politicky motivovanou. 

Reborn na naši podporu nezapomněl, a po osvobozujícím rozsudku téhož soudu z 2. května 2023, nám na oplátku nyní přijel na Zátoku zahrát, což pro nás samozřejmě byla velká čest. Koncert se skládal ze tří bloků: medieval folk, lidové písně a neofolk. Jak vidíte na fotografii vlevo, zahraniční umělci zaujali i ty nejmenší fanynky 🙂 Kluci zahráli např. skladby Zrodený pre boj, Cesta bojovníka či na videu zachycenou Domovinu, jejíž text je silným vyznáním „rodné hroudě“, tedy hodnotě posvátné pro každého etnického pohana: 

První část vystoupení se odehrávala venku pod slunečníky, které však záhy plnily funkci deštníků, protože začalo pršet. To nám mohlo trochu zkřížit naše plány. Domluvili jsme se totiž s hudebníky, že v polovině koncertu uděláme přestávku a přesuneme se k ohni, kde soukmenovec Tomas odslouží svůj Obřad krve a země. Ten je pro Zátoku již tradiční a věnuje se principům, které ve svých životech ctíme. Pravidelní čtenáři již vědí, že déšť vnímáme jako pozdrav Hromovládce, patrona našeho Kruhu, a že obvykle ustává, když potřebujeme u ohně uctít bohy. Už to možná bude k nevíře, ale tento scénář se zopakoval i tentokrát a obřadní oheň jsme ze čtyř stran zapalovali už bez deště. Začátek rovněž podkreslovala hudba přátel ze Slovenska. Než začal na obřad volně navazující čtyřkolový rituál obřadního připíjení, sumbel, který vedl soukmenovec Kuba, Krei ve svém proslovu ještě zvlášť poděkoval bohům, že při něm a jeho manželce Radce stojí. I sumbel měl trochu slavnostnější charakter, protože jen den předtím se soukmenovci Kůrovcovi narodil syn Honzík. Není divu, že při tolika důvodech k oslavám se nakonec během večera a noci vyprázdnil nejen onen zmíněný desetilitrový kanystr medoviny…

Na zbytek Rebornova koncertu jsme se přesunuli pod střechu, protože vypadalo, že zase pršet začne, k čemuž skutečně došlo. Tady se už zpívalo více a dokonce i tančilo. Zazněly mj. skladby Perún, Pôda a krv, závěrečná Mor ho! a jako přídavek zcela na konec lidová Goralé. Vystoupení bylo skvělé a v takto intimnější atmosféře silnější, než bývá na oficiálním koncertu někde v klubu. Po tomto kulturním vyžití soukmenovec Tomáš předal jménem Kruhu novomanželům svatební dar, který jel vyzvednout do Bystřice pod Hostýnem k jeho autorovi, mistrovi pohanských umění, Fíbovi. Však zkoukněte tu krásu na webshopu Jitřenka, který manželé Fibigerovi provozují od roku 2019.  

Noc byla dlouhá a někteří jsme zaspali rozloučení s Rebornem a Milom, kteří odjížděli v sobotu ráno, aby stihli svůj koncert na Slovensku. Ti z nás, co zůstali i na sobotu a měli dostatek sil, se před polednem společně vydali na procházku do Ledče nad Sázavou. Vystoupali jsme na tamní hrad, nejstarší šlechtický v Čechách, kde i za 10 let, co někteří jezdíme na Zátoku, jsme byli někteří poprvé. Vytrvalci si ještě vyšlápli točité schodiště o 111 stupních na 32metrovou vyhlídkovou věž hradu a vrátili jsme se na Zátoku poobědvat. Večer jsme už jen posedávali venku a povídali si. Z tohoto důvodu jsme totiž „Malé“ zátoky začali před lety pořádat jen pro členy – abychom si udělali čas na sebe a utužili naši pospolitost. Nerozdělávali jsme už ani oheň, nakonec to nejdůležitější se u něj odehrálo už v pátek. Ze soboty bych už zmínil snad jen Mysličovo vypravěčské pásmo, seznamující s panoptikem figurek ze Zruče nad Sázavou, z nichž každá zažívá nejen zcela neuvěřitelné příhody, jež jsou prý všechno pravda, ale mají až indiánsky znějící přezdívky jako např. Kývavý Broňa, Flanelový Páťa či Zpitý Véna – jména byla změněna z důvodu zachování anonymity a též proto, že jsem je zapomněl 🙂 O půlnoci se pak odebrali ke spánku i ti nejvytrvalejší.

V neděli jsme se rozloučili a rozjeli zpět do svých domovů. Jistě ne však na dlouho, protože se blíží dušičky/samhain, či jak onen svátek kdo zrovna nazýváte, a svátky předků je třeba ctít. Neboť předkové jsou díky krvi stále součástí nás samotných, stejně jako země, po níž chodili kdysi oni a nyní my. Země, z níž jsme vzešli, a kde všichni jednou spočineme. V tom spočívá ono pouto krve a země, jež budeme ctít stále. Navzdory snahám jej zpolitizovat či hanlivě onálepkovat a zdiskreditovat…