Obřadní oděv – nutnost nebo volba?

Hned ze začátku bych rád zdůraznil, že tento článek není žádnou direktivou, jak se má kdo na pohanských obřadech oblékat a jak se naopak kdo oblékat nemá. V České republice funguje několik pohanských spolků (ať už „oficiálně“ státem registrovaných nebo neregistrovaných) a pravidla odívání se na obřadech a rituálech u nich velmi odlišují. A není to vůbec špatně – samozřejmě má každé uskupení plné právo, nastavit si to podle svého. Někdo vyžaduje povinně speciální obřadní oděv, jiný vůbec. A ve světě tomu není jinak.

Začneme ve světě, konkrétně v Řecku. Tamní uskupení současných pohanů ΟΦΙΩΝ – Ιεροπρακτικός Κύκλος má, jak se zdá z fotografií, za povinnost u účastníků jejich ceremonií nošení obřadních oděvů inspirovaných antikou. A musím říci, že to vypadá velmi pěkně.

V Řecku ještě zůstaneme, viz další fotografie. Pohané z Ύπατο Συμβούλιο των Ελλήνων Εθνικών také nosí na svých obřadech a rituálech k tomu určené oděvy – tedy spíše vlastně doplňky k běžnému občanskému oblečení. Viz ten přehoz (nebo jak to nazvat). Tohle se mně osobně hodně líbí, a řekl bych, že to je taková zlatá střední cesta.

Když se podíváme na další současné řecké pohany z ΥΣΕΕ Ρόδου-Τελχινίς Ρόδιοι Εθνικοί, tady to opět vypadá, že povinností účastníků jejich náboženských obřadů je mít speciální bílé oblečení k tomu určené. A opět – vypadá to velmi dobře.

Teď se přesuneme do Polska. Gromada Białożar to má zřejmě tak (a znovu mi nezbývá, než jejich volbu pochválit), že kdo chce, nosí na rituálech speciální obřadní oděv – a jiní tam „obřadují“ třeba v riflích nebo v maskáčích. Proti gustu zkrátka žádný dyšputát. 

Polští rodnověrci z Kołomir – Rodzima Wiara Warmia-Mazury to mají patrně úplně stejně: Na fotce je to velmi dobře vidět – je tam taková ta klasická slovanská bílá „rubáška“, ale i rodiče s dětmi v naprosto běžném oblečení. A určitě to tak těm dětem vyhovuje, no zkuste si oblékat dítě do něčeho, co nosit nechce. Když budete potěru nutit stát kolem obřadního ohně v „zaručeně historické replice původního slovanského lněného a vlněného oděvu“, akorát to prckům znechutíte a máte naprostou jistotu, že vaše děti v dospělosti nebudou chtít mít s pohanstvím vůbec nic společného.

A do třetice z Polska: Gromada Jawor – opět můžete vidět mix normálního oblečení a odění inspirovaného slovanskou historií. Prostě kdo chce být na obřadu v „civilu“, tak ho má, kdo chce „inspiraci historií“, má ji. I zde zřejmě nepanuje žádné pravidlo ohledně obřadního oděvu.

Asi je třeba zdůraznit, že píšu o lidech a skupinách, kteří praktikují současné pohanství, jako svou víru a náboženství – nedělají Living history – tedy se vůbec nesnaží o rekonstrukci nějaké historické epochy pro diváky. Jak to vypadá, když se nadšenci pokoušejí (a velmi úspěšně) o ukázku dobového vikinského života, můžete vidět třeba zde u borců z Lofotr Viking Muzeum. Při pohledu na fotografii si všimnete, že jde o pokus o rekonstrukci rituálu z doby vikinské, na který koukají návštěvníci muzea – a ti jsou oblečeni naprosto civilně. Je tedy dobré si uvědomit, že LH a současné pohanství není vůbec totéž! Někteří reenactoři (lidé, co mají za koníčka LH) samozřejmě jsou pohané, ale rozhodně ne všichni. Není proto dobře tvrdit, že současné pohanství a LH je to samé.

Teď se zastavíme v Itálii, u současných římských pohanů: Communitas Populi Romani to mají opět pojato velmi „civilně“ a vypadá to, že vůbec nevyžadují u účastníků rituálů obřadní oděv. Tady musím přiznat, že mi moc (vlastně vůbec) nesedí ta jejich „parková image“. Přeci jen, náboženský obřad by měl mít nějakou úroveň a neměli by vás při něm očumovat kolemjdoucí pejskaři, venčící své čtyřnohé miláčky v parku. 

Když už jsme u toho „parkování“ – asi patnáct let už koluje po internetu tato naprosto otřesná fotografie (prý z USA). Mají na ní být „američtí ásatrú pohané“ při svém obřadu v parku. To je prostě hrůza. Kde je nějaká důstojnost? Kde je nějaké duchovno nebo posvátno? Vypadá to spíše jako sezení anonymních obézů v bohnickém parku. Takhle tedy opravdu ne, přátelé. Tohle je ta nejhorší „reklama“ pohanství.

A jak to máme my, členové Pohanského kruhu? No, u nás žádný povinný obřadní oděv není a ani nebude. Na našich rituálech máme na sobě to, co nám vyhovuje – někdo má „slovanskou rubášku“ a maskáče, jiný přijde v riflích. Naše obřady konáme v přírodě a tak na ně nikdo nechodí v saku. I když, kdyby chtěl – tak samozřejmě může. Na fotografii vidíte mou maličkost, jak obvykle bývám oháknut na rituálech PK. Tento ohoz mi naprosto vyhovuje, protože samotnému obřadu předchází ještě sběr dřeva na oheň. A jistě uznáte, že kapsáče a flanelka jsou k tomu velmi praktické. Ale vlastně jedno pravidlo ohledně oblečení k našim obřadům máme: Nesmí na ně jedinci navlečení v teplácích. Dospělý běloch by měl mít prostě nějakou důstojnost – a tepláky jsou bílého muže a ženy v produktivním věku opravdu nedůstojné, stejně jako ten brutální cyklistický neopren.

Takže abych to shrnul: Pravidla se u každého pohanského uskupení ve světě i u nás ohledně obřadních oděvů liší. A skutečně záleží na každém spolku, jak si to nastaví.