Skip to content

Johannes Brøndsted o víře starých Seveřanů

Duben 15, 2016
tags:

Bronsted 1 27780Dnes bychom chtěli čtenáře Pohanského kruhu navnadit na další starší knihu, která by neměla rozhodně chybět v knihovně žádného novodobého uctívače germánských bohů ☺. Johannes Brøndsted (05. 10. 1890 16. 11. 1965) byl ve své době předním dánským historikem, archeologem a vůbec odborníkem na dobu vikinskou. V roce 1960 vydal knihu Vikingové, kterou  česky s názvem Vikingové, sága tří staletí zpřístupnilo našim rodičům nakladatelství Orbis roku 1967. Pravda, od dob prvního vydání této knihy uplynulo už mnoho let a v dnešní době nám novější archeologické nálezy ukazují, že se pan Brøndsted v něčem i mýlil. Knihu napsal také před nálezem sídliště Leifa Šťastného na kanadském ostrově Newfoundland, který učinil jeho norský kolega Helge Ingstad také v roce 1960, takže v ní toto úžasné dobrodružství archeologie nestihl popsat. Kniha Johannese  Brøndsteda Vikingové je přesto cenným pramenem o době vikinské. Pokud na ní narazíte v nějakém antikvariátu, neváhejte a sáhněte po ní, určitě nebudete litovat ☺ . Zde je tedy ukázka z kapitoly Náboženství:

»Ve velkolepých zpěvech Starší Eddy (Elder Edda) — mezi nimi na předním místě Vědminy písně (Völuspá) — a v Okouzlení krále Gylfa (Gylfagynning), jímž křesťanský skald Snorri Sturluson rekonstruoval na podkladě mnoha pramenů náboženské představy svých pohanských předků, nám islandská literatura zachovala barvitý obraz starého severského náboženství. Nejde však o prosté a střízlivé vylíčení vznešených věcí víry, naopak. Snorriho kompoziční a fabulační umění spojilo prastaré mýty, ságy a náboženské tradice přerůzného rázu a původu, starší i mladší, cizí i domácí představy a myšlenkové okruhy v impozantní přehlídku, líčící vznik a zánik světa, boj bohů s obry i severský panteon s jeho dvěma božskými rody — ásy (aesir) a vany (vanir). Středem veškerenstva je sídlo bohů Asgard s obrovskou síní bojovníků boha Odina, Valhalou, mající 640 bran, a s trůnem Hlidskjalfem, z něhož mocný Odin přehlíží svět. Nebeské sídlo bohů je od světa lidí odděleno mostem Bifröstem, chvějivou duhou. Kolem zemského kotouče se rozprostírá veliký oceán, v němž sídlí nestvůrný had Midgardsormr. Na dalekých březích obrovského moře leží skalní svět obrů, Jötunheim, s hradem Utgardem. Pod zemským kotoučem se rozkládá Hel, říše smrti.

Jako tóny z jiného světa zní zprávy o mohutném jasanu Yggdrasilu, který je vlastně samostatným symbolem světa s jeho dobrem i zlem, radostí, starostí a utrpením. Yggdrasil je strom obrovitých rozměrů, jeho koruna se dotýká nebes, jeho větve se klenou nad celou zemí, jeho tři kořeny sahají do Helu, do Jötunheimu a pod svět lidí — Midgard. U paty Yggdrasilu pramení dvě studně, z nichž jedna náleží bohu moudrosti Mími, druhá pak bohyni osudu Urd. Ve větvích obrovského jasanu sedí orel a mezi jeho očima jestřáb, jejž bělí slunce a vítr. Kořeny stromu hlodá had Nidhagg a mezi ním a orlem přebíhá klevetivá veverka, nosíc sem a tam slova zla. Čtyři jeleni okusují pupence Yggdrasilu a jeho peň ze stran trouchniví „jasan Yggdrasil zlý osud snáší, trpčí, než tuší lidé“. Avšak norny, které denně strom zavlažují, aby neuschl, mu přinášejí útěchu a osvěžení a jejich medová rosa poskytuje potravu včelám. Na posvátném místě při Urdině studni se schází thing bohů a tam sídlí též tři nejvyšší norny — bohyně minulosti, přítomnosti a budoucnosti, Urd, Verdandi a Skuld. Uprostřed světa přebývají nad příbytky lidí božští ásové a vanové. Dříve než si jednotlivých postav severského panteonu povšimneme blíž, pozastavme se u představ, pojících se v severské mytologii k zániku světa — k ragnaröku.

Nic není věčné, a když se naplní čabronsted skenování0005s bohů, přiblíží se konec všech věcí. Velký básník Vědminy písně črtá zlověstnými tahy temný obraz a Snorri Sturluson dokresluje apokalyptickou scenérii. Zlé časy mezi lidmi jsou předzvěstí zániku, nadchází „čas mečů“ a „vlčí věk“, všechny nízké lidské pudy se zprošťují pout, vládne krvavá doba bratrovraždy a krvesmilstva. Kohouti kokrhají v Odinově síni, v Helu i v posvátném háji, vlny hrůzy a děsu stoupají stále výš. Nastal čas obrovských nestvůr — pes Garm z říše Hel vyje, vlk Fenrir se osvobodil z pout a jeho chřtán sahá od nebes k zemi, had Midgardsormr bičuje moře v pěnu a zkrápí celou zemi jedem ze své tlamy. Obr Hrym přijíždí přes moře v lodi Naglfar, zhotovené z nehtů mrtvých mužů, a synové Múspellu připlouvají pod vedením boha zla Lokiho. Strom Yggdrasil se chvěje v kořenech, nebe se otvírá, skály se bortí, v Jötunheimu se ozývá hřmění, skřeti naříkají. Odin je na stráži, Heimdal troubí na roh Gjallahorn, most Bifröst praská a obr Surt se blíží s planoucím ohněm.

Dochází k posledním soubojům mezi bohy a netvory. Vlk Fenrir pohltí boha Odina, avšak je zabit jeho synem Vidarem, který vlkův chřtán rozdrtí svou těžkou botou. Bůh Thor skolí obrovského hada Midgardsormra, padá však po devíti krocích, zasažen jedem nestvůry. Bůh Tyr a pes Garm se usmrtí navzájem a stejně vyústi i střetnutí mezi Heimdalem a Lokim. Obr Surt zabije boha Freye a spálí vše svým plamenem. Slunce se zatmí a hvězdy zhasnou. Naděje však přece nezhynula, svět se opět noří z oceánu. Dva nevinní ásové — Baldr a Höd se vrací, aby bez hříchu žili ve zlaté říši Gimli. Nad hřmícími vodopády vzlétne opět orel a světlo nového slunce zalije nově stvořený svět. V celé básni bychom marně hledali jedinou zmínku o křesťanství. V jejím pozadí však přesto lze vytušit symbol nového vítězného náboženství, nastupujícího na místo staré víry. Vědmina píseň je velikým dramatem smrti a zmrtvýchvstání.

Pohanští bohové. Tak jako staří Egypťané, jako Řekové i Římané, věřili i Seveřané v mnoho bohů, z nichž každý vládl určité lidské potřebě nebo činnosti. Všichni severští bohové neměli stejnou moc; někteří z nich se těšili velké oblibě, jiní byli opět polozapomenuti. Seznamme se nyní s představiteli božského rodu ásů — hlavními postavami Asgardu.

Bronsted kámen skenování0003Odin. První místo mezi pohanskými bohy vikinské Skandinávie náleží Odinovi, zjevu velkolepému a démonickému, ale současně i hrůznému a sadistickému, posedlému stravující touhou po moudrosti a vědění. Pro ně neváhá Odin obětovat oko a pro ně se dokonce oběsí na Yggdrasilu, je nemilosrdný a náladový, bůh války a padlých bojovníků. Bývá provázen svým kopím Gungni, obrozujícím prstem Draupni a rychlým osminohým koněm Sleipnirem, střežen dvěma vlky a informován dvěma havrany. Radí se s uťatou hlavou moudrého Mímiho, nalézá runy a poznává jejich moc, za nocí pádívá se svým průvodem přes hory, lesy a pole, zjevuje se na bojištích a navštěvuje odsouzence jako vysoká jednooká bytost se širokým kloboukem, zahalená do dlouhého pláště. — Odin je však i bohem skaldů, vládne mystickým opojením, velikým patosem, duševní extází. Vyzná se v čárech a kouzlech, zná všechna hnutí duše i mysli. Je bohem mocných, aristokratem mezi bohy, bohem nebezpečným. Někdy bývá na-zýván praotcem, což je na místě jen potud, že je prvním z ásů. Pokud však se slovem praotec mají být spojovány představy otcovské lásky, ochrany a porozumění, pak tento výraz Odinovi skutečně nepřísluší. Odin je bohem králů, jarlů, náčelníků, kouzelníků a básníků. Bojovníci, padlí v Odinově jménu na bojišti, přicházejí po smrti v doprovodu valkýr do Valhaly a jsou přijati do nepřehledného zástupu Odinových einherjar, válečníků, kteří při něm budou stát, až nadejde ragnarök. Na cestě za svým vysokým cílem — za shromážděním všeho vědění a vší moudrosti, za poznáním všech tajemství a temných pravd — se bůh Odin nezastaví ani před zradou a lstí, ani před porušením slibu: je tvrdý k jiným i sám k sobě. V jeho bytosti se spojují zcela protikladné vlastnosti, od chladného cynismu až po divoké, nespoutané nadšení.

Thor. Rozdíl mezi Odinem, největším a nejproblematičtějším bohem Seveřanů, a druhým členem rodu ásů — Thorem, siláckým bohem s rezavým vousem, kozlím spřežením a mohutným kladivem, je veliký. Zatímco Odin je vznešeným bohem, ujímajícím se vládnoucí třídy, je Thor bodrým bohem lidu. A humor, chybějící zcela mezi Odinovými vlastnostmi, je věrným průvodcem Thorovým. O Thorovi, silném a věrném ochránci vikinského sedláka, vynikajícím bitci, nalézajícím mezi obry nejeden terč pro ránu pěstí i pro své kladivo, se vypráví mnoho příhod a anekdot. Kdykoli se Thor se svým spřežením řítí oblohou, burácí hrom, a kde se objeví třímaje v ruce své mohutné kladivo Mjölni a záře chutí do boje, je nepřemožitelný. Jeho hněv snadno vzkypí, brzy se však opět utiší; úskok ani lest nejsou jeho doménou. Obři, znalí kouzel, jej často přivedou do úzkých, avšak Thor vždy z léčky nakonec vyvázne. Seveřané si o jeho činech vybájili barvitá a poutavá vyprávění — mezi jiným příběh o tom, jak získá Thor od obrů obrovský kotel na pivo, jak se opět zmocní svého kladiva, jež mu bylo uloupeno obry, jak loví hada Midgardsormra nebo jak zažije nejpodivuhodnější dobrodružství u krále obrů Utgardalokiho, k němuž jej doprovází, avšak bez velkého užitku, lstivý Loki. Kolem postavy boha Thora se však nespřádaly jen historky vyprávěné večer u ohně. Vikinský sedlák si Thora vážil a rozuměl mu. A nejen to. Thor byl s výjimkou Norska ochráncem úrody a podporovatelem jejího růstu, bohem zemědělství. Proto se k němu upínaly naděje a prosby vikinských sedláků, a to takovou měrou, že se postupem doby stal prostému Seveřanu bezpochyby bližším a potřebnějším než sám Odin. O významu kultu boha Thora svědčí skutečnost, zaznamenaná mistrem Adamem z Brém, že v pohanském chrámě ve Staré Uppsale patřilo prostřední místo mezi sochami Odina a Freye právě Thorovi. K němu se obraceli též svatebčané s prosbou, aby dal nevěstě plodnost, Thora — a nikoli Odina —vzývali ti, kdo vztyčovali runové kameny, s žádostí o posvěcení run. Je rovněž příznačné, že Seveřané vikinské doby si zvolili Thorovo kladivo, nikoli Odinovo kopí, když chtěli proti křesťanskému kříži nalézt mocný pohanský symbol. Thora však neuctívali jen sedláci, ale i kováři, rybáři a lodníci na moři, jimž všem byl mnohem bližší než nepochopitelný, vzdálený a nebezpečný Odin.

Tyr. Rysy další postavy z rodu ásů, boha Tyra, jsou ve srovnání s charakteristickými vlastnostmi obou předcházejících bohů nezřetelné. O Tyrovi je sice známo, že vynikal udatností a řízností, že ztratil ruku, když měl být připoután vlk Fenrir, a že při ragnaröku bojoval s Garmem, psem z Helu, o mnoho víc se o něm však ze severských památek nedovíme.

Bronsted ornament skenování0005Trojice ásů — Odin, Thor a Tyr — nebyla ani zdaleka nováčky v germánském panteonu, s každým z nich se pod latinským jménem setkáváme již v Tacitově popisu Germánů z konce 1. století n. l. Odina nazývá Tacitus Merkurem, Thora Herkulem a Tyra Martem. O tomto Merkurovi se u Tacita dočítáme, že je nejvyšším bohem Germánů a že pouze jemu jsou přinášeny lidské oběti. S římským Merkurem a ostatně i s řeckým Hermem spojuje Odina úloha průvodce mrtvých, jakož i příznačný dlouhý plášť, široký klobouk a hůl či v Odinově případě kopí. Navzdory tomu však mezi Merkurem a Odinem mnoho podobnosti nenalézáme, neboť Merkur postrádá Odinovu divokost a démonickou náladovost, přičítanou některými badateli vlivu, jemuž byli východní Germáni vystaveni, když se v době stěhování národů ocitli v sousedství divokých asijských kočovných kmenů, přivalivších se do Evropy. Mongolsky zabarvený typ Odina se pravděpodobně dostal s gótským kulturním proudem z černomořské oblasti do Švédska a odtud pak do ostatní Skandinávie. Pokud se týče Tacitova srovnání Thora s Herkulem, nelze říci, že by nebylo na místě, avšak nevysvětluje původ Thorových atributů — hromu a blesku. Thor je bezpochyby starým bohem úrody, hromu a deště. Rovněž bůh Tyr se kryje jen zčásti se svým římským partnerem Martem. Jeho severské jméno zní Tyr, Tir nebo Ti a souvisí s římským Jupiterem, řeckým Diem a indickým Dyaem. Tyr je tedy ve skutečnosti starým, postupně degradovaným králem nebes. Jak dlouho před vikinskou dobou Germáni tuto trojici bohů uctívali, nám není známo. Nelze vyloučit, že tomu nebylo příliš dlouho. Podle slov Caesarových vzývaly germánské národy přírodní mocnosti — oheň, slunce a měsíc. Se jménem Odina, Thora a Tyra jsou spojeny germánské názvy tří dnů týdne. Úterý upomíná na Tyra, středa na Odina a čtvrtek na Thora.

Baldr. Zvláštní místo mezi ásy patří bohu Baldrovi, synu Odina a bohyně Friggy. Vyprávění Snorriho Sturlusona o osudu tohoto jasného, obětavého a přívětivého boha, o jeho těžkých snech i tragické smrti, způsobené šípem jeho nic netušícího slepého bratra, o spálení Baldrova těla na hranici, o nářku přírody a pokusu ásů vysvobodit Baldra z říše Hel i o lsti zlého Lokiho jsou světoznámým příkladem autorova mistrovství. Postava boha Baldra je v severské mytologii zcela ojedinělá a její původ otázkou, již se ještě nepodařilo objasnit. Někteří vědci se domnívají, že mýtus o Baldrovi byl ovlivněn křesťanskými středověkými legendami nebo orientálními mýty o bohu růstu, nad jehož smrtí truchlí příroda. Je však třeba uvážit, že severská mytologie by z těchto pramenů jistě byla převzala i motiv zmrtvýchvstání. Ten však v mýtu o Baldrovi zcela chybí. Příběh boha Baldra známe sice i z díla dánského středověkého historika Saxa Grammatika, avšak pramen použitý Saxem je odlišný od pramenů Snorriho a nepoutá větší měrou pozornost odborníků. Není však pochyby o tom, že bůh Baldr je ve srovnání se zmíněnou trojicí ásů postavou velice mladou. Mezi výtvarnými památkami vikinské doby existuje přinejmenším jeden motiv, jejž lze jednoznačně odvodit z mýtu o Baldrovi. Po Baldrově smrti musili ásové poslat do Jötunheimu pro čarodějnici Hyrrokkin, aby jim pomohla spustit těžkou pohřební loď na moře. Hyrrokkin přijela na vlku a postrčila loď na moře takovou silou, že se svět zachvěl a bůh Thor rozhněval. Obrazový kámen z Hunnestadu ve Skaane, pocházející z doby kolem roku 1000, zobrazuje obryni s vyplazeným hadím jazykem, oblečenou v haleně a špičaté čapce, v pravé ruce třímající hada a levou rukou vládnoucí zmijí otěží svého skvostného vlka, který pádí s otevřenou tlamou, špičatýma ušima, vlající hřívou a dlouhým ohonem, ozdobeným třapcem. Tato scéna může znázorňovat jen Hyrrokkin.

Heimdal. Bůh Heimdal je dalším příslušníkem rodu ásů. Jeho atributem je roh Gjallahorn, jehož troubení provází hrůzy ragnaröku. Bystrý, bdělý a ostražitý Heimdal je strážcem bohů a hlídačem mostu Bifröstu. Básník Vědminy písně nazývá lidské pokolení Heimdalovými syny, Heimdal je, jak si vzpomínáme, oním putujícím bohem z Písně o Rígovi, jenž zplodí tři stavy lidské společnosti. Heimdala a Lokiho spojuje staré nepřátelství, víme již, že se při ragnaröku navzájem usmrtí. Další zprávy o Heimdalovi však v severských bájích nenalézáme; jeho portrét je poněkud bezvýrazný.

Ull. Bohem honitby a současně i vynikajícím lukostřelcem a lyžařem je bůh Ull. Jeho rysy jsou však ještě nejasnější než rysy Heimdalovy a k jeho postavě se nepojí žádné mytologické příběhy. Bůh Ull byl znám v jižním Norsku a ve středním Švédsku, nikoli však v Dánsku. Soudíme tak podle severských místních jmen, v nichž se zachovalo jeho jméno a tudíž stopa jeho kultu. Je pravděpodobné, že Ull byl ve vikinské době již starým severským bohem na ústupu.

bronsted skenování0002Vanové. Mezi ásy žijí v Asgardu tři božstva jiného původu, jejichž vztah a existence jsou spojeny s pozoruhodnými okolnostmi. Nepatří k ásům, ale k odlišnému a pravděpodobně staršímu rodu bohů —vanům, představitelům pohanského náboženství, soupeřícího s rodem ásů a ve vikinské době jimi napůl zatlačeného. Jejich jména zní Njörd, Frey a Freyja. Podle Snorriho si oba božské rody aesir a vanir vyměnily po boji rukojmí a rukojmími ásů jsou právě tři vanové v Asgardu. Všem třem vanům je společné, že ovládají sféru erotiky a sexu, plodnost, početí a růst. Jsou tedy starými božstvy plodnosti, která se ásům nepodařilo zapudit.

Nejstarší z tříčlenné rodiny vanů je bůh Njörd, který se svou sestrou zplodil boha Freye a bohyni Freyju. Podle mytologického schématu je Njörd manželem obryně Skadi, která se s oblibou zdržuje v horách, zatímco Njörd dává přednost moři a pobřeží. Jsa bohem námořní plavby, poroučí větru a je dárcem bohatství; jeho hlavním působištěm je však plodnost. Odborníky zajímá už dlouho skutečnost, že jméno boha Njörda souvisí po stránce jazykové s „Nerthus“. Z Tacitovy  Germanie, napsané koncem 1. století n. l., víme, že Nerthus byla bohyní — nikoli bohem — plodnosti u severozápadních Germánů. Názoru, že jde o totéž božstvo, odporuje jednak změna pohlaví, jednak to, že Njörd postrádá příznačný vůz bohyně Nerthus. Naproti tomu je však známo, že konfúze pohlaví není v historii pohanských náboženství ojedinělým jevem. Pozoruhodné je rovněž, že švédská místní jména, zakončená na -njard, se podle zjištění Eliase Wesséna chovají jako feminina. Je nepopíratelné, že určitá spojitost mezi Njördem a Nerthus skutečně existuje. Reprodukujme v této souvislosti, co o kultu bohyně Nerthus vypráví Tacitus. Sídlem bohyně, neboli „Matky země“, jak ji autor nazývá, je nikým nedotčený háj „na jednom ostrově v oceáně“. Každého jara vsedne Nerthus do svého krytého posvátného vozu, taženého kravami, a v doprovodu svého kněze vyjíždí k obyvatelům celého kraje, kteří ji přijímají s radostí a veselím; všechny zbraně jsou odloženy a v zemi zavládne mír. Po návratu očistí otroci vůz a vyperou šat bohyně ve skrytém jezeře. Když práci skončí, jsou utopeni. Potud Tacitova slova o Nerthus, bohyni země a plodnosti. Podle názoru archeologů zasahuje kult této bohyně římského období v severských zemích až do dávné doby bronzové.

Nejsilnějším a nejoslavovanějším ze tří vanů v Asgardu a současně jedním z předních severských božstev mladší části vikinského období byl Njördův syn Frey, bůh soulože. Jeho socha v uppsalském pohanském chrámu byla opatřena gigantickým pohlavním údem. Frey se těšil zvláštní oblibě ve Švédsku, jak o tom svědčí nejen eroticky akcentované sošky a amulety, ale i zvyky, upomínající na jarní objížďku bohyně Nerthus. Kult boha Freye však vzkvétal i na Islandě, v norském Trönnelagu a v Dánsku. Do jeho pravomoci spadala plodnost a růst lidí, zvířat a rostlin, déšť a sluneční záře. Jeho posvátným zvířetem byl vepř Gullinbursti. Jeden z mýtů vypráví o Freyově planoucí lásce k běloruké dceři obrů Gerdě. Kult boha Freye pronikl do Norska a odtud na Island pravděpodobně přes, Jämtland, kde na jezeře Storsjö leží Norderem a Frosem  — Njördův a Freyův ostrov. Na Islandě býval bůh Frey někdy zván „švédským bohem“ (Svíagoð).

Trojici vanů v Asgardu doplňuje bohyně Freyja, sestra Freyova a jeho ženská obdoba. Zatímco Frey původně znamená „pán“, je Freyja vlastně „paní“. Freyja byla bohyní lásky a plodnosti. V Eddě je možno se dočíst o tom, že rozdávala štědře svou milostnou přízeň; Loki ji například obvinil, že je milenkou ásů a álfů, a podobným směrem míří i vyprávění o tom, jakou cenu zaplatila čtyřem skřítkům za skvostný nábronsted skenování0006hrdelník men Brísinga. I bohyně Freyja měla v Asgardu svůj vůz — jejími tažnými zvířaty byly kočky. Freyju prosívaly o pomoc neplodné ženy, Freyja však byla současně i bohyní ženské smrti a jí připadla i polovina všech bojovníků, padlých na bojišti.

Není pochyby o tom, že tito tři vanové byli velice starými božstvy, staršími než Odin a Thor a dokonce staršími než Tyr. Naskýtá se otázka, jaký kult a jaké bohy tato trojice zatlačila, když pravděpodobně někdy během posledních století před naším letopočtem pronikla do náboženských představ Germánů. Již jsme se zmínili o tom, že podle Caesara uctívali Germáni svá přírodní božstva. Domníváme se však, že si zčásti zachovali i kult svých starých bohů z doby bronzové. Z archeologických nálezů doby bronzové i ze skalních kreseb je nám známo, že v představách Germánů žil bůh s velikýma rukama a roztaženými prsty, ozbrojený někdy sekerou. Zdá se, že to byl bůh hromu. Mimoto vzývali však i nahou bohyni s ozdobným kruhem na krku a bohyni, vybavenou vozem. O rozšířeném kultu této bohyně s vozem svědčí archeologické nálezy z rané doby železné, v nichž se části ženské výstroje vyskytují ve spojení s koňskými postroji. Nejznámějším objevem tohoto druhu je vůz z Dejbjergu v západním Jutsku. Není vyloučeno, že tato bohyně s vozem je totožná s bohyní Nerthus, jejíž kult by tak sahal až do doby bronzové. Nelze odmítnout ani domněnku, že nahá bohyně ze skalních kreseb byla předchůdkyní bohyně Freyji. I když nemáme po ruce jednoznačný důkaz, považujeme za pravděpodobné, že starý božský rod vanů, zatlačený zčásti konkurenčním rodem ásů, sahá svými kořeny až do severské doby bronzové, totiž do poloviny nebo ještě před polovinu posledního tisíciletí před počátkem našeho letopočtu. «

Zdroj: Johannes Brøndsted: Vikingové, sága tří staletí. Orbis 1967.

Fotografie: Převzato z knihy.

Reklamy
komentářů 17 leave one →
  1. Bohuslav Svatoš permalink
    Duben 27, 2016 10:10 pm

    Mytický fenomén Ragnaroku –
    Snorri Sturluson dokresluje apokalyptickou scenérii. Zlé časy mezi lidmi jsou předzvěstí zániku, nadchází „čas mečů“ a „vlčí věk“, všechny nízké lidské pudy se zprošťují pout, vládne krvavá doba bratrovraždy a krvesmilstva. Kohouti kokrhají v Odinově síni, v Helu i v posvátném háji, vlny hrůzy a děsu stoupají stále výš –
    podezírám z toho, že je nevědomým obnažením sebezničující predispozice dobové germánské psýchy, která se zasekla v až samoůčelném lpění na „kvalitách“ které nebyly zrovna kulturně a civilizačně příliš konstruktivní a progresivní. Mýtus Soumraku Bohů – Ragnarok je vlastně prorockou vizí toho, jaké všeobecné „dobrodiní“ přináší bezvýhradná poslušnost lidu údajným Božským autoritám. Bohové tehdejších germánů formou mýtu presentovali obecně panující lidový sebezničující kretenismus, kterýžto spočíval v rezignaci na loajalitu k individuálnímu/vnitřímu instinktu a nahradil tuto loajalitu vůči vlastní duši sebevražednou loajalitou vůdci, který však této loajality nebyl hoden.

    • Medvídek permalink
      Duben 29, 2016 4:54 am

      Těžko říci, jak to zamýšleli tenkráte a dosti záleží na úhlu pohledu. Ale já to celkově chápu tak, že člověk, věřící v řekněme Asatru, dělá a žije svůj život tak, že to tak chce (a ne, že za to něco dostane) a pokud bude „lepším člověkem“ – hrdinou, tak se dostane do Odinovi (Wotanovi) síně, ale stejně ho i tam čeká dřina (každodenní trénování se zbraní, atd…) a jednou i smrt při Ragnarogu. Na rozdíl třeba semitské náboženství lidem slibují věčné ráje odměnou, takže to lidé nedělají, že chtějí, ale za něco. A k tomu tvému: „nahradil tuto loajalitu vůči vlastní duši sebevražednou loajalitou vůdci“ Já bych to nazval, obětováním se pro blaho společenství. Nejdokonalejš fungující společenství v přírodě jsou třeba mravenci nebo včely. Tam se také jednotlivec obětuje za blaho společenství a chrání královnu a mláďata (larvy) za cenu svého života. A v případě, že královna pojde, tak ji nahradí jinou a jede se dál. Individualismus je to největší svinstvo světa. Jak si jednotlivec může myslet, že je více než jiní, kteří se zapříčiňují, za blaho společnosti. Dříve žili celé rody na svých statcích pospolu a byli si rovni, pak to začalo přerůstat v zemany, jarly, krále, císaře a až v nevolnictví. A dnes to dokonce dosáhlo takové zvrácenosti, že si jednotlivci myslí, že jsou něco více než jejich vlastní rodina. Matky tvrdí, že si nic neužili a otcové odmítají mít rodinu jako svůj koníček.

    • Tyrfing permalink
      Duben 29, 2016 11:08 am

      Nevim, kde je mozne tohle v Ragnaroku videt. Sebevrazedna loajalita k vudci? To jsme se od Ragnaroku nejak necekani prenesli do Treti rise, ne? 🙂

      Ja si myslim jen jedno, kdyby vsechny tyhle myty smerovaly k tomu, co rikas, tak by viking oblehajici Pariz nikdy nerekl „jsme si vsichni rovni“. Nikdy by nebyl osidlen Island hrdymi muzi, kteri ukazali fakac krali Haraldu Krasnovlasemu, misto toho aby vsichni stali v pozoru a jen mleli jak kafemlejnek „meine ehre heisst treue“. Norove by nikdy nekuchli sve dva nechvalne proslule krale Olafy, kdyz se stali nesnesitelnymi.

      Nacisticke robůtky z poloviny minuleho stoleti do toho fakt nepletme.

  2. Zdenek permalink
    Duben 20, 2016 2:13 pm

    ještě k těm Normanum,víš že z nich měly vítr Arabové😀vyplenily jim Ceutu,Sevilu a se svými červenobílmy plachtami, lemovaly pobřeží západní Afriky😁už si toha pána tady zmiňoval Al masudiho,ten ty severské rejdy sám snad zažil. Teď si nejsem jistej,ale bylo to asi v jeho cestopisu,popsáno doslova a do písmene.Jinak přeji hodně zdaru,k tvým dalším pracím😉.

    • Duben 20, 2016 2:53 pm

      Právě dorazil Arbman 🙂

      • Zdenek permalink
        Duben 21, 2016 3:56 pm

        Tak jakej je Arbman?😀

      • Duben 21, 2016 5:52 pm

        No, opět je to napsáno před Ingstadovým objevem vinlandského sídliště, takže těch padesát let je znát… ale stálo to za to 🙂

      • zdenek permalink
        Duben 22, 2016 3:41 pm

        já jsem si užíval tu část o varjazích,ale i tamty předešlé stály za to.

  3. Tyrfing permalink
    Duben 18, 2016 7:21 pm

    Mam anglickou Penguin verzi z minuleho stoleti 🙂

  4. zdenek permalink
    Duben 15, 2016 6:57 pm

    V této knize jsem se poprvé seznámil, s Ahmedem Ibn Fahdlanem jako arabským velvyslancem u Bulharského kaganatu😀jinak ještě byla napsána jedná kniha,také stejně výborná od autora Holgera Arbmana VIKINGOVÉ😀obě dvě jsem přečetl doslova,jedním dechem“.

    • Duben 17, 2016 6:24 pm

      Tak tady se musím přiznat, že tuhle knížku nemám… v internetových antikvariátech asi prostě není… 😦

      • Andreos permalink
        Duben 18, 2016 11:50 am

        Tady je, a za dost příznivou cenu:
        http://antikvariat11.cz/kniha/arbman-holger-vikingove-1969-549474

      • Duben 18, 2016 12:31 pm

        Hm… díky, už je v košíku 🙂

      • zdenek permalink
        Duben 19, 2016 3:52 pm

        Mě vždy táhly varjagové,nevým čím to bylo ale přišly mi jako hotová exotika.Daleké cesty knarrů až ke Kaspickému moři,a poté karavanou do Bagdádu.byli též vynikajcímy obchodníky a též zákeřnýmy otrokáři.Jejich vládce se nechal titulovat Chacanus…někdy Kagan.Bylo to asi respektem a asi malinkou závistí na turkotatarské Chazary a jejich říši.Jak si tu jmenoval POCEST VREMENNYCH LET tedy NESTORŮV LETOPIS RUSKÝ tak v něm je seznam severských jmen,s té smlouvy s Konstantinopolí.

      • zdenek permalink
        Duben 19, 2016 3:54 pm

        A jinak gratuluji k tomu Arbmannovy,to si počteš já jsem to kdysi vzal jedním dechem, a byl jsem pohlcen“.

      • zdenek permalink
        Duben 19, 2016 3:55 pm

        POVĚST VREMMENÝCH LET,

      • Duben 19, 2016 6:28 pm

        Tak pokud tam bude něco, co se tu dá zveřejnit, moc rád to přepíšu 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: