Skip to content

S Římany na Kvildě podruhé (aneb „Germán žije v lese“)

Září 1, 2017
tags:

Dne 26. 8. 2017 jsme měli se soukmenovcem Tomasem domluvenou účast v hordě „divokých Germánů“, kteří na šumavské Kvildě již podruhé válčili s Římem na akci SALTVS HIRCANVS. Loni jsme tam byli za Pohanský kruh jenom na čumendu, jak si můžete přečíst zde.  Během toho uplynulého roku od minulé bitvy jsme dali dohromady základní vybavení na germánské válečníky z období markomanských válek (cca 166 – 180 n. l.), kdy Římané skutečně působili i na našem území. Dlužno říci, že soukmenovec Tomas ve vybavení pokročil znatelně dále, než já 🙂 . Nicméně, po mém prvním letošním angažmá  na podobné události ve Všestarech jsem i já něco více doplnil a vyrazili jsme na Šumavu už ve čtvrtek, i když samotná bitva a ukázky dobového života Germánů a římské armády se konaly až v sobotu.

I letos celou akci zastřešil starosta Kvildy pan Václav Vostradovský a pořadatelé z Legio X GPF – Coh VIII Bestia. „Římanů“ zde bylo letos opravdu hodně, z těch českých ještě kluci z Legio X GPF. Ovšem, přijely i posily ze zahraničí: Poláci z Legion X, Rumuni z Garda Apulum a dokonce i Ukrajinci z Вексилляция римских войск Нижней Мезии VEMI. Tady tedy opravdu smekám, protože i když bylo českých i zahraničních „Římanů“ ve zbroji „jenom“ dohromady asi 35, tak bylo fakt vidět, že to všichni dělají na vysoce profesionální úrovni. To bylo znát zejména na vybavení, protože chlapci vypadali vedle sebe opravdu jako jedna legie, bez nějakých viditelně neladících rozdílů ve zbroji.  V římském ležení tábořily dokonce i „Římanky“ s dobovou kuchyní. Už jen to, že přijeli takovou dálku, je hodno uznání a obdivu.

S námi „Germány“ to bylo početně poněkud horší, protože v Čechách momentálně frčí hlavně „vikingové“ a tak nás bylo dohromady asi tak 12. Z toho ještě 4 vlastně „Keltové“, kteří dělají pozdní latén, takže dobově do toho období, kdy se naše bitva měla odehrávat, s odřenýma ušima zapadají.

Počasí nám letos opravdu přálo, soukmenovec Tomas si postavil stan poblíž germánského ležení, kde už tábořil souvěrec Rushwolf s manželkou a třemi dětmi a kam se pomalu sjížděli ostatní „barbaři“, „barbarky“ a „barbarčata“. Rodiny sebou vzalo i dost „Římanů“ a to dokonce i těch zahraničních, takže římské ležení se hemžilo potěrem a možná zde pobíhal i nějaký ten malý Caligula  🙂 . Já jsem se rozhodl usadit v „germánském domě“ postaveném pro sobotní zapálení hned vedle „římské strážní věže“. Obě dřevěné budovy už během týdne ze dřeva zbudovali „Římané“ a nacpali do nich seno, takže moje bydliště bylo velice pohodlné. Když jsem se ráno vzbudil, měl jsem přes zamlžené údolí nádherný výhled na les, za kterým vycházelo slunce – což byl opravdu božský pohled.

Kvilda je obec, kterou tvoří v podstatě jedna hlavní ulice s domy okolo jako ve westernových městečkách. Většina těchto domů jsou hospody a restaurace, takže čtvrteční odpoledne a večer proběhlo ve znamení socializace – tj. potruňčení . No, on tak vlastně proběhl i celý pátek  🙂 . Zdatným píčem se ukázal zejména „Říman“ Pictor, který si již sedm let vede detailní kartotéku, do které  pravidelně doplňuje kolik piv jakého druhu, kdy a kde vypil. Inu, římský smysl pro pořádek je příslovečný a chvályhodný.

V sobotu ráno mne probudil štekot a vytí. Z mlhy u mé stodoly se vynořil souvěrec Šroub a jeho smečka psů, která nese nom de guerre: „Krvavá parta“. Bylo naprosto jasné, že dovolená všem přítomným končí a začne Stupra horror – což by se dalo přeložit asi jako „Šroubova hrůza“ – tedy tutové znamení, že následující noc se nikdo nevyspí a Šumava opět zažije vlčí koncert od soumraku do úsvitu  🙂 .

Se sobotním polednem se začali scházet návštěvníci, vstup byl zadarmo, a tak si vůbec netroufám odhadnout, kolik jich ve finále bylo. Po dvanácté hodině Titvs Antonivs Cvrro vydal rozkaz k sešikování všech účastníků nastávající bitvy. Vyrazili jsme na pochod Kvildou – první „Římané“ se svými standartami, jako zadní voj „barbaři“. Legionáři cosi cestou řvali latinsky, my zase česky „Caesar ho nemá!“  Případně ještě „Augustus je bukvice!“  Přítomní občané Kvildy a hojní turisté tleskali a provolávali nám slávu. Pán důchodového věku v čepici horských myslivců Wehrmachtu chtěl zřejmě pochodovat s námi, ale manželka mu to zakázala, přeci jen, doba už je jinde 🙂 . Během našeho pochodu se jasně ukázalo, jaká je chyba vyrazit naboso. Brzy jsem se tedy z formace odpojil a usedl v jednom pohostinství, kde jsem si dal Kofolu – já vím, že mi to nevěříte, ale fakt to nebylo pivo  🙂 .

Po návratu z pochodu už se naplno v ležení a přilehlém okolí rozběhl program, který moderoval Antonivs. První bojová ukázka spočívala v tom, že my „Germáni“ jsme měli zevlovat (oblíbená činnost barbarů dle dějepisce Tacita) u boudy a jeden z „Římanů“ nás přišel votravovat, že jako nic neděláme a nevěnujeme se práci. Načež jsme mu vynadali do plechovek, pederastů a zapíchli ho. Taky jsme samozřejmě dobyli a zapálili blízkou římskou strážní věž. Zde nastal čas souvěrce Šrouba: Podpalování si velice užil a dva legionáři měli co dělat, aby ze svého postu seskočili včas. I ty jsme zamordovali a počastovali jadrnými výrazy. Následoval odvetný výpad legií, krátká potyčka a náš úprk do blízkých lesů, protože jak známo „Germán žije v lese“. Tím skončila první bitka.

Následovaly ukázky bojové taktiky a výcviku legií. Kluci předváděli formace, svou výzbroj a výstroj. Antonivs u všeho podal zasvěcený výklad.  O barbarech povídal pro změnu soukmenovec Rushwolf, kterému se do toho hodně montoval Šroub – to jsem ale pořádně neslyšel, neboť jsem navštívil místní výčep, kde jsem se připravoval na svou vlastní přednášku.

Když pro mne došla legionářská eskorta, že prý „už je jako čas“, odebral jsem se do římského ležení, kde jsem měl pohovořit o římských vojenských kultech. Měl jsem sebou i něco odborné literatury, ale nakonec to povídání dopadlo vlastně docela jinak  🙂 . Rumunští „Římané“ totiž v ležení měli vedle moc pěkné mincovny, kde si návštěvníci mohli vyrazit repliky dobových imperiálních mincí i larárium. Což je takový oltář, na kterém Římané měli sošky bohů, předků a ochranných duchů. A musím velice rád uznat, že tak pěkné larárium jsem na vlastní oči ještě neviděl, viz fotografie. Nakonec jsem pohovořil poněkud zevrubněji o římském pohanství jako celku. O náboženské toleranci Římanů a státních i provincionálních kultech. Posluchači se nebáli pokládat otázky a nakonec z toho byla taková moderovaná diskuse nejen o antickém pohanství, ale o dědictví antiky v dnešním světě.

No a nastal pomalu čas na finální bitvu okolo osmnácté hodiny. „Římané“ vpadli na naše území jako že prý pomsta za útok na jejich věž. My, stateční „Germáni“ a čtyři „Keltové“, jsme hrdě vyrazili vzdorovat římské přesile. Protože bez okulárů nevidím a kontaktní čočky nenosím, byl jsem se svou spathou nebezpečný i vlastním spolubojovníkům. A tak jsem se nechal hned z kraje boje zabít.  To mi umožnilo zjistit něco, co jsem fakt nepotřeboval vědět: Když jsem si tak jako mrtvola ležel pěkně na zádech, několik „Římanů“ mne překročilo. Byli naostro.  Na to jsem opravdu brýle nepotřeboval. Samozřejmě, že nás do železa zakované legie nakonec všechny pozabíjely a celou „vesnici“ (včetně mého seníku) spálily. Našeho kmenového vůdce však zajali legionáři živého. Nebohý Grobok byl tedy podle tradice ukřižován jako nepřítel Říma. Tady je třeba upozornit, že tuto roli hrál v loňském roce Šroub, jenže protože vypadá jako přestárlý židovský blouznivec Ježíš Kristus, tak to letos neklaplo. Přeci jen, mládí má zelenou  🙂 . Aby toho nebylo málo, na kříži skončil i pan starosta Vostradovský – komunální politika totiž vyžaduje velké oběti, jak věděli již staří Římané.

Když jsme vstali z mrtvých, ještě proběhlo pár cvičných soubojů a pokeců s návštěvníky. Po ukončení oficiální části programu nastala opulentní hostina pro válečníky v římském ležení. Zde mi v hlavě a žaludku utkvěl především jakýsi slaný „kompot“, který mi překvapivě chutnal a samozřejmě kvanta červeného vína. S příchodem tmy nastalo bohatýrské hýření u ohňů a orgie, které není radno popisovat  🙂 . Jak věděli již staří Římané: „In vino veritas“ a v pivu taky.

Nedělní ráno už bylo ve znamení odjezdu účastníků k domovům. Někteří válečníci se změnili po noci k nepoznání. Zejména souvěrec Šroub vypadal s nateklým rtem nikoliv jako „Germán“, nýbrž jako „Polynésan“.

Celou akci hodnotím velmi kladně a tímto bych chtěl poděkovat všem organizátorům, účinkujícím a také divákům, protože právě pro ně to děláme. Příští rok se na Kvildě Pohanský kruh zcela jistě objeví zase a doufejme, že v hojnějším počtu  🙂 .

Fotografie: Autor a Frostík.

 

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: