Přejít k obsahu webu

Pýcha předchází pád

Prosinec 14, 2018
tags:

Asi každý současný český a slovenský pohan má svého oblíbeného mytologického nebo i skutečně žijícího pohanského hrdinu. Mne samozřejmě nevyjímaje – u mne je to rozhodně Odysseus  🙂 . Ale každý z nás by si nejspíš měl dávat dobrý pozor, koho si za svůj životní vzor vybere. Někdy se totiž úradkem nejmocnějšího z bohů – Osudu – může stát, že se váš životní příběh až nebezpečně bude podobat, včetně vašeho pádu, nedobrému konci vašeho vzoru. A k tomu samozřejmě ani nemusíte být pohan, stejně jako jím nebyl francouzský císař Napoleon III. I když tomu pohanství vstoupilo do života řádně – asi více, než o to stál. A jeho zkáza se podobala pádu dvou jeho pohanských historických vzorů…

Charles Louis Napoleon Bonaparte (20. 4. 1808 – 9. 1. 1873) se prostě chtěl vyrovnat v životě nejen svému strýci Napoleonovi I. (15. 8. 1769 – 5. 5. 1821), ale i velkému Gaiu Iuliu Caesarovi (100 př. n. l. – 44 př. n. l.). Asi to měl dáno od kolébky: Jeho otec Louis Napoleon Bonaparte (2. 9. 1778 – 25. 7. 1846) žil celý život ve stínu úspěšnějšího bratra, který z něj na čas učinil krále Nizozemí, kde vládl jako Ludvík I. Když se narodíte do takové rodiny, míříte zkrátka vysoko. Mladý Charles Louis Napoleon snil své romantické sny o tom, kterak srazí z francouzského trůnu Bourbony a obnoví prestiž Francie a rodu Bonapartů. Šel do toho po hlavě a 6. 8. 1840 se pokusil o státní převrat a svržení francouzského krále Ludvíka Filipa III. Puč byl špatně připraven a pochopitelně bonapartistům nevyšel. Když ho však royalisté postavili před soud, budoucí Napoleon III. se hájil tak obratně, že mu tleskala celá Francie. Ludvík Filip III. z rodu Bourbonů si nemohl dovolit nechat popravit takovou „hvězdu“ a tak ho „jenom“ poslal na doživotí do pevnosti Ham. A zde Charles Louis Napoleon Bonaparte četl a četl. K Caesarovi a svému strýci si přidal ještě jednoho velkého hrdinu – vůdce vzbouřených Galů Vercingetorixe (asi 82 př. n. l. – 46 př. n. l.) – který bojoval právě proti Caesarovi.

Ve Francii to ovšem už zase vřelo: Bourboni se znovu ukázali jako beznadějně konzervativní a neschopní. Roku 1846 opět vypukla revoluce. A znovu Bourboni a katolická církev prchají ze země. Volá se po republice. Charles Louis Napoleon utíká z vězení a dává se plně do služeb republiky. Při volbách do Ústavodárného shromáždění je zvolen za poslance. Jeho sláva a kariéra letí strmě vzhůru: 20. 12. 1848 je prezidentem Francouzské republiky. Jeho sny se pomalu, ale jistě, stávají skutečností – už kráčí ve šlépějích Iulia Caesara. Pozvolna hromadí moc, stejně jako jeho vzor. A Francouzi jej milují. 2. 12. 1852 se Charles Louis Napoleon Bonaparte konečně stává „císařem všech Francouzů“ jako Napoleon III. Tak jako Caesar, když byl prohlášen doživotním diktátorem Říma, i on už třímá absolutní moc. Tak jako Caesara jej obyčejní lidé milují a aristokracie ho nenávidí…

Napoleon III. znovu dává do znaku Francie pohanský symbol: Jupiterova orla. A po vzoru imperiálního pohanského Říma i svého strýce Napoleona volá po Francouzské říši. Když Turecko nemá dost sil, aby ubránilo své rozpadající se impírium proti Rusku – Francie a Velká Británie vyhlašují Rusům nepřátelství. Začíná Krymská válka (1854 – 1856). Rusko je poraženo a Napoleon III. získává pověst vojenského génia. S jídlem roste chuť a Francie roku 1859 poráží v Itálii i Rakousko. Francie je znovu světovou velmocí – expanduje i do zámoří: Získává kolonie v Indočíně a v Africe. Císař pošilhává ale i po Americe: V Guayaně vznikají trestanecké tábory pro zločince, to však nestačí – Napoleon III. upírá svůj zrak na Mexiko. To dluží obrovské sumy za půjčky evropským velmocem. Velká Británie a Francie tedy vysílají intervenční vojska, která se v roce 1862 vylodí na mexickém pobřeží. Pohledávky je třeba vymoci silou. Prezident Benito Juaréz (21. 3. 1806 – 18. 6. 1872) je však odhodlán svou vlast ubránit – začíná krvavá válka. Britové jsou zděšeni a velice brzy se stahují. Ne tak Francouzi. Napoleon III. dostává nápad: Maxmilián Habsburský (6. 7. 1832 – 19. 7. 1867), mladší bratr rakouského císaře Františka Josefa I., přijímá jeho nabídku a stává se jako Maxmilián I. mexickým císařem. S ním také přichází do Mexika další armáda zverbovaná v Belgii a Rakousku – ve které možná sloužil i někdo z vašich předků  🙂 . Jenže, mexičtí republikáni vůbec nebojují jako pravidelná armáda. Oni válčí jako partyzáni. Francouzi a monarchisté guerrillu prohrávají a Napoleon III. dává konečně rozkaz k odchodu svých vojsk z Mexika – ovšem i s mexickým zlatým státním pokladem. Zrazený Maxmilián I. je z rozkazu Benita Juaréze popraven… A francouzský císař vyjádří pouhé „politovaní“…

Jeden by řekl, že Napoleon III. vyvodí z tohoto obrovského debaklu nějaký závěr a svou politiku tak nějak přehodnotí… Nikoliv. Císař objednal sedmimetrovou bronzovou sochu svého vzoru Vercingetorixe u umělců Aimého Milleta a Eugena Viollet-le-Duca a s velkou pompou ji roku 1865 vztyčil u městečka Alise-Sainte-Reine, kde velký Gal v roce 52 př. n. l. vzdal Caesarovi. Tento rebel, když poznal, že je poražen, třikrát objel na koni římský tábor a teprve potom poklekl před Caesarem. Ten ho nechal o pár let později popravit. Napoleon III. udělal z Kelta Vercingetorixe „Francouze“. A tak trošku si pohrál s historií: Podle Plútarchova spisu Bioi paralléloi dobyl Gaius Iulius Caesar v Galii na 800 opevněných měst, zajal 1 000 000 Galů a zrovna tolik pozabíjel. Je třeba si ale uvědomit, že tehdejší Galie rozhodně nebyla jakousi jednotnou říší, které vládl jeden král a jeden národ nebo kmen. Caesar vsadil na postupné zásahy do vztahů mezi znesvářenými keltskými kmeny, z nichž některé byly spojenci Římanů, jako například Sequanové a Haeduové, kteří si ho do Galie vlastně pozvali, aby je zbavil nájezdů Germánů – a také jim pomohl proti Helvéciům, což byli taktéž Keltové, kteří se na jejich území dost neurvale tlačili. Takže blouznící keltofilové, kteří i dnes tvrdí, že „všichni Keltové nenáviděli Římany”, prostě nemají pravdu. Mnoho galských Keltů si jednoduše spočítalo, že spolupráce s Římem jim přinese větší klid a prosperitu, než „spojenectví” s jinými Kelty, kteří je vlastně jenom otravují. Vercingetorix vůbec nepochopil, že všechny galské kmeny za ním nikdy nepůjdou, že některé jeho válku považují za nesmyslnou. Napoleon III. obdivoval oba velké protivníky: Vercingetorixe i Caesara. Ale dá se říci, že dobře nestudoval jejich životopisy. Dopadl vlastně velice podobně, jako oni. Zlé jazyky tvrdily, že bronzový Vercingetorix má i tvář Napoleona III. Z odhalení tohoto monumentu se stala celonárodní událost a svátek všech Francouzů. Megalomanskému monarchovi však ztotožnení se s galským hrdinou opravdu štěstí nepřineslo: Napoleon III. roku 1870 rozpoutal francouzsko – pruskou válku. Tu nemohl vyhrát stejně, jako Vercingetorix nemohl porazit Caesara.

A prohrál… Tento konflikt srazila Francii na kolena a císař byl poražen, stejně jako jeho idol Vercingetorix. Musel kapitulovat a vzdát se trůnu. Na zámku Bellevue se navíc musel sklonit před pruským králem Wilhelmem I. – přesně, jako to udělal Vercingetorix před Caesarem… Vyhraná válka pomohla Prusku vytvořit sjednocené Německo, největšího francouzského nepřítele. Napoleon III. byl sesazen a z poražené Francie se znovu stala republika, která přišla o Alsasko a Lotrinsko. Paříž čekala krvavá lázeň při potlačení vzpoury komunardů. Všemi nenáviděný a opuštěný excísař Napoleon III. zemřel v exilu ve Velké Británii 9. 1. 1873 na potíže s močením, jako chráněnec královny Viktorie. Bohové dávají, bohové berou: Tak jako Caesara zradili jeho nejbližší a byl ubodán lidmi, kterým věřil, jako se Vercingetorix musel vzdát marného odporu proti lépe organizované armádě – i Napoleon III. okusil hořkost porážky, která vůbec nemusela přijít… Kdyby jen lépe poznal život a chyby svých idolů. Bohové mu nadělili vskutku hodně, ale sebestředný císař dary bohyně Fortuny promrhal. Francii to stálo oceán krve a Francouzi už nikdy nedopustili a nedopustí, aby v jejich zemi byla obnovena monarchie.

 

Ilustrace: Lionel Royer (2) a Wilhelm Camphausen (3).

Reklamy
No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: