Skip to content

Bitva doby bronzové

Srpen 11, 2017
tags:

Vykopávky v severním Německu odhalily pozůstatky po velké bitvě, v podobě koberce kostí, které jsou vidět na tomto snímku z roku 2013. Tato sonda o rozloze 12 metrů čtverečních odhalila 1478 kosti, včetně 20 lebek.

Asi před 3200 roky se dvě armády střetly v bažinaté nivě u přechodu řeky Tollense. Popis této události nelze nalézt v žádné učebnici dějepisu (protože psané slovo se stane běžnou věcí v těchto končinách až za dalších 2000 let) a tohle určitě nebyla jen obyčejná šarvátka mezi místními kmeny. Možná se zde střetli v jednom jediném dni tisíce bojovníků v brutálním boji, za použití zbraní vyrobených ze dřeva, pazourku a bronzu. Zbraně z tohoto kovu byly tehdy vrcholem vojenské techniky této dávné doby, a která nese po tomto kovu jméno. „V těžko průchodném bažinatém terénu na břehu řeky Tollense, kde úzký pás vody proudí skrz bažiny na severu Německa směrem k Baltskému moři, se utkali protivníci tváří v tvář. Při snaze najít pevnou půdu pod nohama se zabíjeli, mrzačili kyji, sekerami, kopími, meči a noži. Šípy s bronzovými a pazourkovými hroty byly vystřelovány z takové blízkosti, že probíjely lebky nebo se zabodávaly hluboko do kostí mladých mužů. Kůň patřící vysoce postavenému válečníkovi skončil uvězněný v bahně smrtelně probodnut. Když krutí váleční bohové dovolili vítězství jedné straně, dali se poražení na útěk. Kdo upadl v bahně, byl ubit.“ Tak Andrew Curry líčí průběh bitvy z doby bronzové na tomto místě.

Když boje skončily, zůstaly v bažinatém údolí ležet stovky mrtvých těl. Těla ležící na břehu byla zbavena cenností a ponechána napospas živlům. Jiná, v bažinatých jezírkách, klesla ke dnu, chráněna před oloupením jedním nebo dvěma metry vody. Rašelina pomalu zakryla kosti. Během času byla celá bitva zapomenuta.

Roku 1996 našel amatérský archeolog horní část pažní kosti trčící ze strmého břehu řeky. To byl první náznak, že údolí Tollense (asi 120 kilometrů severně od Berlína) skrývá strašlivé tajemství.

Hrot šípu z pazourku, který byl pevně zaražen v hlavici kosti, podnítil archeology vykopat malý zkušební výkop, který skýtá další kosti, rozdrcené lebky a 73 centimetrů dlouhý kyj připomínající baseballovou pálku. U všech artefaktů bylo radiokarbonovou metodou odhadnuto staří k roku cca 1250 př.n.l., což naznačuje, že pocházejí z jednoho období evropské doby bronzové.

Palice (pálka)z jasanového dřeva.

Palice

Nyní, po sérii vykopávek mezi roky 2009 a 2015, výzkumníci pochopili průběh bitvy a její překvapivé důsledky pro tehdejší společnost doby bronzové. Podél 3-kilometrového úseku řeky Tollense u Weitzinu archeologové z Mecklenburg-Vorpommern odboru Historic Preservation (MVDHP) a z univerzity v Greifswaldu (UG) objevili dřevěné kyje, sekery, kopí, meče, nože a šípy s bronzovými a pazourkovými hroty. To vše našli mezi ohromným množstvím kostí, které jsou ostatky nejméně pět koní a více než 100 mužů. Vše nasvědčuje, že kosti z dalších stovek bojovníků zůstávají pohřbené v neprozkoumané zemi. Střetu se tedy mohlo zúčastnit tisíce dalších válečníků, kteří tuto řež přežili. Thomas Terberger, archeolog v Dolním Sasku ze státní služby pro kulturní dědictví v Hannoveru míní: „Pokud je naše hypotéza správná, že všechny nálezy patří do stejné události, máme co do činění se střetem takové intenzity, o které se doposud nevědělo a je pro nás zcela neznámý v oblasti na sever od Alp. Nemáme to s čím porovnat. Tyto přímé důkazy, nalezené zbraně a pozůstatky bojovníků vytváří příměr k největším bitvám v antice.“ Severní Evropa v době bronzové byla dlouho pomíjena jakožto poklidné stojaté vody, ve stínu sofistikovanějších civilizací na Blízkém východě a v Řecku. Technologii zpracování bronzu, vytvořené na Blízkém východě kolem 3200 př.n.l., trvalo 1000 let, než dospěla až sem. Ale pozůstatky bitvy na Tollense ukazují na větší organizaci společnosti a více organizovaného násilí než se donedávna předpokládalo.

„Předpokládali jsme nájezdy a přepady v menších skupinách, kdy se zabíjelo a kradlo jídlo, lovili otroci, ale představit si takovou velkou bitvu s tisíci lidmi je velmi překvapivé,“ říká Svend Hansen, vedoucí Eurasia odboru německého archeologického institutu (Dai) v Berlíně. Dobře zachovalé kosti a artefakty ukazují podrobnosti k tomuto obrazu sofistikovanosti doby bronzové. Tyto nálezy nám dokazují existenci třídy školených bojovníků a naznačují, že lidé z celé Evropy se už tehdy zúčastňovali krvavých bojů ve velkém měřítku.

Jezerní zámeček s názvem Schloss Wiligrad byl postaven na přelomu 19. století, hluboko v lese, 14 kilometrů severně od Schwerinu, hlavního města severní německé spolkové země Meklenbursko-Přední Pomořansko. Dnes slouží jako oblastní oddělení státního muzejního depozitáře a malé místní muzeum umění.

Zde, pod vysokým stropem sálu ve druhém patře hradu, za vysokými okny propouštějící dovnitř bledé zimní světlo, leží pozůstatky lidí. Ve středu místnosti v semknutých řadách, jsou rozloženy na stolech dlouhé kosti nohou a krátká žebra. Další ostatky jsou uloženy v papírových krabicích naskládaných na kovových regálech, dosahující téměř až ke stropu. Kosti zabírají tolik místa, že se tu sotva projdete. Když byl první z těchto nálezů vykopán v roce 1996, nebylo ještě jasné, že Tollense bylo bojiště. Některé archeology napadlo, že kostry mohou být ze zatopeného hřbitova, nebo že se nashromáždily v průběhu staletí. Nebyl důvod si to vykládat jinak. Před objevem v Tollense, bylo přímých důkazů o násilných střetech na sever od Alp v době bronzové poskrovnu, a to zejména v tomto regionu. V historických zápisech z Blízkého východu a Řecka máme popsány epické bitvy, ale jen málo artefaktů může potvrdit tyto „vychloubačné“ zprávy.

„Ani v Egyptě, kde máme písemně doložené mnohé zprávy o bitvách, jsme nikdy nenašli takový podstatný archeologický důkaz o jejich průběhu, o jejích účastnících a jejich obětích,“ říká archeolog z UCD Barry Molloy. Ze severní Evropy doby bronzové, nemáme o této době žádné písemné záznamy. Všichni badatelé musí pracovat jen s nálezy z hrobové výbavy a s hrstkou masových hrobů, v kterých jsou jasné důkazy násilného střetu, jako jsou například stopy po smrtelných ranách zbraněmi nebo hroty šípů uvízlých v kostech. „Před rokem 1996 jsme dlouho neměli důvod opravdu věřit v zapojení tehdejší pravěké společnosti do konfliktu na úrovni války.“ říká Dai je Hansen.

„Zbraně z hrobových výbav jsme si vysvětlovali jako prestižní předměty nebo symboly moci, nikoliv jako skutečné zbraně. Většina lidí si myslela, že starověké kultury severně od Alp byly poklidné, a že v době bronzové, se v této oblasti muži zabývaly zemědělstvím, obchodování a jen minimálně bojem.“ říká Helle Vandkilde, archeolog na univerzitě Aarhus v Dánsku.

Archeologové restaurovali nepřeberné množství artefaktů z bojiště.

10.000 kostí padlých vykopaných u Tollense všechno změnilo. Byly nalezeny v silné vrstvě. V jednom místě byla koncentrace 1478 kostí, mezi nimi 20 lebek, a to jen na12 metrech čtverečních. Archeologové předpokládají, že tyto kosti jsou z těl potopených v jezírkách či hlubokých kaluží, kde je pohyb vody smíchal s těly různých jedinců. Sečtením jednotlivých lebek a stehenních kostí, například-UG forenzních antropologů Ute Brinker a Annemarie Schramm, se identifikovalo minimálně 130 jedinců, mužů, většinou ve věku mezi 20 a 30. lety.

Díky tomuto číslu si lze představit měřítko boje. „Máme 130 lidí a pět koní, a to jen z prozkoumaných 450 metrů čtverečních. To je 10% z nálezové vrstvy, spíše však jen 3% nebo 4%,“říká Detlef Jantzen, hlavní archeolog MVDHP. „Kdybychom odkryli celý prostor, mohli bychom mít i pozůstatky 750 lidí. To je neuvěřitelný počet pro nález z doby bronzové. Podle tohoto můžeme i odhadnout počty bojujících, pokud by byl jeden z pěti účastníků bitvě zabit a jeho tělo ponecháno na bojišti, mohlo by to znamenat střet téměř 4000 bojovníků.“

Brinker, forenzní antropoložka, která má na starosti analýzu ostatky, říká, že vlhkost a chemické složení Tollenseské půdy zachovalo kosti téměř dokonale. „Můžeme rekonstruovat přesně to, co se stalo,“ říká a zvedá žebro se dvěma malými zářezy. „Tyto řezy ukazují, že byl bojovník bodnut do hrudního koše dvakrát do stejného místa. Podobných máme spoustu, často s více řezy na stejném žebru.“ Skenování kostí pomocí mikroskopické počítačové tomografie materiálů v Science Institute v Berlíně a na univerzitě v Rostocku přineslo detailní, 3D obrazy těchto poranění. Nyní archeologové porovnávají zbraně nalezené u Tollense, nebo ze stejného časového období pocházejících z hrobů jinde v Evropě, se stopami zranění. Díry ve tvaru „diamantu“ v kostech, například odpovídají obvyklému tvaru bronzových šipek nalezených na bojišti. (Bronzové artefakty z Tollense, se vyskytují častěji než pazourkové, možná proto, že detektory kovů byly použity pro prohledání lokality z důvodu záchrany nálezů před vykradači.)

Bronzový hrot šípu proniklý do lebky, zasahující do mozku.

„Skeny kostí také upřesnily obraz o tom, jak se střetnutí rozvinulo“, říká Terberger. „Na rentgenových snímcích kosti horní části paže se zabodnutým hrotem (ta kost, která vedla k objevu bojiště) se zdálo, že vykazuje známky hojení. Z toho se usoudilo (v roce 2011), že muž utrpěl zranění před bojem, ale byl schopen bojovat o několik dní nebo týdnů později, kdy byl zabit, což by mohlo znamenat, že tato bitva nebyla jediným střetem, ale sérií potyček, které probíhaly po dobu několika týdnů.“ Mikroskopická kontrola této rány dokazuje něco jiného. Co zpočátku vypadalo jako počínající obnovu kostní tkáně kolem hrotu, na mikroskopickém skenu je to ve skutečnosti vrstva rozbité kosti, stlačená jediným dopadem střely, který byl pravděpodobně fatální. „To nás donutilo zrevidovat závěry, že by střet mohl trvat v průběhu několika týdnů,“ říká Terberger. Žádná těla nevykazují léčené rány, takže je pravděpodobné, že bitva proběhla jen v jeden den, nebo nanejvýš v několika. „Musí se tedy spíše jednat jen o jedinou událost, než o sérii šarvátek trvající v delším časovém úseku. Tohle zjištění má velký vliv na naši interpretaci o rozsahu konfliktu.“

V posledním roce tým techniků v Hamburku, používající techniku vyvinutou pro testování namáhání součástí letadel, zkoumal druhy ran, které bojovníci utrpěli. Například u bojovníka, jehož stehenní kost praskla v blízkosti kyčelního kloubu, si archeologové zprvu mysleli, že musel spadnout z koně. Jeho zranění se podobala těm, které jsou následkem z dnešní motocyklové havárie nebo z jezdecké nehody.

Ale testování odhalilo jiný příběh. Archeologové a technici, vzali v úvahu fyzikální vlastnosti kostí a bronzových zbraní, spolu s příklady zranění při pádu z koně. V rámci experimentální archeologie se provedly také pokusné body kopím s pazourkovým a bronzovým hrotem do uhynulých prasat a vyhodnotili získaná data.

Melanie Schwinning a Hella Harten-Buga, University of Hamburg potvrzují, že když se kopí s bronzovým hrotem zabodne do kosti v ostrém úhlu směrem dolů, je schopno rozštípnout stehenní kost, která praskne napůl podélně, stejně jako špalek dřeva. „Když jsme to testovali, vypadá to mnohem více jako zranění ruční tyčovou bodnou zbraní, než na zranění při pádu z koně,“ říká Schwinning. „můžeme i odhadnout sílu, která byla použita, jde to poměrně snadno.“ Odhaduje se, že průměrně velký člověk ovládající kopí, s průměrnou silou, kost snadno rozštípne.

Proč přišli muži na toto místo bojovat a umírat, je dalším tajemstvím, které pomáhají odhalit další archeologické důkazy. Údolí Tollense je zde úzké, v některých místech jen 50 metrů. Některé úseky jsou bažinaté, zatímco jiné nabízejí pevnou půdu pod nohama. Toto místo bylo jakýmsi zužujícím se místem pro cestovatele putující přes severní evropské roviny. V roce 2013, geomagnetické výzkumy odhalily pozůstatky 120 metrů dlouhého mostu nebo hráze táhnoucí se přes údolí. Během dvou sezón byla odhalena ponořená konstrukce postavená z dřevěných kůlů a kamenů. Radiokarbonové datování ukázalo, že i když velká část konstrukce předcházela bitvu o více než 500 let, některé její části mohli být postaveny nebo obnoveny zhruba v době bitvy, což naznačuje, že tato hráz s mostem, sloužící jako dobře známý přechod, mohla být v nepřetržitém provozu po staletí.

Přechod hrál důležitou roli v konfliktu. Možná, že se jedna skupina ho pokusila překonat a druhá se jim v tom snažila zabránit“. říká Terberger. „Bitva začala tady a postupně se rozšířila podél řeky.“

V roce 2008 začal seriózní archeologický průzkum údolí řeky a zúžil možný bojový areál na plochu dvou kilometrů čtverečních.

 

 

Dnešní poklidné meandry řeky Tollense, místo dávného boje.

Po bitvě vítězové obrali mrtvé o cennosti, které se daly stáhnout z těl, a pak je hodili do mělké vody, která je ochránila před mrchožrouty. Na kostech chybí typické znaky zanechané po jejich zubech.

Na jiném místě se našly pozůstatky bojovníků a koně o metr nebo dva níže, než bylo původní dno řečiště v době bronzové. S těmito ostatky byly smíchány zlaté kroužky, pravděpodobně nošené ve vlasech, spirálové kroužky z cínu, snad nošené na prstech a drobná bronzové spirály, pravděpodobně použité jako dekorace. Tito mrtví museli padnout nebo byli odneseni proudem do hlubší části řeky a potopit se rychle ke dnu, kde jejich cennosti zůstaly z dosahu lupičů.

Z této doby, se v severní Evropě nedochovaly žádné pozůstatky měst či dokonce malých obcí. Podle archeologických nálezů lze říci, že lidé zde žili se svými rozšířenými rodinami na jednotlivých usedlostech, s hustotou obyvatelstva méně než pět lidí na kilometr čtvereční a byly volně spojeny kulturně se Skandinávií. Nejbližší známé velké osídlení z této doby je více než 350 kilometrů na jihovýchod, v Watenstedt Hünenburg.

Přesto analýza stopových prvků v pozůstatcích naznačují, že většina bojovníků k Tollense přišla z.míst vzdálené stovky kilometrů. Tato metoda využívány poměrů izotopů stroncia, kyslíku, dusíku, uhlíku a síry (87Sr/86Sr, 18O/16O, 15N/14N,13C/12C a 34S/32S) v kostech živočichů i lidí, díky kterým lze stanovit výživu a migrace za života těchto jedinců. Izotopy stroncia se dostávají do biosféry a do potravinového řetězce zvětráváním krystalických vyvřelých hornin a jejich nejvyšší koncentrace je v rostlinách, které je přijímají kořenovým systémem z vody. Prostřednictvím poměru izotopů stroncia můžeme tedy sledovat výživu člověka či zvířat. Na University of Wisconsin, byly analyzovány izotopy stroncia, kyslíku a uhlíku z 20 zubů pocházející z Tollense. Jen několik z nich ukázalo hodnoty typické pro severní evropskou planinu, která se rozléhá od Holandska do Pobaltí. Dřívější nositelé ostatních zubů pocházejí z větší dálky, ačkoli výzkum zatím nemůže určit, odkud přesně. Rozsah zkoumaných hodnot izotopů je opravdu velká, je tedy dokázáno, že mrtví pocházeli z mnoha různých míst.

Další stopy pocházející z izotopů jiného prvku – dusíku, které dokládají druh stravy, naznačují, že někteří z mužů jedli většinou proso, které bylo běžnější v této době v jižní, než severní Evropě.

„Nebyli to běžní členové zemědělské komunity, kteří se jednou za několik let zúčastnili mezikmenových šarvátek. Jedná se o profesionální bojovníky.“ Předkládá závěry výzkumu Thomas Terberger, archeolog Dolního Saska státní služby pro kulturní dědictví.

Rozbory DNA mohou odhalit mnohem více. Při srovnání s jinými vzorky z úseku této doby bronzové z celé Evropy by se mohlo zjistit, odkud bojovníci přišli. Stejně tak takové zvláštnosti jako je barva očí či vlasů. Genetická analýza je teprve na začátku, ale zatím to podporuje představu o vzdáleném původu účastníků bitvy. DNA ze zubů naznačuje, že někteří bojovníci jsou spojeni s moderními jižními Evropany a ostatní mají vazby k lidem žijící v současném Polsku a ve Skandinávii. „To nebyla banda místních idiotů,“ říká genetik Joachim Burger z University of Mainz. „Je to velmi různorodá populace.“

Jak dosvědčuje Vandkilde z University of Aarhus : „Je to armáda, jaká je popsána v Homérových eposech, složená z menších válečných družin, které se shromáždily zničit Troyu. O této událost se předpokládá, že se stala, až skoro o 100 let později, v roce 1184 B.C.E. To by mohlo znamenat existenci nečekaně rozsáhlé společenské organizace. říká Jantzen a pokračuje: „Chcete-li uspořádat bitvu a z takhle obrovských vzdáleností povolat všechny ty lidi na jedno místo, byl by to obrovský organizační úspěch.“

Doposud tým zveřejnil jen několik prací zhodnocující výzkumy. Ale archeologové znající projekt tvrdí, že důsledky jsou už nyní dramatické. Nález z Tollense by mohl vést k přehodnocení celého období v oblasti od Baltu až do Středomoří,“ říká archeolog Kristian Kristiansen z University of Gothenburg ve Švédsku „to otevírá dveře k mnoha novým výkladům důkazů o způsobu, jakým byly organizované společnosti doby bronzové.“

Například průzkum kosterních pozůstatků dokazuje, že u některých to nebyla první bitva, kterou prodělali. Dvacet sedm procent z koster projevovalo dřívější příznaky vyléčených traumat z dřívějších bojů, včetně tří lebek se zhojenými zlomeninami. „Je těžké určit původ těchto zranění, ale určitě nejsou typické pro muže žijící běžný život v zemědělské komunitě.,“ říká Jantzen.

Lebka objevena v údolí Tollense ukazuje jasný důkaz použití „tupého“ předmětu, snad sekeromlatu.

Standardizované kovové zbraně a pozůstatky koní, které byly nalezeny promíchané s lidskými kostmi na jednom místě, naznačují, že alespoň někteří z bojovníků byli dobře vybaveni a dobře vycvičeni. „Nebyli to obyčejní zemědělci, kteří se občas zůčastnili mezikmenových šarvátek,“ říká Terberger. „Jedná se o profesionální bojovníky.“

Dosud nalezené dochované části zbrojí a štítů se začaly objevovat v severní Evropě v průběhu staletí těsně před začátkem konfliktu. Střet uTollense už dokazuje přítomnost třídy bojovníků. „Pokud budete bojovat s koženým pancířem, zpevněným bronzem a helmou, budete potřebovat denní trénink, nebo nezvládnete efektivní bojovou činnost,“ říká Hansen. To je důvod, proč například biblický David-pastýř, odmítl si obléci brnění a bronzovou přilbu před bojem s Goliášem. Tento druh tréninku je začátek specializované skupiny válečníků,“ říká Hansen. “Při bitvě u Tollense tyto válečníci v bronzové zbroji mohli být jakousi důstojnickou třídou, velící šikům nesoucích jednodušší zbraně.

Proč se, ale tak velká vojenská síla utkala na úzkém údolí řeky v severním Německu? Kristiansen říká: „Zdá se, že tato událost patří k éře neklidu a válečného chaosu zachvacující oblast od Středozemního moře k Baltu. V Řecku je známá Mykénská civilizace zničena zrovna v době bitvy u Tollense ; v Egyptě se faraon Ramesse III. chlubil vítěztvím nad Mořskými národy, nájezdníky z dalekých zemí, kteří rozdrtili občanskou válkou oslabené sousední Chetity.“

Nedlouho poté v této oblasti, ustupují rozptýlené usedlosti severní Evropy koncentrovaným opevněným sídlištím, která jsou známá pouze na jihu. „Kolem 1200 př.n. l. proběhla radikální změna ve směru společnosti a kultury,“ říká Vandkilde „Bitva u Tollense zapadá do tohoto období probíhajících válečných konfliktů po celém známém světě.“

Událost u Tollense vypadá jako první krok ke směru způsobu života, který nás provází do dneška. Z rozsahu a brutality bitvy, z přítomnosti profesionálních válečníků, třímající sofistikované zbraně, spojujeme dnes události tohoto dávného válečného střetu s více známými, minulými konflikty. „Mohl by to být první důkaz bodu obratu v sociální organizaci a vedení válek v Evropě.“ říká Vandkilde.

http://www.sciencemag.org/news/2016/03/slaughter-bridge-uncovering-colossal-bronze-age-battle

 

Advertisements
komentáře 2 leave one →
  1. kovista permalink
    Srpen 13, 2017 12:14 pm

    Super,děkuji za pěkné počtení))

  2. Petan permalink
    Srpen 12, 2017 2:01 pm

    Moc pekny clanek, cetl jsem jednim dechem! Strhujici pribeh…Dekuji
    Petan

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: