Skip to content

A. P. Smirnov o Skytech a jejich náboženství

Leden 10, 2016
tags:

skytové skenování0012Dnes se v našem nepravidelném seriálu o zajímavých knihách o starých indoevropských kulturách zaměříme u našich novodobých pohanů na nepříliš známé Skyty. Chtěli bychom vám tedy předložit ukázku z díla předního sovětského archeologa a historika Alexeje Petroviče Smirnova (29. 5. 1899 – 10. 3. 1974) Skytové, které v Československu vydalo v překladu Josefa Vláška nakladatelství Panorama v roce 1980. Někdo by mohl případně ohrnovat nos nad tím, že je tu „nějaký Rusák“, ale co se týká Skytů, byla to právě sovětská archeologie, která Evropě ukázala, že Skytové nebyli jen nějací divocí nomádi, ale i kulturně vyspělí řemeslníci, nad jejichž zlatými výrobky dodnes žasne celý svět. Ostatně, ruští a ukrajinští archeologové jsou v tomto oboru i v současné době nejlepší.

Co se týká samotných Skytů a jejich původu, patřili k Indoevropanům, konkrétně k severoíránské jazykové skupině. V 1. tisíciletí př. n. l. ovládaly tyto kočovné kmeny rozsáhlé stepi od Černého moře až po západní hranici Číny. Řekové s nimi přišli do styku poprvé na severním pobřeží Černomoří. Někdy s nimi žili v míru, jindy s nimi bojovali. Často si je také najímali jako žoldnéře: Například Athéňané je zaměstnávali jak lukostřelce na svých válečných lodích. Jejich jízda byla velmi obávaná – jak u jejich blízkých příbuzných Peršanů, tak i na Předním východě. I sám Alexandr Veliký se s nimi nepříliš úspěšně potýkal. Dnes se velice špatně odborníkům rozlišuje, kdo byli „praví Skytové“ a kdo byli Sarmaté, Sakové, kdo Massagetové a kdo patřil k nájezdníkům, které znali Číňané jako Jüe-č‘. Zmatek v tom měl trochu už „otec dějepisu“ Hérodotos, kterého Smirnov ve své knize často cituje. Jisté je, že všichni tito stepní válečníci mluvili podobným jazykem a sdíleli téměř stejnou kulturu. Jejich přímými žijícími potomky tak budou zřejmě severokavkazští Osetinci – Alanové. Zde si tedy můžete přečíst Smirnovovu kapitolu o náboženství Skytů: Oběti přinášené meči. Dobové marxistické poučky můžete směle ignorovat  🙂 .

»Život starověkého národa — a to nejen Skytů — je nemyslitelný bez náboženství. Odráží se v něm světonázor starověkých lidí, jejich vztah k okolnímu světu — náboženství je ideologií společnosti. A společnost sama se odráží v náboženství, neboť náboženství tvoří lidé, a to podle svého obrazu.

skytové skenování0025Proces ovládnutí a spojení skytských kmenů s jejich sousedy v jediný celek, i když třeba v takovém politickém útvaru, jakým je kmenový svaz, vedl už v raném období k vytvoření jednotného panteonu skytských bohů. Skládal se z božstev jednotlivých kmenů a obzvlášť byli uctíváni bozi, kteří se těšili všeobecnému uznání. Hérodotos charakterizuje skytský panteon velmi stručně; vidí v něm opakování sboru řeckých bohů. „Uctívají jen tyto bohy: především Histii, dále Dia a Zemi, přičemž se domnívají, že Země je manželkou Diovou. Dále uctívají Apollóna, nebeskou Afroditu, Hérakla a Area. Ty bohy uctívají všichni Skytové, královští Skytové pak ještě obětují Poseidónovi. Histia se skytsky jmenuje Tabiti, Diovi říkají podle mého názoru velice správně Papaios, Zemi Api, Apollónovi Oitosyros, nebeské Afroditě Artimpaša a Poseidónovi Thamimasadas. Sochy, oltáře a chrámy obyčejně nestavěji, jen Areovi je budují.“ Hérodotos vypráví o obětování bohům: „… obětní zvíře stojí se spoutanýma předníma nohama, obětující stojí za ním a zatáhne za konec provazu, a když dobytče padne, vzývá boha, kterému obětuje; potom hodí zvířeti smyčku na šíjí, a vsunuv do ní hůlku, otáčí s ní, až zvíře zardousí…  Když zvíře zardousil a stáhl, dává se do vaření… Obětují i jiný dobytek, nejčastěji koně.“

Od vylíčeného způsobu obětování se odlišoval kult boha války Area. Hérodotos ho popisuje takto: „V jednotlivých kmenových územích si všichni staví na shromaždištích božiště Areovo tak, že nakupí na sebe otepi klestí na místě dlouhém a širokém tři stadia, ale nepříliš vysoko, a nahoře vytvoří čtverhrannou plošinu. Tři strany hromady jsou strmé a z jedné strany je přístup nahoru. Každý rok přidávají sto padesát vozů klestí, protože se vždy v zimě slehne. Každý kmen má na té hromadě starobylý železný meč, a to je podoba Areova. Tomu meči každoročně obětují dobytek a koně a k tomu mu přinášejí ještě i více jiných obětí nežli ostatním bohům. Pokud ve válkách zajmou zajatce, obětují jednoho z každého sta mužů, ale ne takovým způsobem jako dobytek, nýbrž jiným. Postřikují jim hlavy vínem a zabíjejí je nad nádobou. Nádobu potom vynesou nahoru na hromadu chrastí a polévají meč krví. Krev tedy vynesou nahoru a dole před božištěm uřežou všem zabitým mužům pravé paže i s rukama a vyhazují je do výše. Když potom vykonali i ostatní oběti, odcházejí. Ruka zůstane ležet tam, kam padla, a tělo leží bez ní.“

Stěží si lze představit symboličtější a názornější zobrazení boha války než meč zbrocený krví zajatců; dostává se mu části jeho plodů. A ještě jednou na tomto místě připomeňme, ekonomický význam válek v raně skytském období. V náboženství se odrážejí i další stránky čiinnosti Skytů, už čistě hospodářské. Bezpochyby kult Země-Api a Apollóna-Oitosyra byl zvlášť vyvinut u rolníků. Písemné prameny nám o tom sice sdělují málo, ale něco o kultech plodností přece jen víme z archeologického materiálu.

skytové skenování0023Při výzkumu hradiště Karavan (u Donce, 7. – 2. stol. př. n. l.) byl učiněn zajímavý objev. V severozápadní části hradiště odkryli archeologové prostor ohraničený valem srpovitého tvaru z pálené hlíny. Výška valu dosahovala 55 cm; v zásadě jde o symbolickou překážku. Uvnitř valu bylo popeliště se třemi jámami, vedle stál obětní oltář oválného tvaru. Byl z hlíny a vedla k němu cestička s kamennou dlažbou. Povrch oltáře o průměru 1,5 m byl propálený a rozpukaný od silného ohně. Popeliště kolem oltáře bylo z popela včetně různých kultovních a užitkových předmětů. Při obřadu se používaly jak rituální, tak i běžné užitkové předměty. Z první skupiny byly nalezeny miniaturní nádobky, malé hliněné placky s přimísenými obilkami a stébly rostlin a antropomorfní figurky. Mezi kultovními předměty spjatými se zemědělstvím byly objeveny i hliněné modely zrn. Byly udělány z dobře promísené hlíny s příměsí spálených organických zbytků. Mezi nimi lze jasně rozeznat boby, pšenici, žito, ječmen a proso. Všechny jsou poněkud větší než ve skutečnosti, ale proporce byly zachovány. Velmi zajímavé jsou pozůstatky žita a semen motýlokvětých (jde o cizrnu, vikev a šáchor jedlý). Pozornost si zasluhuje shoda názorů botaniků s archeologickými fakty o prvním výskytu žita na území Sovětského svazu v 1. tisíciletí př. n. I. Všechny druhy bobovitých rostlin nalezené na posvátném místě znali staří Řekové. Je velmi pravděpodobné, že se ke Skytům dostaly od Řeků.

Nalezené modely zrn byly zkoumány v laboratoři leningradské Ermitáže. Ukázalo se, že se od sebe liší nejen tvarem, ale s vnitřní stavbou. Například pro modely zrn žita a pšenice je charakteristická struktura s drobnými póry, zatímco modely bobů jsou celistvé, což odpovídá skutečnosti. Tento materiál dovoluje hovořit o určitém systému náboženských magických ritů, které podle mínění Skytů umožňovaly zlepšit úrodu.

Podobné oltáře s popelišti byly rozšířeny nejen v oblasti skytských kmenů; známe je téměř ze všech hradišť. V hradišti Pastěrskoje byl objeven oltář obklopený popelištěm a kolem dokola byly rozházeny žaludy, ořechy a zrna obilnin. Takovéto památky se vyskytují i za hranicemi skytského světa. Někdy jde o nevelké oltáře rodového charakteru, jindy o obrovská posvátná místa patřící zřejmě celému kmenu. V Uljanovské oblasti je známo takové místo pod jménem Šolom. Uprostřed čněla modla a kolem stály oltáře náležející pravděpodobně jednotlivým rodinám nebo rodům. Kult ohně, hojně rozšířený v minulosti, nutil lidi šetrně zacházet s popelem. Proto ho sesypávali na jediné místo. Tak vzniklo popeliště. To patřilo zřejmě rodu, ne rodině, a bylo spjato se zemědělstvím.

Ochráncům zemědělství a pastevectví obětovali zemědělské výrobky. V dávných dobách bylo zvykem zaměňovat skutečné věci modely. Proto místo skutečných obilnin přinášeli jejich modely a místo skutečných zvířat figurky, které se často vyskytují ve skytských sídlištích. Oltář hradiště u Karavanu je v tomto přímo typický.

skytové skenování0021Skytové uctívali předky. Součástí tohoto kultu byl kult božských předků králů, který měl velký politický význam. Na začátku této knihy jsme uvedli dvě varianty legendy o božském původu vládnoucí dynastie. Soudě podle uměleckých děl těšila se u Skytů zvláštní popularitě druhá varianta, kde vyvozují svůj původ od Hérakla a polopanny-polohada. Archeologové disponují značným počtem destiček a plaket z vykopávek s vyobrazením Hérakla zápasícího se lvem nebo s jiným zvířetem. Tento námět byl ve skytském prostředí velmi rozšířen. Mnoho takových destiček se najde v mohylách kmenové aristokracie, zvláště v hrobech králů. V zásadě patří do 4. – 3. stol. př. n. l., ale nepochybně budou nalezeny ještě starší. Byla vyslovena domněnka, že řecký Héraklés je totožný se skytským Targitaem („prvním člověkem“ z první legendy), na kterého přešly všechny legendy spjaté s Héraklem. Kult Hérakla-Targitaa vznikl patrně už v 6. stol. př. n. I. a provázel pak Skyty celou jejich historií.

Stejně oblíben byl kult bohyně s hadíma nohama. Také tuto postavu zachytilo umění Skytů i řeckých černomořských měst, kde žili Skytové, Meotové i Taurové. Tak na zlaté čelence z mohyly Cimbalovaja je zobrazena postava ženy s nohama v podobě volut zakončených hadími hlavami. V tomto řeckém zpracování není nesnadné rozeznat onu polopannu-polohada, dočasnou Héraklovu manželku, z níž podle druhé legendy vzešli Skytové. Několik destiček s analogickými motivy objevili archeologové při odkrývání Chersonésu.

Není bez zajímavosti, že na Krymu došlo pravděpodobně ke kontaminaci kultu skytské bohyně s hadíma nohama s bohyní-pannou, kterou uctívali Taurové. Nálezy v Chersonésu tento názor potvrzují. Taurové v posledním období existence skytského státu byli totiž nejbližšími sousedy Skytů a mnohé od nich převzali.

skytové skenování0020Všechny tyto kulty doplňovalo v běžném životě věštění. Touto činností se zabývali „odborníci“. Hérodotos si zvlášť všímá věštění z prutů: „Mezi Skyty je mnoho věštců, kteří věští pomocí mnoha vrbových prutů tak, že přinesou prutů velké svazky, položí je na zem a rozprostřou; ke každému prutu, když ho pokládají, pronášejí kouzelné průpovídky. Jakmile je pronesli, pruty zase seberou a znovu je po jednom pokládají. Takový je jejích po otcích zděděný způsob věštění.“ Hérodotos dodává, že podle slov enarů, kteří jsou zároveň muži i ženami, jim věštecké umění darovala Afrodité. Z této okolnosti a ze skutečnosti, že věštěním se zabývali enarové, lze usuzovat, že dříve bylo věštění u Skytů záležitostí žen. K věštbám měli Skytové plnou důvěru a brali je naprosto vážně. Za „nesprávné“ určení viníka královy nemoci platili ovšem věštci životem.

Na závěr je třeba říci totéž, co už bylo řečeno nejednou: údaje o náboženství u Skytů prošly prizmatem světového názoru Řeků. Je to zřejmé například už z Hérodotova srovnávání skytských bohů s řeckými. Proto je třeba s uvedenými zprávami zacházet opatrně. Avšak ani Hérodotův postoj nás nenechává na pochybách, že máme co činit s náboženstvím třídní společnosti.

Vojákem byl každý svobodný skytský muž. Válka se stala prostředkem obohacování, zvláště v raném období skytských dějin, za vojenské demokracie. S tímto způsobem života souvisela i řada obyčejů, o nichž rovněž vypráví Hérodotos. Už jsme se zmínili o souboji mezi dvěma Skyty jako o způsobu řešení sporů nebo o zvyku dělat číše z lebek zabitých nepřátel. To se však týkalo jen lebek významných protivníků, ostatní nepřátele pouze skalpovali a skalpy si přivazovali k uzdě. Počet skalpů svědčil o bojovníkových zásluhách. Zabití prvního nepřítele se slavilo zvláštním způsobem — bojovník vypil jeho krev. Hlavy zabitých Skytové odnášeli králi, protože „za přinesenou hlavu má nárok na podíl z kořisti, nepřinese-li žádnou, nedostane nic“. Úspěšní vojáci byli povzbuzováni ještě jinak:  „Jedenkrát v roce každý náčelník župy namíchá veliký džbán vína, ze kterého pijí ti Skytové, kteří zahubili nepřítele. Ti, kdo to nedokázali, z toho vína neokusí, nýbrž bez pocty sedí stranou; to je pro ně převeliká hanba. Kdo zabili velmi mnoho nepřátel, ti mají poháry dva a pijí z obou najednou.“  Obyčeje měli kruté, barbarské, ale vždyť Skytové byli barbaři. Poznamenáme ještě, že konání každoročních hostin potvrzuje, že válka a nájezdy byly pro Skyty běžný jev. Rozhodně do 5. stol. př. n. l, kdy psal své dílo Hérodotos. «

Poznámka: Poslední odstavec byl přidán z kapitoly o válečnictví, ale myslím, že sem docela dobře zapadá.

Fotografie: Převzato z knihy.

Zdroj: A. P. Smirnov Skytové. Přeložil Josef Vlášek. Vydalo nakladatelství Panorama v roce 1980.

Reklamy
komentářů 11 leave one →
  1. zdenek permalink
    Leden 15, 2016 3:52 pm

    Ještě bych se chtěl omluvit,že nedorazim na tu vaší přednášku😢vlezla mi do toho práce, ale chtěl bych se zeptat předem, bude opět to vaše povídání na you tube?poněvadž ten odbornej přednes o Skythech tvůj a Jirky s té skupiny Žrec byl luxus.zaujal mě ten Tengri😀ted si o něm schanim pár informací,abych byl v obraze.

  2. zdenek permalink
    Leden 11, 2016 4:46 pm

    https://www.youtube.com/watch?v=gmHQllgplQc tady něco z doby bronzové,pokud to nevadí.

  3. zdenek permalink
    Leden 11, 2016 4:43 pm

    Málokdy mou oblíbenou knihu vydím na jakýchkoliv stránkach,no a tady se mi poštestilo.Poslal jsem odkaz,na pěkný dokumentární ciklus který uvádí Pavel Dvořák a tématem jsou……..nechte se překvapit.Germány od Shleteho jsem si četl v 17 letech…díky bohu za Antikvariáty!!!Lákaly mě Thrákové,také o nich psal Herodotos tak jsem si o nich scháněl dostupnou literaturu http://www.cbdb.cz/kniha-96648-thrakove.ještě jednu jsem našel,pokud by někoho zajímala http://www.databazeknih.cz/knihy/rec-kamene-zlata-a-mramoru-106406.Ty Kelty od J.A.Mauduita jsem si chtel sehnat,ale už jí neměly.Pokud jde o Bojske kmeny na ůzemí čech,tak o tech jsem si tenkrát četl v triologii od Anny Bauerový http://www.cbdb.cz/kniha-15290-srdce-v-kamennem-kruhu-srdce-v-kamennem-kruhu .

    • Leden 12, 2016 3:03 pm

      I na Thráky se časem určitě dostane 🙂

    • Leden 15, 2016 2:03 pm

      Tak „Thrákové“ jsou doma 🙂 Díky za typ, určitě to zpracuju.

      • zdenek permalink
        Leden 15, 2016 3:41 pm

        Rádo se stalo😉ta kniha od Bogomila Noneva,taktéž o Thracich v ní se píše o dalších predskytskych nomadech,tedy o Kimmeriech.Tyhle národy plundrovaly Asýrii,v dobách kdy Skythové ještě nevstoupil na kolbiště světových dejin.Na Thracich mě zaujaly ty špičaté čapky😀uplne jako jejich nepřátele, Skythové.

  4. zdenek permalink
    Leden 11, 2016 4:02 pm

    tak jsem se dočkal,článek o náboženství Skytů,jsem četl JEDNÍM DECHEM!Je to něco výjmečného číst si o Skytech.https://www.youtube.com/watch?v=gp6DNYS2Iuk Já jsem si četl o techto nomádech poprvé v knize JAK SE ŽILO VE STAROVĚKU,poté jsem se dostal k Herodotovy a k jeho čtvrté knize Melpomenné.Skytové byly drsní kočovníci,skalpovaly nepřátele a kožky nosily,jako odznak odvahy a udatnosti.Nedávno jsem si koupil ůžasnou knihu VELKÉ ŘÍŠE KOČOVNÍKŮ http://www.ivysehrad.cz/kniha/velke-rise-kocovniku/ kde nejsou jen Skytové,ale i Sarmati,Massageti,Sakové,Jue.č.Hunové Turkuti Avaři atd knihu vřele doporučuji,dozvíte se z ní docela novinky o techto jezdeckých národech.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: