Přejít k obsahu webu

Dacia

4 května, 2022
tags:
Krajinka, pohled do průsmyku k Sarmizegetuse

Tento článek nebude reklamou na rumunské vozy s francouzským srdcem ani ódou na můj povoz téže značky, nýbrž o stejnojmenném starověkém území a expedici, kterou jsme sem o uplynulém velikonočním volnu s přáteli podnikli.

Dácie byla od krále Burebisty (+44 n.l.) po smrt krále Decebala (106 n.l.), samostatným královstvím a poté římskou provincií. Právě Římané se s ní pro urputnost jejích bojovníků, potýkali po většinu její existence a byli to oni kdo dobil a zpustošil její hlavní město Sarmizegetusu. Hlavním dějištěm tohoto příběhu se stali Orastijské hory, které jsou od naší vlasti vzdáleny 8 hodin cvalem v železném oři a tak se stali ideální destinací pro zmíněné čtyřdenní volno.

Socha Dáka s „drakem“ (dacian draco)

Dákové

Dákové společně s Gety obývali karpatský oblouk dnešního Rumunska, byli příbuznými Thráků a jsou starověkými předky zejména dnešních Rumunů. Pár kapek jejich krve by se však pravděpodobně našlo i u nás. Zvláště pokud máte dědečka z Valašska a nejsou vám dácká slova jako bryndza, vatra nebo bača cizí, tak je možné že vám v žilách koluje krev samotného Decebala 🙂

Nejznámějším bohem Dáků byl Zalmoxis, patrně posmrtně zbožštěný filosof a náboženský reformátor, který nějakou dobu pobýval v Řecku a který se po návratu do své dácké vlasti stal velmi uznávaným pro svou moudrost a pro mystéria kterým učil. Jeho příběh zahrnuje smrt a znovuzrození a učení se zabývá zejména nesmrtelností duše. Po svém zbožštění zřejmě zaujal místo hlavního boha dáckého panteonu. Nechme promluvit Otce dějepisu o tom, jak Dákové Zalmoxida ctili, a jak k němu promlouvali:

„Každých pět let vysolují jednoho ze svého středu a posílají ho jako posla Zalmoxidovi; pokaždé mu ukládají vyřídit, co právě potřebují. Odesílají ho tak, že někteří z nich, kterým je to přikázáno, drží tři kopí a druzí vezmou posla k Zalmoxidovi za ruce, vyzvednou ho do výše a hodí na kopí. Jestliže je pádem na kopí ihned mrtev, domnívají se, že je jim bůh nakloněn. Nezemře-li, kladou to za vinu samotnému poslovi a tvrdí, že je špatným člověkem. Potom vyšlou jiného. Vzkazy mu ukládají, ještě dokud je živ.“
— Herodótos

Kromě Zalmoxida však Dákové měli i běžný božský panteon, tak jako všichni Indo-evropané. Jejich hromovládcem byl Gebeleizis a bohyní měsíce, lesů a kouzel byla Benais.

Socha krále Decebala, Deva

Sarmizegetusa Regia, hlavní cíl naší cesty, bylo veliké opevněné hradiště v Orastijských horách. Jednalo se o mocenské a náboženské centrum Burebistovi a Decebalovi Dácie. Přímo do hor k Sarmizegetuse vede silnice a dá se zaparkovat až půl kilometru pod jejími hradbami. Současná odhalená rozloha jsou 3 hektary.

Přesto že se nachází ve výšce 1200 m n. m. bylo hradiště mohutně opevněno a zbytky jeho hradeb, označované archeology „murus dacicus“, jsou dodnes impozantními svědky jeho někdejší velikosti.

Neméně impozantní je pak jeho sakrální část. Tu tvoří základy několikera chrámů obdélníkovitého i kruhového tvaru, se zbytky sloupů. Ústřední kruhový chrám je opatřen nově vztyčenými dřevěnými sloupy. Nachází se zde také původní kamenný podstavec zřejmě velkého významu.

Sarmizegetusu založil král Burebista (+44 př.n. l.) poté co sjednotil dácké kmeny a pochopil že jeho někdejší hlavní sídlo v blízkosti dnešní Bukurešti je pro Římany příliš snadným cílem.

Po smrti krále Burebisty se Dácie opět rozpadla na jednotlivé kmeny a její význam upadl až do chvíle kdy král Decebal  (doba vlády 87-106 n. l.) kmeny opět sjednotil. Jeho silný stát začal po opět více než sto letech výrazně ohrožovat Římany. Rozpínavost Říma a opovážlivost Dáků při jejich loupeživých výpravách na jeho území, se nedala vyřešit jinak než válkou. Sjednocení Dákové vyplenili provincii Moesii, avšak poté utrpěli porážku v bitvě u Tapae. Následná mírová smlouva z roku 89 podřizovala Decebala císaři Domiciánovi. Decebal však nebyl takovým vazalem jak si v Říme představovali a tak proti němu chvíli po svém nástupu vytáhl císař Traján. Trajánova tažení z let 101–102 a 105–106 vešla do dějin jako dácké války. Ta první skončila pro Dáky velmi potupnou porážkou, kdy jim Římané bušili na vrata Sarmizegetusy a velmi tvrdými mírovými podmínkami. Ty Decebal nemohl příliš dlouho respektovat a tak odsoudil své království k poslední porážce během druhé dácké války. Ta skončila dobytím a vypleněním Sarmizegetusy roku 106. Krále Decebala tento výsledek natolik zasáhl, že si vysoko v horách, v dýmu hořící Sarmizegetusy proklál srdce vlastní dýkou.

V okolí Sarmizegetusy se nacházelo několik menších, opěrných pevností. Kousek od cesty k hlavnímu hradišti se stojí zbytky dvou z nich – Costești-Cetățuie a Costești-Blidaru, návštěva obou z nich znamená několikakilometrový výšlap do kopečka ale rozhodně to stojí za to. Costești-Cetățuie je opatřeno i dvěma chrámy. Dobrou zprávou je, že všechny tyto dácké lokality jsou bedlivě střeženy bystrými hlídači. Ti mají za úkol zabránit turistům pohybovat se po stavbách nebo je poškozovat, například rytím ezoterických nesmyslů do jejich starověkých zdí, což se jim žel Bohům, ne všude povedlo.

Poté co Římané vyplenili královskou Sarmizegetusu, nehodlali po sobě zanechat spálenou zemi a odejít domů. Asi 30 kilometrů od té původní, založili Sarmizegetusu novou, ta se stala hlavním centrem nově vytvořené římské provincie, rovněž zvané Dacie. Panování Římanů v Dacii trvá do roku 272, kdy jí pod tlakem barbarů opouštějí.

Velká část informací které máme o životě, zvycích, výstroji a výzbroji Dáků, pochází z vyobrazení na Trajánově sloupu v Římě.

Sarmizegetusa Regia, Murus Dacicus
Sarmizegetusa Regia, Pohled z pevnosti na sakrální část
Sarmizegetusa Regia, ústřední kruhový chrám
Sarmizegetusa Regia, kultovní kámen
Sarmizegetusa Regia, obdélníkový chrám
Costești-Cetățuie, hlavní věž
Costești-Cetățuie, chrám
Costești-Blidaru

Sarmizegetusa Ulpia Traiana se nachází na kraji stejnojmenné vesnice, poblíž města Hațeg.

Její areál tvoří rozlehlé ruiny starověkého města a muzeum s množstvím exponátů a replik. Návštěvník zde prochází mezi zbytky četných chrámů, věnovaných například Aescupalovi, Sylvaně, Nemesis a dalším, dále jsou zde pěkně zachovalé zdi amfiteátru a nepříliš přehledné zbytky fóra.

Město bylo zpočátku zalidněno římskými veterány z dáckých válek a obývalo jej asi 20 000 lidí.

Nedaleko římské Sarmizegetusy se nachází chrám Densuș, nejstarší kamenný kostel v Rumunsku ze 13. století. Je postavený na základech staršího kostela, který snad měl stát na Martově svatyni. Na stejném místě byl také pohřben římský generál zabitý Dáky.

Sarmizegetusa Ulpia Traiana
Sarmizegetusa Ulpia Traiana, fórum
Sarmizegetusa Ulpia Traiana, amfiteátr
Sarmizegetusa Ulpia Traiana
Chrám Densus

Dalšími cíli v okolí, které se nám vyplatilo navštívit byl hrad Hunedoara, založený turkobijcem Jánosem Hunyadim, pevnost Deva ve stejnojmenném městě a římská pevnost Micia u vesnice Mintia, kde jsou dochovány základy několika budov a amfiteátru. V městečku Orăștie se nachází malé etnografické muzeum, socha Burebisty, busta Decebala a socha „dáckého draka“ (vlčí hlava, dácká zástava) a na příjezdové cestě je poměrně velké dílo znázorňující dácký meč, hned pod ním je patrně nedostavěný skanzen s volně přístupnými domky.

Hrad Hunedoara
Pevnost Deva

Micia

Dácký meč, socha

Cestou domů jsme také nakrátko odbočili z maďarské dálnice a navštívili sochu bájného Turula, mytologického otce Maďarů, hrdě shlížejícího na zem svých potomků.

Turul, Tatabánya

Organizační informace – Cesta z Brna do Dácie trvá 8 hodin, pokud se poskládá auto o čtyřech lidech, nevyjde to vůbec draho. Cenově jsme se v cestě a ubytování dostali pod tři tisícovky na osobu, což je méně než je kdekdo schopen za víkend zanechat v hospodě nebo dokonce za večer na diskotéce. Zejména cesta do Královské (dácké) Sarmizegetusy je pak plná krásných krajinek takže si na své přijde i milovník přírody.  Jídlo v Rumunsku stojí asi jako u nás a na jejich pivo Ursus si našinec zakrátko zvykne 🙂

Sláva Zalmoxidovi!

komentáře 3 leave one →
  1. pohan permalink
    5 května, 2022 9:53 am

    Konečně byla zodpovězena moje úvaha, zda ve valašském nářečí existují artefakty po dávné karpatské kolonizaci. Děkuji

    • Kůrovec permalink
      5 května, 2022 7:43 pm

      Rádo se stalo 🙂 Rumunština dnes obsahuje snad až 16 dáckých výrazů. Jazyk Dáků se žel Bohům nedá nijak rekonstruovat, jelikož do dnešních dní nepřežil žádný příbuzný jazyk.

      • Kůrovec permalink
        9 května, 2022 8:19 pm

        * 160 dáckých výrazů

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: