Skip to content

Měsíc zaječích tanců

Duben 26, 2017
tags:

Na obzoru se začínala rozehrávat mladá a divoká jarní bouřka. Blesky divoce křižovaly oblohu, hrom burácel jako kovadlina týraná údery natěšeného kováře a divoký vítr česal koruny stromů. A první kapky deště začínaly dopadat na pomalu se zelenající louku pod lesem. Poutník si natáhl kápi více do čela, pokročil pod starou borovici a s úsměvem si pomyslel „ no jo, Hromovládce se zase musí předvést, že konečně taky přišel jeho čas a jestli mě zkusíš teď pod touhle velkou borovicí trefit bleskem, přísahám, že si tam pro tebe nahoru dojdu!“. Poutník měl rád tyhle jarní bouřky a přeháňky, protože jejich příchod vždycky značil, že opravdu začíná jaro. Nový život, nová úroda, nová zeleň a další aspekty konce spánku a zimy. Jaro je jako ráno, ráno po dlouhém a posilujícím spánku, kdy vše staré a nepotřebné je odhozeno a vše nové je připraveno k růstu. Bylo jaro, ale zima se stejně nehodlala vzdát svého trůnu a občas ještě zkusila zapůsobit ledovým vichrem a ledovými krupičkami, ale všem bylo jasné, že jde o nepatrné záchvěvy, které nebudou mít dlouhého trvání. Včera sice poletovaly sněhové vločky, ovšem dnes se sluníčko znovu snažilo vytáhnout zimu z kostí země.

Mladá bouřka ustala, stejně tak rychle jako začala, poutník se nadechl pročištěného vzduchu a vykročil zpod prastaré borovice na podmáčenou louku. Najednou periferním viděním zaregistroval rychlý pohyb, to dva zajíci vystřelili ze svého úkrytu jako šipky, a když zjistili, že jim nehrozí aktuální nebezpečí, po pár metrech se zastavili a zvědavě ho pozorovali. Ten tiše stál a čekal. Po chvíli se objevili další zajíci a začali na louce provozovat své hry, tance a užívali si jarního času. Poutník je s úsměvem pozoroval, a pomyslel si „kolik lidí si dnes umí takhle přirozeně užívat života? Jen tak na chvíli existovat, radovat se z pohybu, jen tak na chvíli prostě a jednoduše fungovat? Nasávat čerstvý vzduch, provoněný bouřkou a příslibem jara, které přináší nové výzvy.“ Poutníkovi se dnes ani moc nechtělo hloubat, postával na louce, pozoroval svět okolo sebe a úplně jednoduše a prostě byl.

Zajíci opodál i nadále provozovali své rituály a hry a čas jakoby přestal existovat. Blížilo se totiž jaro…

 „Stvořil jsem svůj lid a můj lid si mě přetvořil k obrazu svému…“

 

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: