Skip to content

Helge Ingstad a duchovno kanadských Indiánů

Listopad 15, 2016
tags:

helge-ingstadIndiány a jejich náboženství se na Pohanském kruhu mnoho nezabýváme. Není divu, nejedná se o indoevropský polyteismus – tedy „pohanství“, jak ho chápeme. Přesto se někteří čeští etničtí pohané v rámci Living History , tedy svého koníčku, snaží ukazovat život historických Indiánů. Ovšem, jde o rekonstrukci určité dějinné epochy, nikoliv o snahu krást jim jejich víru a spirituální pohled na svět. Pěkně o tom píše náš souvěrec Věkoš zde. Nicméně, u některých „pohanů“ v Čechách lze pozorovat jistou, poměrně nekritickou, touhu po vykrádání víry původních Američanů, na kterou se ovšem samotní Indiáni dívají poněkud s rozpaky nebo dokonce přímo s nechutí. Není divu, krást se nemá. Bílý muž (křesťan) vzal původním Američanům jejich zemi, musí jim ukrást ještě jejich duchy a víru? Takhle by přeci „úcta k tradicím jiných národů“ vypadat neměla…

ingstad-obrVětšina našich pohanských čtenářů jistě bude znát jméno Helge Marcus Ingstad (30.12.1899-29.3.2001). Tento Nor byl původní profesí právník, ale ve skutečnosti žil jako pravý dobrodruh. Milovníci vikingů dobře vědí, že právě on objevil roku 1960 zbytky staroseverského sídliště u L’Anse aux Meadows na Newfoundlandu a prokázal tak, že Seveřané se skutečně dostali do Ameriky dávno před Kolumbem. Ingstad také správně přiřadil zeměpisné názvy z islandských ság k dnešním kanadským územím, takže můžeme dobře poznat, kde všude Seveřané přistáli: Helluland je Baffinův ostrov, Markland Labrador a Vinland Newfoundland. Jenže ještě dávno před tím, už v roce 1926, odjel do Kanady, kde po tři roky cestoval a lovil na rozhraní tundry a tajgy. Měl proto také možnost dobře poznat život místních Indiánů a Eskymáků. Napsal o tom knihu Lovci kožišin, která se stala světovým bestsellerem. Ingstad zemřel jako vážený muž ve svých 101 letech, zanechal po sobě spoustu knih a dobře odvedené práce. Kanadské Indiány skutečně důvěrně znal, vyprávěli mu o své víře a duchovním světě. Ingstad však nebyl jejich nekritickým obdivovatelem, jako jeho starší současník a kolega dobrodruh Ernest Thompson Seton, který se v původních Američanech snažil vidět hlavně „ušlechtilé divochy“. Ingstad si dobře povšiml, že Indiáni jsou například velice krutí k vlastním psům, že až rasově nenávidí Eskymáky a že jsou schopni vybít i celou populaci bobrů kvůli kožešinám. Nenávist mezi různými kmeny Ingstada udivovala, mnoho se totiž nelišila od toho, co znal z Evropy, která se ještě vzpamatovávala z hrůz Velké války. Vztah k přírodě v jeho očích u Indiánů také nebyl zrovna růžový a jejich pracovní morálka už vůbec ne, nehledě na to, jak se chovali k ženám… To vše asi dnešní čeští indiánofilové nechtějí moc vědět. Otázka ovšem je, jak dalece šlo o vliv bílého muže. Dnes si tedy můžete přečíst ukázku z kapitoly Indiáni v tundře, kde Ingstad popisuje víru a spiritualitu kanadských domorodců:

ingstad-obrskenovani0012»Ode dávna mají Indiáni vlastní léčiva, připravovaná z bylin, kořínků a kůry, obyčejné podle určitých pravidel. Od jistého starého Indiána jsem se kdysi dověděl, že zná asi třicet medicin, mimo jiné také jed, který usmrtí člověka za pět minut. Více mi nechtěl říci, neboť takovéto lékařské vědomosti jsou něčím, co Indián zahaluje rouškou velkého tajemství. Proto je těžko říci, do jaké míry hrají při léčení roli formality a snad i zaříkávání. Rozhodné sem také patří, neboť Indián je nejvděčnějším objektem pro kdejakou sugesci. Přestože lékařská věda Indiánů je promíšena notnou dávkou pověry, je tu důvod k domněnce, že leckteré z jejich medicin jsou neobyčejně účinné. Je na příklad faktem, že znají vhodný prostředek k vyhánění plodu. Proti průjmu se užívá sušené krysí trávy. Proti nemocem močového měchýře se pije odvar z vnitřní červené kůry vrbové. Proti kurdějím zas nápoj vzniklý krátkým povařením mladých jedlových výhonků ve vodě. K desinfekci ran se používá rozvařené vnitřní kůry modřínu. Ta se přikládá pak co možná horká na nemocné místo. Působí pak, jak se zdá, nejen jako prostředek desinfekční, nýbrž i ránu rychleji hojící. Na omrzliny se používá vnitřní kůry borovice, která se rozžvýká na měkké těsto a přikládá na zduřelou omrzlinu. Zmíním se zde, že jsem si dal jedním Indiánem podle tohoto receptu léčit omrzlý palec u nohy, ale tu již zánět pokročil asi tak daleko, že je nutno onu lékařskou vědu omluvit. Skončilo to tak, že mi Williams od „Royal Mounted Police“ musel uříznout hezký kousek palce, což se mu ostatně zdálo nejveselejší věcí na světě.

ingstad-obr-skenovani0006Ideový svět Indiánů je velmi omezen a víže se, jak je pochopitelno, na lov a život v divočině. — O všem, co se nachází mimo jejich vlastní sféru, vědí jen málo a nemají nejmenšího zájmu na rozmnožení svých vědomostí. Proto také pronikají mezi tyto národy tak těžko duchovní impulsy bílé rasy.

Staré pohanské představy se soustřeďovaly hlavně na víru v duchy, kteří přebývali v různých zvířatech, ve slunci, měsíci, hvězdách atd. V mnohých případech byla tendence duchů ne zcela jasná. Jindy zas byli nesporně zlí. Onemocněl-li člověk, pak do něho vjel jistě zlý duch, který pak musel být různým zaklínáním vyháněn. Jinak se zpravidla bylo nutno vystříhati všeho, co by duchy mohlo pohoršit, nemělo-li být na kmen přivoláno neštěstí. — Pojmy jako trest a odměna na onom světě neměly místa v okruhu představ těchto Indiánů. Výklad o původu člověka navazoval na legendy o zvířatech a duších. Pak existují ještě pověsti o potopě, která prý kdysi, na úsvitě věků, zaplavila všechny země.

Dnešní Indiáni se dostali do styku s katolickým učením, jehož rituál u nich snadno došel obliby. Jak hluboko sahá však jejich víra, je už jinou otázkou. Není sporu o tom, že Indiáni kromě nového učení ctí také staré pověry, což hodlám v dalším poněkud blíže objasnit. Zaklínání se tajně konají patrně ještě dnes. To ovšem nevím z vlastního pozorování, nýbrž od bělochů, kteří jsou ze zvláštních důvodů ve styku s domorodci. Stará víra v duchy ztělesněné ve zvířatech je ještě patrna. Tak věří Indiáni, že zabití zvířat jako je havran, rosomák nebo pes, přivolává neštěstí a vyhýbají se tomu jak mohou. Snadno by mohli na příklad pochytat stejné množství vlků jako bílí lovci kožišin. Ale přestože se vyplácí prémie třicet dolarů za zvíře, nedbají o to. Dále na západě existují dokonce Indiáni, kteří zahodí pušku, jestliže nedopatřením skolili vlka. — Tato pověra souvisí asi se starým zvykem Indiánů, zanechávat staré a slabé soukmenovce v divočině jako kořist dravé zvěři. Všeobecným pravidlem je také nechat na pokoji medvěda. Zde se patrně však uplatňuje jiná ideová spojitost, spočívající na představě o strážných zvířatech, v nichž je ztělesněn duch, který rozhoduje o dobrém i zlém osudu lidí. Strážné zvíře se nesmí zabít; rovněž se nesmí nikdo zabývat jeho kožišinou, má-li se vyhnout neštěstí — především ne žena. Jisto je, že Indiáni na východ od Otročího jezera o medvěda nestojí. Střílejí jej pouze v sebeobraně nebo v nouzi o stravu.

ingstad-obrskenovani0009Od jistého bělocha, který měl za ženu Indiánku, jsem slyšel následující historku. Jeho žena churavěla již několik týdnů a nelepšilo se to. Nevěděla, co jí je, až ji jednoho dne napadlo, že její muž má možná v chatě medvědí kůži. Začala hledat. Pod střešním trámem našla opravdu kůži mladého medvěda. Manželskou výměnu názorů zde vynecháme. Skončilo to tak, že medvědi kůže vyletěla ze dveří a že byla manželka příštího dne zdráva. U kmenů při Mackenzii se zvíře strážné zjišťuje zvláštním způsobem. Když chlapci a dívky dosáhnou určitého věku, vydají se na vlastní pěst do lesa. Tam rozdělají oheň a usadí se kolem. Aniž by co jedli, zůstanou tam až tři dny sedět a bdít, dokud vyčerpáním neusnou. Zvíře, které pak nejdřív spatří ve snu, bude jejich strážným zvířetem po celý život.

K víře v duchy ztělesněné ve zvířatech a živlech se víží četné indiánské legendy. Staří je vyprávějí dětem, kdykoliv se Indiáni ze zvláštních důvodů shromáždí. Legendy podávají často fantastický výklad o vzniku různých zvířecích zvláštností, na příklad: proč má bobr plochý ocas nebo zas rys skvrnitý kožich atd. Jako příklad tu budu vyprávět příběh o muži, který chytil slunce:

Jistý lovec a jeho žena putovali v zimě hledajíce soby. Všecko, co měli, naložili na sobí kůži, kterou žena táhla za sebou. Přicházeli stále dále na sever, ale nikde po sobech ani potuchy. Konečně přišli do země bez stromů. Byla zde třeskutá zima, a ta byla stále větší, neboť slunce zapadalo stále níž a níž a nakonec viselo na samém okraji země. „Ted ztratíme slunce a pak zmrzneme,“ řekli si. Nějak museli slunce zadržet, než zmizí. Tu nařezala žena ze sobí kůže, kterou táhla za sebou, dlouhé pruhy a zhotovila velikou smyčku. Potom hodil muž smyčku kolem slunce, přitáhl ji pevně a přivázal konec k velkému kameni. Tak slunce chytili. — Bylo teď po zimě, ale muž zatáhl příliš za smyčku, takže jim slunce nyní viselo nad hlavami. A jestliže se dříve museli bát, že zmrznou, nyní jako by měli shořet. Nevěděli, jak by měli smyčku přeříznout, neboť kámen, na němž byla upevněna, ležel právě pod sluncem a byl tak žhavý, že se k němu nic živého nemohlo přiblížit. Tu k nim přišel rejsek a ptal se, proč naříkají. Svěřili se mu se svým neštěstím. „To je všecko ?“ pravil rejsek a dal se do hrabání dlouhé díry pod zemí ke kameni. Když byl u něho, vystrčil čenich a smyčku přehlodal. Slunce vyletělo vzhůru. Ale přední zoubky rejska byly spáleny do hněda a jsou takové dodnes.

ingstad-obrskenovani0007Indiánská pověra se ostatně projevuje rozličným způsobem. Často hraje roli v loveckém štěstí, které je si nutno za každou cenu udržet. Zde je často kamenem úrazu žena. Různým způsobem může být příčinou zlosti toho, kdo lovci nadhání zvěř. Žena se musí držet stranou, pokud jde o lov a lovecké nářadí, nesmí ani sáhnout na pušku, ani se nohou dotknout loveckého kanoe, ani pádlovat přes síť vyloženou v jezeře, nýbrž veslovat oklikou. Také ženou použitý šat může za určitých okolností přinést neštěstí, na příklad když lovec sedí pod ním nebo jej vezme do ruky. Tak se jednou stalo, že jistý zbídačelý Indián prosil bílého lovce, který měl za ženu squaw, o nějaké šaty, jimiž by nahradil cáry, v nichž chodil. Bělochovi bylo hocha líto, vzal tedy krásnou viněnou pokrývku z manželské postele a podal mu ji. Místo díků musel pak dárce vyslechnout spoustu nadávek, protože byl takový mizera a chtěl druhého přivést do neštěstí. —Komicky působí fakt, že by se tentýž Indián byl ani na okamžik nerozmýšlel přijít s pokrývkou do styku, kdyby pod ní náhodou byla ležela sama bělochova žena.

Ode dávna byla žena v době menstruace považována za nečistou a musela se držet stranou. Tento zvyk se vyskýtá spoře dnes ještě u Indiánů na východ od Otročího jezera, ale zachoval se, pokud vím, ve větším rozsahu u kmenů na Mackenzii. Tam je namnoze ženě v dotyčné době zakázáno procházet dveřmi chaty. Musí prolézat z ní i do ní dírou ve stěně pod pryčnou. Nesmí také chodit po všeobecně používaných cestách. Jistý lovec kožišin mi na příklad vyprávěl, jak jednou našel stopu takové „nečisté“ ženy: běžela na míle daleko hlubokým sněhem vedle udupané stopy saní.

ingstad-obrskenovani0003Je tedy ideový svět Indiánů plný mystiky a pověr, jak tomu vždy bude u národa, který tráví svůj život v divočině vydán na milost a nemilost jejím rozmarům. Jak se utvářel indiánský duchovní život, pochopí snad nejlépe ten, kdo se sám pokusil žít tam na severu. Když slunce stálo zas po prvé po dlouhé zimě teple nad zemí sněhu, když miliony sobů proudily po pláních, které se tu předtím prostíraly prázdné a opuštěné, pak se dobře mohlo stát, že v sobě kdekdo pocítil záchvěv téhož pohanského pudu, který přiměl Indiány, aby se klaněli slunci a chvalořečili bohu loveckého štěstí.«

Poznámka: Kniha u nás vyšla třikrát, pokaždé v nakladatelství Orbis. Poprvé v roce 1940, pak roku 1965 a ještě v roce 1971. Neměl by být žádný problém ji v antikvariátech sehnat. Zajímavé je, že první vydání v češtině se datuje do období Protektorátu Čechy a Morava, tedy do nacistické okupace, kdy byla Kanada ve válce s Německem. Nacistům kupodivu asi nijak nevadilo vydávání knihy, která popisuje i úspěchy „nepřátelské“ kanadské vlády.

Zdroj: Helge Ingstad: Lovci kožišin. Orbis, 1940. Přeložil Břetislav Mencák.

Ilustrace: Obrázky Franty Stejskala použity z knihy.

Advertisements
komentáře 2 leave one →
  1. Adonis permalink
    Listopad 15, 2016 11:25 am

    Německé úřady byly v mnoha případech benevolentní, aby ukázaly „dobrou vůli“, takže v Protektorátu mohly vycházet věci, které by v Říši neprošly.

    • Listopad 15, 2016 1:23 pm

      Tak na překlad „Písně o Nibelunzich“ dostala Česká akdemie věd v roce 1940 prý dokonce od německých úřadů jakýsi grant.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: