Skip to content

Mrazivý měsíc

Prosinec 26, 2016
tags:

Prosincový, zmrzlý sníh jiskřivě křupal pod poutníkovým krokem. Smrákalo se a do šera blikal neonový Ježíš za oknem poslední chalupy. Na návrší za vesnicí se Wotan pobaveně otočil. Ten Ježíš ho vysloveně potěšil, „až ho příště potkám, budu se jej na to muset přeptat“, blesklo mu myslí. V tom si také vzpomněl na včerejší zážitek. Ve velkém městě jej zaujalo představení, které začínalo jakýmsi skoro kozlím mečením, načež se mnoho povětšinou fousatých mužů začalo věnovat vkleče mlácení hlavou o zem. Bylo jich plné náměstí.

Věděl dobře o co jde ale vždycky jej to dokázalo udivit. Takhle se mu nekořili kdysi snad ani Langobardi. Ve tvářích mužů viděl naprosté vytržení a touhu po krvi, což se Wotanovi líbilo, ale jinak byl jejich mentální kód naprosto jiný. Poutník vyrazil dál a přitom přemýšlel nad během světa, nad tím jak všichni lidé jsou v podstatě stejní ale zároveň naprosto odlišní. O tom jak ostrůvky jeho lidu pomalu mizí, protože oheň v jejich srdcích již dávno dohořívá nebo zcela vyhasl. Jak jsou zničení „průmyslovou revolucí“ a odtržením od přírody. Přemýšlel o tom jak jim pomoci ale zároveň velmi dobře věděl, že žádná taková pomoc neexistuje, dokud se oni sami nevzchopí a neopráší staré ale věčně živé dědictví. A teprve potom s nimi může kráčet po jejich cestě. Není totiž spasitel, který čeká na zavolání každé zatoulané ovečky. A věděl také, že pokud se tihle muži z náměstí zmocní území jeho lidu, bude to stejné, jako když kdysi dávno obraceli jeho lid k Ježíši. Ale zároveň mnohem brutálnější, protože Ježíš na to začal v posledních letech docela kašlat. Což by Alláh nedopustil, protože „není boha kromě Alláha“ jak praví kodex z pouští. Potom už nebude moc místa pro další božstva. Zároveň si poutník smutně uvědomoval, že tohle všechno musí probíhat tímhle způsobem. Průběh je předem dán a na každém záleží, jak se k tomu postaví. A největší rekové se snaží bojovat proti osudu, i když jej znají předem. Což je největším hrdinstvím.

Poutník se vnořil do prosincového nočního lesa, poblíž se ozvaly vlčí hlasy a jinak se mrazivým tichem neslo pouze jiskřivé křupání zmrzlého sněhu…

„Stvořil jsem svůj lid a můj lid si mě přetvořil k obrazu svému…“

 

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: