Přejít k obsahu webu

Aleksander Gieysztor: Mytologie Slovanů

16 prosince, 2020
tags:

Nakladatelství Argo letos na podzim vydalo velmi zajímavou knihu, která by neměla ujít žádnému českému (a slovenskému) zájemci o slovanské pohanství a historii. Práci Mytologie Slovanů napsal význačný polský odborník  Aleksander Gieysztor (17.7.1916  – 9.2.1998) už v roce 1982, ale stále je to zdroj informací, který našim čtenářům může hodně dát. Gieysztor patřil už k předválečným kapacitám v oboru slovanské historie a i po Druhé světové válce se oboru věnoval s velkou vervou.

Mytologie Slovanů je zkrátka kniha, na kterou jsme dlouho čekali. Autor, zcela v duchu své doby, vycházel z principu srovnávací mytologie, jak s ní přišel G. Dumézil a čerpal i z prací M. Eliadeho. Gieysztor nastudoval řadu původních středověkých kronik a letopisů, kde se vyskytují zmínky o slovanských bozích a pohanství. Některé uvádíme zde. Velký prostor dal také archeologickým nálezům, pracoval i s lidovými zvyky slovanských národů a také s pohádkami. 

Gieysztorova práce je sice dnes již z části „zastaralá“ a některé jeho teorie a hypotézy se ukazují jako slepé uličky – nicméně, na českém knižním trhu v ranku slovanských mýtů a pohanství stále zeje obrovská díra, kterou právě Poláci u nich doma už dokázali velmi dobře zaplnit i novějšími a velmi kvalitními publikacemi. Na ty si však musíme ještě počkat.

Autor v knize rozebírá funkce božstev předpokládaného slovanského pantheonu, tedy bohů a bohyní, jejichž jména se nám díky kronikám a lidovým zvykům dochovala od Arkony až po Makedonii. Například o Perunovi a jeho vztahu k ohni a blesku píše:

„Oheň byl v dávné indoevropské minulostí chápán trojím způsobem: jako oheň pozemský zosobněný v ohništi, jako oheň atmosférický, tzn. jako blesk, a jako oheň nebeský, tzn. slunce. Všechny tyto tři druhy a s nimi svázané obřady znala i slovanská kultura. Nejvyšší forma ohně – slunce – se však nestala u Indoevropanů nejvyšším božstvem: jednalo se pouze o oko Mitry-Varuny v Indii či syna Ahury-Mazdy ve starověkém Íránu. Není důvod se domnívat, že se Slované ubírali jinou cestou, jejich Svarog je sice sluncem, ale nepředstavuje nejvyšší božstvo, nýbrž božstvo stojící poblíž skutečných vládců, Peruna a Velese. Druhá kategorie ohně, blesk, je zbraň v rukou Peruna. A třetí, pozemský oheň, zůstává v kompetenci Dažboga-Svarožice, který pečuje o domácí oheň a o sušení zrna, jak o tom hovoří ruské texty. Podobně je tomu v případě trojfunkčního systému: vlády, války a hospodářství, přičemž poslední dvě funkce nejsou v případě Slovanů téměř zmiňovány. Co se týká vojenské síly, musíme si vystačit s tvrzením, že Perun se vychyloval ze svého vysokého postavení směrem ke druhé funkci, a nacházené pozůstatky Perunových bleskových střel, tzn. přírodních kamenných útvarů či paleolitického a neolitického nářadí, se jakožto jeho zbraně těšily velké úctě.“

Gieysztor se ve své knize věnuje ovšem i lidové středověké a novověké démonologii opět napříč slovanským světem od Balkánu až po Baltské moře. Zde opět čerpal z nepřeberného množství skazek a pohádek různých slovanských národů. Konkrétně třeba strigu rozebral takto:

„Včasnou výpůjčku ve slovníku i mytologii západních Slovanů představuje striga, polsky strzyga (rovněž rodu mužského jako strig, polsky strzyg, strzyż a strzygoń). Jedná se o postavu čarodějnice-sovy která vysává krev; termín zcela jisté pochází z latinského striga, řeckého stri(n)ks, ale není jasný ani způsob, ani doba jeho převzetí. Zejména v mužském rodě se pravděpodobně jedná o slovanskou invenci uplatněnou na jiný zjev z oblasti démonologie, na upíra. Upírem nebo vampýrem, ve starší polštině také upirem i upierzycą, wąpierzem, byla nazývána děsivá bytost, které z pohledu jazyka Brückner přisoudil balkánský původ. Tam se také zcela určitě dochoval nejbohatší soubor pověr o duších umrlců a živých mrtvolách, které vysávají život ze živých lidí, dokud je nezahubí.“

Knihu Mytologie Slovanů doplňuje v závěru i jedna Gieysztorova přednáška a poznámky použitých zdrojů. Pokud vás tedy zajímá skutečná slovanská pohanská víra a historie, rozhodně neváhejte a knihu si kupte. Ční totiž jako diamant proti kuce hnoje, kterou za „zdroje“ vydávají pomatenci ze sekty Slovanskoárijských véd.

 

Aleksander Gieysztor: Mytologie Slovanů. Přeložila Hana Komárková. Vydalo nakladatelství Argo v roce 2020.

No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: