Skip to content

Kulty (pa)rohatého boha

Únor 21, 2017
tags:

zdenek-burian-saman-136Dnes si povíme něco o zajímavém fenoménu různých indoevropských pantheonů. Půjde o uctívání rohatých bohů. Tedy těch mocností, z kterých křesťané udělali svého Satana :-).  Půjdeme do historie naší rasy dost hluboko a tak to vezmeme pěkně od začátku. Od pravěkých lovců:

Již dávní pravěcí Evropané (a nejen oni) měli své šamany, kteří pracovali s jednou z nejstarších forem náboženství, dynamismem.  Je to víra, že svět a vše živé ovlivňují mocné a posvátné síly, které je třeba respektovat. Dynamismus je založen na základním fungování jakési neosobní energie – nazývané mana. Mana působí na zdraví i nemoc, ovlivňuje počasí, dává nahlédnout do budoucnosti i minulosti, pomáhá při lovu a boji, atd. Touto mystickou silou jsou obdařeny jak přírodní jevy (slunce, měsíc, hrom, déšť, vítr), přírodní útvary (hory, řeky) rostliny, stromy, ale i všechny živé bytosti – včetně člověka. Přímé pokračovaní a vývoj dynamismu je animismus – tedy víra v nehmotné, někdy i nesmrtelné duše živých tvorů. Animistické představy vyrostly nejspíše ze snění, kdy se člověk setkával s duchy zvířat, s mrtvými předky a snad i s prvními dávnými bohy.  Jedním z těchto prvotních božstev, která k lidem v těch dávných časech promlouvala ve snech, mohl být i bůh s rohy nebo parohy – budeme mu říkat pracovně Rohatý bůh. Náboženské představy pravěkých Evropanů se postupně dostaly až k démonismu – tedy víře v duchy a ještě později k polyteismu – víře v bohy, jak je známe i my dnes. Rohatý bůh byl zřejmě původně sám jakýmsi duchem lovu, jak ukazují malby pravěkých lovců v jeskyních, které se dodnes zachovaly například ve Francii nebo Španělsku. Jejich šamani se při svých obřadech zdobili parožím jelenů a nejspíš i sobů – archeologické nálezy to potvrzují. Rohatý bůh ve své prapůvodní podobě byl vedle Matky Země možná skutečně prvním bohem dávných Evropanů. Plnil celou řadu funkcí, které si později rozebrali „mladší“ bohové.

pasupati-pashupati-and-cernunnosTeď se podíváme do mnohem pozdějších dob. Zatavíme se na severu Indického subkontinentu: Odborníci se dodnes nemohou shodnout na tom, zda tzv. Harappská kultura (doba největšího rozmachu asi 2600–1900 př. n. l.) byla již indoevropská nebo spíše drávidská. Tato civilizace v oblasti Pětiřečí udržovala obchodní styky se Sumerem a vybudovala městské aglomerace jako Harappa a Mohendžodaro. Harapané měli vyspělé zemědělství, bronzové zbraně a nástroje a také písmo, které dosud nebylo rozluštěno. Každopádně tato civilizace nakonec byla sražena do prachu Árji – dobyvateli, kteří byli již zcela jistě indoevropského původu a kteří položili základy hinduistického náboženství a kultury. Jejich dodnes dochované svaté texty, tzv. Védy, je popisují jako světlovlasé a bílé válečníky. Pantheon Árjů se již velmi podobal pantheonu Řeků a Římanů a vznikl z něj i moderní hinduismus. Možná, že Rohatého boha převzali od Harappanů (jak naznačují nálezy pečetítek), možná byl jejich vlastní. Pašupati – „Pan tvorstva“ – je zobrazován jako rohatý muž se třemi nebo i pěti tvářemi. V hinduismu je někdy považován za aspekt boha Šivy, jindy také boha Rudry. Nejstarší vyobrazení Pašupatiho ukazují jako sedícího vládce zvířat, obklopeného jeho „dětmi“ – živými tvory. Podobá se tedy docela dost dalšímu Rohatému bohu – Cernunnovi Keltů ze slavného Gundestrupkého kotlíku, který sedí obdobným způsobem ve společnosti různé zvěře. I dnešní hinduisté prokazují Pašupatimu velkou úctu. Například Pašupatináth, rozkládající se kolem posvátné řeky Bágmatí, je nejvýznamnějším poutním místem pro všechny hinduisty v celém Nepálu. První chrám zde byl postaven prý již před 2000 lety, jeho současná podoba pochází z 5. století.

pan-i0012Teď se podíváme do Řecka, na místního roháče, kterým je Pan. Antičtí Řekové jsou bezpochyby hlavními tvůrci evropské civilizace, o tom nemůže být sporu. Vymysleli kde co, včetně demokracie a Olympijských her. Budovali nádherné chrámy a první plánovaná velkoměsta jako skvostná Alexandrie. Nicméně, i u nich po celou dobu trvání jejich kultury přetrvávaly starší kulty bohů, které by někteří dnešní lidé „civilizovaným“ lidem zrovna nepřisoudili. Řekové měli velmi propracovaný pantheon dvanácti Olympanů, na který navazovaly další božské rodiny, kde si jednotlivá božstva rozebrala pravomoci nad živly, nebeskými tělesy, živými tvory, přírodními útvary a také lidskými činnostmi. V těchto rodech je často poněkud zmatek nad tím, kdo koho s kým zplodil. U rohatého Pana se nejčastěji uvádí legenda, že jeho otcem je Diův syn Hermés a matkou nymfa Dryopé. Malý bůh se narodil s poněkud nelidskou podobou: Měl růžky, kozlí nohy a kopýtka a byl porostlý srstí. Rodiče z takového potomka zrovna nejásali a tak se Pan na Olympu dlouho nezdržel a velice záhy odešel do Arkádie, krajiny pastevců stád. Zde často pronásledoval nymfy, s kterými laškoval a plodil satyry. Ti vypadali stejně jako on a rádi se napili, takže často táhli v doprovodu násosky Dionýsa, kde se jim říkalo paniskové. Pan se stal bohem pastýřů, stád, lesů a divoké přírody všeobecně. Je to v podstatě dobrák, který si rád lokne opojného moku, prožene děvčata a rád se taky vyspí. Kdo ho však probudí, se zlou se potáže – Pan totiž dokáže strašlivě řvát! To pak rušitel jeho klidu prchá v „panickém“ strachu  :-). Pan byl také věštcem, jeho věštírny byly například v Lykosúře  a v Troizéně. V Athénách se dostal dokonce do státního kultu díky bitvě u Marathonu roku 490 př. n. l., kde prý Peršany vyděsil svým řevem a pomohl tak Řekům k vítězství. Pan také vynalezl syrnix, píšťalu složenou z několika rákosových stébel. Řekové Pana měli hodně rádi, líbila se jim jeho živočišnost a vitalita. Nebyl však jejich jediným rohatým bohem, i každý řecký bůh řeky měl dva růžky. Když budete v dnešním Řecku na dovolené, možná i vy zaslechnete v tamních horách chrápáni nebo klapot kopýtek – může to být právě Pan. Ochránce stád a divoké přírody…

faun-janneke-maas-skenovani0001Římané časem převzali z Řecka vše možné, zkrátka se jim to hodilo a navíc si byli velice dobře vědomi toho, že jsou Řekům příbuzní. Jejich pantheony byly (jako u všech Indoevropanů) podobné a časem splynuly v jeden. Římský bůh divoké přírody a pastevectví je Faun. Je synem boha lesů Pica (ten má často podobu datla) a vnukem otce bohů Saturna. Faun má podobnou vizáž a vlastnosti jako Pan, s kterým ho Římané ztotožňovali. Kozlonohý a rohatý bůh se také rád napije, čehož využil druhý král Říma Numa Pompilius, který ho opil a vylákal z něj tajné heslo, jakým přivolat Jupitera, aby sestoupil z nebes. Ovšem, není to jen ledasjaký mazavka – i on má také věštecké schopnosti a Římanům pomáhal i v bitvách, hodně řval a děsil nepřátele  🙂 . Jedním z Faunových jmen je i Lupercus – „odvratitel vlků“. Právě v jeho jeskyni měla kojit vlčice chlapečky Romula a Rema – zakladatele Říma. Jeho svátek můžete slavit stejně jako Římané: Luperkálie vychází na  15. února. Jsou to svátky veselé, plné opojných moků a erotiky a jako římský státní kult je zavedl první císař Augustus. Kolegium luperků na počest svého boha oběhlo Palatin oblečeno jen do kůží obětovaných zvířat a za bujarého veselí mrskalo řemenem neplodné ženy. Tato pohanská slavnost se držela až do roku 496 n. l. Tehdy papež Gelasius I. luperkálie zrušil a místo toho křesťané v tento den slavili „očištění Mariino“. Jak vidno, Faun byl pro Římany velice důležitý roháč, konec konců, jeho synem byl i Latínos, prapředek jejich národa.

cernunos-skenovani0010I Keltové měli svého rohatého boha. Tedy vlastně spíše parohatého. Cernunnos mu možná říkali všude ve sféře keltského vlivu, ale to není zdaleka jisté. Toto jméno, navíc ještě neúplné, se totiž zachovalo pouze zapsané latinkou na tzv. „Sloupu lodníků“ v Paříži. Je to kamenná památka z 1. stol. n. l. zcela v římském stylu. Můžeme na ní spatřit mimo jiné tvář boha s jakoby daňčími parůžky, na kterých má zavěšeny nákrčníky nebo náramky. Dalšími keltskými bohy zde zobrazenými a jmenovanými jsou Esus, Tarvos Trigaranus a Smetrios. Ovšem jsou zde i římští bohové, jako například Mars, Jupiter a Vulcanus. Zobrazení keltského rohatého boha najdeme samozřejmě i jinde, viz například výše zmiňovaný kotlík z Gundestrupu v Dánsku. Cernunnos s jeleními parohy má na těchto artefaktech jako doprovodná zvířata býky, kance nebo hady s beraní hlavou (kamenný reliéf v Cinencesteru v Anglii). Rohy a parohy mají v keltském světě obecné spojení s plodností, zvířata z Cernunnova doprovodu zase odkazují na jeho patronát nad lovem, lesy a přírodu všeobecně. Některé reliéfy ho také ukazují jako dárce bohatství s váčky se zlatem. Podle Římanů byl v Británii uctíván bůh Belatucadros, který má stejné atributy jako Cernunnos. Další lokální varianty Cernunna mohou být opět britští Cocidius a Vitiris, bohové lovu. Cocidia do svého pantheonu začlenili dokonce i Římané, kteří se v Británii usadili. Jak moc byl pro Kelty Rohatý bůh důležitý, můžeme vidět právě v Británii i po odchodu Římanů a vytlačení Keltů Anglosasy. Někteří z vás si možná vzpomenou na kultovní britský seriál z osmdesátých let minulého století Robin Hood. Vystupuje v něm polobožská postava zvaná „Lovec Hern“ s jeleními parohy – inspirace Cernunnem je tedy více než zjevná. Ona to však není žádná umělecká licence, ale opravdový prvek anglického folklóru: Herne byl prý lovčí krále Richarda II., který vládl Anglii v letech 1377–1399. Při honu ve Winsdorském lese králi zachránil život, když na něj zaútočil bílý jelen, ale sám byl při jeho ochraně smrtelně raněn. Jistý čaroděj Herna svojí magickou mocí přivedl zpět k životu tím, že mu na hlavu upevnil parohy mrtvého jelena, který jej zabil. Znovuzrozený Herne však musel přestat lovit. Chudák však bez lovu nedokázal žít, proto zešílel a v zoufalství prchl do lesa. Byl nalezen druhý den oběšený na velkém dubu…  Může se jednat o mýtus, který přetrval v Anglii po dlouhá staletí jako vzpomínka na rohatého boha Cernunna?

veles-andrej-klimenkonA nyní se dostáváme konečně ke Slovanům. I oni měli svého Rohatého boha: Veles (Volos) pravděpodobně zastával mezi slovanskými bohy hospodářskou funkci srovnatelnou se skandinávským Freyem nebo řeckým Priapem. Na rozdíl od různých lokálních bohů (např. Porevít a Triglav) je velice pravděpodobné, že ho uctívali všichni Slované. Nejvíce dobových písemných dokladů o Velesovi máme z Kyjevské Rusi, konkrétně z letopisu Vyprávění o minulých letech, který zachycuje dějiny tohoto státu v 10., 11. a na počátku 12. století. Zde je jmenován jako důležitý svědek při přísahách: Když kyjevský kníže Oleg uzavíral roku 907 mír s konstantinopolským císařem Leonem VI., Rusové tehdy přísahali při Perunovi a právě Velesovi, že mír neporuší. Podobně přísahal roku 971 kníže Svjatoslav i císaři Janu I. Tzimiskovi. Zde už je Veles uváděn dokonce přímo jako „skotí bůh“.  Ve Slovu o pluku Igorově je Veles jmenován coby předek pěvce Bojana: „Věštný Bojane, potomkuVelesův…“ Tento epos, údajně vzniklý ve 12. století, je však v posledních desetiletích některými odborníky zpochybňován jako falzifikát vzniklý až v 18. století. Velesovi do kompetence spadala i polní úroda, což dokazují jihoruské zvyky při žních, zvané „zavinování brady Velesovi“, při kterém byly do uzle svázány poslední obilné klasy z úrody. Protože stáda skotu a pole byly tehdy hlavním zdrojem majetku a bohatství, Veles působil i jako ochránce majetku všeobecně. Někdy bývá pokládán i za boha podsvětí, což je možné, pokud připustíme jeho příbuznost s baltským Velniasem, s jehož jménem má shodný indoevropský kořen wel – „vidět“. Dle toho můžeme usuzovat na jeho vztah k říši mrtvých, kde zřejmě působil jako průvodce do záhrobí a „pastýř“ duší nebožtíků.  Z Velesova jména je snad odvozen i název souhvězdí Plejád, které Rusové nazývají Volosiny, Bulhaři Vlascite a Srbovéa Chorvati Vlašići. Tyto astronomické názvy snad naznačují, že Veles mohl být uctíván skutečně u všech Slovanů, tedy pokud nejsou odvozeny od slova „vlasy“  🙂 . Pro Velesův kult na území dnešních Čech zase svědčí místopisné názvy jako Velíz, Velešín, Velim a další. Jeho atributy byly kromě snopu obilných klasů také býčí rohy, popřípadě falus. Po pokřtění Slovanů se stal namísto Velese ochráncem dobytka sv. Blažej nebo sv. Sáva. O novodobé modle boha Velese na Velízi si můžete přečíst něco od soukmenovce Frostíka zde.

A to bude pro dnešek o Rohatém bohu asi tak všechno. Zcela záměrně jsem nezmínil  Wiccu a její pojetí Rohatého boha, protože o tom vlastně nic nevím. Nezmínil jsem ani tzv. Velesovu knihu – což je neskutečně hloupá a špatně napsaná fantasy, kterou za „pravou“ vydávají „slovanskoárijští  védysté“, tedy pomatenci ze sekty Pátera Pyje. Jen bych ještě dodal, že z Rohatého boha se mohl stát v křesťanském středověku Zelený muž, který svým potměšilým obličejem zdobí v Evropě tolik gotických katedrál. Samozřejmě, kdo má rohy – je pro křesťany vlastně Satan a čertovské plémě  🙂 . Jak jinak, že? Za zmínku však stojí ještě Krakonoš, který ve své nejstarší známé podobě vypadal jako kozlonohý obr s jeleními parohy. Rohatý bůh dodnes kráčí Evropou, byl tu od počátku času a je tu i dnes: V polích i lesích, v ukrytých pokladech, v samotných kostech naší země…

Ilustrace:

Šaman: Zdeněk Burian. Pan: Jean Torton. Faun: Janneke Maas. Cernunnos: Marcel Laverdet. Veles: Andrej Klimenko.

Zdroje:

Vladimír Podborský: Náboženství pravěkých Evropanů. Masarykova univerzita. 2006.

Kolektiv autorů: Dějiny Indie. Nakladatelství Lidové noviny. 2003.

Jane McIntosh, Clint Twist: Civilizace. Ottovo nakladatelství. 2002.

Gerhard Löwe, Heinrich Stoll: Antika A B C. Orbis. 1974.

Guus Houtzager: Encyklopedie řecké mytologie. Rebo. 2003.

Robert Graves: Řecké mýty. Levné knihy. 2004.

Michael Jordan: Encyklopedie bohů. Volvox Globator. 1997.

Jan Filip: Keltská civilizace. Academia. 1995.

Magdalena Beranová: Slované. Panorama. 1988.

Elizabeth Warnerová: Ruské mýty. Levné knihy. 2006.

Vyprávění o minulých letech. Přeložil Michal Téra. Pavel Mervart. 2014

Slovo o pluku Igorově. Přeložil František Kubka. Melantrich, 1950.

Reklamy
komentářů 17 leave one →
  1. Alena permalink
    Březen 3, 2017 10:54 am

    Aha, takže má klíče od všech banánových plantáží. Není on nakonec tím jediným členem své skupiny? Židovstva a papenežnství? Mi přišel dle svého projevu zde jako nějaký sluníčkářský fanda Clintonové a rusofob (na rozdíl od toho Vladislava, to je zase opačný extrém). A tip na nějaké normální (nesluníčkové pohany) lidi by jste měli? Je možné třebas vás všechny někde na živo potkat? Nemyslím vaše interní uzavřené akce jako je ta Sluneční zátoka nebo nějaké vaše soukromé společné obřady..

  2. Adonis permalink
    Únor 22, 2017 1:56 pm

    Rohatý (beraní rohy mající) byl i helenizovaný a posléze pořímštěný egyptsko – libyjský Ammon – odtud označení fosilních hlavonožců amonitů…
    Alexandr Veliký bývá na mincích znázorňován s beraními rohy jako Ammonův ctitel.

    • Alena permalink
      Březen 3, 2017 10:54 am

      Proč by někdo kdo se považoval za syna Diova ctil nějaké egyptské potvory s rohama a psíma hlavama?

      • Adonis permalink
        Březen 6, 2017 7:47 am

        V rámci dobového synkretismu, třeba

  3. Miroslav "Frostík" Mráz permalink
    Únor 22, 2017 12:20 pm

    Dle jedné teorie výkladu motivů na kotlíku z Gundestrupu je „prý“ zaznamený mýtus jarního plození kdy Rigami jako manželka Taranise se „uchyluje“ na čas k Cernunnosovi. Po obnově plodnosti se spojuje s Taranisem a je započato další vegetativní období.
    Tak mě napadá, neměl by nosit parohy podle tohoto výkladu Taranis? 😀

    Pro všechny hnidopichy, poplácávám autora za dost dobrý článek.

  4. Alena permalink
    Únor 22, 2017 10:07 am

    Kdo je ten Páter Pyj? Tak si opravdu někdo říká?

    • Únor 22, 2017 10:39 am

      To je hlavní „guru“ tzv. Slovansko-Árijských Véd. Říká si Páter Dij, ale pro nás je to Pyj a to pořádnej. 😉 😀

      • Únor 22, 2017 1:06 pm

        Ano, pohané římského kultu mu říkají Cocotus Maximus 😃 .

      • Alena permalink
        Únor 24, 2017 7:33 pm

        To musí být věru velezajímavý blázen, existují nějaké jeho stránky? Hoďte mi na ně odkaz prosím..
        Ten zdejší Vladislav, to je nějaký jeho stoupenec, ne?

      • Březen 1, 2017 6:58 pm

        Myslič pobavil 😀 😀 😀

    • Miroslav "Frostík" Mráz permalink
      Únor 27, 2017 11:12 am

      Psssst, nejmenovat! Nebo se znovu zjeví a sním jediná správná pohanská cesta.
      Stačí vygooglit a hned vyskočí http://www.tartaria.sk/vedy-a-viera/vedy/slovansko-arijske-vedy

      • Alena permalink
        Únor 27, 2017 3:39 pm

        To je snad nějaká recese…ale proč je to slovensky?

      • Miroslav "Frostík" Mráz permalink
        Únor 28, 2017 1:32 pm

        Právě, že není. Debata s těmito ezo-ufo-nadslovany je nemožná. My všichni ostatní jsme slepý k jedinné „pravdě“ a podléháme bludům vědecké veřejnosti.

      • muslimský duchovní Hadži Baba z Blablabádu permalink
        Březen 1, 2017 10:56 am

        No, všimla jsem si tady kromě toho Vladislava ještě jednoho takového Brouka pytlíka pod nickem Wolos. To je taky nějaký stoupenec této ufosekty?

      • Miroslav "Frostík" Mráz permalink
        Březen 2, 2017 6:08 am

        Pokud jde o Wolose, tak to je opačný případ. Ten má nastudováno vše co se dochovalo a má svou vizi o pohanství. Podle něj dnešní pohané dělají všechno špatně a nemají budoucnost. Když se ho ptáme na reálný koncept jeho cesty, nedostaneme jasnou odpověď. Nic dosud nerealizoval, tak ani nemáme představu o „pravém pohanství“. Stejně jako u Vladislava nám bylo slíbeno, že se v brzké době objeví, dinamicky se rozvijející, skupina „nejpravějších pohanů“ a my služebníci světového židovstva a papeženství skončíme v zapomění.
        Po těch letech jsem si nějak nové (masové – Vladislav) (jedině pravé pohanské – Wolos) pohanské skupiny nevšiml.

  5. Únor 21, 2017 2:34 pm

    Díky za článek. Pěkný.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: