Přejít k obsahu webu

Sparťané bojují ve stínu

25 května, 2022
tags:

V roce 1989 vydalo nakladatelství Albatros naprosto úžasnou knihu Pavla Augusty a Františka Honzáka Jak se žilo ve starověku, nadupanou informacemi o starověkých civilizacích od Egypta, přes Sumer až k Římu. Navenek jde o publikaci určenou dětskému čtenáři – ale tahle pecka s ilustracemi (nejen) Gustava Kruma má rozhodně co říci i dospělým, které zajímají kořeny evropské kultury – tedy Řecko a Řím. Dnes tu tedy pro Vás máme na ukázku kapitolu Sparťané bojují ve stínu. Je o řeckých
válečnících, kteří dokázali vzdorovat dvěma obrovským invazím z Persie (499 př.n.l. – 449 př.n.l.) a dokázali tak ubránit jeden ze základů naší civilizace:

»Není druhého příkladu v dějinách, kde by se celá výchova od nejútlejšího věku tak zaměřovala na
válku, jako tomu bylo ve Spartě. Začala doslova po narození, kdy byly děti, které neměly předpoklad
dobrého růstu, nemilosrdně zabíjeny. Fyzické otužování tvořilo základ další výchovy a již od 16 let se
musel každý mladík podrobit speciálnímu výcviku. Od 20 do 30 let se stal aktivním vojákem, po celou
dobu bydlel se svými druhy ve zbrani, a to i v případě, že byl ženatý. Teprve po třicítce se mohl více
věnovat rodinnému životu, ale stravoval se stále u svého oddílu. Od vojenské služby byl Sparťan
osvobozen teprve v šedesáti letech.

Jen takovou výchovou si můžeme vysvětlit reakci jednoho ze Sparťanů před bitvou u Thermopyl. Když přiběhl spojenecký posel a zděšeně vyprávěl, že počet perských lučištníků je takový, že jejich vystřelené šípy zakryjí slunce, spartský bojovník jen lakonicky poznamenal: „Aspoň budeme bojovat ve stínu.“ Zákonem pro Sparťana bylo z boje neustoupit — vždyť sparťanské ženy se loučily s muži a syny slovy: buď se štítem, nebo na štítě — proto v Thermopylách padli do jednoho i s králem Leónidem.
Posel, kterého Leónidás vyslal do Sparty zvěstovat porážku, po vyřízení vzkazu spáchal sebevraždu — považoval za pohanu, že nemohl zemřít se svými druhy.
Athéňané, třebaže byla jejich výchova mnohem všestrannější než sparťanská, vojenská cvičení také nezanedbávali. Povinností každého svobodného občana bylo sloužit ve vojsku (v případě války) od 18 do 60 let. Jádrem řeckého vojska byli hoplíté — pěší těžkooděnci. Kovová přilba, bronzový krunýř ze dvou plátů, bronzové nákolenice a okrouhlý štít představovaly obrannou výzbroj tohoto rytíře starověku. Pro útok byl vyzbrojen mečem a oštěpem či kopím. Jako pomocné sbory, bez obranné výzbroje, sloužili v řeckém vojsku lučištníci, prakovníci, vrhači oštěpů a muži obsluhující válečné stroje, především katapulty. Athéňané stavěli do boje i jezdectvo. To však v obtížných terénních podmínkách nemělo valné uplatnění.
Významnou roli v řeckém válečnictví ovšem hrály i osoby zcela civilní — věštci. Známe je už z
Homérových eposů, ale svou roli neztratily věštby ani později. Na proslulou věštírnu v Delfách, kde v
Apollónově chrámu věštila Pýthia, se obraceli i z jiných zemí. O tom, že mnohdy byly věštby doslova
„pýthijské“, se přesvědčil i lýdský král Kroisos, jehož jméno bylo ve starověku (i dlouho poté)
označením pro největší boháče. „Překročíš-li řeku Halys, zničíš velkou říši,“ prorokovala mu delfská
věštírna, když se jí tázal, jak dopadne jeho boj s Persií. Král hraniční řeku překročil a skutečně velkou
říši zničil — nikoliv však perskou, ale svou. Tím zároveň začalo i vítězné tažení Peršanů, které později
zastavili až Řekové.

Rozhodně praktičtějšími institucemi než věštírny byli vojenští lékaři a hémerodromoi, běžci-poslové, kteří, jak jméno napovídá, museli dokázat běžet celý den (hémera) a o jejichž výkonech se zmiňujeme v kapitole o sportu. Ještě rychleji si ovšem Řekové (ale i další národy) dokázali předávat zprávy pomoci
světelných či kouřových signálů. Na příkladě hrdinů trojské války (jak to líčí dramatik Aischylos) zároveň vidíme dvousečnost podobných vynálezů. Agamemnón „zatelegrafoval“ do Mykén, že se šťastně vrací od dobyté Tróje — a jeho žena s milencem se na jeho návrat připravili opravdu originálně. Král i s věrnými spolubojovníky byli doma úkladně zavražděni. Vojáci se těšili v Řecku vážnosti. Ve Spartě byli padlí bojovníci pochováváni slavnostně do hrobů
označených jejich jménem — všechny ostatní hroby byly bezejmenné. Výchovu válečných sirotků přebíral stát stejně jako obživu válečných invalidů. Obdobně tomu bylo také v Athénách. Není divu, vždyť athénští hoplíté u Marathónu, námořníci u Salamíny, Sparťané u Thermopyl či spojené řecké vojsko u Plataj zachránili Řecko před perskou nadvládou. Zároveň tak nevědomky zachraňovali
kulturu, na které stavěly ještě nesčíslné generace. To byl vrchol řeckého vojenského umění.
Bratrovražedné boje peloponéské války, která vypukla brzy poté, pak přinesly nejhlubší pád ústící v
makedonskou a pak římskou nadvládu.«

Použité lustrace z knihy jsou od legendárního Gustava Kruma (23.5.1924 – 21.4.2011). Tento malíř bude našim čtenářům asi nejspíše znám jako precizní ilustrátor knih Jaroslava Foglara a Karla Maye. Gustav Krum však také miloval historii a často se pouštěl do kresby nebo malby témat spojených právě s dějinami. Mistr měl ostatně velmi zajímavý osud: Jeho otec byl Němec a tak mladý Gustav musel narukovat za druhé světové války do Wehrmachtu na Východní frontu, odkud při první příležitosti přeběhl ke Svobodově armádě – jenže kterýsi „hrdina“ a „antifašista“ ho udal za „špionáž“ a budoucí kultovní ilustrátor dobrodružných románů, na kterých vyrostlo několik klukovských čtenářských generací, putoval na nějaký čas do lágru NKVD. Odtud ho paradoxně dostal sovětský generál, který viděl jeho náčrtky, a líbilo se mu, jak kreslí. Kruma pojilo velké přátelství s o generaci starším Zdeňkem Burianem. Oba mistři se navzájem uznávali a o nějaké rivalitě nemůže být žádná řeč.

komentáře 3 leave one →
  1. Zdenek.L permalink
    1 července, 2022 2:36 pm

    Tak tuhle knihu jsem dostal k Vánocům 1989,a vyhrála dokonce nad stavebnici lego 😃.Tahle kniha je moje srdcovka do teď a na ilustrace Gustava Kruma…no comment 👍🏻.Byla to první knížka kde jsem se dozvěděl o kočovném národu Skytů.😈😃👍🏻…tahle kniha mě dala více než kdejaká dnešní tisícistránkova encyklopedie 😁👍🏻

    • 7 července, 2022 10:54 am

      Původně byla vydána už dříve v němčině pro západní trh v nakladatelství Artia.

      • Zdenek L permalink
        10 července, 2022 6:59 pm

        Jo, myslím že jsem o tom i četl, ale beztak krásný vánoční dárek, který porazil i
        Lego strašidelný hrad 😃. Musím říct že tahle pecka by mohla klidně suplovat nudné učebnice dějepisu, co ta mě dala informací z období starověku. 😃👍

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: