Přejít k obsahu webu

Imre Trencsényi–Waldapfel o válce Olympanů s Giganty

Leden 26, 2018
tags:

Naši čtenáři už jistě velice dobře vědí, že v antikvariátech se dá za pár korun sehnat kvalitní čtivo, které zájemcům dokáže dobře rozšířit obzory ohledně evropské mytologie a pohanství. To, že jsou tyto knihy staršího data vydání, není na škodu. Jejich autoři, někdy slovutní akademici a profesoři z institucí zvučných jmen, totiž v onom tvůrčím dávnověku neklikali na internet a nečerpali své znalosti z notoricky nepřesné Wikipedie, ale ke svým poznatkům se dopracovali studiem zaprášených fasciklů v knihovnách nebo archeologickou prací v terénu. Jedním z takových moudrých pánů s vizáží ortodoxního profesora byl i člen Maďarské akademie věd Imre TrencsényiWaldapfel (16. 6. 1908–3. 6. 1970). Tento mezinárodně uznávaný odborník na srovnávací mytologii se specializoval především na výklad mýtů staré Evropy. V českém překladu nakladatelství Odeon vydalo roku 1967 jeho dílo s jednoduchým názvem Mytologie. Autor se v něm zaobírá především mytologií řeckou a římskou, neváhá však odbočit i ke Germánům (nádherně převyprávěný mýtus o kováři Völundovi), Slovanům (Sadko v podvodním carství), Aztékům (stvoření světa), Sumeřanům (potopa světa) a dalším národům po celé planetě. Trencsényi Waldapfel velice dovedně vysvětluje jádro těchto bájí a dokáže to celé podat velmi čtivým a srozumitelným jazykem, takže pokud někdo nezvládne přečíst původní antické klasiky, jeho kniha je ta nejlepší volba, jak se dostat ke kořenům evropské kultury a civilizace. Mytologie se však rozhodně neztratí ani v knihovně náročného čtenáře, který klasiky dobře zná  🙂 .

V kapitole s názvem Gigantomachie  Trencsényi Waldapfel popisuje válku olympských bohů se strašlivými obry Giganty. Podobně jako ve skandinávské mytologii, i v té řecké mají bohové věčné trable s obry, kteří se nehodlají smířit s tím, že jejich čas vypršel a už nevládnou světu. Původně vládli planetě Matka Země Gaia a Otec Nebes Úranos. Úrana však vyklestil jeho vlastní syn Kronos a svrhl ho z trůnu. Krona a jeho sourozence – Titány – však po čase svrhl také jeho vlastní syn Zeus s dalšími sourozenci – Olympany. Tím ale tento rodinný svár ještě zdaleka neskončil, byli tu další členové této věčně rozhádané rodiny. Giganti:

»Gaia, matka Země, která záviděla Olympanům jejich moc, chtějíc pomstít své děti Titány, přivedla na svět Giganty, obry s hady místo nohou. Zbledly hvězdy, ba i sám bůh Slunce Hélios zděšen zadržel své oře, když se z lůna Země vynořili Giganti, kteří se již před svým zrozením chystali k válce. Jejich matka Gaia je pomstychtivými slovy podněcovala: „Vy olympské bohy přemůžete! Ať Kronův syn pozná, má-li proti mně zbraně! Teď se ukáže, jsou-li děti Rheie mocnější než moje. Nyní nikdo neprokazuje Zemi náležitou úctu a Zeus je nevybíravý v prostředcích, když válčí proti Titánům. Ve Skýthii hoduje sup na živých játrech Prométheových, v zemi Hyperboreů Atlás hlavou podpírá ohnivou klenbu nebeskou, zatímco mu na šedivé vlasy a vousy usedá tvrdý led severu. A což teprve Tityos, jemuž ustavičně narůstají vnitřnosti, jen aby je znovu a znovu spolykal sup. Ale teď jste tu vy, vojsko mstitelů! Zbavte Titány jejich pout, ochraňte svou matku! Hory a řeky, vzhůru! Všechny mé údy můžete použít proti Diovi. Potřete bohy olympské, pak si můžete rozdělit vládu mezi sebou. Tvým se staniž, Tyfóne, nebeský blesk i královské žezlo, tobě nechť slouží, Enkelade, moře, další ať se chopí uzdy Jitřenky, Porfyrióne, tobě nechť patří vavřínová ratolest delfská a veškeré chrámy Kirrhy.“

Snadné bylo přimět divoké obry k válce. Užuž si ti bloudi myslili, že mají vyhráno; jeden si dělal plány, jak vyrve Poseidóna z mořských vln, druhý chtěl srazit Area, třetí už cítil ve svých neurvalých rukou krásné kadeře Apollónovy a všichni se již těšili, že jim bude patřit Afrodíta, dokonce že násilím odvlečou i nepřístupnou Artemidu a panenskou Pallas Athénu. Mezitím však Íris svolala bohy do Diova olympského paláce. Všichni do jednoho přišli i bohové moře a řek, ba i vládcové podsvětí, Hádés a Persefoné. Hřebci smrti se plašili před září na nezvyklé cestě a nejistě uháněli dál odfrkávajíce z nozder hustou tmu. Když pak byli všichni pohromadě, Zeus, otec lidí i bohů, takto k nim promluvil: „Ó ty nehynoucí božský zástupe, vy, jimž na věčné časy patří nebesa a kteří nejste vydáni osudu smrti, vidíte, jaké spiknutí opět kuje Země proti našemu světu? Přivedla proti nám na svět nové syny, ale jen proto, aby měla na svém hřbetě o tolik více mohyl, kolik dětí přivedla na svět.“

I zahlaholila polnice mračen a bohům dal dunivé znamení k útoku Aether a Gigantům Země. Příroda zase propadla chaosu a byla plna starostí o svého pána. Zpupní Giganti rozvrátili hranice přírody, ostrovy opustily své místo v moři, podmořské skalní útesy se vynořily nad povrch, mořská pobřeží se posunula, řeky změnily svá řečiště. Jako zbraně používají jedni horu Oitu, druzí Pangaion, Ossu nebo ledem pokrytý Athos, jeden z nich vytrhl ze země skalnatou horu Rhodopé i s prameny Hebru a po šíjích Gigantů hrčí vody Enipea. Sama Gaia sedí na srovnaných polích, nezbyla na světě žádná vyvýšenina — matka Země se rozdala svým dětem… Strašlivý praskot a třeskot, hluk bitevní vřavy naplňoval ovzduší. Arés jako první hnal své mrštné hřebce proti nepříteli, jeho zlatý štít jiskřil jasněji než oheň, lesklá hříva se mu sotva vešla pod přilbici. Jeho meč zasáhl Pelóra tam, kde ze stehen jeho nestvůrné postavy vyrůstala dvě hadí těla. Všechny tři životy uhasil jedinou ranou. Potom triumfálně přejel svým válečným vozem přes to obrovité natažené tělo. Vtom zaútočil Mimas, aby pomstil smrt svého bratra. Již uchopil sopečný ostrov Lémnos i s Héfaistovou kovářskou dílnou a byl by jej vrhl na Area, ale bůh ho předešel a hrotem svého oštěpu mu proklál mozek. Lidské tělo Mimovo bylo naráz mrtvé, ale dvojí hadí tělo ještě žilo a s příšerným syčením vyrazilo proti přemožiteli. Pallas Athéna nepoužila svého oštěpu, pouze ukázala Gigantu Palladovi svůj štít s hlavou Gorgony. Postačilo na ni pohledět a Gigant pln hrůzy cítil, jak mu trnou údy, a aniž byl zraněn, ztuhl v bezmocnosti jako mramor. V témž okamžiku hledal právě poblíže Damastór nějakou skálu, aby jí mrštil po bozích, a místo skály popadl strnulou mrtvolu svého bratra.

 S údivem sledoval Echión smrt svého bratra, a aby vyzkoušel bohyni, které nikdo nemohl dvakrát pohlédnout do očí, upřeně se na ni zadíval. Tím opovážlivým pohledem si vysloužil smrt, a zároveň se smrtí poznal i bohyni. Po něm Palléneus vztáhl svou zaslepenou ruku na Athénu. Špičkou svého oštěpu zabila bohyně jeho lidské tělo a jeho hadí část zároveň ztuhla v led pod mrazivým pohledem Gorgony. Porfyrión se přihnal na ostrov Délos, aby zemskou osu obrátil proti bohům. S hrůzou na to patřil pán moře Aigaios. Se stařičkým otcem vyskočila Thetis ze své mokré jeskyně a palác Poseidónův zůstal opuštěn. Z vrcholku hory Kynthos volaly o pomoc něžné nymfy, které svými prostými šípy kdysi učily Apollóna lovit, nymfy, které uchystaly lože, kde Létó porodila své znamenité děti, Apollóna a Artemidu, boha Slunce a bohyni Lunu. Zděšen volal sám ostrov Délos na pomoc Apollóna: „Do mého klína tě položila Létó, když ses narodil, vyslyš mě tedy teď, sic mě vyrve nemilosrdná ruka, abych znovu bloudil jako kdysi.“ Ostrov Délos totiž, dříve než se na něm Apolón narodil, neměl stálé místo a bloudil po moři. Apollón se objevil a Porfyrióna přemohl.

Giganti se zrodili v Palléně nebo podle jiných pramenů ve Flegraích. Vrhali proti nebi skály a hořící kmeny stromů. Porfyrión a Alkyoneus byli z nich nejsilnější, Alkyoneus byl také nesmrtelný, pokud bojoval ve své rodné zemi. Věštba přislíbila vítězství bohům, budouli mít za spojence jednoho ze smrtelníků. Dověděla se to Gaia a začala shánět zázračnou mast, aby ani smrtelný člověk nemohl její syny zahubit. Avšak Zeus zakázal, aby EósJitřenka, SelénéMěsíc a HéliosSlunce ukázali Gaie tu zázračnou mast. Vzal si ji sám a předešel tak Gaiu. Pak vyslal Athénu, aby povolala za spojence Hérakla.

Héraklés nejdříve vystřelil šíp na Alkyonea, ale v jeho rodné zemi nic s ním nepořídil. Teprve na radu bohyně Athény ho odvlekl z Pallény. Mimo území své rodné země pozbyl Gigant své nesmrtelnosti a Héraklés ho mohl zabít. Efialtovi vystřelil jedno oko Apollón, druhé Héraklés. Euryta usmrtil Dionýsos thyrsem, Klytia zabila Hekaté rozžhavenými kameny. Enkelados se dal na útěk, ale Athéna na něho hodila ostrov Sicílii. I Palladovi stáhla Athéna kůži; Polybótes prchal po moři před Poseidónem, dostal se na ostrov Kós, ale Poseidón ulomil kus ostrova a hodil jej na něho. Hermés bojoval s Hádovou čapkou na hlavě, která ho činila neviditelným, a zabil Hippolyta. Artemis usmrtila Gratióna a Moiry Agria a Thoónta, kteří bojovali měděnými kyji. Ostatní smetl Zeus blesky a Héraklés svými šípy.«

 

Zdroj: Imre TrencsényiWaldapfel: Mytologie. Odeon, 1967. Přeložili Ladislav Hradský a Arno Kraus.

Fotografe: Převzaty z knihy.

Reklamy
No comments yet

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: