Přejít k obsahu webu

Vzpomínka na můj první pohanský obřad

29 listopadu, 2017
tags:

Každý ze současných pohanů nějak začínal. A platí o samozřejmě i pro členy Pohanského kruhu. Už před časem jsem vzpomínal na svou cestu k pohanství zde. Nicméně, dnes bych se s vámi rád podělil o vzpomínky na svůj první pohanský obřad, kterého jsem se zúčastnil ve více lidech. A možná to někomu bude připadat, jako když píšu o době kamenné  🙂 .  Ano, to o čem vám budu vyprávět se stalo už za šerého pohanského dávnověku – tedy někdy v létě roku 1995 🙂 .

Tenkrát mi bylo neskutečných osmnáct let, chodil jsem prvním rokem do práce (můj plat činil třicet korun na hodinu) a počítal se k hnutí skinheads – tedy k pleškám, které cítily loajalitu k národu a rase. Nebyli jsme žádní „náckové“, ani vypatlaní sharpové. Doba byla zkrátka taková, že jsme se scházeli na koncertech, kde hrály jak kapely,

které se proti skutečným nacistům vymezovaly, jako například Valašská liga, tak skupiny, které byly už hodně fandící Třetí říši, jako třeba Buldok. Já vím, ono to vypadá fakt dost složitě, ale tenkrát jsme všichni nesnášeli bolševiky, havlisty, anarchisty a Cikány. Nechci tady do toho moc „zabrušovat“, ale byli jsme mladí, radikální a měli rádi pivo a jednoduchou údernou muziku. No, a když policie tyhle koncerty zrovna nezrušila, tak jsme si je dost užili. Výčepní v těch vesnických hospodách, kde se skinheadské koncerty pořádaly, byli většinou spokojení, protože takový výtok piva, jako na těchto pařbách, celý rok neměli. Tyhle Oi! a RAC koncerty pořádali organizátoři z řad skinheadů co druhý víkend. Problém byl, že v polovině devadesátých let minulého století ještě nebyly mobilní telefony a počítače s internetem. Respektive, ono to už bylo, ale rozhodně to neměl každý skinhead a ani žádný jiný normální občan. Takže pozvánky na tyhle akce chodily poštou jako dopis 🙂 . Fakt. V praxi to vypadalo tak, že pokud vás nějaký starý skinhead uznal hodného důvěry, vzal si vaši adresu a chodily vám pak poštou pozvánky na koncerty. Ale i tak tu vždycky byla možnost, že jste přijeli na druhý konec republiky, kde měla hrát jedna nebo více skinheadských kapel – a ono to bylo zrušené, „protože extremismus“  🙂 . No, a teď už se konečně dostanu k tomu, co má tahle předmluva společného s pohanstvím:

Právě v tom létě roku 1995 jsem přijel na koncert několika skinheadských kapel do Prahy na Barču – tedy pro nepamětníky – do kultovního Kulturního domu Barikádníků. Už si fakt nepamatuju, kdo tam tenkrát měl hrát, ale důležité je, že si vzpomínám, že jsem tam tenkrát někomu vyprávěl, že skupina Buldok má evidentně některé „texty na hovno, protože si pletou Kelty s Germánama“.  Když jsem to tam tak vykládal, zastavil se u našeho hloučku o dost starší skinhead – říkejme mu pracovně Půlpytel. Chvilku mě poslouchal a pak se zeptal, jestli jsem pohan. Já na to, že ano. Chápejte, když se s takovým cucákem baví taková veličina jako Půlpytel, je to velká pocta  🙂 . Na to konto Půlpytel pravil, abych mu dal adresu, že mi pošle pozvánku na „pohanský obřad“. Samozřejmě jsem mu tu adresu dal, takové pozvání se tenkrát neodmítalo.

Tehdy právě u některých skinheadů došlo k tomu, že to pohanství už pro ně nebyla jen záležitost textů a pózy, ale začali se o to zajímat víc do hloubky. To se stalo i mě a začali jsme se prostě považovat za pohany a veřejně se k tomu hlásit. Začínali jsme přemýšlet, o čem to vlastně kapely jako Buldok zpívají, a sháněli k tomu literaturu. Zajímavé je, že to samé se tehdy dělo i v blackmetalové subkultuře, s jejímiž pohanskými členy jsme si počali rozumět a přestali si vzájemně nadávat do „zmalovaných kissáků“ a „nácků“. Už jsme zkrátka věděli, že existují téměř nesehnatelné překlady Edd v češtině a horko těžko jsme je kupovali.

Jednoho sobotního odpoledne jsem tedy vystoupil z vlaku v jedné z vesnic u řeky Sázavy poblíž Čerčan a podle ručně kresleného plánku z dopisu jsem dorazil k chatě, kde ono „pohanství“ Půlpytel pořádal. Bylo tam asi patnáct kluků a holek od osmnácti do šestadvaceti let. Všechno skinheads, až na tři „máničky“ právě z blackmetalové subkultury. Co mne na první pohled zarazilo, byl stožár, na kterém vlála vlajka americké Konfederace (viz obrázek). Jistě, tehdy ji skinheadi naprosto běžně používali, ale jestli se hodí zrovna k pohanství, to se mi moc nezdálo. Půlpytel mě vysvětlil, že na té vlajce je vlastně bůh Óðinn, který na bojišti vybírá padlé válečníky do Valhaly. Když jsem se nad tím zamyslel, začalo mi to dávat smysl. Mnohem později, když jsem se v Pohanském kruhu setkal se soukmenovcem Mikym a dalšími soukmenovci a souvěrci z Jižních Čech, jsem se od nich dozvěděl, že oni konfederační vlajku používali už koncem osmdesátých let jako trampové. A tak se ve variantě s krvavým vojákem (pro nás Óðinem) objevuje tato vlajka i na akcích Pohanského kruhu. Ale to jen na vysvětlenou, aby někdo nezačal prskat o „rasismu“.

U Půlpytla na chatě se měly vlastně konat jakési „pohanské křtiny“, protože se mu před nedávnem narodil synek. Půlpytel s manželkou mezi skinheady odhadli několik lidí, kteří podle jejich názoru berou své pohanství vážně. Pro mne byla samozřejmě velká čest, že jsem mohl být u toho. A jak to tam celé probíhalo? Na grilu se točilo prase a byl naražený sud benešovského piva – což byla už tenkrát velice účinná trhavina  🙂 . Po setmění jsme se shromáždili u ohně do kruhu a Půlpytel  předčítal nějaké verše ze Starší Eddy, respektive z dodnes kultovního vydání v překladu Ladislava Hegera z šedesátých let. Oheň se tenkrát zapaloval ze čtyř světových stran. Novopečená maminka (říkejme jí pracovně Sif) držela prcka (říkejme mu pracovně Wulf) a Půlpytel ho za svitu smolných loučí, které jsme drželi, polil pivem z velkého dobytčího rohu a pojmenoval ho. Mimochodem ten roh si dovezl Půlpytel z Dánska, kde byl na jakési montáži. Samozřejmě, že jsme ho všichni měli za „echt vikinský“ – a až mnohem později jsme se dozvěděli, že tyhle rohy se do Evropy vozí z Indie. Když proběhly „křtiny“, následovaly přípitky. Onehdy jsme ještě vůbec nevěděli, co to je sumbel . Ty informace tady prostě tenkrát nebyly. Připíjelo se na padlé vojáky, na slovanské i germánské bohy a vůbec na všechno možné. Ke konci už to byla úplně normální chlastačka  🙂 . Ráno v pět jsem se probudil u ohniště s nerozbaleným spacákem a při bližším pohledu jsem zjistil, že ostatní spolupohané jsou na tom velmi podobně. Během dopoledne jsme se dali nějak do kupy, uklidili „obřadiště“ a vyrazili každý na svou stranu republiky.

S Půlpytlem jsem se samozřejmě ještě několikrát sešel a s některými z ostatních účastníků onoho památného obřadu také. Jenže, jak šel čas, každý z nás začal mít i jiné zájmy. Vídali jsme se čím dál méně a dnes už vůbec nevím, co kdo z tehdejších pohanů dělá. Z Půlpytla se stal majitel stavební firmy a když jsem ho letos po dlouhých letech náhodně potkal, skoro jsme se nepoznali. Čas prostě každého zavál někam jinam. Nicméně, Půlpytel čte Pohanský kruh a prý se u toho dost směje, když si vzpomene na naše „pohanské začátky“  🙂 .

Takže vážení čtenáři, takhle to pro mne celé začalo. Jaké bylo vyprávění prastarého kmeta?  🙂

Poznámka: Jména jsou samozřejmě smyšlená, doba byla divoká a práskač na každém rohu.

komentářů 6 leave one →
  1. Miroslav "Frostík" Mráz permalink
    30 listopadu, 2017 9:19 am

    Dobrý příběh.
    Pro naše čtenáře. Konfederační vlajku používali trempové z Jižních Čech původně na akcích „Sever proti jihu“ prostě jako „jižani“ . „Seveřani“ (hlavně Pražáci) nosili třeba žluté šátky. Později symbolizovala rebelství proti systému. Kdo trempoval za socialismu, pamatuje postihy VB a SOOŽ. Opravdu to nemá a nemělo nic společného s rasismem. Nosil ji i „Blonďák“ tremp s kůží upražené kávy. Jeho prapradědeček se oženil s černoškou a kupodivu až do „Blonďáka“ se rodili v jejich rodině jen bílý. U něj gen pigmentace převládl. Taky není rasista, jen xenofob, protože nesnáší cikány.

    • Fíba permalink
      30 listopadu, 2017 5:14 pm

      Však i v jedné té trampské písničce se zpívalo o jižanech. Akorát jsem tedy dodnes nepochopil co měli trampové proti slonům, když v té písničce zpívali „v Montgomery bijou slony, za nás za Jižany“. Asi byli slonofobové. Nebo to bylo jinak? Už nevím jistě….

      • 30 listopadu, 2017 6:11 pm

        To je „blijou sloni“. Aspoň tak to tvrdí Lou Fanánek Hágen 😀 .

      • Fíba permalink
        30 listopadu, 2017 8:43 pm

        Aha, takže ti trempové nutili slony chlastat a ti z toho pak zvraceli. No, nevím co je horší…. 🙂

      • Miroslav"Frostík" Mráz permalink
        1 prosince, 2017 9:03 am

        Jak nutili, sami chtěli. Zeptej se Hannibala na jeho přechod Alp. Táhli s ním první zakladatelé Trampingu – Keltové (chodili na vandr po celé Evropě) a když sloni, ta inteligentní zvířata, viděli jak se trempové zahřívají chlastem, tak taky nasávali. Jsou sice velcí, ale nesnesou.

      • Hlotafec permalink
        2 prosince, 2017 2:43 am

        To zpívaj „v Montgomery hnijou slony..“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: