Na Jihlavských kamenných řadách

Sobotní ráno 25. března jsme se sympatizantem Pohanského kruhu, Peterem, vyjeli z Brna směr Vysočina. Tomáš G., který popularizuje tzv. Jihlavské kamenné řady, nás pozval do Kosova u Jihlavy na další ročník akce, jejíž součástí je i Keltský telegraf. 

Jihlavské kamenné řady jsem navštívil už několikrát, mj. ve 2019 jsme tam s Pohanským kruhem pomáhali vztyčit menhir a totéž bylo v plánu právě i letos dopoledne. Tentokrát jsme na práci byli ovšem jen čtyři, což se zprvu mohlo zdát málo. Chvíli po našem příjezdu začala dešťová přeháňka, po půl hodině jsme však již mohli začít. Práce šla skutečně od ruky, takže po hodině a půl jsme měli hotovo. Proces stavění je zachycen na videu zde. S Peterem jsme se následně shodli na tom, že po takové práci má člověk zvláštní povznášející pocit, jako když vykoná něco prospěšného pro druhé. Kdo ví. Menhir člověk prostě nestaví zrovna každý den, tak i z takové činnosti pramenící pocity mohou být nezvyklé 🙂

Oficiální odpolední program pro veřejnost měl začít až v 15 hodin, tudíž jsme čas do té doby strávili povídáním a popíjením vynikající medoviny. Rozhovor jsme však ještě jednou přesunuli do auta, protože se znovu ohlásil déšť, po němž se na obloze vyklenula krásná duha. 

To se již začali scházet další účastníci, které neodradilo ani proměnlivé a dosti větrné počasí. Přesunuli jsme se tedy na kopec nad kamennými řadami, kde měl Tomáš připravenou síť, na níž demonstroval pouť slunce po obloze během roku. Ve své prezentaci k ročním cyklům uvedl vedle známých svátků i  zajímavé souvislosti, které mohou vést vedou k dalším úvahám ohledně tohoto tématu.

Druhou přednášku si připravil jeden z účastníků. Měla se původně týkat drahých kamenů, nakonec kamenů jako takových, ale spíše se zabývala vztahem lidí k nim. I tato přednáška ovšem měla předehru v podobě deště, po němž se objevila duha ještě větší než ta předchozí.

Následně jsme nanesli dřevo pro hranici, na níž se měla spálit Morana, kterou připravila nejmladší drobotina. Přechod z temné poloviny roku do světlé, jsme po spálení Morany vyjádřili provedením ústřední části zkráceného obřadu Bohopocta Sluncevládci. Tímto způsobem v Pohanském kruhu slavíme svátky ročního cyklu, které mají souvislost se Sluncem, tedy zvláště zimní a letní slunovrat. Obětiny slunečním božstvům evropského panteonu jsme do čtyř světových stran přednesli za přispění zúčastněných.

Posledním bodem programu byl již míněný Keltský telegraf, který se koná každoročně poslední březnovou sobotu. Z předem určeného místa v daný čas účastníci přijmou světelný signál a odešlou svůj např. světlicí dál. Tomuto předávání světelného signálu napříč republikou se dle webových stránek projektu účastní 189 stanovišť.

K fenoménu „Telegrafu“ mám od počátku své výhrady, protože si skutečně nemyslím, že např. čerti, jak se účastníci nazývají, byla dávná keltská hodnost těch, co dokázali za všech okolností rozdělat oheň…. Keltství a zvláště druidismus je ovšem v našich končinách oblíbené duchovní téma, k němuž z důvodu absence dochovaných informací esoterici bez soudnosti přiřazují prakticky jakýkoliv spirituální význam. Každopádně, když Telegraf dokáže vytáhnout lidi, a zvláště děti, od televizí a počítačů do přírody, je to v dnešní době samo o sobě pozitivní. Pokud je navíc součástí i vhodný program, jak se o to snaží již osmým rokem v Jihlavě, může některé příchozí nasměrovat k zájmu dozvědět se o našich předcích či jejich duchovním světonázoru více. A to není zrovna málo.

Osobně jsem uvítal, že oproti loňsku, kdy se na Jihlavských kamenných řadách jednalo o událost veřejnou a sešlo se kolem 60 lidí, nebylo na ni tentokrát mediálně upozorňováno, takže i účast byla cca čtvrtinová, což má i blíže charakteru toho, jak pořádáme akce v Pohanském kruhu.