Skip to content

Pod vládou bohyně Skaði

Leden 12, 2018
tags:

Letošní zima jako pravá zima zatím moc nevypadá. Jakoby si bohové mrazu nechávali zásobu sněhu do zásoby. Čím ale byla skutečná dlouhá a třeskutá zima pro naše pohanské předky? Zcela jistě časem, kdy museli žít ze zásob, které nashromáždili za příznivějšího ročního období. Staří Slované na našem dnešním území zřejmě měli jako bohyni zimy Moranu. Jsem však spíše vyznavačem germánských bohů – a tam mám s touto roční dobou spojenu spíše severskou bohyni Skaði. Před časem jsem se pokusil o ní sepsat něco zde.

 Jen si to představte: Sníh pokrývá (nebo by měl pokrývat) celý váš kraj. Rampouchy hrají ve větru píseň obra Hræsvelga , o kterém v Gylifiho oblouzení  Snorri Sturluson říká:  „Na severním okraji nebe sedí obr, který se jmenuje Hræsvelg. Má podobu orla, když vzlétne, povstane pod jeho křídly vítr… O samotném původu zimy Snorri praví tamtéž:  „Otec Zimy se nazývá buď Vindljóni Větrný nebo Vindsval Studený. Je synem Vásuda a oba byli krutí a povahou chladní. Zima jejich vlastnosti zdědila.“ Z lesa se ozývá vytí vlků, sluneční kotouč rudne a blíží se k západu. Vám ale do útulného a vyhřátého srubu zbývá ještě míle. Překročíte poslední kopec a na chvíli se v úctě a bázni zastavíte u stopy dvojice lyží – nedávno tudy projeli božští lovci Skaði a Ull. Dobře cítíte jejich přítomnost, a tak na nejbližší strom zavěsíte jako obětinu kus masa ze svého úlovku. Ještě poslední půl míle a za soumraku už vcházíte do zasněžené a zdánlivě dřímající vesnice svého kmene. Zabušíte na dveře dlouhého domu a vzápětí shodíte ze zad uloveného jelena – na nějaký čas je zase co jíst a strašidlo hladu zažehnáno. Z rukou ženy s očima zářícíma radostí přebíráte pohár horké medoviny a víte, že tuto zimu už nikdo další nezemře.

Skandinávské dlouhé zimní večery sloužily tamním starým pohanům k vyprávění a poslouchání ság. Zkuste si to zase představit: Sedíte s rodinou u čadícího ohniště, popíjíte pivo nebo medovinu a nasloucháte vypravěčům příběhů o bozích, hrdinech a cestách do dalekých zemí. Co na tom, že jste třeba nikdy neopustili svůj kraj, celý svět přijde se ságami až za vámi  🙂 . Taková sága nemusí ani být příliš pravdivá, hlavně, když je dost zajímavá, aby u ní posluchač vydržel. Takže prohříváte se pěkně u ohně, ve kterém praskají polena nebo rašelina, a nasloucháte třeba Sáze o Olavu Tryggvasonovi, která je velmi poučná a místy velice zábavná. Zejména dětství budoucího norského krále: „Olav Tryggvason byl jednou na trhu. Bylo tam mnoho lidí. Poznal mezi nimi Klerkona, který zabil jeho vychovatele Torolva Všibradatého. Olav měl v ruce malou sekyru a udeřil jí Klerkona po hlavě tak, že mu rozdrtil mozek; pak běžel domů, řekl to Sigurdovi, svému příbuznému, Sigurd ho hned odvedl do komnat kněžny a vyprávěl jí o té novině. Jmenovala se Allogia. Sigurd ji požádal, aby chlapci pomohla. Podívala se na chlapce a řekla, že nelze zabíjet tak krásného hocha. Přikázala, aby k ní přišli plně ozbrojení muži. V Holmgardu [Nogorodu] vládla tehdy taková přísnost ohledně míru, že tam byly zákony, které přikazovaly zabít každého, kdo by zabil neodsouzeného člověka. Podle svého zvyku a zákonů se shromáždil všechen lid a běžel za chlapcem tam, kde se skryl. Říkali, že je v kněžnině dvorci a že je tam oddíl plně ozbrojených mužů. Pověděli o tom konungovi. Přišel tam tedy se svými bojovníky a nechtěl, aby se bili. Uspořádal tedy mír, a poté i dohodu. Konung stanovil výkupné a kněžna ho zaplatila. Od té doby byl Olav u kněžny a ona ho velmi milovala.“

Seveřané zkrátka rádi naslouchali dobrodružstvím odvážných mužů. A co jiného dělat v zimě, kdy fjord je zamrzlý, než si krátit čekání na další vikinskou výpravu vyprávěním ság?  Třeba taková Sága o Egilovi je plná dobrodružství a dálek: „Harald král plul se svými zástupy od severu. On sám měl loď velikou a osazenou svou družinou. Na přídi byl tam Thórólf, syn Kveldůfův, Bárd Bílý a synové Berdlu-Károvi, Ölvir Hnůfa a Eyvind Jehně a dvanáct králových bersekrů bylo hned za nimi u zábradlí. Když byl ohledán lid Haralda krále, bylo mnoho padlých a mnoho bylo těžce poraněných. Thórólf byl velmi poraněn, Bárd více a nikdo nebyl nezraněn na královské lodi vpředu před plachtou, kromě těch, kterých se železné zbraně nechytaly a to byli berserkové.“

No a dnešní pohané? My si taky rádi vyprávíme (nejen) v zimě po hospodách své „ságy“. Pěsti zatloukají do stolů pravdu pravdoucí o rybářích, kteří chytili „tááákovou  velkoooou rybu“, zapíjíme úlovek myslivce, který smrtelně vážně vypráví, že „ten jelen měl tááákovéééhle parohy“ – a je samozřejmě naprosto nutné dát si ještě jednoho panáka na to, jak „hasiči vedle ve vsi hasili stoh, který hořel tááákhle vysoko“  🙂 . No a cestou z hospody zimní nocí možná i vy potkáte bohy zimy, kteří se v převleku za obyčejné smrtelníky vydávají naslouchat příběhům obyčejných lidí.  🙂

Ilustrace: NØRSKK.

Fotografie: Autor.

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: