Skip to content

Bez slitování

Červenec 18, 2017
tags:

Doba bronzová byl krutý věk. Odborníci její trvání na území dnešní České republiky zasazují cca do let 2000 př. n. l. – 800 př. n. l. Vždycky mne zajímala tzv. „starší doba bronzová“, kdy část populace Střední Evropy stále ještě používala kamenné nástroje a zbraně, ale už sem začal pronikat i bronz – „kouzelná“ slitina dvou kovů: Mědi a cínu. Mezi první lid, který tehdy u nás znal tajemství bronzu, patří podle odborníků únětická kultura. A právě o tomto lidu se v odborných kruzích spekuluje jako o jedněch z prvních indoevropských etnik ve Střední Evropě. Tito slévači slunečního kovu vytvořili svou jedinečnou kulturu někdy okolo roku 2300 př. n. l. a její jádro se nacházelo v Čechách. Únětická kultura prý vznikla ze starších osídlení (ještě užívajících kámen) zde žijících, které ovládli nově příchozí válečníci z jihovýchodu. Oni noví přistěhovalci, ozbrojení zbraněmi z bronzu, mohou tedy být naši indoevropští příbuzní (ale také nemusejí). K jakému plemenu přináleželi zde žijící „původní obyvatelé“, to můžeme jen spekulovat. Každopádně splynutí dvou etnik muselo probíhat ne zrovna pokojnou cestou. Možná to nebyl jen střet lidí, ale také bohů…Upozorňuji, že k napsání této mikropovídky z dob únětické kultury mne inspiroval krátký mystický film italského režiséra Maura Aragoniho Nuraghes S’Arena, který se odehrává zhruba ve stejné době na Sardinii. Je to film brutální, stejně jako doba bronzová. Z filmu pochází i fotografie. Hned, jak jsem záběry z tohoto filmu uviděl, měl jsem v hlavě to, co teď právě budete číst: Střet Slunečního lidu s Usedlými, na uzemí dnešních Čech v šerém dávnověku, je pouze má čirá fantazie, tak ať v tom nikdo nehledá něco, co tam rozhodně není  🙂  

Chorv běžel. Utíkal o život. Nebyl zbabělec, ale měl strašlivý strach – bál se, jako nikdy v životě. Dopustil se totiž svatokrádeže: Okradl boha Žlutovlasých, samotného Kovokujíře. Byl to zločin, tak neslýchaný, že ani stařešinové Usedlého lidu o něčem takovém nikdy nevyprávěli. Žlutovlasí s Usedlými obchodovali, když před třemi pokoleními přišli z jihovýchodu, a žádali jen o trochu půdy na březích Velké řeky. Cizinců bylo málo, a tak se jich Chorvův klan spolu s ostatními nebál a napadl je. Jenže to byla velká chyba, honilo se Chorvovi hlavou, zatímco běžel hustým lesem stále k Hraničnímu potoku. Žlutovlasí byli skvělí bojovní a měli zbraně v barvě vycházejícího slunce z něčeho, co bojovníci s kamennými mlaty neznali. Podivné pokrývky hlavy kámen jen promáčkl, stejně jako krunýře, kterým se  ty kožené nemohly rovnat. Šípy ze slunečního kovu, kterému nově příchozí říkali “bronz”, létaly jako rozzuřené vosy a kosily klanové válečníky s modře pomalovanými obličeji ve velkém… Stařešinové dodnes vyprávějí o tom, kterak byli poražení Usedlí nuceni uzavřít mír s cizinci. Klany Usedlého lidu musely platit vítězům daň v kožešinách a mase domácích i divokých zvířat. Započal však také obchod. Žlutovlasí měli zrna, která po zasetí dávala lepší úrodu, než na jakou byl Chorvův lid zvyklý. Cizinci je naučili pěstovat obilí, které bylo dobré a bylo ho hodně. Také jim za půdu, kterou potřebovali po dalším příchodu svých soukmenovců, zaplatili nástroji z bronzu. I dyž už dorůstalo třetí pokolení od Velkého zabíjení, Žlutovlasí stále odmítali prozradit odkud bronz pochází. Vztahy mezi Slunečním lidem (jak si cizinci samotní říkali) a Usedlým lidem byly již více méně klidné. Dokonce se čím dál více stávalo, že cizinci si brali za ženy dcery starousedlíků. Nově příchozí se množili a vypadalo to, že Chorvův lid postupně zanikne, protože všechny ženy chtějí za muže vysoké plavovlasé cizince s modrýma nebo zelenýma očima. Jako by tmavovlasý, snědý člověk z Usedlého lidu byl snad horší než slámovlasý dlouhán z bledou kůží!

To všechno se honilo Chorvovi hlavou při utěku. Usedlý lid potřeboval poznat tajemství bronzu, potřeboval ho nutně, jinak zanikne! Jen když dokážeme vyrábět mocné zbraně ze slunečního kovu, vyženeme vetřelce! Umíme tvarovat a lít měď měď – která také pochází od Slunce – ale ta je ve srovnání s bronzem měkká a její v kostech Matky Země málo. Kostěnné a kamenné zbraně nestačí, musíme mít bronz! Ó bohové Usedlého lidu, proto jsem se vydal na tuto cestu, která vedla do svatyně Kovokujíře, boha Žlutovlasých, kde je střeženo tajemství bronzu…

Bylo to vlastně takto: Chorv se chtěl ženit. Už mu bylo čtrnáct jar – měl tedy nejvyšší čas na založení rodiny. Chtěl Daru, dceru řezbáře Fata. Jenže Dara samozřejmě chtěla za lepším. Toužila po tom, aby si pro ni přišel bohatý ženich z rodu Žlutovlasých, zahrnul ji bronzovými šperky a odvedl do velkého domu za hranice jejího klanu. I jejímu otci by se to líbilo. Pokud by ženich přinesl jako dary dobré bronzové nástroje, mohl by vyřezávat mnohem více a i on by zbohatl a celý zbytek jeho rodiny by žil mnohem snadněji. Ve vsích Usedlých se šuškalo, že bronz se nenachází v hlubinách Matky Země jako měď, ale že ho Žlutovlasí nějak vyrábějí za pomocí kouzel právě z mědi a ještě jiných přísad ve svatyni boha Kovokujíře. Což se kněží Usedlých nepokoušeli čarovat a slévat roztavenou měď se stříbrem a zlatem?! Nic platné, vysledná slitina byla stále měkká.  Zoufalý a vzteklý Chorv se toto léto rozhodl: Pronikne do svatyně Kovokujíře a ukradne tam tajemství bronzu, které donese svému lidu a ten bude silný jako ti slámovlasí parchanti! Dostane za ženu Daru a Usedlý lid vyrobí mnoho bronzových zbraní a cizáky vyhubí do jednoho!

Chorv věděl, kde leží Kovokujířova svatyně: Půl dne běhu za Hraničním potokem. Dobře se na loupež připravil. Ještě na uzemí Usedlého lidu, hned u potoka rozdělujícího oba kraje, stála svatyně Sluncevládce. Nebyla to rozhodně žádná honosná dřevěná nebo dokonce kamenná stavba, které svým bohům stavěli Žlutovlasí. Byl to jen prastarý dub, se zavěšenými měděnými a bronzovými kotoučky různé velikosti ve větvích. Kněží Usedlých tu o Slunovratech konali obřady k poctě Sluncevládce. I Žlutovlasí chovali tuto svatyni v úctě, právě  od nich pocházely ony bronzové kotoučky – obětiny Slunci. Chorv se tu toho letního večera natřel celý bahnem z potůčku, takže jeho beztak snědá kůže získala ještě tmavší barvu. Ponechal si jen koženou bederní roušku a lehké sandály. Věděl moc dobře, že zpátky bude muset běžet. O svém plánu samozřejmě nikomu neřekl – proč také? Až se vrátí s tajemstvím bronzu domů – bude oslavovaný hrdina – od kterého to nikdo nečekal.

Celou následující noc putoval Chorv opatrně přes území Žlutovlasých ke svatyni Kovokujíře. Kde se nachází , to věděl jen z doslechu. Ale věděl, že musí stále k východu, k Modrým kopcům. Čím více se ke Kopcům blížil lesnatou krajinou, tím více se množily i stopy kácení stromů: Pařezy a vyžďářené plochy. Chorv musel být stále ostražitější, byl jen na lehko, dokonce neměl ani pazourkový nůž. Tušil, že svatyně bude dobře střežena. Nakonec byl za svítání u cíle. Krajina u Modrých kopců byla zcela zbavena lesa. Nikoliv však kvůli polím. Mělo to hned dva důvody: Ten první byl bezpečnostní. Slámovlasí chtěli mít dobrý přehled, kdo přichází. Ten druhý důvod byl stejně praktický. Potřebovali mnoho dřeva do tavicích pecí. Z jeskyně v kopcích vycházelo narudlé světlo, jako by se právě odtamtud chystalo vyjít samo Slunce. Dým, který stoupal v několika sloupcích z otvorů v kopci nad jeskyní, dával tušit, kde mizí vykácené dřevo. Před slují stála malá vesnice, kterou tvořilo několik dřevěných domů, kde zřejmě žili strážci svatyně. Roubená věž na vrcholku kopce hrozila, že tajemství bronzu bude dobře střeženo. Z jeskyně se s ránem začalo ozývat bušení kladiv a hukot kovářských měchů. Chorv ležel na samém okraji lesa u vykáceného prostoru a díval se pozorně na vše, co se v okolí jeskyně Kovokujíře dělo. Pochopil, že ona „svatyně“ je vlastně velkou kovárnou, kam se s přibývajícím dnem dostává na hřbetech koní i lidských nosičů to, co ho zajímalo. Každý proutěný koš, každý plátěný pytel byl pečlivě zkontrolován strážemi: Hlídky pozorně prohlížely náklad a bystrozraký Chorv si náhle povšiml, že jde o dva druhy kamenů s žilkami rudy. Někteří slámovlasí přinášeli měď a jiní zase cín! To bylo tedy to tajemství bronzu! Nikoliv měď a stříbro či zlato, ale měď a cín! Chorvovo poznání se prohloubilo o něco později, když z ústí jeskyně Světlovlasí začali vynášet jiné koše a vaky. Z těchto košů, připravených k přepravě do vesnických kováren a sléváren, byly vidět pruty hotového bronzu. Nad otázkou poměru cínu a mědi k výrobě slunečního kovu už se Chorv nezamýšlel, to nechá na šamanech a mědělijcích Usedlého lidu, ti už si poradí, důležité je, že jim řekne, co tu viděl.

Chorv počkal na kraji lesa do soumraku. I když byl celý nedočkavý, dobře věděl, že stráže svatyně ho mohou při prudkém pohybu nebo hluku, který by mohl způsobit, zahlédnout. Nedělal si iluze, jak by se mu vedlo, kdyby se dostal Světlovasým do rukou. Svatokrádežníka by jistě obětovali krutou smrtí právě Kovokujíři. Při západu Slunce se pomalu odkradl do nitra hvozdu a vyrazil zpět k Hraničnímu potoku. A tehdy udělal chybu. Největší a poslední chybu svého života.

Derek patřil k strážcům svatyně Hepasta Kovokujíře jen první léto. Ve svém klanu byl vyhlášeným lukostřelcem. Protože byl úspěšným lovcem, o jeho rychlých a přesných šípech se dobře vědělo na celém území Slunečního lidu v povodí Velké řeky. Na trzích prodával ty nejlepší kožešiny ze svých úlovků. A tak si ho časem povšimli i řemeslničtí předáci z Hepastova posvátného kopce. Najali ho na to, aby strážil transporty cínu a mědi, které slévárny uvnitř slují polykaly k výrobě bronzu. Hnědí se za žádnou cenu nesměli dostat k tajemství slitiny. Kdyby zjistili, jak bronz vzniká, začali by i oni odlévat nové zbraně a mohlo by se stát, že Sluneční lid by v boji, který by to zbrojení jistě spustilo, prohrál. Sluneční kov musel zůstat tajemstvím Slunečního lidu, tak rozhodl před mnoha lety sám bůh Hepastes! Derek to vše měl na paměti, i když se se soumrakem vydal do lesa. Chtěl ulovit velkou sovu, potřeboval její peří na letky šípů. Místo sovy toho večera ale narazil na vetřelce z lidu Hnědých. Cizák utíkal lesem od Hepastova kopce a slévárny. To bylo špatné. Moc špatné. Štvanice začala.

Blížilo se svítání a Chorv stále běžel. Slunce vycházelo a lesem probleskla hladina Hraničního potoka! Byl skoro u cíle! Už ani nevěděl, kolikrát mu prosvištěl kolem hlavy šíp a zabodl se do kmene stromu nebo zapadl do houští. Věděl, že pronásledovatel je nejméně stejně vytrvalý jako on. Žlutovlasí byli vysocí a dlouhonozí – běhali zatraceně rychle. Věděl i to, že jen tma zabránila pronásledovateli trefit svůj cíl. Ten slámovlasý panchart se ho drží jako vlk. Ještě pár skoků a má ho! Slunce vychází a lučištník bude lépe vidět, zastaví, zamíří a… Ale už tu zurčel Hraniční potok a za ním je spásná svatyně Sluncevládce! Chorv  rychle přebrodil bystřinu a už tu byl posvátný dub a s ním svoboda. Svatý okrsek Sluncevládce ctili i Světlovlasí a krev zde směla být prolita jen o Slunovratu!  Udýchaný Chorv se ztěžka opřel o kmen dubu, když v tom ho do krku zasáhl šíp. Mladík to vůbec nechápal, svíjel se na zemi, dusil se a v posledním záblesku vědomí spatřil odlesk rudého Slunce na jednom ze závěsných kotoučků na větvi posvátného stromu. Bronz. Prokletý bronz…

Derek stál nad mrtvolou své kořisti. Prohlížel si mrtvolu Hnědého a přemýšlel: Ten čmoud čenichal okolo Hepastova kopce a jeskyní slévačů, to je jisté. Vyčmuchal tajemství bronzu? No, každopádně to mohl dokázat. Musel tedy zemřít. Derek neměl žádné výčitky. Ty by měl, pokud by Hnědého nechal utéci a Hnědí by se vrátili na území Slunečního lidu s bronzovými zbraněmi a ohněm a on, Derek, by neubránil svou rodinu. Takhle splnil svou přísahu. Ale válka stejně bude, Hnědí si moc vyskakují. Sehnul se k tělu a krátkým bronzovým mečem několika seknutími oddělil od krku černovlasou hlavu s temnýma očima. Hlava bude zdobit Hepastův oltář v jeho jeskyni. Bude také symbolem toho, že Derek splnil svou povinnost. Plavovlasý válečník opatrně hlavu položil do trávy, odmotal od pasu kožený provaz a přivázal ho ke kotníkům své kořisti. Konec provazu pak přehodil přes mohutnou větev posvátného dubu a bezhlavou mrtvolu vytáhl do koruny stromu. Slunce už zcela vyšlo a kovové kotoučky se mezi listy leskly jako oči skřítků z Hepastových slují. Derek věnoval tichou modlitbu Sluncevládci Solvovi, když utahoval uzel, který měl oběť pevně připoutat k větvi. Solv tento dar jistě přijme, vždyť jeho sluneční sekeru mu ukul právě Hepast. Slencevládce a Kovokujíř jsou božští bratři a dobře vědí, že tajemství bronzu je jen pro vyvolený Sluneční lid! Derek se ještě krátce zamyslel nad tím, jestli z krku pověšené oběti má vtáhnout i svůj šíp, ale nakonec to neudělal. Ať ti zloději poznají, kdo toho skřeta dostal! Derek se otočil, zvedl trofejní hlavu a vyrazil zpět na uzemí svého lidu. Válka právě začala…

Advertisements
komentáře 3 leave one →
  1. Kryserka permalink
    Červenec 20, 2017 8:56 am

    Pěkné! Nechtěl by jste zkusit napsat povídku z prostředí doby bronzové na Slovensku, ze Zadielského kanonu? Kulturu nepamatuji, ale je o tom film na youtube i uložto, ze série zajímavých archeologických nálezů Slovenska, můžu zkusit pohledat, Jsou tam nalézané pozůstatky pojídání lidí a dokonce i masky z lidských lebek, je známo i stráří a pohlaví obětí.. Nebo o slavném lidojedském městečku.. Nebo o té sérii bronzových mečů obětovaných do travertinového pramene? Zajímavý námět jsou i mykénské obchodní stanice na Slovensku, nebo pohřeb kněžky dle mykénského ritu na Jižním Slovensku, nebo třeba známá „prokletá mohyla“..
    Moc se mi líbí taková dílka, jen směle pokračujte.
    Mimochodem v angličtině existuje i moc hezký román o budování Stonehenge od autora slavné Kroniky válečníkovy i Posledního království Bernarda Cornwela , nevím zda byl přeložen i do češtiny ale jde sehnat v elektronické podobě na uložto. Moc doporučuji….

    • Červenec 24, 2017 8:59 pm

      Nechtěl 🙂 , kdybych neviděl ten film, co ho tam mám, tak to nikdy nedám do kupy. Můj záběr je jinde. Spíš se soustředim zase na Themistokla a trestnou centurii.

  2. Milan permalink
    Červenec 19, 2017 8:07 pm

    Hodně dobré, akorát si to po sobě přečíst a opravit chyby.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: