Přejít k obsahu webu

Sluneční zátoka s Pohanským kruhem po desáté

11 května, 2022
tags:

Zní to takřka neuvěřitelně – a to i pro nás, členy PK – ale naše společenství funguje již jedenáct let. Kdo nás tehdy před deseti lety viděl poprvé na našem prvním větším setkání na Sluneční zátoce, rozhodně by si netroufal odhadovat, že se budeme ještě někdy schopni sejít a hlavně oslavit loňských deset let fungování Pohanského kruhu. A protože se letos nekoná covidové šílenství, naše každoroční setkání, na které zveme i spřátelené souvěrce, se opět podařilo uskutečnit druhý květnový víkend.

Obvykle přijíždím na Zátoku v pátek okolo třetí hodiny jako první (protože jsem skoro místní), ale tentokrát už tam několik soukmenovců dorazilo přede mnou a čekala zde dokonce už i dvoučlenná delegace slovenských souvěrců, čímž letošní ročník opět získal mezinárodní rozměr. Rebel 11 % dobře pěnil, byl řádně vychlazen a po ubytování a příjezdů dalších účastníků se rozproudila velmi čilá zábava, která trvala za popíjení kvašených nápojů až do ranních hodin (tedy u někoho, já jsem pán středního věku a musím dodržovat spací režim).

V sobotu tradičně probíhá na Zátoce kulturní program. Měli jsme ho samozřejmě připravený i letos – avšak částečně se tentokrát přesunul do Ledče nad Sázavou do místního rodinného minipivovaru Šepťák. Po dvanácté hodině jsme zde měli domluvenou exkurzi s ochutnávkou místního luxusního daru bohů. A celá návštěva stála samozřejmě za to! Dvojice bratrů si totiž vybudovala minipivovar svépomocí ve sklepení rodinného domku. Dílo se jim daří a o jejich pivo je v okolí slušný zájem. Jelikož jsme sem dorazili pěšky, nakoupili jsme pitivo do zásoby a vyrazili řádně obtěžkáni zpět na Zátoku.

Sem už stačili dorazit soukmenovci Miky a Medvídek, kteří nemohli v pátek přijet. Souvěrkyně Karolin ze Slovenska si zatím otevřela koutek se svou šperkařskou tvorbou a zájemci si mohli vyzkoušet i střelbu z luků, které s sebou přivezla. Druhou částí kulturní vložky, na kterou jsme již netrpělivě všichni čekali, byl akustický koncík skupiny Raava. Tahle trojice začala hrát okolo páté hodiny takovou zvláštní „středověkou“ hudbu za pomocí dobových nástrojů a celé to dalo našemu letošnímu setkání takový jiný náboj. Každopádně se to moc povedlo a této trojici patří naše velké díky!

Zvolna se už blížil soumrak a s ním měl nastat i tradiční Obřad Krve a Země od soukmenovce Tomase, jehož vzhledem k nepřítomnosti tentokrát zastoupil náš čestný „náčelník“ Wolf. Miky nejdříve obešel všechny účastníky se svazkem kouřícího pelyňku, aby nás všechny očistil před samotným hlavním rituálem. Já jsem pak přečetl odstavec z knihy Roberta Lowa Vlčí moře o Óðinovi: „Odin je otec Všehomíra. Umí měnit podoby, nechá-li se vůbec spatřit, jestliže člověk ale chce pocítit přítomnost Jednookého, musí si najít osamělé místo, čekat a naslouchat. Udělal jsem to několikrát a cítil jsem, jak prochází lesem ve formě tisíců tajemných zvuků, bere na sebe podobu lehkého větříku šumícího skrze listí a větve stromů nebo burácí jako vichřice, která láme stromy a ukazuje, kudy se Otec Všehomíra žene na svém divokém honu. Především ho však člověk rozpozná ve zvláštní a hrůzu nahánějící tiché nehybnosti, která někdy nastává na moři, na kopci nebo v lese. Je jednoduché vycítit Jednookého v zemi deštěm zkrápěných fjordů, valící se ledové vody, žulových útesů a horkých, letních borových lesů – ale v noci, na té ploché, pusté hoře v Jorsalandu jsme cítili, že Jednooký k nám sestoupil v tichu, jež se náhle rozhostilo, jako kdyby vzduch úplně znehybněl. Dívali jsme se jeden na druhého, oči nám svítily, na pažích nám naskakovala husí kůže a věděli jsme, že se něco děje…“

Poté soukmenovec Medvídek zažehl malý oheň, ze kterého vybraní čestní hosté PK březovými pochodněmi zapálili ze čtyř světových stran hlavní vatru, u čehož nám opět zahrála Raava – tentokrát potichu – a celý rituál tak získal velmi mystický rozměr. Po Obřadu Krve a Země následoval již oblíbený Sumbel, kdy účastníci ve třech kolech připíjeli bohům, předkům a hrdinům našeho lidu a s volným kolem čtvrtým. A pak už nastal čas na řádně veselou volnou zábavu u ohně za bohatýrského popíjení piva, vína a medoviny. 

V neděli ráno jsme se postupně začali loučit a rozjíždět do svých domovů. Když bych měl nějak zhodnotit letošní ročník Zátoky, rozhodně bych ho označil za skvělý. A jistě to mohou potvrdit jak soukmenovci, tak souvěrci. Naše akce jsou prostě o pohodě a problematičtí defektní jedinci holt zváni nejsou. Někteří jsme se tedy zúčastnili již po desáté, jiní zde s námi byli letos prvně. Hromovládce nám opět dopřál dobré počasí a je tedy na místě poděkovat i jemu. Pohanský kruh je tu už jedenáct let – a navzdory nepřejícím závistivcům tu jistě bude i deset dalších!

Video soukmenovce Mikyho z této akce a z jeho následného vandru Vysočinou můžete zhlédnout zde.

Fotografie z archivu členů PK a spřátelených souvěrců.

No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: