Přejít k obsahu webu

Kosmas a paní Božetěcha

22 června, 2022
tags:

Československá televize v sedmdesátých létech minulého století nechrlila jen normalizační bolševické agitky, ale občas se v ní podařilo vytvořit i nějaké historické skvosty, které mají i dnes co říci (nejen) pohanskému divákovi. Jedním z těchto klenotů je i filmík Kosmas a paní Božetěcha z roku 1974, který natočil režisér Jaroslav Balík podle scénáře Jana Otčenáška, na kterém se také sám podílel. Televizáci sáhli po látce vskutku zajímavé – vrhli se na knižní předlohu Vladislava Vančury Obrazy z dějin národa českého (1939) – a zpracovali veselou povídku Kosmas a paní Božetěcha, kde mistr popisuje prvního českého kronikáře Kosmu (asi 1045 – 1125) velmi humorně a dělá si (jako správný komunista) legraci z katolické církve.


Nejdříve si povězme něco o hlavní postavě filmu a jejím skutečném životě: Kosmova Kronika česká (Kronika Čechů)  by zcela jistě neměla chybět v knihovně žádného českého národovce, vlastence a pohana. Tento kanovník při Chrámu svatého Víta v Praze dal jako první přemyslovským Čechám (latinsky) psanou historii a náš národ tak uvádí do společenství tehdejší „vzdělané“ Evropy. Kosmas psal patrně přímo na státní zakázku „z Hradu“, aby Čechy měli vlastní tzv. „národní kroniku“, jak bylo tehdy u nově formujících se evropských křesťanských národů zvykem. O autorově původu mnoho nevíme, ale ono to ani není důležité – důležitá je jeho titánská práce. Kosmas počíná své vyprávění příchodem Praotce Čecha a činy dalších bájných osobností – Kroka, Libuše a zakladatele vládnoucí české dynastie Přemysla. Co se týká pohanského náboženství Čechů, tady je autor ovlivněn řeckou a římskou mytologií. To není nic divného, na svou dobu byl velmi vzdělaný muž, který znal spisy Ovidia a Vergilia, proto se to v jeho slovanském bájesloví hemží dryádami, nymfami, Češi obětují válečnému bohu Martovi a podobně. Nicméně, i tak se dá leccos vystopovat z Kosmových povzdechů jako: „A tak dosud mnozí vesničané jsou jako pohané: jeden ctí prameny neb ohně, jiný se klaní hájům, stromům nebo kamenům, jiný oběti vzdává vrchům nebo pahorkům, jiný oběti vzdává vrchům nebo pahorkům, jiný se modlí k hluchým a němým bůžkům, jež si sám udělal, a prosí je, aby ochraňovali jeho dům a jeho samého.“  Kronikář také nešetří krví, viz vyhubení Slavníkovců Přemyslovci nebo opět přemyslovská likvidace taktéž konkurenčních Vršovců (ta proběhla dokonce třikrát). Samozřejmě Kosmas se pokoušel zaretušovat i „vraždu“ svatého Václava a navlékl to vskutku mistrovsky. Na pohanství si stěžuje ještě mnohem později, konkrétně za vlády Břetislava II. († 1100): „A jako již dříve od útlého mládí veškerou naději skládal toliko do ochrany Boží, tak hned při počátku svého knížectví, roznícen jsa velikou horlivostí pro křesťanské náboženství, vyhnal pryč ze země všechny čaroděje, hadače a věštce, rovněž dal pokácet a spálit i háje a stromy, které mohl na mnohých místech prostý lid ctít…“ Katolický kněz Kosmas byl – jak sám píše ve své kronice – ženatý (což tehdy v církvi bylo naprosto běžné). A právě i o jeho ženě také vypráví náš film…

Na počátku 12. století, za vlády knížete Vladislava I. (1070 – 1125) obtloustlý, stárnoucí, často opilý a velmi bodrý kanovník Kosmas při pražské kapitule Chrámu svatého Víta Kosmas (Čestmír Řanda), tráví svůj čas tím, že se škorpí se svou ženou Božetěchou (Pavla Maršálková) a potrunčí s mělnickým knězem Šebířem (naprosto skvělý Zdeněk Kryzánek). K těmto dvěma veselým brachům se občas přidává bohabojný a ušlápnutý magistr Bruno (Josef Chvalina), se kterým u poháru vína vzpomínají na mládí a studia v dalekém Lutychu. Kosmas sám se ve svém volném čase zaobírá sběrem bájí a pověstí prostého českého selského lidu. Zve k sobě žebráky a trhany, kteří mu vyprávějí o dávnověku Čech. V Kosmově hlavě se pomalu líhne nápad – celé to nějak zpracovat a sepsat. Tady musím vypíchnout skvěle hlásícího Kryzánka: „Kdyby tak někomu bylo dopřáno aspoň drobet umění takového Lukána, mohl by tyhle povídačky, které bzučí mezi lidem, snadno pochytat jako se chytávají křepelky a přivést je do jejího hnízda!“

Kosmas však práci na své kronice před kumpány (kteří ovšem mnohé tuší) zatím tají. Ovšem jeho žena Božetěcha leccos vytuší a odposlechne za dveřmi. Ne, Kosmas opravdu nemá klidnou domácnost. A jak opět velmi vtipně prohlásí podnapilý Kryzánek: „Ba příteli, praví Písmo – ‚žena ať v církvi mlčí‘. A já s nehodnou troufalostí dodávám – nejen v církvi.“  Kosmas tak nelehce pokračuje ve svém díle. Božetěcha svému muži příliš nerozumí, ale jak se pomalu blíží její smrt, snaží se Kosmu pochopit a jeho sepisované pohanské báje se jí nakonec začnou líbit. Také na Šebíř a Bruno – na čas s kronikářem rozkmotření – znovu najdou své přátelství. Kosmas a paní Božetěcha je prostě nádherný, laskavý a nadčasový film o osobnosti, bez které by náš národ o mnoho chudší. Co na tom , že se to celé ve skutečnosti dost možná odehrálo úplně jinak  🙂  .

No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: