Přejít k obsahu webu

Svatyně bohyně Skaði

20 května, 2020
tags:

Letošní jaro je dost jiné, než jara v letech minulých. V přírodě courá o dost méně lidí kvůli virovému šílenství, takže se mi do lesů a luk vyráží mnohem lehčeji. A právě tohle jaro jsem se vydal na místo, které jsem navštívil naposledy před dlouhými třiadvaceti lety. No, to už je pěkně dávno  🙂 Tehdy mi bylo nějakých dvacet a já konečně objevil náhodou místo, o kterém jsme si kdysi jako kluci vyprávěli legendy na základní škole.

To bylo tak: Někdy koncem osmdesátých let dvacátého století (jo, už jsem pěkně starej) zase začaly vycházet foglarovky. Samozřejmě, že jejich četba se nevyhnula ani naší třídě. A tehdy se objevila mezi mými vrstevníky „Legenda o Bílé skále“. Bylo to vyprávění o tajemném místě, které jakoby vypadlo z Jestřábova knižního eposu Chata v Jezerní kotlině. Byla to šeptanda o ztracené nádherné skále v lesích nedaleko našeho města, kam nikdo „nepovolaný“ neznal cestu. A kdo ji znal, ten o ní řekl jen „zasvěceným“. Já mezi „zasvěcené“ samozřejmě nepatřil. A mám dodnes pocit, že nikdo z kluků, kteří o Bílé skále tajuplně vyprávěli, tam tenkrát nebyl. Jen prostě chtěli být zajímaví  🙂  Klukovské party pročesávaly lesy v okruhu deseti kilometrů od našeho města a žádná z nich Bílou skálu samozřejmě nenašla. Teda až na jednu tlupu starších kluků, kteří o třináctileté smrkáče našeho věku pochopitelně nejevili zájem, a ani je nenapadlo, aby nás tam vzali. Takže časem jsme na legendární Bílou skálu zapomněli. A jak šel čas, dal jsem se ke skautům a objevili jsme jiné fleky na táboření. Jakoby to záhadné místo nikdy nebylo…

Uběhlo cca sedm let, bylo mi asi dvacet a jednou, čistě náhodou, jsem Bílou skálu konečně našel. Byla to prostě rána 🙂 To místo mne doslova uchvátilo. Ten rok jsem se tam ještě několikrát vrátil. Bylo to v době, kdy se formovala moje pohanská víra. Z té skály  jsem byl prostě u vytržení. Polohu místa jsem si nechal pro sebe a nevyzradil ji ani v hospodě  🙂 Ale zase se stalo něco, co změnilo i můj příběh: Přišla zima a k Bílé skále se nedalo divokým terénem jít. Říkal jsem si, na jaře tam zase vyrazím… Jenže to jaro přišla vichřice a způsobila rozsáhlý polom nedaleko Bílé skály. Po okolí lesáci stahovali dříví, bylo tam moc živo několik měsíců a obejít se to nedalo. Ten rok jsem se tam už nedostal. Další jaro jsem se tam už už chystal – ale nějak mi to nevyšlo. A další roky samozřejmě taky. Začal jsem mít jiné starosti a na Bílou skálu jsem vlastně znovu tak trochu zapomněl… Postupem času jsem si vytvořil Svatyni v Ullově háji a našel i další posvátná místa pro moje rituály.

Uběhlo dlouhých dvacet tři let a tohle jaro mne Bílá skála zavolala zpátky. Bylo to z čista jasna  naprosto nekompromisní volání  🙂 Jak jsem na to nádherné místo mohl zapomenout? Nejdřív jsem to v lese nemohl vůbec najít. Za ty dvě dekády na místě polomu vyrostl les nový a ten starý je ještě větší. Ke skále jsem se dostal poněkud dobrodružně z vrchu a málem z ní sletěl. Ale byl jsem konečně tady  🙂 A pochopil jsem, kdo mne sem zavolal: Byla to moje božská patronka Skaði. S úžasem a s pocitem posvátného vytržení jsem stál pod skálou a věděl, že tohle místo je zasvěceno právě této bohyni. Samotářské ochránkyni horalů a divoké přírody. Byl jsem doma…

8. května jsem do Svatyně bohyně Skaði, jak tomuto místu nyní říkám, vzal pár soukmenovců z Pohanského kruhu. I oni poznali kouzlo tohoto místa. Vztyčili jsme zde kámen, který se stal oltářem patronky tohoto místa. Myslím, že kluci si Svatyni bohyně Skaði oblíbili stejně jako já a že jsme se tu nesešli naposledy. Je to místo, o které jsem se s lidmi, kterým věřím, rád podělil. Protože my jsme Pohanský kruh – fungující společenství etnických pohanů. A i o tomto moderní pohanství dneška je: o hledání a nacházení.

Děkuju Ti, Skaði. Děkuju za to, že jsi mne dovedla zpátky domů 🙂

 

Poznámka: Neptejte se nás, kde Svatyně bohyně Skaði je. Je to místo tak krásné, že čím méně o něm ví lidí, tím je to pro něj lepší  🙂

Fotografie: Autor

komentáře 2 leave one →
  1. Zimorod permalink
    13 července, 2020 6:24 pm

    Super. 🙂 A koukám, že nejen Ctirad, ale tedy i Myslič má co dělat se Skauty. Pěkně se v tom pohanství všichni slézáme. 😀

    • 15 července, 2020 6:43 pm

      No jo. Od skautů ke skinheadům a pak k pohanům 🙂 – devadesáté roky minulého století byly hodně divoké 😀 .

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: