Skip to content

Jsem Gojko Mitič!

Únor 10, 2016
tags:

Věkoš Irokéz IMG_0631Po přečtení tohoto nadpisu, se bude část, převážně mladších čtenářů, domnívat, že se zde přihlašuji ke svému jihoslovanskému původu, či občanskému jménu. Ti starší se pak budou očekávat, že se vyznám z fascinace z východoněmecké filmové tvorby 60-tých a 70-tých let.

Ani jedno není pravda a záhy tento nadpis objasním.

Chci zde psát o svém „indiánství“. Jak již jsem na stránkách Pohanského kruhu publikoval, mým koníčkem je Living history a věnuji se více či méně několika historickým obdobím. Jedna má living history aktivita, která možná některé etnické pohany zaskočila, je má role Indiána – s oblečením a vybavením na  konflikt Francouzsko – Indiánské války v letech 1756–1763 (v Čechách tuto válku známe jako tzv. „Sedmiletou“ – v ní přišlo Rakousko definitivně o Slezsko).

V první chvíli se to může jevit, že nejsem etnickým pohanem ale univerzalistickým, který k evropské tradici lepí Indiány, bubínky, čelenky a kdovíco ještě. Ne není to tak, to bych si nerozuměl s kamarády, kteří jsou členy PK, byli bychom na „jiné vlně“ a nezvali by mě na své akce.

Living history je hlavně koníček, může u někoho přerůst v životní styl nebo ve víru, ale převážně to tak není. Hlavně je to zábava, hra, trochu divadlo, hodně romantika a velký relax a jedna zásadní věc je, že to děláte s partou lidí, s kterou si rozumíte, jste podobně naladěni a dokážete si atmosféru vzájemně umocňovat.

Teď přistoupím k odhalení jinotaje v nadpisu ☺

Gojko MitičGojko Mitič byl v 60-tých a 70-tých letech nazýván „nejslavnější Indián Východní Evropy“ a hrál ve westernech a dobrodružných filmech z produkce východoněmeckého filmového studia DEFA, vždy v roli Indiána (ve vedlejší roli i v západoněmecké trilogii Vinnetou). Je úsměvné, že v představách mladých z východního bloku byl prototypem typického Indiána Srb ☺.

Zdá se mi to velice vtipné, a tak jsem jednou mezi kamarády euroindiány (etničtí Evropané, kteří formou living history rekonstruují život indiánských kultur amerického kontinentu), pronesl vtípek: „Stejně největším indiánem všech dob byl Gojko Mitič“. Reakce na vtip mě překvapila, ticho až zaryté a pak jeden pronesl: „Ty jsi Gojko Mitič!“  Ano, já jsem v tomto období pouze herec – toto vyjádření bylo trefné. Kromě rozpačitosti s nepovedeným vtipem, mě to vedlo k přemýšlení, začal jsem kamarády euroindiány pozorovat trochu citlivěji a naciťovat  jejich postoje. Neptal jsem se, jen jsem byl pozorovatelem a bylo to pro mě přínosné a věřím, že to bude zajímavé i pro čtenáře zde na PK. Zdůrazňuji, že je to můj osobní pohled, který může být zkreslený mou optikou a nemusí být vůbec v souladu se skutečnými postoji a pocity euroindiánů.

Lidé si pod pojmem euroindián představují různé věci, hipíky v batikované triku, kteří bubnují s parku na bubínky, novodobé šamany, lidi co ujíždí na exotických drogách, nebo prostě neví, co si mají představit.

Mám rád kamarády euroindiány! Nepotkáte je v parku, vždy v přírodě. To co je vidět na první pohled, je, že s velkým úsilím, zaujetím a důkladně rekonstruují „své“ etnikum a opravdu tím žijí. Za výrobky, které vyjdou z pod jejich rukou, vidíte hodiny, zkoumání, studia a hodiny neúnavné ruční práce. Jsou to cílevědomí lidé, často velice zruční a k tomu inteligentní. Jeden vyrábí věci ze dřeva, jiný luky, další vydělává kůže, ženy šijí, vyšívají, zdobí a následně s věcmi mezi sebou obchodují, a co se mi líbilo i výměnným způsobem. Vyzdvihnu jeden aspekt, který jsem jinde neviděl a moc se mi líbil, vysvětlím jej na konkrétním příkladu: Potřeboval jsem kus jelenice, ne však průmyslovou, ale činěnou původní technologií. Běžně nelze sehnat a tak jsem ji chtěl koupit od kamaráda euroindiána. Dal mi potřebný rozměr, a když jsem se ptal na cenu, tak řekl: „ Nechci peníze, je to dar, příště dáš dar ty mě“. Jako bělocha mě to vyvedlo z míry, nerad jsem dlužníkem a tak jsem se o tohoto kamaráda euroindiána začal zajímat a přemýšlel, co by potřeboval a co by mu udělalo radost. Povedlo se, daroval jsem mu vlněnou deku, repliku obchodních dek pro Indiány, potřeboval ji a byl za ni moc rád. Co přináší tento zvyk? Lidi se o sebe zajímají, lépe se znají, snaží se dívat očima toho druhého a jsou k sobě vnímavější. Kolik konfliktů vzniká tím, že lidé si jen nerozumí,… přišlo mi to podnětné.

marek IndiánZde cítím, že musím zdůraznit, že se zde vyjadřuji a publikuji svůj názor a postřehy k českým euroindiánům – bělochům, které jsem poznal, a ne k etniku původních obyvatel amerického kontinentu, ty osobně neznám a nikdy jsem ani s žádným z nich nemluvil.

Ale zpět k mým postřehům. Často se v souvislosti s euroindiány hovoří o drogách, to je nesmysl, euroindiánské akce jsou bezdrogové zóny a jak jsem mohl sledovat, je to skutečně tak a jsou výrazně zdrženlivější k alkoholu než „běloši“, svůj koníček si užívají s čistou hlavou.

Co opravdu u euroindiánů oceňuji, je vztah přírodě, příroda je pro ně chrám a oni se v ní pohybují s posvátnou úctou, využívají plně plody přírody, ale berou si je s úctou. Moc pěkný je zvyk, že když si berou z přírody něco (ulovená zvěř, materiál, plod) dávají za to dar, převážně špetku tabáku.

Jsou velice sečtělí, mají mnoho nastudováno a v praxi vyzkoušeno tolik, že poslouchat jejich vyprávění je velmi poučné. Prostě tím žijí a je to vidět. Zároveň se ale nemají problém dělit se svými poznatky s ostatními. Hodně mě naučili, však díky nim umím rozdělávat „dřevěný oheň“.

Co jejich náboženství a víra?

Většina euroindiánů, co znám, se více či méně snaží chovat ve svém životě jako „šlechetní Indiáni“. Nejsou naivní, ví, více než my, že Indiáni nebyli mírumilovní vegetariáni.  Tento postoj je určitá moderní interpretace, ale je mi sympatická.  V běžném životě jsou féroví, čestní a přitom nejsou submisivní, jsou přímí a přirozeně asertivní, jsou to fajn „rovní“ lidé.

Indiánská mystika je silně ovlivňuje, mnozí cítí, že jsou skutečně Indiány, minimálně cítí, že je to pro ně jejich kult. Ale nic nemíchají s evropskými tradicemi, jedou na 100% v indiánském módu.

Možná v tuto chvíli napadne etnického pohana: Proč se obrací k cizí mystice? Proč se obracejí k cizím bohům a proč hledají duchovno za oceánem? Vždyť máme svou zemi, bohy, předky a mystiku!

No, prostě to tak cítí, tak jim to nechme. Oni necítí, tak jako my, pouto krve a země, cítí to jinak, jsou jinak naladěni.

Jejich filozofie, víra, mystika z nich udělala slušné férové lidi, na které se můžeme spolehnout, lidi kteří umí bojovat a budou bojovat, když se proti nim postaví agresor. Dokážu si představit, že zrovna oni, budou stát po našem boku a společně budeme hájit Alpy.

Vždy budu mezi euroindiány pouze herec, mám svou zemi, bohy, předky, ale svou indiánskou roli mám rád, je krásně romantická a hraji ji s partou fajn lidí.

Fotografie: Archiv autora.

Advertisements
komentářů 14 leave one →
  1. Awe permalink
    Únor 14, 2016 9:53 am

    Na pohled ‚tak trochu zvenku‘ velice pěkný článek. Sám se studiu a ‚oživené historii‘ Indiánů zrovna z období FIW věnuji již delší dobu. O euroindiánech je těžké psát cokoli generalizujícího – motivace a přístup se liší u skupin, jednotlivců a mění se i v průběhu času.
    S v článku naťuknutou otázkou obracení se k cizí mystice, když máme své bohy, předky,… jsem byl konfrontován nesčetněkrát. Co se duchovní sféry týče, je to nanejvýše individuální, ale pravděpodobně zde hraje velkou roli neztotožnění se s majoritní ‚umělou vírou‘ a možnost se obrátit k nějaké víře ‚přirozenější‘. Ta indiánská se nabízí jako stále živá – narozdíl od evropských pohanů je indiánské duchovno nepoměrně lépe zdokumentované a tradice mnohých obřadů nenarušená. K tomu se přidá zromantizovaná idea Indiána jako ‚ušlechtilého divocha‘ žijícícho v souladu s přírodou a je to 🙂
    Asi pak nebude náhoda, že fascinace Indiány tak zakořenila právě u nás a zejména v 19.století, kdy se z Českých zemí stala jedna z nejprůmyslovějších částí Evropy. V té době podlehli fascinaci Indiány, jež se promítla do jejich díla, třeba i Josef Václav Sládek, či Mikoláš Aleš, jimž ‚pouto ke krvi a zemi‘ zajisté nelze upírat.
    Z ‚Living history‘ praktikovaných u nás patří Indiáni zajisté k nejstarším – snaha o poctivé napodobení kultury sahá přinejmenším do 80.tých let 20.stol., ale takový ten zájem spojený s ‚hraním si‘ sahá mnohem hlouběji, jak jsem naznačil výše. Ostatně tomu nedávno bylo již 100let od vztyčení prvního českého týpí, atd…

  2. Malvaz permalink
    Únor 12, 2016 8:34 am

    V posledním ročníku mateřské školky jsme s kamarády řešili otázku, kým bychom chtěli být radši – Vinnetouem, nebo Old Shatterhandem. Většina chtěla být Vinnetouem, i mně byl Vinnetou sympatičtější, ale uvědomil jsem si, že bych ho radši měl za kamaráda, než byl přímo jím. Taky mi došlo, že bych jako Apač věděl málo o společnosti bílých lidí, bylo mi zatěžko se vcítit do té cizí indiánské kultury (uvědomoval jsem si to zvl. ve scénách, kde figurují jiní Indiáni). Jako Vinnetouovi by mi byla idiánská realita běžná, všední a podivoval bych se nad bledými tvářemi, zatímco jako Evropan Old Shatterhand bych mohl exotickou kulturu a indiánského přítele zkoumat a obdivovat. A o to mi šlo.

    • Awe permalink
      Únor 14, 2016 10:09 am

      Malvaz: Tohle je velmi zajímavé – za léta jsem vysledoval, že byť jsme na mnohých ‚amerických‘ akcích dohromady, tak trochu jiný druh lidí táhnou Indiáni (romantici, duchovně zaměření), jiné láká dělat bílé osadníky, lovce (stále trochu romantici a milci divoké přírody, ale bez duchovního přesahu) a úplně jiní dělají armádu (ti, co se vrhnou do rekonstrukce americké vojenské historie – koloniální, či ‚divoký západ’ – v tom určitě stále jakousi stopu romantiky hledají, ale zároveň k tomu většinou dělají ještě napoleoniku, I.sv.v., či ještě modernější konflikty, kde už dle mě jde vyloženě o ‚vojáčkování‘).

  3. Miroslav "Frostík" Mráz permalink
    Únor 11, 2016 4:11 pm

    Gojko je borec!

    • ledňák permalink
      Únor 17, 2016 9:08 am

      pozor, Gojko měl už tenkrát permici do fitka

  4. Malvaz permalink
    Únor 11, 2016 9:06 am

    To je voda na Vladislavův mlýn…. 🙂

    • Rushwolf permalink
      Únor 11, 2016 9:28 am

      Jenže ta voda stále ještě neteče do kopce 😀

      • Kryserka permalink
        Únor 18, 2016 6:01 pm

        Veležrec ale někam zalezl. Počítám do své rodové svatyně, kde na tu vaši partu svolává blesky Perunovy, oheň Svarogův a blechy Velesovy.

  5. Únor 10, 2016 6:48 pm

    Pohan může mít spoustu různých koníčků, jako každý normální člověk. Může lepit plastikové modely, může sbírat odznaky, může rybařit, prostě cokoli. Pokud je koníčkem pohana living history přináší to obyčejně do jeho života navíc spoustu různých praktických dovedností, které naši (nebo třeba indiánští) předkové běžně ovládali, a které jsme my moderní lidé už většinou pozapomněli. Jsem rád, že se Věkoš na indiánských akcích naučil rozdělávat oheň třením dřev a že díky tomu na našich pohanských akcích můžeme zapalovat ohně tímto starým posvátným způsobem. 🙂

  6. Martin "Kaban" Radič permalink
    Únor 10, 2016 6:02 pm

    Pěkně napsáno. Mě osobně hodně ovlivnily filmy jako, Malý velký muž, Tanec s vlky, Poslední Mohykán a samozřejmě Vinetou a spol.. Snažím se, oddělit tu romantickou představu, která se k nim váže a vidět je reálněji, ale…. nějak se mi nedaří. Už asi navždy zůstanou v mých očích lidem z přírody, co skvěle stopuje, loví, ale nežije na úkor země a jejích darů. Národem, který má rád volnost svých prérií. Národem, kterému bylo ukřivděno a který se snažil bojovat o svou existenci. Nakonec jsem rád, že je tak vidím. Jsou mi předobrazem jakéhosi rytíře divočiny. Šlechetného hraničáře, který se vyzná v přírodě a ctí ji.Haug!

    • Únor 10, 2016 6:16 pm

      No, ono je dobré se na to podívat i objektivně, jako Věkoš. Irokézové versus Alkonkinové a Huroni třeba.. To byly války, které bych se nebál nazvat vyhlazovací. A byly tam už před příchodem Evropanů. Rasová zášť mezi Indiány a Inuity má taky dávné kořeny. Atd…

    • Únor 10, 2016 6:35 pm

      Ostatně, taky jsem jako kluk v kině byl mockrát na Mitičovi 😀 Hlavně na „Synové Velké medvědice“, kde hlavního bílého padoucha hrál český Herec Jiří Vršťala 😀 Zatímco ostatní klucí chtěli být „hodní Indiáni“, já chtěl být vždy „zlý běloch“ Red fox 😀 On i Cornel z „Pokladu na Stříbrném jezeře“ byl Čech – Herbert Lom. Holt jsem už tehdy věděl, kam patřím 😀 http://www.imfdb.org/images/thumb/b/ba/Jir%C3%AD_Vrstala-SAA.jpg/400px-Jir%C3%AD_Vrstala-SAA.jpg a http://karel-may.majerco.net/filmove-mayovky/lexikon-hercu/L/velke/herbert-lom-01.jpg

    • Miroslav "Frostík" Mráz permalink
      Únor 11, 2016 4:10 pm

      Rád jsem se díval na „Vinetůovky“, ale nějak jsem se s tím neztotožnil. My třeba jeli na seriálu “ Robin Hood“ z konce 70.let (zde Robina opravdu otráví) a na válečných filmech typu “ Vlčie diery“.

      • ledňák permalink
        Únor 17, 2016 9:10 am

        Pravda, pravda. Ale v současnosti je můj hrdina Obelix.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: