Přejít k obsahu webu

Pokud jsou všechny skutky lásky a potěšení Jejími rituály, co BDSM? Války feministické kultury v soudobém pohanství

12 května, 2021
Michelle Muellerová

Pozn. překl.: Z příspěvků na našich stránkách si lze udělat jakousi představu o podobách soudobého pohanství. Rovněž je možné si povšimnout rozdílných témat, jimž se věnují pohané např. v anglo-americké kultuře oproti zvláště východní Evropě, přičemž  někteří autoři na tuto skutečnost i přímo poukazují. Zatímco východoevropští pohané se věnují spíše tradičnějšímu pojetí pohanství, vyznačujícímu se vztahem k přírodě a svým kořenům, západoevropští se často výrazně zaměřují na debaty o společenských otázkách menšin či  genderu. Dnešní příspěvek  tento rozdílný přístup dokládá. Jedná se o úvod článku z roku 2018, jehož autorkou je Američanka  Michelle Muellerová. Zabývá se v něm otázkou kinku a BDSM v rámci novopohanských hnutí a popisuje mj. vzrušené teologické debaty feministek ohledně těchto aktivit ve vztahu k Wiccanskému rede “nikomu neubližuj” či naopak tezi wiccanky Doreen Valienteové “všechny skutky lásky a potěšení jsou Jejími rituály”.

Michelle Muellerová působí na katedře náboženských studií na kalifornské univerzitě v Santa Claře a její výzkum se zaměřuje na gender a sexualitu v nových náboženských hnutích.

Wolf

Marcella Althaus-Reidová

Badatelé studující sexualitu a podobně praktici BDSM (včetně badatelů-praktiků Gayle Rubinové a Michela Foucaulta) zdokumentovali duchovní dimenze BDSM rituálů. (1) Marcella Althaus-Reidová rozvinula  křesťansky zaměřenou teologii osvobození [Liberation Theology], která zahrnuje sadomasochistické zkušenosti a další radikální sexuální praktiky. Althaus-Reidová dle vlastních slov “čte Bibli ze žalářů Sadových románů.” (2) Rubinová identifikovala aspekty týkající se rituálního usnadnění v “The Catacombs: A Temple of the Butthole.” [Katakomby: Chrám prdele](3)

Moji informátoři definují “BDSM” či “kink” jako konsenzuální demonstraci síly. (4) Kink se odehrává mnohdy v rámci sexuálních setkání  (často v rámci věrného partnerství, ale take při náhodných setkáních na párty hrách (5)), avšak moji informátoři měli zcela jasno, že kink se neomezuje jen na erotické svazky či pohlavní styk. (6) Leigh Ann Hildebrandová diskutovala  o “bootblackingu” [leštění bot] jako o důležitém rituálu v leather komunitách. (7) Praktici BDSM (známí rovněž jako “kinksters”) používají výraz “scéna” k popisu události, kdy a kde se objevuje kink. (8) Scéna může být sexuální i nesexuální; může zahrnovat působení bolesti (včetně spankingu či bičování, ale ne nutně jen ty), ponižování či degradaci, fisting, nebo sloužení (ať už nabízené nebo vyžadované); a často zahrnuje hraní rolí, kdy má každá zúčastněná osoba  “příběh”, který informuje o její roli ve scéně. Moji informátoři odlišují  “posvátný kink” od “kinku”. V postávném kinku se používají stejné metody, ale praktici posvátného kinku (“posvátní kinksteři”) záměrně využívají kink pro duchovní cíle.

Sherry B. Ortnerová

Zatímco BDSM scény hojné míře zahrnují hraní rolí, nejedná se o hry bez smyslu či důsledků. (9) D/s vztahy lze vysvětlit z hlediska, které antropoložka Sherry B. Ortnerová nazvala “vážné hry”. Ty jsou dle Ortnerové “motivované, organizované a sociálně komplexní způsoby  života v konkrétní době a na konkrétním místě.” (10) Kinksteři, a zvláště posvátní kinksteři, sehrávají vážná dramata, která, pokud jsou úspěšná, by například mohla  v případě úspěchu pomoci vyléčit submisivní ze sexuálního či emočního zneužívání. Submisivní oběti znásilnění uvádí, že při kinku vědí, že mají nad situací kontrolu a mohou scénu kdykoliv ukončit. BDSM scéna může obětem znásilnění pomoci najít při změneném stavu sílu a tedy být rituálem, který napomáhá zotavení. Při účasti na vážných hrách si kinksteři sami volí, kdy a kde své kinky role budou předvádět.

Pro zajištění toho, že jsou aktivity “bezpečné, rozumné a založené na dohodě” (motto komunity), učitelé kink workshopů a tříd doporučují dojednání a odsouhlasení před scénami. Ve svých dojednáních někteří praktici uvádí “pevné hranice” a “jemné hranice”;  tj.  omezení aktivit, s nimiž nedávají souhlas, a případně aktivit, které si přejí za vhodných okolností vyzkoušet. Praktici (horní i dolní) před kinky hrou sdílí svá hesla, aby partner věděl, kdy se hra musí přerušit nebo ukončit.

Francesca Gentilleová

Dle praktiků posvátného kinku má v sobě kinky spojitosti s duchovními zkušenostmi,  k nimž se při praktikování nevyhnutelně přistupuje. Na Kinky Spirituality Munch author Jay Wiseman vysvětloval: “Kdybyste se zeptali kohokoliv, kdo se věnuje kinku dva roky, řekl by, že za tu dobu duchovně vyrostl.” V posvátném kinku účastníci navíc k výměně domluvených signálů diskutují o svých očekáváních a přáních týkajících se scény, protože jejich cíle zahrnují fyzické  potěšení i výsledky osobního psychologického či duchovního léčení. (11) Posvátní kinksteři rozvíjejí konkrétní role a  sekvence pro realizaci vytoužených cílů. Francesca Gentilleová, zakladatelka Temple of Shadows [Chrám stínů], vyučuje “intenzivní tantricko-terapeutický kink”, při nemž student praktikují její metodu posvátného kinku; rozvíjejí kink rituály, které mají odpovídat vyjadřovaným potřebám účastníků workshop a provést pro každého účastníka workshop jedinečný rituál.

Morning Glory Zell-Ravenheartová

Zatímco badatelé interpretují duchovní aspekty sadomasochismu napříč náboženskými vztahy, centrum se nachází v soudobém pohanském hnutí. Soudobí pohané tvoří frakci amerického náboženského života, který explicitně přijímá lidskou sexualitu jako soubor posvátných náboženských praktik. Christine Kraemerová ukázala, že soudobí pohané jsou zastánci alternativních sexuálních praktik (např. BDSM, polyamorie, homosexuality a bisexuality) zvláště jako posvátných. (12) Badatelé nových náboženství ukázali, že nová náboženská hnutí se běžně ztotožňují s novými, radikálními teologiemi. (13) Výzkum soudobého pohanství toto zjištění potvrzuje. (14) Soudobé pohanské hnutí se vyvinulo s ohledem na své alternativní ideje o gender. Soudobé pohanství  zpochybnilo mužskou dominanci a patriarchát judaismu a křesťanství důrazem na ženské vedení, osvobození žen, obnovu vztahu mezi pohlavími a obnovu ženského obrazu božství v soudobém uctívání. Přehodnocení normativní sexuality byl pro jeho praktiky přirozeným dalším krokem. Zatímco se soudobé pohanství nejprve zaměřovalo na reinterpetaci role ženy v soudobé společnosti, rychle se změnily priority a zahrnulo se i přehodnocení heterosexuální normativity. (15) Esej Morning Glory Zell-Ravenheartové “A Bouquet of Lovers” [Vůně milenců] se stala rádcem pro lidi experimentující s polyamorií (etickou, konsenzuální ne-monogamií). Teologické prohlášení  “Všechny skutky lásky jsou Jejími rituály” znamenalo potvrzení veškeré konsenzuální sexuální aktivity jakožto posvátné a dobré, dokonce i “eko-sexuality” (erotismus mezi lidmi a přírodou), která dává výrazu “objímači stromů” nový význam.

Raven Kaldera

Na konci devadesátých let minulého století a na začátku 21. vydali soudobí pohanští autoři Pat Califia, Raven Kaldera a Bridgett Harringtonová, a Lee Harrington populární knihy navazující spojitosti mezi sadomasochismem a soudobým pohanským rituálem. (16) Patří k nim Sensuous Magic: A Guide for Adventurous Lovers (1998) [Smyslná magie: Průvodce milenců dobrodruhů], Dark Moon Rising: Pagan BDSM and the Ordeal Path (2009) [Temný měsíc vychází: Pohanské BDSM a cesta muk] a Sacred Kink: The v Paths of BDSM and Beyond (2011) [Posvátný kink: Osminásobné cesty BDSM a ještě více]. (17) Než začal psát knihy o pohanství, vydal wiccanský kněž a autor Ivo Dominguez, ml. knihu Beneath the Skins: The New Spirit and Politics of the Kink Community (1994) [Pod kůží: Nový duch a politika kink komunity](18). Souvstažnost posvátného kinku a pohanství je dnes jasně patrná v programových plánech pohanských a kink konferencí a festivalů. (19)

Andrea Dworkinová

Osmdesátá léta 20. století zaznamenaly “lesbické sexuální války”, vzrušené debaty mezi feministkami ohledně vztahu mezi sexualitou, pornografií a prostitucí (atd.) a statusem žen. (20) Na jedné straně feministické veřejné postavy jako Andrea Dworkinová a Catherine MacKinnonová prohlašovaly, že sexuální průmysl a většina heterosexuálních pohlavních styků pohání mužská touha a mužská dominance. (21) Z jejich pohledu feministické hnutí potřebovalo stavět se proti pornografickému průmyslu jakožto hlavní zbrani ve válce proti ženám. Dworkinová na důkaz vlivu pornografie na vlastní násilí vůči ženám zahrnula do knihy Pornography: Men Possessing Women [Pornografie: Muži vlastnící ženy](1979) zprávy o nekonsenzuálních pohlavních stycích (tj. znásilnění a sexuální násilí) a pornografii, na kterou se odkazuje ve znalostní bázi a/nebo jako vlastnictví pachatelů. V roce 1983 Dworkinová a ústavní právník Catherine MacKinnonová spolupracovaly na dodatku pro město Minneapolis  “jenž by uznal pornografii jako zneuctění  občanských práv žen, jako formu sexuální diskriminace, zneužití lidských práv”. (22) Dworkinová a MacKinnonová prohlašovaly, že pornografické zneucťování systematicky ubližuje příslušnicím ženského pohlaví  a že pornografie je tedy diskriminační a porušením ženských občanských práv. Na druhé straně se objevil nový “sexuálně pozitivní feminismus”, který se od těchto pohledů odlišoval. (23) Průkopnickým průvodcem v sexuálně pozitivním feminismu byla kniha Betty Dodsonové Sex for One [Sex pro jednoho](1987), která se zaměřovala na ženské sexuální potěšení jako dějiště psychologického i fyzického léčení  v patriarchátu. Např. Gayle Rubinová a Dorothy Allisonová jakožto feministické praktikantky S&M povstaly na obranu sadomasochismu. (24) Rubinová reagovala na anti-pornografickou a anti-BDSM kritiku: “Je smutným komentářem o stavu feminismu, že heterosexuální svatby, schvalované náboženstvím a vnucované státem, jsou méně kontroverzní než aktivity skupiny lesbických sexuálních preverzaček.”(25) Z pohledu Rubinové je feministické zaujetí konsenzuálním sadomasochismem, zvláště mezi lesbami, odváděním pozornosti od větších hrozeb pro status žen, které představuje institucionalizovaný heteropatriarchát. Rubinová interpretovala anti-pornografická a anti-BDSM hnutí jako morální paniku, podobající se reakcím na morální paniku okolo údajného satanistického rituálního zneužívání (“satanistická panika” osmdesátých let minulého století) a homosexuality. (26)

Audre Lordeová

Zatímco samozřejmě existují a existovaly pohledy mezi sexuálně radikálními, porno produkujícícmi polyamorními kinkstery a feministickými autorkami, které dokazovaly všudypřítomnost mužského násilí v heterosexuální aktivitě,  představují tyto extrémy západního feministického myšlení s ohledem na sexualitu. V “Uses of the Erotic: The Erotic as Power” [Využití erotiky: Erotika jako síla] (1978), Audre Lordeová obhajovala sílu erotiky (“zdroj v každém v nás, který spočívá v hluboce ženské a duchovní sféře, pevně zakořeněný v síle našeho nevyjádřeného či nerozpoznaného pocitu”) a důležitost erotické síly pro ženské osvobození. Lordeová adresovala potenciální nebezpečí redukování erotické síly, vedoucí k znevážení a pokračujícímu zbavování moci žen. Lordeová odlišovala pornografii od erotiky (“uplatňování životní síly žen”), rozlišení, s nímž Dworkinová nesouhlasila (27). Lordeová rovněž tvrdila, že spiritualitu nelze od erotiky oddělovat. (28) Zatímco k sexu pozitivní feministky zůstávají kritické vůči vykořisťování v korporátní pornografii, obecně se odlišují od Dworkinové a MacKinnonové ve své pozici, že posílení moci žen a sexuální průmysl mohou koexistovat. 

Pat Califia

Můj výzkum je částečně etnografický a částečně orální historie. Jakožto mileniálka, která objevila Wiccu ještě před pubertou v polovině devadesátek (z generace “Náctiletých čarodějek”, o nichž se diskutuje u Bergerové a Ezzyho (2007)), brala jsem jako samozřejmost, že pohané se po celou svou nedávnou historii věnovali  v posteli kinky sexualitě. (29) Jak jsem se účastnila pozorování praktiků pohanského posvátného kinku a snažila se pochopit základní pohanské aspekty jejich praxe, naučila jsem se ze svých osobních  vzpomínek, že vztah mezi pohanstvím a BDSM byl již předtím plný vášnivých sporů, podobných  sekulárním sporům Dworkinové a MacKinnonové se  sexuálně pozitivními feministkami. Protože jsem do pohanství zasvěcená, snadno mne přijímají do rituálů posvátného kinku a diskusí; můj záměr zkoumat se vřele přijímá, protože jsem důvěryhodná členka pohanské komunity. Můj status s respektem ke komunitě umožnil pozorování citlivých duchovních praktik, které by jinak mohly být střeženy před badatelovým okem. Každý informátor věděl, že provádím výzkum pro akademickou práci.  Jmenovaní rovněž veřejně mluvili o kinku a/nebo pohanství.  Pokud se příběhy týkali jiných lidí než samotných informátorů, kontrolovala jsem jejich charakteristiku vůči jejich spisům (např. Starhawk a Ruth Barrettové) a v případě Califiho jsem si s ním napřímo dopisovala.

Starhawk

Hlasy v pohanském feminismu se různí od kink podporující (Pat Califia a Carol Queenová), proti kinku zaměřené (dianická kněžka Ruth Barrettová) po ambivalentní postoje (Morning Glory Zell-Ravenheartová a Starhawk). Feministické námitky vůči BDSM následovaly podobně po kritice pornografie ze strany Andrey Dworkinové, Catherine MacKinnonové a Kate Millettové. (30) Barrettová, Starhawk a Zell-Ravenheartová prohlašovaly, že BDSM erotizuje násilí a proto je (či může být) symptomem patriarchální misogynie. Jiní (Queenová a  Califia) zastávají názor, že kink může být ženinou volbou a že kink ženy by měly mít svobodu věnovat se svým sexuálním fantaziím a touhám bez káráni pohanskou náboženskou komunitou. Z jejich pohledu  “všechny skutky lásky a potěšení” s největší pravděpodobností zahrnují konsenzuální BDSM.

Doreen Valienteová

Z důvodu role feministické myšlenky v soudobé pohanské teologii jsou sekulární feministické debaty v soudobé pohanské náboženské kultuře důležité. Jádro vnitřní pohanské polemiky ohledně sadomasochismu se podobá sekulárním feministickým debatám ohledně pornografie a BDSM. Debaty v rámci soudobého pohanství však přidaly rozměry teologických úvah. Griffinová (1995), Salomonsenová (2002) a Colemanová (2010) ukázaly, že feministická myšlenka je zdrojem wiccanské teologie. (31) Teologické debaty v soudobém pohanství ohledně BDSM vyžadují schopnost rozlišit přítomnost újmy a podstatu potěšení v S&M. Wiccané se řídí Wiccanským rede (“nikomu neubližuj”). Wiccané a další pohané citují větu z knihy Doreen Valienteové Charge of the Goddess [Vedení bohyně] — “všechny skutky lásky a potěšení jsou Jejími rituály” — jako princip sexuálně pozitivní pohanské teologie. Tyto debaty navíc zvažují, zda sadomasochismus vždy představuje erotizovanou dominanci či násilí, což by mohlo být  protikladem hodnot pohanského feminismu. Sexuálně masochistické pohanky čelí možnosti (a obvinění), že jsou kvůli svým masochistickým touhám nejen “špatnými feministkami” , ale že také možná urážejí Bohyni, když těmto touhám dávají průchod při BDSM hře.

Tam, kde se sekulární feministky ptají, zda by erotický půvab sadomasochismu mohl existovat v kultuře, která se nevyžívá v podřízenosti jednoho pohlaví, soudobé pohanské feministky tuto otázku pokládají rovněž a přidávají další: Jaké hodnoty sexuální praxe Bohyně schvaluje? Proti-BDSM zaměřené soudobé pohanské feministky  odpovídají:  osvobození žen a sexualita oproštěná od násilí; soudobé kinky pohanské feministky odpovídají: osvobození žen (včetně erotického a sexuálního osvobození) a sexuální svoboda věnovat se   všem svým touhám (s plným souhlasem všech stran), což může zahrnovat demonstraci síly.

Ruth Barrettová

V tomto článku se zaměřuji na tři příběhy, které vypluly na povrch při účasti na pozorování a při informačních rozhovorech. Příběhy zahrnují zápolení pohanské praktikující s její vlastní orientací jakožto leatherwoman a feministickou identitou, zvláště po seznámení se s proti kinku zaměřenými teologicko-politickými spisy Starhawk; změnu názoru bisexuální, polyamorní kněžky Morning Glory Zell-Ravenheartové (od nedůvěry k BDSM k nadšené podpoře kinku na základě feminismu) jakožto důsledek osobních sexuálních zkušeností; a konečně přímý konflikt mezi kněžkou Dianické Wiccy Ruth Barrettové  a jejími stoupenci a BDSM praktikujícím sexuálně pozitivním feministickým pohanským autorem Pat Califiem, který vedl k Califiově distancování se a posléze odloučení od hlavní wiccanské organizace.

K “lesbickým sexuální válkám” docházelo v náboženském pohanském hnutí a ovlivňovaly sborový život jednotlivců od osmdesátých let 20. století. BDSM je v rámci soudobého pohanského hnutí všeobecněji přijímáno. Teologické argumenty odsuzující sadomasochismus měly za důsledek  vyvolání viny mezi sexuálně submisivními ženami a lesbickými sadistkami. Relativně řečeno, obhájci sexuální svobody tuto kulturní válku ohledně sadomasochismu vyhráli, ale mnozí stále mají  z bitvy jizvy. Je ironií, že modřiny z obrany sadomasochismu nebyly ty, k nimž dali tito pohanští kinksteři souhlas.

Poznámky:

1.Gayle S. Rubinová, Deviations: A Gayle Rubin Reader [Deviace: Čítanka Gayle Rubinové] (Durham: Duke University Press, 2011); David M. Halperin, Saint Foucault: Towards a Gay Hagiography [Svatý Foucault: Vstříc homosexuální hagiografii] (New York: Oxford University Press, 1995); Marcella Althaus-Reidová, The Queer God (New York: Routledge, 2003); Marcella Althaus-Reidová, Indecent Theology: Theological Perversions in Sex, Gender and Politics [Nemravná teologie: Teologická perverze  vsexu, genderu a politice] (New York: Routledge, 2000). Viz rovněž Karmen MacKendrick, Counterpleasures  (Albany: SUNY Press, 1999); Ariel Glucklich, Sacred Pain: Hurting the Body for the Sake of the Soul [Posvátná bolest: Ubližování tělu v zájmu duše] (New York: Oxford University Press, 2003).

2. Althaus-Reidová, The Queer God, 3.

3. Rubinová, Deviations; Halperin, Saint Foucault, 103.

4. BDSM je víceznačná zkratka, znamenající zároveň bondáž a disciplínu, dominanci a submisi, a sadomasochismus. Každá sousedící dvojice písmen zkratky odkazuje na konkrétní aspekt BDSM praktiky. “B” a “D” zastupující bondáž a disciplínu se hodí stejně jako“D” a “S” pro dominanci/submisi, stejně jako“S” a “M” pro sadomasochismus. Moji informátoři rovněž používají k popisu svých aktivit a identit termíny “kink” a “leather” [kůže]. Používají “leather” k odkazu na fetišistický oděv, kulturu a identitu v rámci řečené kultury (tj. “leather-muž” či “leader-žena”). V tomto článku používám “BDSM” a “kink” jako zaměnitelné, ale “leather” pouze s ohledem na konkrétního informátora, který jako svou identitu uvedl leather-žena.

5. Tato náhodná setkání se rovněž  objevují v “rituálech” na párty hrách,  kinky párty hrách určených pro duchovní zážitky a /nebo posvátné/ uctívání.

6. Někteří ve svých vztazích rozhodují pro kink na přechodné bázi, zatímco jiní vstupují do vztahů “24/7” (full-time) “Dom/sub” (“D/s”) či “Pán/otrok”.

7. Leigh Ann Hildebrandová, “High Shine, Heart and Soul/Sole Care: Bootblacking, Families of Choice, and Women’s Leather Community” [Péče o vysoký lesk, srdce a duši/chodidlo: Bootblacking, rodiny dle volby a ženská leather komunita]  (Výroční zasedání Americké náboženské akademie, San Diego, 2014).

8. Elisabeth Sheffová a Corie Hammersová, “The Privilege of Perversities: Race, Class and Education among Polyamorists and Kinksters,” [Výsada perverzit: Rasa, třída a vzdělání u polyamoritů a kinksterů] Psychology and Sexuality 2, č. 3 (září 2011): 198–223; Elisabeth Sheffová, The Polyamorists Next Door: Inside Multiple-Partner Relationships and Families [Sousedi polyamorité: Ve víceparterských vztazích a rodinách] (Lanham, MD: Rowman & Littlefield Publishers, 2013).

9. Foucault take nazýval BDSM rituály jako “hry”. Halperin, Saint Foucault, 86.

10. Sherry B. Ortnerová, Making Gender: The Politics and Erotics of Culture [Tvoření genderu: Politika a erotika kultury] (Boston: Beacon Press, 1997), 12.

11. Ty se někdy zapisují do formálních protokolů s ustanovenou etiketou (pro submisivní i dominantní) a s důsledky (opět pro obě skupiny).

12. Christine Hoff Kraemerová, “Gender and Sexuality in Contemporary Paganism” [Gender a sexualita v soudobém pohanství] Religion Compass 6, č. 8 (2012): 390–401. Viz rovněž Joanne Pearsonová, “Sex and the Sacred” [Sex a posvátno] ve Wicca and the Christian Heritage: Ritual, Sex, and Magic (New York: Routledge, 2007), 77–93. Wiccanské autorky Robin Reneé a Starhawk zahrnula editorka Debra Kolodnyová do., Blessed Bi Spirit: Bisexual People of Faith  [Požehnaný buď duch: Bisexuální lidé víry] (New York: Bloomsbury Academic, 2000).

13. Viz Lawrence Foster, Religion and Sexuality: The Shakers, the Mormons, and the Oneida Community [Náboženství a sexualita: šejkři, mormoni a komunta Oneida] (Urbana: University of Illinois Press, 1984); Sarah M. Pikeová, “Gender in New Religions” [Gender v nových náboženstvích] v David G. Bromley, Teaching New Religious Movements [Učení nových náboženských hnutí] (New York: Oxford University Press, 2007): 211-30; Douglas E. Cowan a David G. Bromley, Cults and New Religions: A Brief History [Kulty a nová náboženství: Stručná historie], druhé vydání (Malden, MA: Wiley, 2015), 99–119; Henrik Bogdan a James R. Lewis, Sexuality and New Religious Movements [Sexualita a nová náboženská hnutí] Palgrave Studies v New Religions and Alternative Spiritualities (New York: Palgrave Macmillan, 2014).

14. Studium náboženského BDSM odhaluje kapacitu nových náboženských hnutí pro rozšiřování hranic sexuální teologie.

15. Viz Zsuzsanna Budapest, The Holy Book of Women’s Mysteries: Feminist Witchcraft, Goddess Rituals, Spellcasting and Other Womanly Arts…  [Svatá kniha ženských mystérií: Feministické čarodějictví,  rituály Bohyně, očarovávání a další ženská umění], New edition (Berkeley: Wingbow Press, 1989); Kristy S. Colemanová, Re-Riting Woman: Dianic Wicca and the Feminine Divine  [Nová obřadnost ženy: Dianická Wicca a ženské božství], ( Lanham, MD: AltaMira Press, 2010); Margot Adlerová, Drawing Down the Moon: Witches, Druids, Goddess-Worshippers, and Other Pagans in America Today, [Stahování Měsíce: Čarodějnice, druidové, uctívači bohyně a další pohané v dnešní Americe], revidované vydání (New York: Penguin Books, 1997).

16. Rubin identifikuje Society of Janus [Janusova společnost] (pojmenovanou po pohanském božstvu) jako jednu z prvních BDSM organizací.

17. Viz Lee Harrington, Sacred Kink: The Eightfold Paths Of BDSM and Beyond (Lynnwood, WA: lulu.com, 2011); Raven Kaldera and Bridgett Harrington, Dark Moon Rising: Pagan BDSM and the Ordeal Path (Hubbardston, MA: lulu.com, 2009); Pat Califia, Sensuous Magic: A Guide for Adventurous Lovers, 2. vydání (New York: Masquerade Books, 1998).

18. Ivo Dominguez, Beneath the Skins: The New Spirit and Politics of the Kink Community (Los Angeles: Daedalus Publishing, 1994); Ivo Dominguez, Of Spirits: The Book of Rowan [O duchách: Rowanova kniha] (Sapfire Productions Inc., 2001); Ivo Dominguez, Spirit Speak: Knowing and Understanding Spirit Guides, Ancestors, Ghosts, Angels, and the Divine [Duch promlouvá: Poznávání a porozumění duchovním průvodcům, předkům, duchům, andělům a bořstvům] (Pompton Plains, NJ: Career Press, 2008); Ivo Dominguez, Castings: The Creation of Sacred Space [Obsazování: Vytváření posvátného prostoru] (San Francisco: Weiser Books, 2012).

19. Viz např. IPCookieMonster, “Paganism 101 for Kinksters” Dark Odyssey’s WinterFire 2017 Draft Schedule, https://docs.google.com/spreadsheets/d/1ozJazaCd9PyZIZhyaOV3VZs3RPyu63B_2mECmwKDGd0/pubhtml?gid=1864377055&single=true, dostupné 30. května 2017; Athena Wallinder, “Honoring through sacred BDSM and Kink ritual” (PantheaCon, San Jose, únor 2015).

20. Marie Cartierová, Baby, You Are My Religion: Women, Gay Bars, and Theology Before Stonewall [Miláčku, jsi mým náboženstvím: Ženy, gay bary a teologie před kamennou zdí] (Routledge, 2013), 139; Carole S. Vance, ed., Pleasure and Danger: Exploring Female Sexuality [Potešení a nebezpečí: Průzkum ženské sexuality] (Londýn: Pandora, 1992); Gayle S. Rubin, “Thinking Sex: Notes for a Radical Theory of the Politics of Sexuality,” [Myšlenky o sexu: Poznámky pro radikální teorii a politiky sexuality]v Deviations: A Gayle Rubin Reader, Kindle version (Durham: Duke University Press, 2011).

21. Viz rovněž Adrienne Richová, “Compulsory Heterosexuality and Lesbian Existence” [Nucená heterosexualita a lesbická existence], Signs: Journal of Women in Culture and Society 15, č. 3 (léto 1980): 77–89.

22. Andrea Dworkinová, Pornography: Men Possessing Women (New York: Penguin, 1989), xxviii.

23. bell hooks, Feminist Theory from Margin to Center [Feministická teorie od okraje po střed] (Boston: South End Press, 1984), 148.

24. Cartierová, Baby, You Are My Religion, 139.

25. Rubinová, Deviations, 124.

26. Rubinová, “Thinking Sex: Notes for a Radical Theory of the Politics of Sexuality.” [Myšlenky o sexu: Poznámky k radikální teorii o politice sexuality]

27. Audre Lordeová, “Uses of the Erotic: The Erotic as Power,” in Sexuality and the Sacred: Sources for Theological Reflection, ed. James B. Nelson and Sandra P. Longfellow (Louisville: Westminster/John Knox Press, 1994), 76–77.

28. Tamtéž, 77.

29. V křehkém věku šestnácti let jsem se zavírala v ložnici a zamykala dveře, abych si četla Pat Califia a Drew Campbellovou, editory knihy, Bitch Goddess: The Spiritual Path of the Dominant Woman [Bohyně děvka: Duchovní cesta dominantní ženy] (San Francisco: Greenery Press, 1998). Viz Helen Bergerová a Douglas Ezzy, Teenage Witches: Magical Youth and the Search for the Self [Náctileté čarodějky: Magické mládí a hledání svého já] (Rutgers University Press, 2007); Hannah E. Johnstonová a Peg Aloiová, editorky., New Generation Witches: Teenage Witchcraft in Contemporary Culture, [Čarodějnice nové generace: Náctileté čarodejnictví v soudobé kultuře] Controversial New Religions (Burlington: Ashgate, 2007); Sarah M. Pikeová, “Dark Teens and Born-Again Martyrs: Captivity Narratives after Columbine,”  [Temní náctiletí a znovuzrození mučedníci: Vyprávění o zajetí po Columbine] Journal of the American Academy of Religion 77, č. 3 (2009): 647–79.

30. Dworkinová, Pornography; Andrea Dworkinová, Intercourse,  vydání u příležitosti dvacátého výročí (New York: Basic Books, 2006); Catharine A. MacKinnonová, Toward a Feminist Theory of the State, reprint (Cambridge: Harvard University Press, 1991); Kate Millettová, Sexual Politics (Chicago: University of Illinois Press, 2000).

31. Wendy Griffinová, “The Embodied Goddess: Feminist Witchcraft and Female Divinity,” [Ztělesněná bohyně: Feministické čarodějnictví a ženské božstvo] Sociology of Religion 56 (1995); Jone Salomonsenová, Enchanted Feminism: Ritual, Gender and Divinity Among the Reclaiming Witches of San Francisco [Okouzlený feminismus: Rituál, gender a božstvo u napravujících čarodějnic] (New York: Routledge, 2002); Coleman, Re-Riting Woman.

No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: