Pohanství – víra a filozofie pro 21. století

Když tak někdy pročítám komentáře některých „nepohanských“ čtenářů zde na webovkách Pohanského kruhu  nebo na našem Facebooku, často vidím naprosté nepochopení toho, čím je současné pohanství. A teď nemluvím o křesťanských spammerech, kteří to mají tak nějak programově nastaveno už od dob prvních inkvizičních procesů – ale o spíše „moderních“ lidech, kteří nevěří vůbec v nic. 

Jsou to komentáře jako:  „A to je vaše jediná náplň poskakovat okolo ohně v kůžích?“  Nebo:  „Proč se snažíte křísit dobu dávno minulou a hrajete si na vikingy?“  Či třeba:  „A to jako chcete dělat lidské oběti?“  Přesně tohle je to naprosto fatální nepochopení, čím je pohanství 21. století. Na tyhle (a podobné) dotazy se hodí nádherná myšlenka souvěrce Vítoslava z Rodné víry, který to přesně trefil:

„Pohanství není náboženství z minulosti, je to náboženství s minulostí.“

Někteří současní čeští (a samozřejmě i slovenští) pohané dělají tzv. Living  History (LH) – tedy Živou historii  a snaží se ukazovat veřejnosti například život Slovanů a vikingů ve středověku, život Římanů nebo Germánů ve starověku atd. Říká se tomu taky reenactment. Ale pozor! To, že to dělají, ještě neznamená, že jim přeskočilo a chtěli by vracet čas! Je to prostě koníček a životní styl, který podnikají na vlastní náklady často i ve spolupráci s archeology a historiky. To, že na akcích pořádaných pro veřejnost předvádějí i rekonstrukce dávných náboženských obřadů ještě neznamená, že tohle je současné pohanství! A ještě jeden zajímavý detail: Naprostá většina nadšenců okolo LH jsou většinou ateisté.

Takže množina reenactment a množina současné pohanství  se občas prolnou, ale neznamená to, že jsou naprosto totožné. Já jsem jeden čas LH zkoušel dělat, ale protože na kretény narazíte všude – a ani LH, ani současné pohanství nejsou proti nim imunní  –  brzo jsem s tím přestal. Spoustu dnešních pohanů ani nenapadne dělat LH, protože mají prostě jiné koníčky. No a spoustu reenactorů zase ani nenapadne věřit v pohanské bohy.

Dospělý současný pohan  ve 21. století má prostě úplně jiné starosti, než jeho „souvěrec“ z 1. století př. n. l. Žijeme v jiném světě, který ovšem vzešel z toho dávno minulého. Ale naše víra má skutečně prameny v dávných časech středověku, starověku a možná už i pravěku. Jenže ani to „staré“ pohanství nebylo jen o štípání pazourku, stahování ulovené zvěře a stavění proutěných chýší. Oni ti řečtí a římští filozofové, stavitelé, umělci a politici antiky byli také pohané. Z jejich civilizace vzešla ta dnešní. Řecké filozofické školy, zejména v Athénách a Alexandrii, se mezi sebou často utkávaly v disputacích a učených soutěžích. Někdy mezi různými filozofickými směry docházelo pouze k rivalitě verbální, občas se však žáci slovutných mistrů servali jako koně právě ve jménu svých učitelů. Šlo prostě o rozdílný pohled na svět a jeho výklad. Živo bylo hlavně v Athénách, kam se jako vosy na víno slétali nasávači moudrosti z celého Řecka a později i Říma. Akademie byla založena samotným Platónem nejspíše roku 387 př. n. l. Jiný slavný myslitel, Aristoteles, zase roku 335 př. n. l. založil vlastní athénskou školu: Peripatêtikos. Této škole se také říkalo Likeion. Aristoteles byl velkým mozkem antiky – sám původně vyučoval nejprve na Platónově Akademi a byl osobním učitelem Alexandra Velikého. Ten o něm prohlásil: „Vážím si Aristotela stejně jako svého otce, neboť jsem-li otci zavázán za život, pak Aristotelovi jsem vděčný za to, že mu dal cenu.“ Dalším centrem antické vzdělanosti byla ptolemaiovská Alexandrie se svou slavnou knihovnou v Músaionu – domě Múz, božských patronek vědění a umění. Músaion bylo založeno koncem 3. století př. n. l. Zde už nešlo jen o studium filosofie, ale i o skutečné vědecké bádání. Bohůmžel, časem přišlo křesťanství a s ním i konec antického pohanství… Músaion byl zcela zničen v roce 389 n. l. na rozkaz křesťanského císaře Theodosia I. A Athénská Akedemie a Lykeum? Ty definitivně, jako pohanské a rouhačské, nechal zavřít roku 529 n. l. císař Justinián I. 

Křesťanské tmářství už je dávno pryč a po zásluze mrtvé. Odkaz pohanských moudrých mozků však žije v naší civilizaci dál. A i když jako současní pohané žijeme ve 21. století, můžeme čerpat z odkazu našich pohanských předchůdců.  A že se jejich moudrost hodí i dnes, to dokazují třeba i tyto citáty:

„Každému určen je den: jen kratičký, mizivý navždy, všem jest života čas – však slávu si prodloužit skutky, to je chrabrosti cíl.“

Tak praví veký římský básník Publius Vergilius Maro (1. stol. n. l.).

„Zajde majetek,

zemřou přátelé,

ty sám též zemřeš.

Jen toho pověst

potrvá věčně,

kdo si ji zaživa zasloužil.“

Toto nám zase říkají Výroky Vysokého z Islandu (cca 10. stol n. l.).

Dnes už se v běžném životě neoblékáme do tógy nebo do medvědí kůže. Naprosto běžně nosíme současné oblečení. Používáme výdobytky 21. století. Máme rodiny, děti, pracujeme, platíme daně a máme svou víru. Máme také svou filozofii. Obojím je pohanství. Nechceme otočit kolo času zpět, víme, že to nejde. Hledíme do budoucna. Jako normální běloši  🙂   

Fotografie: Autor. Jedná se o snímek z roku 2015 z obřadu Pohanského kruhu.