Skip to content

Ovidius a řecko-římský mýtus o lidech, bozích a konci světa

Květen 3, 2017
tags:

Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. – 17 n. l.) byl velkým římským básníkem, kterému se snad mohl rovnat pouze jeho současník Publius Vergilius Maro (70 př. n. l. – 19 př. n. l.) Ovidius dlouho pracoval v Řecku jako úředník římské správy, a tak dobře chápal ducha Héllady a řecké mýty, které se tolik podobaly latinským. Později odešel na odpočinek a zřejmě se nějak znelíbil císaři Augustovi, který ho poslal do vyhnanství v Tomisu na území dnešního Rumunska, kde dožil. Zlé jazyky už v oněch dobách tvrdily, že Ovidius upadl u císaře v nemilost kvůli jakémusi erotickému skandálu, do kterého byli zapleteni i členové a členky císařské rodiny. Ovidius toho za svůj život napsal mnoho, ale pohanského čtenáře budou nejspíše zajímat kultovní Proměny. Toto dílo (v daktylském hexametru) se zabývá kouzelnými proměnami řeckých a římských bohů, hrdinů a bájných tvorů. Z těchto proměn tká vypravěč úžasnou síť, ve které je lapena doslova celá řecko-římská mytologie. Ovidius zpracoval a zapsal mnoho legend, které do té doby byly vyprávěny pouze ústně. Dozvíme se tu o tom, jak se nymfa Dafné proměnila ve vavřín, když ji pronásledoval nadržený bůh Apollón, kterak se římský hrdina Picus stal datlem díky kouzlům čarodějky Kirké, proč Zeus proměnil stařečky Filémóna a Baukis v dub a lípu, proč byla Poseidónem proměněna v muže Kainea jistá dívka a mnoho dalšího. Co je ovšem dnes nebezpečně aktuální, je ta část Proměn, která se jmenuje Čtvero věků. Zde mistr popisuje vzestup a pád člověka od „zlatého věku“ – tedy jakéhosi „dětství lidstva“,

kdy lidé žili v lásce, až po „věk krve a bezbožnosti“. Právě v onom posledním věku se lidstvo věnuje i bratrovražedným válkám a konečnému zničení sebe sama. Přestávají platit smlouvy, vraždí se mezi sebou rodní bratři a bohové odcházejí znechuceni lidskými červy. Poslední odvrací tvář od člověka bohyně spravedlnosti Diké. Ovidius zřejmě využil geniálního díla svého řeckého předchůdce Hésioda, který žil asi na přelomu 8. – 7. století př. n. l., a který stvořil epos s příznačným názvem Zrození bohů. Zde popisuje vznik světa a různých božských rodů a jejich sváry. Hésiodos dále vypráví o „Pěti věcích“. Jsou to:  1. Věk zlatý, 2. Věk stříbrný, 3. Věk měděný, 4. Věk hrdinů a 5. Věk železný. Ovidius čas lidstva o jeden věk zkrátil, ale výsledek je stejný: Člověk je stále zkaženější a sám sobě chystá záhubu. Konec jeho vyprávění se nápadně blíží severskému mýtu o Ragnaroku z eddických písní. Jakoby všichni ti geniální vyprávěči evropského dávnověku chtěli varovat před konečnou destrukcí lidstva, které jsme v dnešním věku stále blíže a blíže…

»Nejdříve vzešel věk zlatý, kdy bez zákonů a soudců člověk od sebe sám si správně a poctivě vedl. Nebylo před trestem strachu, ni na deskách kovových vryté nečtly se výstrahy přísné a nebál se výroků soudních o milost prosící dav: byl bez soudce bezpečen každý. Dosud nesestoupila z hor domácích do plynných proudů pinie, stesaná v loď, chtíc navštívit daleké kraje; jiné přímořské břehy než svoje neznali lidé. Srázný hluboký příkop až dosud nesvíral města, lidé neznali dosud ni polnic ni točivých rohů, nebylo přilbic ni mečů a lidstvo neznalo válek, bezstarostně a klidně čas všechen trávilo v míru. Sama i země netknutá rádlem a nevzdělávaná, od pluhů neporaněná, vše dávala z vlastní své vůle. Člověk se spokojil jídlem, jež bez jeho úsilí rostlo; plody planiky sbíral a horské jahody černé, dřínky a ostružiny, jež na keřích trnitých rostou, žaludy sbíral, když spadaly s košatých Iovových dubů. Věčné trvalo jaro a mírný západní větřík ovíval vlahými vánky ty bez semen vyrostlé květy. Brzy i plodiny nesla zem doposud nezorávaná, pole, ač nepřeorané, se bělalo těžkými klasy. Tady potoky mléka, tam potoky nektaru tekly, z věčně zelených dubů med žlutavý po kapkách kanul.

Jakmile v podsvětí tmavé byl Saturnus od syna svržen, nad světem Iuppiter vládl, a stříbrné potomstvo vzešlo, horší sice než zlaté, však cennější plavého kovu. Dřívější trvalé jaro hned Iuppiter zmenšil a zkrátil, na čtyři období rok pak rozdělil: na krátké jaro, na parné léto a nestálý podzim a mrazivou zimu.

Tehdy poprvé vzduch se rozžhavil, vyprahlým žárem sálal a ve výši uvízl led, jenž utuhnul větrem. Tehdy poprvé v obydlí vešli: jim obydlím byla jeskyně, křoviny husté a proutí svázané lýkem. Tehdy do dlouhých brázd si poprvé zaseli zrna obilná; mladičký býk pak zabučel pod tíhou jařma. Třetí po tomto věku věk nastoupil, bronzové plémě, krutější povahou svou a náchylný ke strašným zbraním, zločinný nebyl však; posléz věk z tvrdého železa nastal. Do věku z horšího kovu hned pronikl všeliký zločin, zmizel veškeren stud a pravda a poctivost všecka, na jejich místo šla lest a přetvářka, úklad a podvod, přišlo násilí hrubé a po jmění zločinná touha. Plavec svěřoval větrům, ač doposud dobře je neznal, plachty — a lodní kýly, jež na horách vysokých dlouho strměly, v neznámých proudech se stávaly tančící hříčkou. Půdu, všem společnou dříve, jak vzduch byl a sluneční světlo, měřič přeopatrný už vymezil hranicí dlouhou. Ne však obilí jen a povinné pokrmy člověk od země bohaté žádal — i do nitra země se vniklo: bohatství kovů, jež k špatnostem svádí, teď dolují lidé, kovů, jež ukryla země až do hloubky k podsvětním Stínům. Již je tu železo zhoubné a železa zhoubnější zlato, kruté vzcházejí války, jež bojují obojím kovem. Ruce plničké krve již mávají řinčící zbraní. Žije se z loupeže jen; tchán před zetěm, před hostitelem není bezpečný host; i bratrská láska je vzácná; manželce hrozí muž a ona zas manželi zhoubou, ukrutné macechy mísí své smrtelné jedy a syn se předčasně pídí, co roků má otec mu naživu zůstat. Po zbožnosti se šlape a panenská bohyně Diké poslední z nebešťanů zem opouští, prosáklou krví. «

 

Zdroj: Publius Ovidius Naso: Proměny. Svoboda, 1974. Přeložil Ivan Bureš.

Ilustrace: Jean Totron (nejsou součástí knihy).

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: