Přejít k obsahu webu

Jak se z 25. prosince staly Ježíšovy narozeniny (1. díl)

30 prosince, 2020

William S. Abruzzi

Pozn. překl.:  Skutečnost, že většinu svých svátků křesťanství převzalo z pohanství a naroubovalo na ně svoji ideologii, je poměrně známá. Následující pětidílný seriál podrobně seznamuje s tím, jak k tomu došlo v případě Vánoc.  Vyvrátí např. představu, že první křesťané Ježíšovo narození vůbec slavili. Dozvíte se v něm také třeba, že Konstantin, známý jako první křesťanský římský císař,  pravděpodobně i nadále uctíval Slunce jako pohané a Krista ustavil jako nového slunečního boha, jenž vystřídal jiného, jak se tomu stalo předtím již několikrát, nebo že spory křesťanů ohledně doby narození Ježíše pramenily z různých dat slavení zrodu Slunce u pohanských národů.

Článek v roce 2018 napsal William S. Abruzzi, profesor na katedře sociologie a antropologie na Muhlenberg College v Allentownu v Pensylvánii.  K předmětům jeho výzkumů patří ekologie člověka, studování suché země, etnické vztahy, teorie a metodologie sociální vědy a antropologie náboženství. 

Wolf

Ačkoliv je 25. prosinec dnem, kdy většina křesťanů slaví Ježíšovy narozeniny, nikdo nezná rok ani den, kdy se Ježíš narodil. Datum 25. prosince bylo stanoveno na sklonku 4. století, téměř 400 let po Ježíšově smrti, a dál jej odmítá nějakých 200-300 milionů východních pravoslavných křesťanů, kteří tuto událost slaví 6. ledna. Datum Ježíšova narození nebylo stanoveno po téměř čtyři staletí, během nichž se navrhovala různá data. S největší pravděpodobností se zdá, že 25. prosinec byl výsledkem výpůjčky tehdy populární pohanské oslavy uprostřed zimy.

První křesťané Ježíšovo narození neslavili. Ježíšovo narození si u raného křesťanství nezískalo takovou důležitost jako Velikonoce (Brown 1977: 28), které se slavily záhy po Ježíšově smrti. (1) O oslavě jeho narozenin není ve Skutcích žádná zmínka. Žádná zmínka o oslavách narozenin není ani ve spisech raných křesťanských autorů,  jako byl Irenaeus (cca 130-200) nebo Tertullian (cca 160-225). Na sklonku druhého století Kléméns Alexandrijský (150-215) (Stromata I, 21,145.5) zesměšňoval ty, co se pokoušeli stanovit datum Ježíšova narození. Slavení narozenin bylo skutečně zavrhováno jako nekřesťanské. Až do třetího století Órigenés Alexadrijský (184-253) (Komentář k Matoušovi XIV, 6) měl námitky proti slavení jakýchkoliv narozenin jakožto pohanskému zvyku a poukazoval na to, že v Bibli své narozeniny slavili jen „pohané a bezbožníci“ (jako Faraon a Herodes). Órigenés šel tak daleko, že se vysmíval římským oslavám výročí narození, což významně naznačuje, že Ježíšovo narození tehdy nebylo spojeno s podobnými oslavami. Ježíšovo narození také nemá žádnou teologickou důležitost. Na čem záleželo, byla pro křesťany Ježíšova smrt a vzkříšení, ne jeho narození. Každý  Den Páně (později nazvaný neděle) byl slaven jako „den vzkříšení“. Od úplného počátku křesťanství svátek Velikonoc a svaté dny s ním spojené – které specificky oslavovali Ježíšovu smrt a vzkříšení –  představovaly základ křesťanského uctívání. Podobně všechny svátky na počest jeho apoštolů a později křesťanských mučedníků měly spojitost s jejich smrtí, ne narozením. Jak uvádí Cullmann (1956: 21): 

Náš svátek vánoční 25. prosince byl křesťanům prvních tří staletí neznámý. Až do počátku čtvrtého století tento den, jenž se měl později stát v křesťanské církvi ústředním datem, křesťané nechávali minout bez uznání a opěvování, bez shromáždění se pro uctívání a bez toho, aby se Kristovo narození vůbec zmiňovalo.

A samozřejmě v Matoušově a Lukášově vyprávění o dětství není žádná zmínka o sněhu a nízkých teplotách, které s určitostí vylučují narození v prosinci. (2) Jak poznamenává Jenkins (2011:47): „Žádný příčetný judský pastýř by v prosinci na kopcích nehlídal svá stáda.“ Pasáž, že v prosinci v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda dohlížející na poli na svá stáda“ (Lukáš 2: 8) prokazuje  neznalost  palestinského klimatu a pastevectví ovcí, kdy jsou zvířata v zimě s větší pravděpodobností v ohradě a chráněna, a primárně se pasou během teplejších měsíců, kdy pole pokrývá tráva. Vánoce se nestaly důležitým křesťanským svátkem až do 4. století n. l. Jednou ze známek pozdějšího data původu Vánoc je skutečnost, že se v kalendáři opakuje každý rok v pevné datum. Je to výsledek toho, že vychází spíše s pozdějšího římského solárního  kalendáře, než z dřívějšího židovského kalendáře lunárního, jak je tomu u Velikonoc, jejichž oslava se každý rok objevuje v kalendáři v jiný datum. Navíc dle Kraabela (1982: 275) v nejranějším křesťanském umění a literatuře není Ježíš představován jako kojenec, ale spíše je někdy zpodobňován jako mladiství postava podobná Dioýsovi a Apllónovi, ale častěji jako starší, věčně mladá postava. První obrazy Panny a Dítětem, s Bileámem držícím svitek a ukazujícím na hvězdu (viz Numeri 24: 17) se datuje minimálně do třetího století a možná později.

„. . . Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele“  (Numeri 24: 17)

Panna a Dítě (Katakomby sv. Priscilly, Řím)

 

Bylo však jen záležitostí času, než si Ježíšovo narození (Vtělení) získá soteriologickou důležitost. [soteriologie – součást křesťanské teologie, která se zabývá naukou o spáse]:

Jakmile se víra v ukřižovaného vznešeného Pána ujala jako startovací bod teologické reflexe ohledně otázky Kristovy osoby a díla, jeho vtělení se nutně stávalo stále více ústředním tématem zbožného hloubání(Cullmann 1956: 24)

Vzhledem k počáteční církevní lhostejnosti k datu Ježíšova narození kolovala v prvních  křesťanských staletích řada navrhovaných dat (viz Cullmann 1942; Strittmatter 1956; Kraabel 1982). Na počátku třetího století Kléméns Alexandrijský poznamenal, že křesťanské skupiny navrhovaly za datum Ježíšova narození několik různých dat. Dle Kéménse:

Jsou tací, kteří určili nejen rok narození Páně, ale rovněž den; a říkají, že k němu došlo ve 28. roce Augusta a 25. den [egyptského měsíce] pachon [20. květen našeho kalendáře]. . . . Jiní dále říkají, že se narodil 24. nebo 25.pharmuthi [20. nebo 21. dubna]. (Kléméns, Stromateis 1.21.145; cituje McGowan 2012; viz rovněž Winter 1955:235)

Je příznačné, že  zatímco Kléméns diskutoval o několika navrhovaných datech, nezmínil jako jedno z tehdy nárokovaných dat 25. prosinec. Samotný Kléméns (Stromata 1:21) se domníval, že Ježíš se narodil 18. listopadu, a napsal:

Od narození Krista po smrt Commoda je tedy celkem 194 let, jeden měsíc a 13 dnů. [Tak se výpočtem dojde k 18. listopadu] (3)

Jako datum Kristova narození se navrhovalo několik jarních dat, včetně 2. dubna, 19. dubna, 25. března, 28. března a 20. května (viz  Cullmann 1956: 21-23; Kraabel 1982: 274-275). Preferování jarního data vycházelo z víry, že svět byl stvořen na jaře. Dle 1.knihy Mojžíšovy (1: 4-5), to byl první den stvoření, kdy Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí.“ Věřilo se tomu, že  v první den stvoření bylo světlo a tma rozděleny do dvou rovnoměrných částí. První den stvoření se tedy musel objevit o jarní rovnodennosti, kdy mají noc a den stejnou délku. Zatímco jarní rovnodennost v našem moderním kalendáři připadá na 21. březen, v římském kalendáři se objevovala 25. března. Protože Ježíš představoval „nové stvoření“, věřilo se, že jeho zrod se časově shodoval a datem původního stvoření. Toto by se shodovalo s tvrzením evangelií, že Ježíš byl ukřižován na jaře. Protože Ježíš, jakožto dokonalá božská bytost, by žil celé roky (ne část), z toho plyne, že k jeho ukřižování by došlo 25. března. (4)

Na základě jemné úpravy výše uvedeného argumentu se v díle De Pascha Computus,datovaném rokem 243 n. l. (viz Cullman 1956: 22; Talley 2000: 269), vypočítává, že k Ježíšovu narození došlo 28. března. Mnoho prvních křesťanů spojovalo Ježíše se sluncem (viz níže) a řídilo se odkazem na mesiáše jakožto „slunce spravedlnosti“  z Malachiáše  (4: 2) [3:20 v Ekumenickém překladu]. 1. Kniha Mojžíšova  (1: 14-19) tvrdí, že slunce bylo stvořeno čtvrtý den stvoření. Na základě této víry, že první den stvoření byl 25. březen, zrod slunce – a tím pádem i Ježíše —  by nastal 28. března..

Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. (Malachiáš 4:2)

Podobná teologická aritmetika se také použila k argumentaci, že datem narození je 25. prosinec. Ve třetím století tvrdil Julius Africanus, že 25. prosinec byl dnem Ježíšova narození, a vycházel ze své víry, že Ježíš byl počat (tedy skutečně začal svůj život) 25. března a byl nošen v lůně přesně 9 měsíců. Africanus podobným způsobem usoudil, že Ježíš žil přesně celé roky, a proto byl ukřižován 25. března. Asi roku 400 n. l. se Svatý Augustin zmiňuje o místní odštěpenecké skupině křesťanů, donatistech,(5) kteří udržovali vánoční svátky 25. prosince, ale odmítali slavit  Zjevení Páně 6. ledna, považujíce to za novotu (McGowan 2012). (6)  Používání 25. března za datum smrti k ospravedlnění 25. prosince za datum narození jasně ilustruje popularitu prvého s ohledem na datování Ježíšova narození. Zakládat druhé datum na tom prvém mu dodávalo větší legitimitu, a tak usnadnilo snažení římské církve ustavit ortodoxnost 25. prosince.

Egyptští gnostičtí následovníci Basilida v 2., století slavili Ježíšovy narozeniny 6. ledna. Dle Raye (2000: 116-129) se oslavy narození Páně v Palestině zpočátku odehrávaly uprostřed května. Tyto oslavy se později přesunuly na leden a pak konečně během 4. století na prosinec. Svátek narození Páně dál slaví 6. ledna Arménská pravoslavná církev. Tradice se rovněž nachází i  u Epifana Panarion [str. 374-377] LI, MPG svazek XLI, sloupec. 928 a násl.), biskupa v Salamině na Kypru, dle něhož se Ježíš narodil ve 42. roku Augustovy vlády (29 let poté, co se Židé podrobili Římanům), 13. měsíci Tebeth v židovském, 11. měsíci Tybi v egyptském či 8. měsíci Audyneos v syrském válcovém počítání, což odpovídá 5.  a 6. lednu Juliánského kalendáře (743 let ab urbe condita) (7) (Winter 1955:234).

Dle Rolla (2000: 274-275) první „faktický důkaz“, že 25. prosinec se slavil jako Ježíšovy narozeniny, pochází z díla Chronograph či almanachu Furia Dionysa Philocala (354 n. l.). Tento almanach obsahuje tři seznamy dat, které „úhrnem  slouží jako indikace toho, že k roku 336 narození Ježíše stálo na počátku nového roku“. (viz rovněž McGowan 2012). Nicméně:

Jeden seznam, Fasti consulares, chronologický seznam římských konzulů, zahrnuje prohlášení: „Kristuse se narodil za konzulátu C. Caesara Augusta a L. Aemiliana Paula 25. prosince, ve čtvrtek, 15. den nového Měsíce.“ Dle Rolla (2000: 275) bylo toto prohlášení  nešikovně vloženo do sekulárního seznamu římských konzulů a obsahuje několik faktických chyb, což vznáší otázku ohledně jeho autenticity. Druhý seznam, Depositio episcoporum, obsahuje jména římských biskupů, kteří žili v letech 255 až 352. Zápisy jsou seřazeny dle data jejich úmrtí, počínaje 26. prosincem. První datum ze seznamu, 25. prosinec,  má poznámku: natus Christus in Betleem Judeae: „Kristus se narodil v judském Betlémě“ (McGowan 2012). Nicméně poslední dva údaje – Marcus, jenž zemřel roku 336, a Julius, který zemřel roku 352  – jsou mimo pořadí, což nasvědčuje pozdějšímu vložení (Roll 2000: 275). Protože Sylvestr, poslední z papežů uvedený ve správném pořadím, zemřel v prosinci 335, Roll věří, že zdrojový materiál lze spolehlivě datovat do roku 336. Z toho tedy usuzuje: „skutečnost, že je uspořádán tak, jako by byl 25. prosinec počátkem roku . . . nasvědčuje, že svátek narození Páně tehdy získal své místo jakožto počátek křesťanského roku“ (tamtéž).  Je příznačné, že občanský kalendář, zahrnutý v témže díle Chronograph, označuje 25. prosinec jako N(atalis)Invicti, římský občanský svátek oslavující zrození nepřemožitelného slunce (tamtéž), aniž by zmiňoval narození Ježíše (tamtéž). Dle Rolla je stejně problematická poznámka v třetím dokumentu Depositio martyrum,  jež začíná: „Kristus se narodil osmého dne ledna, v Betlémě v Judeji“ (tamtéž). Zde je problém, že zdrojem, kde se toto datum uvádí, je seznam mučedníků, kteří zemřeli v Římě a byli pohřbeni ve městě či jeho blízkosti. Tehdy se věřilo, že datum mučedníkovy smrti, bylo dnem zrození v nebi a že by se tento den měl slavit. Nicméně datum Ježíšovy smrti není udáno, což činí zařazení data Ježíšova narození (jakožto dne, kdy se fyzicky narodil) do  seznamu dat narození (tj. dnů úmrtí) mučedníků silně problematickým. Roll (taméž.) tvrdí, že datum Ježíšova narození možná bylo do tohoto dokumentu vloženo později.

25. prosinec se na západě ustanovil oficiálním datem narození Páně až na sklonku 4. století a i tehdy musel být  prosazován mezi obecnou populací předkládáním teologického odůvodnění. Řehoř z Nazianzu v letech 379-380 kázal  o svátku vánočním a zjevení Páně. Ve svém kázání na zjevení Páně tvrdil, že je exarchos (původcem) vánočního svátku, ne v roce 379, ale zřejmě krátce předtím (tamtéž). Jan Zlatoústý (349-407), arcibiskup Kontantinopole, měl své kázání In diem natalem na den narození Páně roku 386 s cílem ospravedlnit zavedení/vnucení tohoto svátku ve Východní církvi méně než deset let předtím (Roll 2000: 276). Zlatoústý použil několik argumentů, aby podpořil 25. prosinec jako den Ježíšova narození. Citovala Gamalielova slova: „Pokud to bude pocházet od lidí, skončí to v nicotě; ale pokud to bude od Boha, nemůžete to potřít, aniž byste se ocitli v boji proti Bohu.“ (Skutky V, 38-39). Zlatoústý tvrdil, že platnost data 25. prosince potvrzuje  široká podpora křesťanské komunity, jaké se mu dostalo během poměrně krátkého časového období (Strittmatter 1942: 601-602). Toto ospravedlnění je fakticky nesprávné i nelogické. Trvalo přes 300 let, než většina křesťanské komunity přijala 25. prosinec za datum Ježíšova narození. Vůči tomuto datu panoval obecně rozšířený odpor a datum  se podařilo ustavit jen  v důsledku vnucení římskou církví. Velké množství lidí také docela rychle přijalo celou řadu falešných věr. Gamalielův citát (pokud ho budeme pokládat za autentický) by stejně tak bylo možné použít k ospravedlnění věr jiných náboženství, včetně muslimů, hinduistů a mormonů. Ve svém kázání In diem natalem z roku 386 Zlatoústý toto stanovisko podpořil odvolávaje se na Quiriniovo scípání lidu z Luk 2:1-67 (Kraabel 1982: 278). Tvrdil, že svátek 25. prosince má původ v Římě, kde jsou uchovány záznamy o Quiriniově sčítání lidu, ačkoliv ony záznamy nebyly nikdy předloženy. Je vysoce nepravděpodobné, že by kdy existovaly nebo by nějakým způsobem potvrzovaly datum 25. prosince. Zlatoústý dále tvrdil, že dle Lukáše (1: 8-13), Zachariáš, otec Jana Křtitele, obdržel poselství od archanděla Gabriela při kněžských rituálech ve vnitřní svatyni chrámu, šest měsíců předtím, než byly zprávy zvěstovány Marii.

Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu. Tu se mu ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo. Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. Anděl mu řekl: Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.“ (Lukáš 1: 8-13)

Jen jeden den v roce, tvrdil Zlatústý, mohl velekněz vstoupit do vnitřní svatyně; bylo to desátý den sedmého měsíce. Počítaje, že k Ježíšovu početí došlo o šest měsíců později a že k porodu došlo devět měsíců poté, Zlatoústý určil, že Ježíš se narodil v měsíci Appelaios (prosinec dle římského kalendáře). Pro toto však neexistuje žádný historický základ; nikdy se žádný velekněz nejmenoval Zachariáš a oltář s kadidlem se nenacházel ve vnitřní svatyni (Winter 1955: 234). Navíc Lukášův popis narození Jana je natolik přímo modelován dle narození Samuela (1.Samuelova:1-2; viz Freed 2001:87-89; Abruzzi When Was Jesus Born?, poznámka 34), že jej nelze považovat za  přesnou historickou zprávu, dle níž lze určit datum Ježíšova narození.

 

Poznámky:

  1. McGowan (2012) zastává názor, že Velikonoce se původně slavily jako židovsko-křesťanská reinterpretace paschy a staly se zjevně křesťanským svátkem v polovině druhého století n. l. , kdy “ v apokryfním textu známém jako Epištola apoštolům Ježíš instruuje své učedníky, aby ‚si připomínali [jeho] smrt, tj. paschu.'“
  2. Matoušova ani Lukášova zpráva o narození nemá řádnou historickou platnost. Jedná se o teologické, nikoliv historické dokumenty (viz Abruzzi, The Birth of Jesus; When Was Jesus Born?)
  3. Mnoho soudobých křesťanů, včetně naposledy Josepha Fitzmyera SJ (bývalého profesora biblických studií na Katolické univerzitě, člena Pontifikační biblické komise a prezidenta Katolické biblické společnosti) nahrazuje Ježíšovo narození 3. zářím roku 3 př. n. l. (srov. When Was Jesus Born. Bible Says Septembeer 11, 3 BC). Fitzmyerův komentář k datu Ježíšova narození obsahuje oficiální komentář katolické církve k Novému zákonu.
  4. Tertullian (Adversus ludaees cca 207 n. l.) je první známý autor, jenž přisoudil 25. březnu den Kristovy smrti (Cullmann 1942: 612, pozná. 41).
  5. Donatisté byla křesťanská sekta, která se objevila v africké provincii Říma (severní Africe) po pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem (303-305 CE) a která přetrvala něco málo přes století. Donatisté byli následovníci biskupa Donata Magnuse, jenž se poprvé objevil v církevních záznamech roku 313 n. l. jako Donatus z Casae Nigrae. Tehdy ho papež Miltiades prohlásil vinným z nového křtění kněžstva, které se dopustilo morálních poklesků, a z formování schizmatu uvnitř církve. Donatisté silně kritizovali církev za to, že znovu přijímá křesťany, kteří se zřekli víry při Dioklecianově pronásledování. Donatisté se přeli, že takoví traditores [ti, co se vzdali] nemohou být znovu dosazeni bez nového křtu a nového vysvěcení. Rovněž odmítali přijmout legitimitu svátostí vykonávaných traditorskými knězi a biskupy, kteří byli znovu přijmuti do církve, dokud nebyli znovu pokřtěni a znovu vysvěceni. Katolická církev stále odkazuje na donatismus jako na významné, ale krátkodobé schizma uvnitř církve (viz Catholic Encyclopedia).
  6. Cullmann (1956: 29, pozn. 13) tvrdí, že Augustýnova kritika donatistů za nedodržování 6. ledna, neznamená, že slavili Kristovy narozeniny 25. prosince.
  7. Ab Urbe Condita (AUC), „od založení města [Říma], 722 př. n. l. dle moderního kalendáře. Všechna římská data se počítala AUC. Rok 743 AUC odpovídal roku 11 př. n. l. dle moderního kalendáře.
No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: