Přejít k obsahu webu

Zkoumání konceptů posmrtného života severského pohana: Rekonstrukcionistický přístup (1)

13 října, 2021
Bil Linzie

Pozn. překl.: Nastal podzim, což je doba vhodná ke zklidnění našich životů a přemítání. Rovněž se slaví dušičky a vzpomínáme na naše blízké, kteří nás opustili. Tedy ideální čas skloubit to dohromady v rozjímání o tom, jak pojímali posmrtnou existenci pohanští předkové. Tímto tématem se zabývá Bil Linzie ve své studii, datované 20. prosince 2005, jejíž 2. kapitola Historické  pohledy se zde postupně objeví v sedmi částech. Nabídne přehled toho, co je známo o konceptech předkřesťanských Seveřanů, jejich vnímání duše či třeba o vztahu k reinkarnaci. Autor zastává rekonstrukcionistické hledisko za použití moderních vědních oborů, které představuje právě v prvním díle a které nás často mohou přiblížit duševnímu světu pohanů i lépe než informace čerpané z dávných ság, Edd či primárních zdrojů . Jednak jejich autoři byli již ovlivněni křesťanskými koncepty a jednoduše ne vše o, co bylo o pohanech kdysi zapsáno, je vůbec pravda. Linzie se snaží takové omyly ve své studii odhalit a jeho závěry tak možná některým čtenářům nebudou zrovna po chuti.

Wolf

2. Historické pohledy

2.1 Obtíže s výzkumem minulosti

Nyní si představíme, co víme o germánském světonázoru. Existuje protiargument vůči rekonstrukci germánského, který se běžně objevuje na  emailových a webových fórech; argumentace se odvíjí takto: “Je zcela nemožné vědět přesně, co starověké germánské národy přijímaly za součást svého světonázoru. Neexistují žádné živoucí příklady a starověcí pohané nezanechali žádné skutečně vlastní záznamy. Vše, co o tomto období víme, nám přeložili a vyložili křesťané, kteří sesbírali a vybrali, co bude zachováno, jak to bude zachováno a v mnoha případech jakožto součást vlastního propagandistického mašinérie k prosazení své věci. Kdokoliv věří, že znovuvytváří světonázor starověkého pohana, se mýlí.”

Ve výše uvedených argumentech jsou nicméně jisté chyby. Za prvé, pohané velmi opatrně zachovali, i když někdy nevědomky, ze svého světonázoru mnoho. Archeologický doklad je pro zachování faktů stejně dobrý jako jakýkoliv psaný dokument. Archeologický doklad je tak významný a tak dobře zachovalý, že se používá k ověření psaných záznamů. Hlavní rozdíly mezi přístupem k pohanství dle psaných záznamů a archeologického dokladu je, že primární psané záznamy vztahující se k pohanství, tj. ságy a poezie, nutně nepředstavují pravdu a jsou interpretovány předem. (12)

Nové metody výzkumu vikinské éry vyžadují kooperativní snahy velkého množství oborů:

1. “mezioborová kooperace, pokud možno přesahující univerzitní katedry, směrem ke společnému výzkumu s celou společností;

2. větší a větší hromadění důkazů ’pokud možno ve strojově čitelné formě’ za použití  Automated Data Processingu;

3. mezinárodní spolupráce na všech úrovních; a

4. pečlivější aplikace standardizovaných standardů výzkumu, publikace a tréninku.” (13)

Některé z výzkumných oborů, které Christiansen jmenuje jako nyní zahrnuté do výzkumu vikinské éry, jsou:

• Paleoklimatologie

• Paleoarcheologie

• Paleobiologie

• Paleobotanika

• Paleoentomologie

• Krajinná archeologie

• Různé datovací procedury jako tefrochronologie, hmotnostní spektrometrie urychlovače, stejně jako starší datování uhlíkem -14, DNA vzorkování, jakož i  určování krevní skupiny a počítačová korespondenční analýza.

• starší obory studia jako jazykověda, filologie, runologie, přímá archeologie, námořní archeologie, jakož i nejstarší literární studie ság, poezie atd. (14)

Přibližně až do roku 2000 se mnohé z rekonstrukce moderního pohanského ’náboženství’ opíralo o četbu ság a eddické poezie a napodobování v nich se nacházejícího jednání, ale toto je jen vrchol problematického ledovce. Ásatrú se v USA začalo organizovat pod Stephenem  McNallenem roku 1973.  Původní myšlenka většiny tehdy byla, že “pokud rekonstruujeme pohanské náboženství, znovu nabudeme našeho vznešeného duchovního dědictví po způsobu amerických indiánů či africké odnože.” (15) Jednalo se o vznešené úsilí, které díky štěstí a  vytrvalosti přívrženců ve víru Ásů nyní trvá více než 30 let. Zdaleka ne vše bylo z dlouhodobého hlediska neúspěch. Skupiny a organizace se objevovaly a mizely, včetně původní Ásatrú Free Assembly, a některé skupiny se dál schází každoročně za účelem znovuvytvoření starověkého severského blótu. Píší se nové informace ohledně moderní verze pohanství a mnohé z toho je dostupné na internetu buď zdarma, nebo za nominální náklady, které pokrývají téměř jen přetisk materiálu: koncentrované úsilí pokračuje.

Spolu s novým materiálem, jenž se zřídka, pokud vůbec, drží standardů výzkumu, se objevily obecně mylné představy, které ovlivňují, jak se uplatňuje pohanský světonázor v 21. století.  V tomto pojednání diskutujeme o smyslu pro posmrtný život u germánského pohana, avšak existují mylné představy na mnohem zásadnější úrovni než v konkrétní oblasti posmrtného života. Myšlenka, že “pokud rekonstruujeme pohanské náboženství, znovu nabudeme našeho vznešeného duchovního dědictví ”, je hlavní mylná představa, která ovlivňuje snahy o rekonstrukci ještě před začátkem výzkumu. Slovo ’náboženství’ a související koncepty jsou vlastně cizími importy na evropský sever. Během vikinské éry nemohlo být náboženství odděleno od jakékoliv jiné tradice malé komunity. Uplatňování zákona, vláda, zachovávání náboženství, narození, smrt, stavba domu, zabrání půdy, společný smysl pro etiku, medicínská praxe, přerozdělování bohatství, přijímání a podpora znevýhodněných, vztahy sociálních/ekonomických tříd byly mezi sebou tak úzce provázány, že před příchodem křesťanství nemohl být oddělen od zbytku. Pokud tedy někdo mluví o germánském ’náboženství’ odděleně od zbytku, musí nutně použít stejné mentální konstrukty, které z jihu přinesli křesťanští misionáři.  Jinými slovy, rekonstruovat germánské náboženství a uvést jej do praxe je samo o sobě praktikováním světonázoru mnichů a biskupů, kteří jako první přinesli myšlenku na sever skrze Řím z Řecka. (16) Jsou i další základní domněnky, které působí problémy. Některé z těchto domněnek nespočívají v přístupu moderního pohana k výzkumu, ale sahají tak daleko, že tvoří základ samotných důvodů, proč se jedinec vůbec stal pohanem.

(a) Celková nespokojenost a pocit duchovní nenaplněnosti ve výchozím náboženství, obvykle křesťanství.

(b) Nespokojenost s tím, jakou má jejich výchozí náboženství  se zbytkem světa interakci duchovní, sociální, politickou a ekologickou.

(c) Pocity neúplnosti, pokud jde o tradici, kulturu a osobní rodinnou historii.

(d) V případě, že jsou výchozím new-age alternativní náboženství, pak pocit ’falešnosti’,  ’života ve lži’ či umělosti.

(e) V případě jiného etnického náboženství (Red-Road, joruba, sikhismus, hinduismus, buddhismus) se k výše uvedeným ještě přidává pocit, že jedinec přijímá nesprávnou etnickou kulturu.

2. Protože jedinec již má základní světonázor, jsou obvykle jeho součástí jisté tzv. ’universalismy’ a tvoří balík výchozího světonázoru/náboženství. Obecně to je:

(a) ve skuečnosti existuje něco jako ’náboženství’ pro každou kulturu;

(b) existuje duše či duch, který

i. je oddělitelný a odlišený od fyzického těla,

ii. je na evoluční cestě k dokonalosti,

iii. bude po smrti odměněn či potrestán na základě celkového chování ’zaživa’, i když proces odměny/trestu jedincovu evoluci podporuje či ne;

(c) existují duchovní bytosti, které mají člověku sloužit tím, že mu napomáhají nasměrovat k některé formě osvícení;

(d) existují obřady, které při správném provedení  ’posunou jedince dál po cestě k dokonalosti’;

(e) existují bohové, kteří ačkoliv jsou na určité úrovni, nebo jí dosáhli, si přejí mít s jedincem osobní vztah, aby jej vedli a asistovali mu vstříc ’odměně’ po smrti.

3. Protože toto jsou ’universalismy’, jedinec se cítí oprávněn je používat předem jako úsudky ještě před výzkumem ’nového náboženství’ a jako prokázané, když byl nalezen ’důkaz’.

Uplatní se pouze tři body a 13 podbodů, kdy u č. 3 se člověk cítí plně konvertován na pohanské ’náboženství’,  avšak ve skutečnosti jedince oklamala vlastní logika. Protože propadl výše uvedeným ’universalismům’, úspěšně vygeneroval nový a možná jedinečný synkretismus dominantního, převážně křesťanského světonázoru s podtóny, nádechem a detaily severského pohanství — tímto způsobem asi nemůže být přiveden k severskému pohanství. Chyb není mnoho, avšak nedostatky jsou zásadní, což činí jakékoliv výsledky bezvýznamnými.

Primární pravidlo logického výzkumu je, že soubor dat musí být přiměřený a reprezentující vzorek populace. Zní to jednoduše:  člověk jde na pole ječmene, náhodně sklidí 10% a vše vhodí do velké trubky, aby u vzorku prozkoumal různé konzistence. Když však moderní pohan přistupuje k souboru dokladů z vikinské éry, je tam již předem vytvořená agenda; hypotézy se formulují před odebráním vzorků a výzkumem. Tyto předjímané dojmy, tyto ’zástupně vyjádřené universalismy’, člověka nevedou k náhodnému vzorkování, které představuje studovanou populaci, ale spíše k ospravedlnění předem vytvořených úsudků. Za tímto účelem jsou ’ospravedlnění’ často anekdoty odstraněné z původního kontextu; chabé překlady textů často jedinci dovolují zformovat smysl tak, aby vyhovoval předem vytvořenému úsudku; člověk umí spíše ’vybrat’ vzorek než vzít náhodného představitele celé populace. Aby se tomuto problému s ospravedlněním/odůvodněním obecně vyhnulo, výzkumník navrhne postup vzorkování, která se má plánovaně vyhnout předpojatosti.

Jakmile je vzorek odebrán a prozkoumáno, jaké obsahuje vzory, může být již dostatek signifikantních dat k formulování hypotézy. Pohan pokoušející vstoupit do této oblasti výzkumu již jen svou přítomností v pohanství samotném naznačuje předem formulované hypotézy:  těmi jsou ’universalismy’ popsané výše. ’Universalismy’ nejsou obecné zákony či axiomy; jsou to vzory založené na osobní zkušenosti omezené na jediný světonázor.  Ve skutečnosti se jedná o hypotézy a při výzkumu je zásadní chybou vytvářet hypotézu před náhodným vzorkováním a analýzou shromážděných dat, protože stejně jako výše postup vzorkování ovlivní buď ve prospěch udržení hypotézy, nebo jejího odmítnutí.  Samozřejmě dochází k chybám i při výkladu.  Některé z nich byly zmíněny v sekci #1. Tyto chyby budou zopakovány níže.

následující díl zde

Poznámky:

12. Prakticky všechny ságy zapsali křesťané. Nejsou žádné, které by zapsal nějaký známý pohan. Běžně se předpokládá, že pisatelé ság měli vnitřně pohanský názor; nicméně neexistuje žádný důkaz, že tomu tak skutečně bylo. Přijímá se, že španělští františkánští mniši 17. století měli málo pochopení pro světonázor amerických indiánů (natož moderní křesťané, kteří dezinterpretují vše, co se nachází mimo jejich úzkoprsý názor na svět), avšak moderní pohané se při četbě ság zříkají  týchž měřítek opatrnosti. Křesťané před koncem 18. století psali jen kvůli prosazování účelu Svaté matky Církve, kterým bylo přivést všechny lidi k Bohu prostřednictvím učení o Ježíši Kristu. Autoři ság nemají k této agendě daleko. Při čtení ság platí standardní opatrnost.

13. Christiansen, Eric The Norsemen of the Viking Age, 2002, [Blackwell Publishers; Oxford, UK], str.323.

14. Dny prostého studia ság a eddické poezie jsou už dlouho pryč. Pro detailnější vysvětlení toho, co se dnes děje (asi tak od roku 1960), odkazuji čtenáře na dílo Erica Christiansena, dodatek A, citován výše. Dnes se již nezaměřuje, tak jako v dobách Geralda Gardnera, na sestavování kousků literárních důkazů pro ’vytvoření’ alternativního náboženství, ale spíše na znovuvytvoření starověkého pohanského světonázoru, založeného  co možná nejvíce na historickém faktu. Prosté studium eddického materiálu již mezi moderními pohany není přijímáno a budou ho zpochybňovat v jakémkoliv fóru historici příslušné éry nebo samotní pohané, kteří projevují zájem o rekonstrukcionismus.

15. Toto tvrzení je hnací silou rekonstrucionismu. Než aby se stali stoupenci alternativního náboženství, rekonstrukcionisté spíše dál zůstávají u letmého pohledu na svět skrze filtr kulturního světonázoru germánského pohana vikinské doby.

16. James Russell ve své knize The Germanization of Early Medieval Christianity, 1994, [Oxford University Press; New York, NY and Oxford, UK] se tomuto tématu pěkně věnuje v několika kapitolách. Pro zajímavý přehled o tom, jak úzce provázány byly všechny aspekty germánské kultury a jak se nutně lišily region od regionu, odkazuji čtenáře na Peter Foote a David M. Wilson’s The Viking Achievement, 1970, [Sidgewick &Jackson; Great Civilizations Series; London, UK]

No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: