Přejít k obsahu webu

Jak se z 25. prosince staly Ježíšovy narozeniny (2. díl)

13 ledna, 2021

Konstantin a oslava Vánoc

Někteří spojují původ oslavy Vánoc s konverzí Konstantina ke křesťanství. Mnozí skutečně kladou silný důraz na osobní úlohu Konstantina a jeho program uznání křesťanství. Jiní badatelé poukazují na Konstantinův dekret z roku 321, jenž omezuje práci v neděli, jakožto důkaz jeho pokračující úcty k Sol Invictus, římskému slunečnímu bohu, alespoň natolik jako ke dni Kristova vzkříšení (Talley 2000: 265).

Zatímco se Konstantin zavázal učinit z Konstantinopole nový Řím,  několik faktorů vyvrací argument, že zavedl 25. prosinec jakožto den k oslavě Ježíšova narození. Jedna námitka se týká skutečnosti, že za Konstantinova života nebylo v Konstantinopoli stanoveno Ježíšovo narození na den natalis invicti (Talley 2000: 267). Roll (2000: 288) skutečně poznamenává, že zatímco Konstantin od roku 324 do své smrti v 337 žil v Konstantinopoli, a zatímco Konstantinopol byla záměrně navržena tak, aby zahrnovala domy ke křesťanskému uctívání, město nedbalo o vánoční svátek až skoro do roku 380 (jak se prezentuje v kázáních Zlatoústého a Řehoře z Nazianzu), tedy téměř půl století po Konstantinově smrti. Talley (2000: 271) zdůrazňuje totéž:

Většina učenců dnes jistě chápe kázání Řehoře z Nazianzu, které měl v Konstantinopoli na Svátek světel (6. ledna) v roce 381, jakožto náznak, že sám Řehoř zavedl v Konstantinopoli o dvanáct dní dříve svátek prosincového narození Páně. V onom kázání Řehoř odkazuje na oslavu zrození Páně předešlého 25. prosince a označuje se za exarchu svátku, což je vyjádření, které většina chápe jako „zakladatel“. Toto chápání ustavení Vánoc ve východním hlavním městě by se shodovalo s výrokem Zlatoústého ve vánočním kázání v Antiochii v roce 386, že toto datum Kristova narození bylo v oblasti známo méně než deset let. Pokud s Cullmannem a Auf der Maurem a dalšími, kteří prosazovali osobní roli Konstantina, přijmeme prosinec 380 jako datum zavedení Vánoc v Konstantinopoli, a budeme rovněž předpokládat, že k ustavení svátku Kristova narození na Dies natalis solis invicti v Římě došlo z Konstantinova vlivu, jak můžeme vysvětlit absenci onoho svátku v Konstantinopoli za Konstantinova života? Zdá se, že jeho omezení práce v neděli pokračovalo v Konstantinopoli, ale ani tam, ani nikde jinde na Východě nenarazíme na žádný Konstantinův pokus dát  Dies natalis Solis Invicti křesťanské vyjádření. To naznačuje, že údajná spojitost obou svátků z Konstantinem se ztrácí.

Jak již bylo naznačeno, existují důkazy, že Kristovo narození se slavilo v severní Africe před nástupem Konstatina (Talley 2000: 265). Navíc Vánoce se v Římě objevily roku 336, tedy v roce, kdy Konstantin v Konstantinopoli slavil své tricennalia [30. výročí], v kontrastu k jeho cestě do Říma o deset let dříve kvůli vicennalia (Talley 2000:270). Jak poznamenává Talley (tamtéž.):

Pokud měl Konstantin nějaký zájem na souladu narození Krista a jeho natales a Sol Invictus v Římě, nic nenaznačuje, že takový zájem ho následoval do Konstantinopole. Absence svátku narození 25. prosince je v Konstantinopoli nevysvětlitelná, a ještě více v Betlémě, pokud měl Konstantin nějakou roli v zavedení takového svátku v Římě. (Talley 2000:270)

Konstantin byl pokřtěn jakožto křesťan až krátce před smrtí. Také se nikdy nezřekl své úcty ke Slunci. Roku 321 n. l. určil neděli, tradiční římský den zasvěcený slunci, za křesťanský „Den Páně“, čímž z něj udělal oficiálně sankcionovaný římský svatý den a den odpočinku v týdnu. Tento akt, jímž dal křesťanské neděli legální status, by se shodoval s jeho pokusem včlenit tradiční římské uctívání slunce do křesťanství, protože to bylo po říši velmi rozptýlené a organizované v hierarchické církevní organizaci, a sloužil jeho cíli říši sjednotit. Jak Cullmann (1956: 31) jasně poznamenává:

Konstantin nebylo tolik křesťanem jako uvědomělým synkretistou: usiloval o syntézu křesťanství a hodnotných prvků pohanství. Křesťanství byl nejvíce nakloněn jednoduše proto, protože jeho organizace jej činila nejlépe schopným říši sjednotit . . . Konstantin si však možná také myslel, že rozmanitá náboženství říše by bylo možné nějakým způsobem udržovat v jednotném rámci křesťanství. Neslyšíme nic o záměrném útočení na pohanské kulty. Celý život však prosazoval uctívání slunce. Dovolil si být představován dvěma sochami jakožto sluneč bůh se zářícími paprsky a povolil, aby se na podstavci umístil tento nápis: ‚Konstantinovi, jenž přináší světlo jako slunce‘.

Několik dalších pramenů naznačuje Konstantinovo pokračující zaujetí sluncem. Jeden z těchto pramenů zahrnuje mince, ražené za Konstantinovy vlády (viz Alfoldi 1932; Bruun 1962; Schweich 1984; Kiernan 2001; Dunning 2003; Clark 2009; Constantine the Great Coins; Christian Symbols on Roman Coins). Obrazy Sol Invictus a další pohanské symboly se za Konstantinovy vlády v hojné míře objevují na římských mincích. V kontrastu  s tím „z přibližně 1,363 mincí Konstantina . . . lze zhruba asi jen jedno procento posoudit jakožto vykazující křesťanskou symboliku“ (Constantine the Great Coins). Nejběžnější symboly, které lze interpretovat jako křesťanské, zahrnují chi-rho a další variace kříže. Nicméně používání těchto symbolů křesťanství předchází; nelze je tedy považovat za křesťanské symboly, pokud se objevují na Konstantinových mincích (viz Bruun 1962; Dunning 2003). Chi-rho se např. poprvé objevilo ve třetím století př. n. l. na řecké bronzové minci z období vlády Ptolemaia  (tamtéž; Dunning 2003: 7). Je příznačné, že první zjevně křesťanská legenda se neobjevuje na římské minci až do roku 350 (Christian Symbols on Roman Coins), tedy celých 13 let pod Konstantinově smrti. Mince obsahuje malé chi-rho, který drží císař, zatímco jej korunuje Vítězství. Související legenda zahrnuje slavná slova, jež řekl Bůh Konstantinovi, který měl vidění před vítěznou bitvou u Milvijského mostu: HOC SIGNO VICTOR ERIS („V tomto znamení zvítězíš „). Křesťanský výklad této vize se odvozuje převážně od Eusebia (260-339), biskupa z Kaisareie a křesťanského polemika, který ve svých dílech History of the Church a The Life of Constantine prosazoval Konstantina jako prvního „křesťanského“ císaře. Není jasné, zda Konstantin takovou vizi viděl, nebo, pokud věřil, že ji měl, že byl zmíněný bůh bohem křesťanským (viz Dunning 2003; Wallraff 2001).

Konstantin a Sol na minci a pamětní mince s vlčicí kojící Romula a Réma, mýtické zakladatele Říma (330 n. l.)

 

Medailon s Konstantiem v helmě se symbolem chi-rho (315 n. l.)

 

Zatímco se také objevuje na Konstantinově oblouku několik zobrazení Sol, nikde se na oblouku neobjevuje Ježíš ani žádné symboly, které lze považovat za křesťanské (viz Wallraff 2001; Marlowe 2006).

Sol na východní fasádě Konstantinova oblouku

 

V popisu Konstantinova oblouku Wallraff (2001: 256) zcela jasně prohlašuje:

Jak hlásá slavný nápis na jeho oblouku, Konstantin zvítězil nad Maxentius instinctu divinitatis. Vedou se debaty, na jakého boha se tu odkazuje; každopádně neexistuje žádný ikonografický důkaz, jenž by podporoval křesťanský výklad. Na druhé straně, oblouk je plný slunečních symbolů. Není pochyb, že v tomto stádiu byl Sol invictus pro Konstantina přinejmenším stejně důležitý jako Ježíš Kristus.

Proto je pravděpodobné, že nápis instinctu divinitatis („inspirován božským), jenž se nápadně vyskytuje na oblouku, odkazuje spíše na Sol než na Ježíše.

Překlad: „Císaři Caesaru Flaviu Constantinovi, největšímu, zbožnému a požehnanému Augustovi: neboť on, insprován božským, a velikostí své mysli, vysvobodil stát od tyrana i všech jeho následovníků, svou armádou a pravou silou zbraní, Senát a Lid Říma věnoval mu tento oblouk, ozdobený triumfy.“

Marlowová (2006) popisuje velikost a umístění obřího kolosu Sola (125 stop vysokého, včetně paprsků na jeho koruně), který stál vedle Konstantinova oblouku na Forum Romanum.  Marlowová pokračuje, že socha byla přizpůsobena oblouku a že byla umístěna tak, aby dominovala celé krajině Forum Romanum. Podobně hlavní fórum v Konstantinopoli mělo impozantní sloup vysoký asi 115 stop, na němž stála socha Konstantina, zpodobněného s  atributy Apollóna, řeckého boha slunce. Císařova oddanost slunci tedy zjevně žila dál a dařilo se jí, aniž by cokoli naznačovalo, že by se kvůli Ježíšovi Slunce zřekl.

Konstantinův sloup dnes (Istanbul)

 

No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: