Přejít k obsahu webu

WANNABEES

16 listopadu, 2017
tags:

Hned v úvodu bych rád řekl, že jsem ve svém životě potkal mnoho bílých lidí, které inspirovala spiritualita amerických indiánů a dá se vlastně říct, že mezi ně patřím i já sám. Někteří z nich patřili ke skautům, trampům či woodcrafterům, někteří třeba k  „duškovcům“, jiní byli součástí tzv. Euroindiánů, tj. subkultury, která ve volném čase napodobuje indiány i oblékáním a způsobem života. Rád bych zdůraznil, že drtivé většiny z nich si hluboce vážím. Jsou to obvykle čestní a dobří lidé, kteří se snaží žít v souladu se svým svědomím a přírodou. Přesto si nelze nevšimnout, že jsou mezi obdivovateli indiánů velmi časté tendence zavrhovat svoji vlastní kulturu, která bývá vnímána jako zkažená a zlá a naopak nekriticky přijímat všechno, co se tváří indiánsky. To je ale paradoxně velmi neindiánské. Řekněte sami, co byste si pomysleli o indiánech, kteří by zavrhli své předky a ve svém volném čase se oblékali do slovanských krojů a místo posvátné dýmky si do kruhu posílali chléb se solí? Bylo by to zvláštní, že? Jestli se tedy chceme něčím indiánům podobat, pak by to podle mě, měla na prvním místě být úcta k našim vlastním předkům a k našim původním tradicím.

 Následující článek se objevil jako leták vyrobený v roce 1995 americkou organizací Asatru Folk Assembly. Leták byl zaměřený na Američany s evropskými kořeny, kteří jsou přitahováni k spiritualitě amerických indiánů. Text získlal uznání od několika indiánských spisovatelů a myslitelů, včetně Vine Deloria, autora knihy BŮH JE RUDÝ a mnoha dalších knih zabývajících se americkými indiány.

Termín „wannabees“ používají někteří domorodí Američané jako označení neidiánských jedinců, kteří „chtějí být“ indiány.

Takže jste možná Evropan nebo Američan s evropskými kořeny, který je přitahován k domorodé americké spiritualitě…

Těm, kteří chtějí žít v souladu se Zemí a s jejími bytostmi, nabízí cesta amerického indiána opravdu hodně. Jednoduchost života blízkého přírodě a silné šamanské techniky právem přitahují všechny, kteří chtějí chodit po této planetě s lehkostí a poznat cesty duše, které nás dovedou k moudrosti. Mnoho lidí, včetně těch, kteří jsou evropského původu, cítí touhu kráčet po této duchovní cestě.

Nicméně, měli byste se nad něčím zamyslet. Mnoho domorodých Američanů má totiž pocit, že byste měli spíše hledat cesty vašeho vlastního lidu, než napodobovat jejich zvyky. Chápou váš zájem o své tradice, ale myslí si, že byste měli hledat něco, co je prostě vaše.

Možná se ptáte. No jo, ale co je vlastně naše?

Před dávnými věky žili také Evropané kmenovým způsobem života. Na Britských ostrovech i na celém evropském kontinentu žili keltské, germánské, slovanské i jiné kmeny. Některé v hlubokých lesích, jiné v drsných mořských oblastech. Náš způsob života byl tehdy hodně podobný americkým indiánům, které obdivujete. Země byla naše matka, Thor rachotil svými hromy, Odin vedl divoký lov, Freya nám ukazovala, že ženy mohou být krásné i silné. Strom Yggdrasil držel Devět světů ve svém objetí a síť Wyrdu pojila dohromady všechny věci. Naši předkové stále žijí v nás, mluví k nám v našich snech a můžeme je vidět v očích našich dětí.

Cesta domorodých Evropanů obsahovala i spoustu věcí, které vám budou povědomé. Hledání vize? Seveřané ji nazývali „utiseta“ nebo-li „sedět venku“. Potní chýše – Sweat lodge? Sauna bývala posvátným místem, kde jsme se setkávali s březovou bohyní a dalšími duchy. Velcí válečníci? Naše historie je na ně bohatá. Ctění Země? Potoky, skály, stromy – to všechno mělo své duchy, kteří byli našimi přáteli. Šamani? Odin, otec bohů, byl mistrem šamanství!

Pak se věci změnily. Do našich zalesněných území přišla nová víra z daleké země, kde naše kmeny nikdy nežily. Přicházela s mečem a ohněm a zabíjela nebo vyhnala ty, kteří nepřijali cizí způsoby. Mnoho tisíc z nás raději zemřelo, než by se podřídili cestě vetřelců. Nakonec ale církevní zvony zahnaly duchy do podzemí, aby tam žili v skrytu, a přes závoj falše jsme ztratili schopnost ty mocné síly vidět. A tak to zůstalo po mnohá staletí a my si přinesli tuto cizí víru sebou i do země, kterou jsme nazvali Amerika. Nebyly to ovšem kmeny Anglů nebo Sasů, kdo špatně zacházel s domorodými Američany; byl to lid odříznutý od vlastní duše a od moudrosti dávných generací.

Ale čas opět pokročil, a nyní se dějí nové věci. Cesta staré Evropy, tak dlouho rozdrcená a potlačená, je opět přístupná svým ztraceným synům a dcerám! A volá vás.

Pochopitelně je správné respektovat domorodé Američany. Jedním ze způsobů, jak je ctít, je však neparazitovat na jejich náboženství, jejich duchovnosti a jejich předcích. A je tu i cosi, jako povinnost. Nemáte snad dluh ke svým vlastním předkům – jejichž krev, kosti a duše jste? Není správné hledat nejprve je? Tisíce generací praotců a pramatek, bojovníků, lovců, průzkumníků a hrdinů vás volají. Jsou to vaši příbuzní. Chcete vyléčit náš lid, uzdravit náš svět a znovu kráčet cestou válečníka a mudrce. Slyšíte ty hlasy, které vás volají domů? Odpovíte?

Foto : Media Diversity

komentářů 6 leave one →
  1. The Institute permalink
    20 listopadu, 2017 8:36 am

    Pěkné. Hlavně to poselství je důležité. Hledat vlastní kořeny.

  2. 18 listopadu, 2017 2:16 pm

    Krásně napsáno!!!!!

    • 19 listopadu, 2017 4:40 pm

      Takže to znamená, že už pro vás nejsme „náckové“ – jak jste nás onehdy nazvala na Facebooku? 😀

    • 19 listopadu, 2017 7:05 pm

      Abych tedy byl přímo konkrétní, jedná se o komentář, který jste umístila na náš fb dne 13.1 letošního roku: „Ježiši, ( je to vůbec v této komunitě povoleno? ), když budu Marobuda považovat za českého hrdinu, tak co? Co se stane? Pár náckům z Pohanského kruhu se to nebude líbit? Je to otázka perspektivy a tu očividně nesdílíme, takže sbohem (jakýmkoli).“

      • Anonymní permalink
        20 listopadu, 2017 9:04 pm

        Pamatuju si to. Rozčílila jsem se, protože jsem měla pocit, že je na mne útočeno, takže jsem zaútočila taky a vzala to rychlou zkratkou. Nebylo mi z toho zrovna příjemně, takže jsem hned opustila skupinu a nechtěla už na to myslet a pokud vás můj komentář urazil a pokazil vám či někomu jinému den, tak se omlouvám. Nevěděla jsem, co si myslet, co vlastně jste či nejste za uskupení, ale něco mne k vašim stránkám znovu přitáhlo. Neptejte se mě co, možná potřeba najít si nějaký svůj kmen či skupinu. Nicméně nemůžu poznat člověka jen přes korespondenci a proto jsem vám poslala mail na ústředí a požádala, zda bych se mohla zúčastnit některé vaší akce a udělat si komplexnější představu o stavu věcí. Uspokojuji svou potřebu hledat a zkoušet. 😃

      • 21 listopadu, 2017 9:42 am

        Tohle, myslím známe všichni. Já už se těch diskusních třenic na netu, pokud možno nezúčastňuji, protože to akorát odebírá energii a kazí náladu a stejně nikdy nikdo nikoho o ničem nepřesvědčí. Je fajn, že o věcech přemýšlíte. Přeju hodně štěstí při hledání „svého kmene“ a budu jen rád pokud vám v tom tento článek trochu pomohl.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: