Přejít k obsahu webu

Teologie a rituály rodnověří

21 dubna, 2021

Pozn. překl.: Tvorba finské badatelky Kaariny Aitamurto není pro některé české čtenáře neznámou. Působí jako postdoktorand na Aleksanteri institutu helsinské univerzity a spolupracuje s finským Centrem ruských studií. Jako editorka se podílela na antologii Moderní pohanské a původní víry ve střední a východní Evropě a k tématu publikovala  četné články. Mezi zájmy jejího výzkumu patří etnografie, nacionalismus a multikulturalismus. Dnes si představíme kapitolu z její knihy Pohanství, tradicionalismus, nacionalismus: vyprávění o ruském rodnověří, kterou v roce 2016 vydalo nakladatelství Routledge.

Wolf

Rodnověří je extrémně heterogenní hnutí a načrtnout jeho ústřední praktiky a víry je proto do jisté míry nepřesné. Lze nicméně nalézt jisté obecné rysy. Ty mají ve skutečnosti ještě větší důležitost z důvodu extrémní heterogenity filosofie rodnověří, zvláště ohledně jeho sociálního a politického smýšlení. Namísto náboženství lze ‘rodnověří’ vnímat jako zastřešující termín, který shrnuje různé formy religiozity. (5)  Mezi různými formami rodnověří existují obrovské rozdíly. Jak však dokládá nedávné sblížení Kruhu pohanských tradic [Krug jazyčeskoj tradicii] a Svazu slovanských občin slovanské rodné víry [Sojuz slavjanskich občin slavjanskoj rodnoj vjery], společné rysy by se neměly podceňovat. Zdá se mi, že většinu těchto rysů lze nalézt v praktikování náboženství, rituálech a pociťování posvátných prvků v přírodě.

Jak již bylo zmíněno dříve, výraz rodnověří pochází ze slova rodnoj, a výraz rod je jedním z klíčových konceptů hnutí. Nejběžnějšími překlady výrazu ‘rod’ jsou ‘klan’, ‘rodina’, ‘plémě’, ‘žánr’. V překladech, které zdůrazňují nacionalistické tendence v rodnověří se náboženství občas překládá jako ‘kult rodu’, tedy ‘kult kmene’, komunity slavící a  ctící samy sebe.  I když takové překlady jistě vystihují některé zásadní aspekty hnutí, mělo by se poznamenat, že koncept rodu může mít i jiné významy (6).  Dle některých rodnověrců byl Rod dávným slovanským bohem, jiní tvrdí, že rod není konkrétní bůh, ani etnická kategorie, ale obecnější duchovní koncept, jenž lze vysvětlit např. jako ‘životní sílu’ či ‘vše prostupující božství’ či komunitu věřících (Stavr a Veleslav 2005, 11–18. Koskello 2005). Dle Dobroslava byl rod znám pod různými jmény ve všech náboženstvích jako síla, jež je spíše ‘všudypřítomná’ než ‘nade vším’ (Dobroslav 2005, 215). Veleslav vysvětluje rod následovně: ‘Rodnověří učí, že každá lidská bytost je synem Otce Roda a Matky Přírody, a všechny živé bytosti jsou mu vrozenými bratry v jediné, božské rodině’ (Veleslav 2007a, 8.)

Čur a labyrint svatyně u Petrohradu

Taková odvození slova ‘rod’ , jako porodit (rozhat’), příroda (priroda), úroda (urozhai), rodiče (roditeli) se považují za ilustraci filosofických premis konceptu a pohanství: posvátnost a provázanost veškerého života. Prakticky všichni rodnověrci používají ve svých rituálech pozdrav Slava rodu!, existují však významné rozdíly a nejasnosti v tom, co vlastně oslavují a ctí.  Občina Šhag Volka používá také pozdrav ‘Slava rodu, smert’ urodu!’ Přímí překlad by zněl asi jako ‘sláva rodu, smrt zrůdě!’, či  ‘osobě s deformací’, avšak slovem urod se v komunitě chápe něco, co je ‘mimo’ či v protikladu ke všem ctnostem, které k rodu patří.

Někteří rodnověrci jsou monoteisté, někteří polyteisté, jiní to kombinují v henoteimus, dle něhož jsou různí odlišní bohové nakonec jen projevem jedoho Boha. V rodnověrském hnutí téma vyvolává diskuze, které se mohou mít souvislost s přáním přiblížit se v ruské společnosti ‘monoteistickému mainstreamu’ . (7) Například způsob, jímž Staroruská inglistická církev pravoslavných starověrců-inglingů zavrhuje polyteismus jakožto primitivní formu náboženství se shoduje s výklady ruských studií náboženství. (8)

Existují nicméně jistá teologická hlediska, na nichž se většina rodnověrců shodne.  Dle většiny rodnověrců svět nestvořili bohové, avšak jsou v něm ztělesněni nebo se v něm manifestují. Přesto tvrdí, že tento ‘manifestacionismus’ (Belov 2005) nenaznačuje materialismus, protože posvátné a božské je v rámci reality. Mnoho rodnověrců prohlašuje, že všichni lidé mají božskou podstatu a že lidské bytosti nejsou výtvory bohů, ale jejich přímými potomky. Jedno krédo z několika, které se zdá, že všichni rodnověrci uznávají, zní: ‘Nejsme otroky bohů, ale syny bohů.’

Informace o předkřesťanském slovanském duchovnu jsou řídké a kusé a odrážejí odlišnost místních tradic. Tudíž lze v rodnověrských diskusích o slovanském panteonu nalézt velký rozpor. Ačkoliv se většina komunit zaměřuje na uctívání Peruna či Velese, hlavou panteonu je obvykle Rod, Dažbog či Svarog.

Skákání přes oheň při Kupale roku 2006

Pohané své bohy ctí, ale často se vyhýbají slovu ‘modlení’. Důvodem je, že mnoho rodnověrců si přeje zdůrazňovat odpovědnost jedince. V důsledku toho tvrdí, že myšlenka o Bohu, který dokáže osvobodit od lidského konání, je jednoduše neslučitelný s pohanskou filosofií. Ačkoliv mnoho rodnověrců věří v život po smrti, prohlašují, že lidé musí a budou čelit důsledkům svých rozhodnutí v tomto životě. Toto tvrzení se velmi často uplatňuje ve smyslu kontrastu pohanství s křesťanství a jeho zaměřování se na posmrtný život. Tvrzení často obsahuje ekologické aspekty, protože pohané poukazují na to, že ničení životního prostředí má mockrát okamžité důsledky v tomto životě.

Rodnověrci vnímají své bohy tak, že se projevují v takových přírodních fenoménech jako je hrom nebo zima, avšak mnoho rodnověrců si všímá rovněž jiných druhů duchů v přírodě. Lze tvrdit, že lesy obývají lesní duchové (lesnoj), vodstve vodní panny (rusalka) a domácnosti mohou chránit domácí skřítci (domovoj). Ačkliv však rodnověrci uznávají tradiční duchy, kteří se obvykle spojují se zemědělskou sférou, mohou je interpretovat ve velmi moderním rámci. Pohané často usuzují, ře jedním z nejcennějších rysů pohanství je, že není svázáno s žádnými svatými písmy, může se však rozvíjet s tím, jak se mění doba. Proto je pro ně jen přirozené, že doména Velesa, který byl původně bohem skotu a poezie, se dnes vnímá včetně sféry literatury, internetu a masové komunikace. Lze tudíž očekávat, že na Velesa, jakožto boha komunikace, by se obracelo, pokud by například někdo měl problémy se svým počítačem.

Ačkoliv patří toto zaměření k nejvýraznějším rysům soudobého pohanství, rodnověrci obvykle pojímají svět jako sestávající se ze tří dimenzí: jav (reálný svět), nav (podsvětní svět) a prav (nebeský svět či svět bohů a pravdy) (např. Anfanjev 2011, 159−64). Rozdíly v chápání těchto konceptů poskytují zajímavé pohledy na filosofii různých skupin. Zatímco se zdá, že většina rodnověrců se vyhývá hodnotícím názorům těchto tří světů, některé více transcendentně zaměřené skupiny možná o ‘prav’ mluví velmi idealisticky. Někteří rodnověrci případně považují ‘žití pevně v jav’ za ruskou ctnost.

Pro mnoho pohanů zůstává pohanství tajemným náboženstvím, které nelze plně pochopit racionální myslí. Omezenou schopnost jazyka reflektovat svět zdůrazňují rodnověrci, kteří prohlašují, že skutečného porozumění se nedosahuje výhradně na poznávací úrovni, ale musí je doprovázet emoční a dokonce fyzická zkušenost. V tomto představeném učení mají rituální praktiky klíčovou roli. Pohanské rituály obvykle nemají striktně předem nastavenou strukturu, nebo je alespoň v pevně stanovených formách hodně prostoru pro rozvinutí a experimentování. Vzhledem k tomu, že rituály hrají ústřední roli v definování, poznávání a přenášení náboženství, rituální praxi lze považovat za důležitou součást pohanské teologie a lze tvrdit, že pro pohany funguje rituál jako fórum kulturní či sociální kritiky a inovace.

Morena při veřejné oslavě Maslenicy v Petrohradě

Pro některé skupiny je však ústředním kritériem pro úspěšný rituál historická přesnost. Několik rodnověrců je nadšených amatérských folkloristů a má o tématu obrovské znalosti, ale jejich výklady se často liší od akademických. Prameny, které rodnověrci používají, jsou obvykle starší klasiky, jako je proslulý encyklopedista Dahl z devatenáctého století nebo význačný sovětský archeolog Rybakov. Meta-disciplinání debaty o antropologii čtou zřídka rodnověrci, kteří se zajímají především o skutečná fakta než ontologické zpřesňování. (9)

Rodnověrský rituální kalendář vychází z ruské folklorní tradice a hlavními událostmi kalendářního roku jsou rovnodennosti a slunovraty. Pro většinu rodnověrských skupin je hlavní událostí roku a svátkem, který přitahuje nejvíce účastníků, letní slunovrat, neboli Kupala. (10) Jinými důležitýmu svátky jsou zimní slunovrat, nebo-li Kračun/Koljada,(11) a masopust, Maslenica. Jarní svátky může být den boha Jarila  a Krasnaja Gorka a  na podzim den bohyně Moreny nebo Mokoši. Božstva jako Perun a Veles mají rovněž svůj den. V některých občinách se den Peruna považuje za nejvýznamnější svátek roku. (12).  Existují rodnověrské skupiny či vůdci, kteří prohlašují, že mají přesné informace o dávných pohanských rituálech, kdežto jiní připouští, že mnohé ze staré tradice zmizelo. Někteří se snaží znovu vytvořit starou tradici co možná nejautentičtěji; jiní zdůrazňují intuitivní poznávání a věrnost duchu tradice. V posledně jmenovaném případě si lze rituální prvky přivlastnit, poku jsou shledány ‘účinnými’. Nadruhé straně, jejich účinnost lze vysvětlit jako znak toho, že nový prvek se shoduje s duchem tradice. Rodnověrské rituály se obvykle provádí na nerušených místech v parcích či lesích a rituální prostor může zahrnovat socha boha, jíž se říká rodovoj, stolb (kmenový sloup), idol nebo čur. (13) Účasníci rituálu se shromáždí před sochou nebo kolem ohně.

Tvar kruhu představuje pohanský ideál rovnosti, avšak rituál stále vede čaroděj nebo kněžka. Rituály obvykle zahrnují invokace bohů, obětiny jídla a pití, a kruhový tance (chorovod). V několika občinách se očekává či přímo požaduje, aby účastníci vzali ohled na příležitost a oblékli si tradiční slovanské kostými, ačkoliv panuje  značná svoboda ve výklady toho, co je ‘tradiční’. Modely pro tyto oděvy mohou sahat od přesných kopií folklórního umění šití po umělecké využití ‘dávných oděvů’. Svátky končí přineseným  jídlem.

Nejčastěji se scénář rituálu pojí k přírodním cyklům.  Konec zimy může znázorňovat pálení slaměnné panenky představující Morenu, bohyni zimy, nebo oslava vítězství Jarila, boha sluce či vegetace (Gavrilov a Ermakov 2009, 183–96). Na konci léta se někdy Jarilo symbolicky pohřbívá.

Veřejná oslava Jara Živitsi roku 2006, soutěž v zápase

Rodnověrské rituály jsou esteticky bohaté. Někteří badatelé si povšimli, že pohané jsou často tvořiví lidé s uměleckými koníčky, a při těchto obřadech mohou účastníci ukázat svůj talent. (Magliocco 1996). Čas od času občiny slaví svátky společně a na festivalech a konferencích zastřešujících organizací mají jednotlivé občiny příležitost předvést vlastní praktiky. Takto se rituální praktiky šíří a vypůjčují mezi různými občinami. Existují nicméně také rozdíly, které odrážejí jejich odlišné pohledy na náboženství. Například rituály více nacionalisticky zaměřených občiny často zahrnují zápas nebo bojová umění, které odrážejí jejich vojácké dovednosti.

Poznámky

5) Ráda bych poděkovala profesorovi Agadjanianovi za komentář tohoto rysu a návrh výrazu ‘zastřešující’.

6) Ohledně četných konotací konceptu ‘rodu ’, viz Sandomirskaja (2001, 31–3; McDaniel 1996, 40).

7) Ohledně poněkud odlišné situace na Ukrajině viz Lesiv (2013, 95–6).

8) Například Asejev pohanství diskredituje jako ‘psychologicky nevyzrálou’ formu duchovna v protikladu k ‘vyzrálému monoteismu’. Ve srovnávacím studiu náboženství v Rusku je silně zřejmé. Například mytologické myšlení se používá jako adekvátní výraz pro způsobe myšlení, které se ještě nerozvinulo do abstraktnější ‘náboženské’ úrovně (viz např. Smirnov 2006).

9) Podobné názory zastává americká folkloristka Sabina Magliocco (2004) o amerických pohanech.

10) V ruské tradici se letní slunovrat obvykle nazývá Ivan Kupala, ale dle mnoha rodnověrců je to křesťanský svátek, který vychází ze starší Kupaly.

11) Výklady se různí, ale Karačun lze vnímat jako vlastní zimní slunovrat, nejdelší noc roku, kdežto Koljada je nejradostnější oslavou světla, které pak přichází, slavnost začátku přibývajícího světla.

12) Rozhovor s Chinevičem. Den Peruna je zvláště významný rovněž pro Svaz slovanských občin slovanské rodné víry.

13) Ohledně komplexní etymologie výrazu čur viz Kolovorot (2006, 135).

No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: